Lilly

No... to bylo zajímavé.
Ležela jak uhranutá na matraci a ani se nehnula. Nechávala své srdce, aby zase naběhlo na normální tepovou frekvenci. Zírala do stropu. Nenáviděla se za to, že je tak slabá. Měla ho kopnout do rozkroku, nebo ho praštit. Místo toho ho nechala, aby ji... líbal. Nešlo tomu zabránit, při té vzpomínce se jí na rtech objevil jemný úsměv. Jak nebezpečně vypadal a choval se jak hulvát, ale to co uměl se rty, na něj prostě nesedělo.

Byl tak něžný, ale důrazný. Šel si po tom, co chtěl. Ale uměl to tak mistrovsky. Snažila se vrátit do minulosti. I když ví, že už ho viděla. Z té noci, co strávili spolu si zas tak moc nepamatuje. Bylo vše zahaleno v mlze. Ale to, jak ji polilo horko, svědčilo o tom, že se jeho dovednosti jen vytříbily.
A ona byla úplně pitomá. Je tu uvězněná s psychopatem. Neví ani přesně proč a ty kecy o tom, že ji chrání, jí už lezly krkem. Umí se o sobě postarat dost dobře sama. I když to co on dovedl, ji mohlo přesvědčit o tom, že ani z daleka neví, oč tu běží. A že se tomu stěží ubrání.

Ten kluk nepotřeboval žádné dopravní prostředky, protože se dokázal kamkoliv dostat úplně sám. Netušila, co je, nebo kdo. Uměl mizet v mlze a klidně se objevit na druhé straně polokoule. Myslí uměl udržet všechny okna a dveře zavřené. Uměl vše ovládat svou myslí. Dokázal mazat vzpomínky. I když teď si nebyla vědoma, že by na ni tohle použil. Byla si jistá, že to nebylo vše, co svedl. A to ho činilo, ještě víc, fascinujícího.

Vytáhla se na lokty a povzdechla si. Něco uvnitř ní jí nabádalo, aby se chovala rozumně a nechala si pomoci. Malá dovolená by jí nemusela uškodit. Pokud ji teda někdo už nevyhlásil jako pohřešovanou. Mohla by se uvolnit a trochu si to užít.
Slezla z postele a přesunula se ke dveřím. Zajímalo by ji, proč se tak najednou zvedl a prchnul? To že se na ni vrhl, byla jedna věc, ale by to jen tak utnul. To nebyl on. Skoula si ret a vzala za kliku... jen se podívá, co dělá. Pootevřela dveře jen na malou škvírku. Našla ho stát u malé dřevěné linky.
Vyvalila oči, on snad vařil? Čelist jí spadla až na zem, pak se vzpamatovala a znovu zavřela dveře, tak aby to nebylo slyšet. Ten muž je plný překvapení. Nejhorší na tom všem bylo, že ji ve skutečnosti neuvěřitelně přitahoval. Což bylo úplně jasné, během jejich žhavého polibku. Kdyby měla přece jen trochu rozumu, přerušila by ho hned z kraje.

Odfrkla si.
Uslyšela zaťukání. Zpozorněla a ustoupila ode dveří.

„Ťukáš? Spadls snad na hlavu?" zahučela, když otevřel.

„Přece jenom jsem si osvojil nějaké ty základy slušného vychování. Ale používám je jen při výjimečných situacích. A nebuď tak jedovatá, když jsem ti uvařil večeři," Sice nevěděla v jakém rozpoložení, ho nechal jejich polibek, ale teď už se dal evidentně zase do kupy. Chtěla ho poslat do horoucích pekel i s jeho večeří, nikdo se o ni neprosil. Ale poté si uvědomila, že je ve skutečnosti strašně hladová.
Pokrčila rameny.

„Už jsem ticho," zamumlala. Zpozorovala, že na ni Neron v neuvěření vyvalil oči. Ustoupil, aby kolem něj mohla projít. Pokaždé, když se ocitla v jeho bezprostřední blízkosti, ztrácela půdu pod nohama. Málem se tam skácela, když se rukou otřela o jeho. Strnula, ale nezastavila se a šla dál. Byla moc ráda, že nemusela jít daleko a svezla se na židli.

On šel za ní, obešel její židli. Podle ní to udělal schválně, aby ji rozptyloval dál, jelikož se k lince dost dobře mohl dostat i z druhé strany.

„Chodil jsi snad na kurzy vaření vedle toho, že jsi dělal lidem ze života peklo?" neodpustil asi svoji jízlivost, když před ní pokládal vrchovatou porci špaget se sýrovou omáčkou. Mlčky si sedl naproti ní, pustil se do jídla. Nečekala, že jí odpoví a dala si první sousto do úst. Nebylo to vůbec špatné, spíš přímo omračující. Až pozdě jí došlo, že jí z hrdla vyšlo rozkošnické zahučení. Nezvedl oči od svého jídla, ale postřehla jeho samolibý úsměv. Měla chuť ho pod stolem nakopnout, ale rozmyslela si to. Neměla zájem, aby jejích hrátky zase skončily v její posteli. Škádlit se, ale jen do určitých mezí, které on překračoval neustále a neúnavně.

„Takže, když už tu tedy musím být a snášet tvoji přítomnost. Na jak dlouho to vidíš," rozhodla se dělat, že to vzdala, jemu to však přišlo okamžitě podezřelé. Děsilo ji, jak hodně ji znal. Ona jeho naopak neznala vůbec. Pak se zatvářil zaraženě.

„Já nevím, Lilly. Ani nevím, co budeme dělat, když nás najdou, ani když ne. Ale stejnak tu moc dlouho zůstat nemůžeme. Tvůj pach je sice silný, ale ten můj nepřehluší," vysvětlil ji v klidu. Zírala na něj pootevřenou pusou, div jí rozžvýkané sousto nevypadlo ven. Polkla a pak se nadechla, aby se zeptala, co to tu plácá.

„Pach? Copak jsme zvířata, mluv aspoň někdy narovinu," vyjela místo toho. Mračila se na něj přes vidličku s těstovinami.

„Nevím, jak to mám vysvětlit pozemšťanovi. To mě doma fakt neučili," povzdechl si bezradně. Vlastně vypadal opravdu rozpačitě. Lilly by se měla naučit v jeho přítomnosti nevypadat, jako prostoduchá nána. Ale ty věci, které vypouštěl z úst, ji nedávaly moc možností. Musela se nadechnout, aby se trochu uklidnila.

„Pozemšťan? To mám být jako já? Co jsi tím pádem ty?" zeptala se naprosto vyrovnaným hlasem, ale vřelo to v ní nedočkavostí. Odlepila od něj zrak a zvrtala ho do talíře. Srdce jí divoce tlouklo.

„Lilly, když ti to řeknu, měl bych ti pak správně vymazat vzpomínky. Jenže když jsem to udělal naposledy. Nějak jsi časem dokázala nátlak zlomit. Co s tím?" vypadalo to, že přemýšlí nahlas. Jelikož ona mu na tyto otázky nemohla odpovědět, ani náhodou. Pořád čekala se sklopeným zrakem na jeho odpověď.

„Jsem... Temný démon," vypadlo z něj nakonec. Znělo to, jako kdyby tím přiznáním shodil z beder velký balvan. Už se nedržela a musela se na něj zadívat, aby zjistila, jestli si z ní náhodou nedělá srandu. Ale když se zadívala do jeho očí, které byly po většinu času výsměšně veselé, našla v nich jen prostou upřímnost. Srdce jí vynechalo jeden úder, než jí došlo, že je to pravda. A i když si moc nedokázala představit, co přesně to je. Tázavě pozvedla obočí a snažila se být trpělivá.

„Lilly, já nejsem ten dobrák. Stella ti už musela něco říct, něco naznačit. Ona je Bohyně. Ona bojuje proti takovým, jako jsem já. Já jsem ten špatný," řekl to, tak aby tomu rozuměla. Ale podstatě jí nepověděl nic, co už by dávno nevěděla.

„Vím, že jsi mizera..." zamumlala tiše. „Tak proč mě teď chráníš, ať je to před čímkoliv," dodala šeptem. Spolkla svoji hrdost a vnitřně uznala, že když někdo říká, že je to pro její dobro, asi to tak svým způsobem bude. Ale pořád si stála za tím, že ona ví nejlépe, co je pro ni nejlepší.

„Stella nechtěla, abys byla do našeho světa zatáhnutá, já ji neposlechl. Teď jsi víc viditelná pro lidi mého druhu, protože na tobě ulpěl můj pach, Stellin a Ravenův. Je to pro tebe nebezpečné," Lilly byla u vytržení, že se jí konečně podařilo Nerona přesvědčit k upřímnosti.

„Co mi hrozí... a nejsem víc v nebezpečí, když jsem s tebou?" nechápala jeho logiku.

„To nechtěj vědět," další vyhýbavá odpověď. Nechala to být.

„A se mnou ti nic nehrozí, umím se maskovat, jen nás nesmí najít má sestra," řekl a odvrátil od ní oči.

„Tvoje sestra? Proč?" nerozuměla.

„Ona by to nepochopila," řekl s naprostou jistotou, že se neopovažovala mu to vymlouvat. Ona sourozence nikdy neměla, netušila, jak to chodí v takových vztazích.
„Proč se vůbec staráš?"

„Už jsem ti řekl, Stella..." nenechala ho to dopovědět.

„Zapomeň na Stellu, mohl ses jednoduše vykašlat na to, co ona si přeje. Proč to děláš? Proč mě chráníš?" vyjela na něj. Odsunula zpola dojedený talíř. Zachmuřeně si ji měřil. Došla mu slova. Visela na něm pohledem a i poté, co se zvedl, vzal svůj prázdný talíř a odnesl ho do dřezu. Teď k ní stál zády. Rukama se opíral o linku a prsty drtil její okraje. Viděla, jak nahrbil záda a pod tenkou látkou trička mohla vidět, jak se mu pod ní vlní svaly. Na sucho polkla.

Sakra!

Stěží od něj odlepila oči a zabořila je do svého nedojedeného jídla. Moc dlouho jí to nevydrželo a znovu se na něj zadívala. Už byl otočený k ní. Opřený a se založenýma rukama.

„Nerone?" její hlas zněl přiškrceně. Ty zatracené hormony.

„Já nevím," zavrčel. Málokdy se jí podařilo přistihnout ho v takovém rozpoložení. Kabonil se jak mrak a jeho plné rty byly stáhnuté do přísné linky.

„Dobře, já to z tebe dolovat nebudu. Jen mi řekni, kde je teď Stella, kam ji Raven vzal?" vyzvídal dál. Nenechala se vyvést z kontextu. Prahla po informacích.

„Raven ji pravděpodobně vzal na... Temnou stranu. Ke mně domů,"

„Co tam s ní udělají?"

„Můj otec ji chtěl poznat a pomoci jí," odpovídal bez zaváhání, ale přece jenom cítila něco špatného v tom, jak to říkal.

„Kdo je tvůj otec?" skoro se bála se na tohle zeptat.

„Vládce podsvětí," Jen tak tak zabránila vyjevenému zalapání po dechu. Zrovna tu sama od sebe ponouká Démona, aby zhmotnil všechny její noční můry. Kousla se do rtu, aby sama sebe ujistila, že tohle není sen, ale skutečnost. Neron je syn Vládce podsvětí. To je šílené. „Nezačneš panikařit, že ne? Dost by se to nehodilo, vzhledem k tomu, co všechno už jsi se mnou zažila,"

„Ne... jen se to snažím zpracovat," vydechla. Co si to namlouvá. Tohle nevstřebá ani za nic. Potřebovala by tak dvě lahve Merlotu. A to by jí tak maximálně pomohlo na chvíli zapomenout na tíhu reality. Ani si neuvědomila, že Neron opustil svoje místo u linky a stanul před ní. Dřepl si, aby jí viděl do obličeje.

„Lilly, slibuji, že ti nikdo neublíží. Nedovolím to," zachraptěl. Jeho slova jí otřásla do hlouby duše. Nepřemýšlela nad tím, co dělá. Zvedl ruku a položila mu dlaň na tvář. Už mu rašilo strniště, ale to jí nevadilo. Prsty zajela do jeho hustých vlasů a jen ho hladila. Vypadalo to, že úplně zkameněl, jen přivřel oči. Něco v její hrdi se vzedmulo, vzalo jí to dech. Pocítila nával něhy, k té bytosti, co jí klečela u nohou.
Ať už byl jakýkoliv, nemohl být do morku kostí špatný. To by tu s ní teď nebyl a neopíral svou hlavu o její ruku, jako kdyby na tom záležel jeho život. Netušila, jak dlouho tam tak byli. Užívala si ten čas klidu a sdílela ho s ním.

Pak se to všechno zhroutilo.
Neron pod její rukou ztuhnul. Prudce se vymrštil na nohy, div jí nepovalil ze židle na zem. Zíral na něj, jak přeběhl k malému okénku a odhrnul závěs. Stačila další vteřina a byl zase u ní. Dřív než ze sebe mohla vyloudit hlásku, zakryl jí ústa dlaní. Díval se jí do očí. Pak si přiložil ukazováček ke rtům a naznačil, aby byla zticha. Pak všechna světla v chatce zhasla. Srdce jí divoce tlouklo, chtěla vědět, co se děje. Vzal ji za ramena a pomohl jí vstát. Přešli na druhou stranu chatky, kde se nacházely zadní dveře. Znovu zkontroloval stav venku.

„Lilly, drže se u mě," zašeptal.

„Proč? Co se děje?" zašeptala nazpět. Na to jí neopověděl a neslyšně otevřel dveře a vyšel ven, ona ho následovala. Venku byla tma jako v pytli. Opravdu se necítila na to, aby šla v tuto noční dobu na procházku pralesem.

„Nerone!" zatahala ho z ruku. Blesku rychle se na ní otočil.

„Moje sestra tu je," zavrčel a dál ji táhnul hluboko do lesa. Rozhlížela se kolem sebe, ale viděla jen míhající se kmeny stromů a černočernou tmu. Poslušně klusala za Neronem, ale nemohla ze sebe setřást divný pocit. Snažila se zrakem prorazit tmu, ale nedařilo se jí to. A vůbec tomu nenapomáhal fakt, že začínala být unavená. Kam sakra běží a proč nepoužije svoji moc. Zrovna chtěla navrhnout tuhle možnost. Když jí někdo popadl ze zadu za krk a mrštil s ní o nejbližší strom. Ucítila tupou bolest v boku, když se sesouvala k zemi. Chtěla se postavit na nohy a čelit nebezpečí. Ale před očima jí naskákaly červené skvrny a neměla ponětí, kde je zem a kde je nebe. Asi na chvíli ztratila vědomí a nebo ne?

Neron

„Nildon!" hodně se snažil, aby v jeho hlase nebylo poznat žádné pohnutí. Stála metr od něj a podezřívavě si ho měřila. Měla na sobě svoji zlatou výzbroj, včetně meče.

„Bratře, hledám tě už tři dny," informovala ho. Neron dokázal myslet jen na Lilly, ležící dva stromy za ní. Bál se, že jí něco je, protože se nehýbala, až konečně otevřela oči. Ulevilo se mu.

„Jo musel jsem něco dodělat, už jsem byl na cestě zpět," lhal, jak nejlépe to uměl.

„Jsi v pořádku a nezraněný?"ujišťovala se, když přikývl, pousmála se. V Nildiným případě byl tento projev citů, jen ojedinělý. „Musíš mi vše povědět, co se dělo na zemi při zavřených portálech. Otec je velmi zvědavý," dodala. Jeho otec. Úplně zapomněl, že on se bude také vyptávat. On pozná, když bude lhát. Snažil se najít někde nějakou únikovou cestu z téhle situace, ale nešlo to. Musel se s tím nějak vypořádat. Jediná možnost, která se navrhovala, byla hodně špatná. Musel odpravit svou sestru, aspoň na chvíli. Ona měla meč a své schopnosti, on jen své schopnosti. Byl v nevýhodě. A vůbec se mu do toho nechtělo, ne že by se svou sestrou nikdy nepral. Ale tohle bylo vážné. Vrhl jeden rychlý pohled na Lilly. Už byla plně při sobě a zrovna se škrábala zpět na nohy, přitom se dívala na Nildon. Které neunikl to, kam se dívá. Sakra.

„Kdo to je?" přešla rovnou k věci.

„Jedna z žádoucích, stopoval jsem ji," vyhrkl první věc, co mu přišla na mysl a hned toho zalitoval. Nildon se na něj zamračila. Tušila, že tu něco nehraje. Nebyla hloupá, byli dvojčata. Toto ještě podtrhovalo.

„Nevypadá, jako žádoucí," zkonstatovala. Jistě, že ne, když není. Ona tohle musela vycítit. Mezitím už se Lilly postavila a opřela o strom. Nildon se pohnula směrem k ní. Tohle není dobré, tohle není vůbec dobré. Když jeho sestra stanula pře Lilly, měl z toho málem infarkt. Pomalu se vydal blíže k nim. Postřehnul, že se Lilly v očích objevil nepřítomný výraz. Dvojité sakra.
Nedokázal tomu zabránit, tak jako nedokázal zaútočit na svou sestru. Po chvíli se Nildon otočila.

„Co to má znamenat?" vypadala zmateně, ale pomalu jí to docházelo.

„Nildon můžu to vysvětlit, jen ji nech jít," Lilly v tuto chvíli byla úplně mimo sebe.

„Ona není žádoucí, je to obyčejná pozemská žena, která se zná s Hvězdou," její hlas teď zněl tvrdě. Připomínala mu otce. „Proč jsi s ní trávil celé ty dny?"

„Chtěl jsem jí vymazat vzpomínky, jen co od ní něco vyzvím. Je to můj vlastní úkol," lhal dál, ale už dost chabě. Zavrtěl hlavou a přešel k Lilly, aby ji zase dal do kupy. Konečně se na něj podívala s plně vědomým pohledem. Valila na něj svoje krásný oči a dožadovala se odpovědí.

„Ty lžeš! Lžeš vlastní sestře kvůli nějaké pozemské děvce!" Nildon ztratila trpělivost, obrátil se k ní, tak aby svým tělem zastínil Lilly.

„Kontroluj se Nildon," zavrčel, nelíbilo se mu, jak o Lilly mluvila.

„Co to s tebou sakra je, Nerone? Podívej se na sebe!" vyrazila ze sebe Nildon. Vzteklým pohledem ho propalovala, pořád nechápala, co se tu děje. Jak by mohla. Ona nikdy s člověkem do takového styku nepřišla.

„Nildon vše ti vysvětlím, jen nech Lilly jít," co si to namlouvá, i kdyby ji Nildon nechala jít. Nikdy ji nenechá už na pokoji. Našla by si jí a uměl si představit, co by jí tak asi udělala. Vymazal z mysli ten obrázek a soustředil se na přítomnost.

„Řekni mi teď, o té tvé Lilly. Měl ses hlásit doma už před dvěma dny, ale tys místo toho spal s touhle cuchtou. Víš, jak se tomuhle říká bráško. Velezrada!" křičela na něj zuřivě.

„Neudělal jsem nic, co by poškodilo Temnou stranu. Přestaň!" oplatil jí stejnou mincí.

„Všechno jsi jí vyžvanil! Nemysli si, že se tohle otec nedozví, hned jak se s ní vypořádám," zasyčela jedovatě a na potvrzení svých slov, pozvedla ruku dlaní vzhůru, ve které se ve vteřině objevila ohnivá koule.

„Dej to pryč, Nildon!" vykřikl naléhavě. Nechtěl se s ní měřit. Co si proboha myslel?

„Seber se, sakra!" Nildon si prostě nechtěla přiznat, že Neronovi záleží na něčem jiném než na zabíjení Bohů, stopování žádoucích a trénování Temných. Nildon zvedala paži s připravenou koulí, jako kdyby se pripravovala ji hodit. Použil svou moc, aby ji přidržel na místě. Pak zmáčkl Lillynu ruku.

„Lilly běž k autu a jeď," zamumlal v rychlosti. Jen doufal, že ho poslechne okamžitě a bez otázek. Překvapila ho, když udělala přesně to, co řekl.

Nildon se mu ale vzepřela a vytrhla se z jeho sevření. Udělal jediné, co v tu chvíli bylo možné. Skočil na ni, ve snaze ji povalit na zem. Jen o kousek se vyhnul její kouli. Stihl postřehnout, že Lilly běžela, jako kdyby jí za patami hořelo. Což nebylo daleko od pravdy.

Tvrdě dopadl na Nildino brnění. Okamžitě ho ze sebe shodila a překulila se na něj. Při tom ho volnou rukou chytila pod krkem. V očích jí plály hněvivé plamínky.

„Co to s tebou je, Nerone?" vydechla. Co jí na to měl říct. Sám nevěděl, co ho k tomu vedlo. Věděl jen to, že ho zároveň užíral ochranářský pocit a na druhou stranu pocit provinilosti. Nikdy nebyl tak rozpolcený.

„Nech to být. Pokud jsi moje sestra a zajímáš se o mě, nech to plavat," zašeptal k ní. Doufal, že to pochopí, ale tušil, že tohle po ní žádat nemohl. Ani on nechápal svoje pohnutky. Bylo mu to jasné hned v další vteřinu, kdy se obličej jeho sestry zkřivil čirou zlostí. Uvolnila stisk kolem jeho hrdla a pak oba najednou zmizeli v Nildinině mlze, netušil kam ho nesla. Což zjistil záhy, když zaslechl vyděšené vyjeknutí. Lillino.
Nacházeli se necelé dva metry před ní.
Nildon ho od sebe odstrčila. Zastavil se až o strom. Další události se děly na jeho poměry moc rychle, než, aby jim dokázal zabránit.

„Takhle ti dokážu, jak se o tebe zajímám, bráško," zíral na Nildon, jak se jí v dlani znovu objevila plápolající koule. Panika ochromila celé jeho tělo, když sledoval Nildin výraz. Odrazil se od stromu.

Nebyl dostatečně rychlý.

Jeho sestra se od něj odvrátila, aby čelila ztuhlé Lilly, která ještě netušila, jaký osud ji čeká. Neron už to věděl.

"Ne!" zařval z plných plic. Nildon uz však napřáhla ruku a poslala ohnivou kouli přímo na Lilly. Viděl, jak se jí oči rozšířily děsem, když si uvědomila, co se děje. A pak koule přistála na jeji hrudi. Celý naráz ji odmrštil na kmen stromu za ním. Nekřičela. Nehýbala se, poté co se svezla na zem.
Musel upadnout do šoku, jelikož nedokázal sve tělo přesvědčit k pohybu.

„Jdeme. Otec tě už čeká," Nildon promluvila těsně vedle něho. Nevšiml si jí. Stále se díval na nehybné tělo na zemi kousek před ním. Zajímavé, že nic necítil. Vůbec nic. Ani, když ho Nildon znovu vzala a rozplynula se s ním v mlze.

A/N

Ok zabijte me teď! :D

Musím Vám prozradit, že tohle je poslední kapitola... + ještě epilog samozřejmě!
Měla jsem v plánu ještě jednu... Ale pak jsem si řekla, že se to víc hodí do 3 dílu.
Tak co na to říkáte?

Je Lilly mrtvá?

Co bude s Neronem?

Nesnášíte Nildon?

:D

Z jiného soudku, jak už jsem říkala v srpnu přijedu do Čech a pár lidí (z Wattpadu) se mi ozvalo, ze by se rádi sešli! A mě napadlo (jsem taková zapálená organizátorka) že bychom se mohli sejít hromadně! Wattpad meeting? Kdo by rád? Byla by Švanda! :P