*song který sem rozhodně nepatří, ale mám PATD období a prostě ❤*

Stella

Temná Strana

Celá tahle záležitost se jí vůbec nezdála. Kráčela vedle Ravena úzkou chodbou, kterou lemovaly svíce s plápolajícími ohni. Ani se to tu nijak zvlášť nelišilo od paláce v Canohtaere. Tam taky neměli zavedenou elektriku.
Pak však prošli kolem otvoru, kterým mohla vidět ven. A tam veškerá podobnost s jejím domovem končila. Už to viděla předtím ve výhledu svého pokoje zde. Venku to vypadalo jako v poušti s červeným pískem. Nikde žádná zeleň. Ani kdyby chtěla použít svůj nejsilnější živel, nepovedlo by se jí to.
Všechno to na ní mělo depresivní dopad. Cítila tlouct své srdce až v krku a snažila se sama sebe přesvědčit, aby byla v klidu. Jinak hrozilo, že ji skolí infarkt, dřív než předstoupí před Tvrdého Vládce.

Mezitím došli až na konec chodby a skončili před velkými dřevěnými dvoukřídlými dveřmi. Nahlas polkla. Donutila sama sebe se nepodívat na svého průvodce vyděšeným pohledem a zarputile se sledovala, jak se před ní vrata otevírají.
Scenérie za nimi byla velkolepá a to i přes tu temnou auru, která byla všudypřítomná. V nose ji zašimral zápach síry. Zamračila se. Tak to je teda vtip.

Nacházeli se v obrovské síni, po stěnách byly pravidelně rozmístěny planoucí louče. Připadala si jak ve středověku, ale vlastně takhle to bylo celou dobu, co byla hozena do tohohle světa.
Něco jí napovídalo, že tohle vše, ji mělo oslnit. A uvnitř to tak bylo, na venek se tvářila neutrálně. Pomalu kráčela po tmavě modrém koberci směrem ke schodům vedoucí ke trůnu.

Na kterém samozřejmě nechyběl jeho vlastník. Musela vynaložit hodně úsilí, aby se ovládla. To, co totiž viděla přímo před sebou, nebylo nic na co by byla připravená.

Muž, který seděl na dřevěném, pozlaceném a velmi honosném trůně, byl tak maximálně třicátník, vypadající jak filmová hvězda. Nedokázala sama sebe přimět zavřít ústa v ohromení. Muž se na ni usmíval, tím samým uličnickým úsměvem, který ovládal jeho syn Neron. Byl mu neuvěřitelně podobný, jen jeho oči byly temně hnědé. Kupodivu ji pohled na něj nijak zvlášť neděsil, pak si však všimla další osoby stojící těsně u trůnu. Byla to Nildon a dívala se na ni jako vždy, se zlobou v očích. Vůbec nechápala, kde se to v ní pořád bere. Zdálo se, že se svým otcem a i svým dvojčetem nemá nic společného. Ať se na to koukala z jakéhokoliv úhlu, nechápala to. Odpoutala od ní pohled a znovu jím spočinula na králi podsvětí.

„Tak, konečně se potkáváme, Hvězdo," promluvil zvučným hlasem a při tom se postavil na nohy. Byl velmi vysoký, tyčil se nad ní a ještě o pár schodů ji převyšoval. Zatajila dech. Musela v sobě najít tu bojovnost, kterou je tak pověstná. „Už se doufám, cítíš lépe. Když tě sem Raven přinesl, vypadalas na umření,"
Konečně se jí podařilo se na něj zamračit, jak se patří.

„Je mi mizerně!" zavrčela vzdorovitě. S vládcem to ani nehnulo. Stále se na ni usmíval.

„Nebudeme na sebe přece tak protivní, Stello. Věř mi, tohle vše je pro tvé dobro," mluvil tak klidně, až ji to rozčílilo ještě víc.

„Cože? Udělal jste z mého kamaráda Temného Démona. A ten mě sem ještě k tomu unesl. A to ještě nemluvím o tom, co jste provedl mě matce," zařvala skoro nepříčetná. Z duše nesnášela, když jí někdo říkal, že je to pro její dobro. Ona přece ví, co je pro ni nejlepší. A pokud to má být tohle... no to snad ne!

„Nechte nás," zavelel Král. Raven vedle ní sebou škubnul. Zvedla k němu oči, taky se na ni podíval. Pohnul se tak, jakoby chtěl odejít, ale zaváhal. Vrhnul jeden rychlý pohled na svého vládce a nasadil tvůj důvěrně známý neutrální výraz. Přikývnul a otočil se na podpatku. Kousla se do rtu a všemožně se snažila nemyslet na to, že tu s Nornoturem zůstane sama. Dokonce i Nildon se vytratila.

A Nornotur opustil svoje místo na trůně. Už scházel po schodech a to směrem k ní. Dalo jí hodně práce, zůstat stát na místě a nevzít nohy na ramena. No tak! Nejsi přece strašpytel!

Pak si to ale rozmyslela.

„Proč tu jsem, proč jste mě sem nechal přivést?" dožadovala se odpovědí na své otázky. Už jí nebavilo, žít v nevědomosti a strachu. Nechala na povrch vyplout její pravou podstatu. Neohrožená Stella, která si jde za svým, ať ji to stojí cokoliv. Založila si ruce na prsou a vystrčila vzdorovitě bradu. Nebude se před králem podsvětí třást jak ratlík. Ukáže jim tady všem, kdo Stella Akhashen doopravdy je.

„Chci tě trochu lépe poznat, Stello. Zaslechl jsem, že už jsi ve své výuce pokročila velmi daleko na to, že víš o svém původu méně než rok. Obdivuhodné, na tak mladou Bohyni," složil jí poklonu, znělo to velmi upřímně. Dokonce se na ni pousmál, když kolem ní pomalu kroužil, nebylo to výhružně, ale měla pocit, že ji to zanechávalo dost nechráněnou. Tím způsobem, jakým se na ni díval, jí neuvěřitelně připomínal Nerona. Bylo to až zarážející. Ale pořád, jeho slova nebyla dostačující, chybělo tu ještě hodně informací, na to aby byla spokojená.

„Neron o tobě neustále vyprávěl. Zdá se mi, že jste si blízcí," pronesl až triumfálně, jako by mu přesně o tohle šlo. Ale popravdě neměla páru, o co mu jde.

„Co tím sledujete? Všichni se mnou pořád mluví jako v hádankách. Už mě to vážně unavuje!" vyštěkla rozzuřeně. Začínal se jí zmocňovat vztek.

„Už jsem řekl, jde mi jen o tvé dobro, chtěl jsem tě poznat hned, jak ses narodila. Jsi důležitá osoba v našem světě," pokrčil rameny a ignoroval její rozpoložení.

„Pořád to nic nevysvětluje. Mnoho lidí mě chce poznat, ale nemusí mě kvůli tomu unášet. A jsme přirození nepřátelé. Nemáme tu tlachat, jako bychom se chystali na čaj o páté," zahučela rozčarovaně. Snažila se pochopit, proč tu je. K čemu jim poslouží ve nekonečné válce mezi zlem a dobrem. Mohla by být rukojmí, ale nějak si nedokázala představit, jako něco takového v tomhle systému funguje. Bylo jí jasné že Archi s Nornoturem normálně vyjednává. Proč tedy tohle?

„Ale mi nejsme nepřátele, ne my dva, Stello. To ti navykládali tam nahoře. Tady už je to jinak. Nejsi předpojatá, že? Tvoje matka nebyla," všechno to co říkal, znělo tak logicky, kdyby neřekl tu poslední větu. Možná by mu to i zbaštila. Ale jeho slova v ní vyvolala úplně jinou reakci.

„Neopovažuj se mluvit o mé matce!" vykřikla rozlíceně. Měla chuť se na něj vrhnout, i bez své moci a jen do něj bušit. Stačilo si jen vzpomenout na to, co o něm ví a bylo jí na nic. Znovu nebral na vědomí, její slova a mluvil dál.

„Máš i její nezkrotný temperament, ten po ní podědila i dvojčata. Nildon se spíš ale podobá mě. Nedivím se, že ti do oka padl zrovna Neron," přemýšlivě se mnul bradu, jakoby nad tím vážně přemýšlel.

„Nemluvte o ní," zaprotestovala chabě. Každé jeho slovo v ní drásalo vzpomínku na ni. I přesto, že neměla skoro žádnou.

„Proč ne, Stello. Je to matka mých dětí," zkonstatoval.

„A jakým způsobem se jí stala?" vyštěkla bojovně. Opovržlivě se na něj zadívala a zaklesla se do jeho hnědých očí. Měly stejnou hypnotickou moc, jako měly ty Neronovi.

„Vidím, že věříš všemu, co ti lidé napovídají," zkonstatoval po menší odmlce, kdy na ní jen zkoumavě hleděl. Celá nesvá se ošila, ale oči z něj nespouštěla.

„Věřím všemu, co mi řeknou ti, co o tom něco ví," její argumentace se jí moc nelíbila. Měla by na něj vykřičet všechny svoje stížnosti. Ale pohled na něj ji nějakým způsobem brzdil. Spíš ten pocit, že muž, který si ji prohlížel stejně jako ona jeho, vůbec nevypadal na vládce celého podsvětí.

„Já to chápu. Do našeho světa si se dostala v porovnání s jinými před malou chvilkou. Nic o něm, vlastně nevíš, jsi na úplném počátku svého bytí. Ale už tě nenapadlo si svoje informace ověřit?" Stella neměla v úmyslu ho poslouchat, ale něco z jeho slov jí utkvělo v mysli. Jí bylo jasné, že zdaleka neví, úplně všechno o světě, který ani ne před rokem vzala za svůj. Ale že by jí něco unikalo? Její intuice jí napovídala, že by nad tím neměla zanevřít, ale její vztek a to co o králi podsvětí věděla, byť toho nebylo mnoho... jí říkalo své. Nedala na sobě znát, jakékoliv emoce a nehnula ani brvou. Ani neodpověděla.

„Proč tu jsem?" zeptala se znovu namísto toho. Střetla se s jeho pohledem, postřehla sotva znatelný střípek hněvu, ale zmizel tak rychle, že si ani nebyla jistá, jestli tam doopravdy byl.

„Už víš, že jsem se s tebou chtěl seznámit, beru tě skoro jako svou dceru," odpověděl jí bez zaváhání. Jeho slova jí otřásla. Na jednu stranu se jí neuvěřitelně ulevilo, nebyl jeho dcera. Celou dobu se toho bála. Že jí někdo neřekl tuhle důležitou věc. Protože v sobě cítila něco jiného, bála se, že to má co dočinění s tím, že by mohla být ta špatná. Nechtěla být dcerou Nornotura, ani skoro, jak řekl. Proto se i zároveň otřásla.

„Nejsem ani z daleka vaše dcera!" vykřikla pobouřeně.

„Biologicky nejsi, Hvězdo. Ale tak moc se podobáš Neronovi. Ani nevíš jak." Tohoto poznatku si byla vědoma. Nevydržela by se svým nevlastním bratrem ani minutu, kdyby to tak nebylo. Měla ho svým způsobem ráda. Ale zabil jejího... Ravena. A díky němu je z něj Temňák. A tuhle skutečnost mu nikdy neodpustí.

„Pořád se snažíte odklonit mě od hlavní otázky, ještě stále nevím za jakým účelem tu jsem!" nenechala jsem se odvést někam jinam. Ještě pořád jsem to v hlavě měla v pořádku a srovnané.

„Ten hlavní důvod se dozvíš později, ale je mi jasné, že tě trápí více otázek, na které by ses ráda zeptala," uhodl její myšlenkové pochody a trochu od ní odstoupil. Mimoděk si oddechla.

„Proč... proč nefungují moje schopnosti?" nečekala na nic a ptala se.

„Potlačil jsem je, na nějaký čas. Jsi v mé říši, tady platí moje pravidla.," vysvětlil velmi jednoduše, dávalo to smysl. A tudíž, je tu naprosto bezmocná, tenhle pocit nesnášela.

„A co moje proměna?"pokračovala.

„Potlačená, myslím, že to na chvíli neuškodí, měla na tebe velký dopad. Když tě sem pan Beuchamp přinesl, nevypadala jsi ani trochu dobře,"
Nebyla teď v tuto chvíli obyčejný člověk? No tak to je gol. Než měla čas si to přebrat, za jejími zády mezi tím do sálu přišla Nildon. Stella se na ní otočila čelem, nebyla tak hloupá, aby dělala takovou chybu a stát k ni zády.

„Otče," pronesla tiše Nildon. V tom jediném slově se zrcadlila oddanost k jejím otci. Tím víc, když poklekla na jedno koleno a svěsila hlavu. Pak se zase narovnala do své výše. Stelle nevěnovala nejmenší pozornost.

„Nildon, jsem rád, že jsi přišla," Nornotur ke svému dítěti mluvil bez sebemenšího záchvěvu emocí.

„Bratr se nevrátil?" zajímala se.

„Ještě stále ne, což se mi moc nelíbí. Vydej se ven a najdi ho," rozkázal jí věcně.

„Jistě," přitakala.

Stella měla neblahé tušení, že Neron je stále s Lilly. Co to znamenalo, si netroufala ani domyslet. Doufala, že jsou stále na zemi a Lilly bude v pořádku. Jestli ne, má u ní Neron další vroubek.

Pak už se Stella přestala zaobírat svými úvahami a všimla si Nildinýho výrazu. Z prvu soustředěný pohled se změnil na velmi zmatený. Tohle neuniklo ani králi podzemí. Následoval Stellin zvědavý a zadíval se na svou dceru.

„Co je?" vyjel na ni. Několikrát zamrkala a přestala se snažit o něco, ať to bylo cokoliv.

„Nemůžu ho lokalizovat," informovala ho tiše. Bylo z toho vyvedená z míry, asi se jí tahle skutečnost nikdy nestala. A to víc znejistila i samotného vládce. Dosud se před Stellou snažil hrát mírumilovného a nepochopeného padoucha. Ale až teď mohla zcela poznat jeho pravou tvář. Jak tomu bývá. Jeho velmi pohledný obličej, který jí ještě před chvílí přišel celkem jemný a klidný. Se teď svraštil do vzteklé podoby.

„To není možné," vyštěkl, na chvíli se zarazil a pak svoji pozornost obrátil na Stellu. Ta měla dostatek času na to si to srovnat v hlavě. Kde se teď právě Neron pravděpodobně nacházel? Když ho viděla naposledy, visel na Lilly. Měla ten dojem, že je stále s ní. Doufala v to, ale to ještě netušila celý dopad situace. Teď si tím ale už nebyla tak jistá. Jestli teď hledají Nerona, tak koho s ním ještě asi tak najdou. Lilly byla i před její snahu, zatáhnutá do jejího šíleného světa. Mohlo jí to být jasné v tu chvíli, kdy jí Lilly řekla, že Nerona zná už delší dobu. Mohla se tak aspoň s velkým sebezapřením uklidňovat, že to v podstatě nebyla jej chyba.

„Byl s tebou Neron, když tě sem pan Beuchamp dopravil?" zeptal se jí Nornotur bez okolků. Propaloval ji svým pohledem. Jako kdyby se snažil naznačit, co ji čeká, když nebude mluvit pravdu. Ona už ale věděla, co odpoví.

„Ne, byl semnou jen na začátku, pak už o něm nic nevím," evidentně jí to spolknul i s navijákem. Nebo se tak podle toho tvářil.

„Vezmi si pár temných a jdi na zem. Najdi ho ať je kdekoliv," rozkázal příkře, hned na to se Nildon vypařila a to doslova.

„Odveďte Hvězdu do pokoje," pak zmizel i on a Stella zůstala v obrovském sále úplně sama. Rozhlédla se, komu dal poslední příkaz. U velkých vstupních dveří stál, kdo jiný, než Raven. Asi tu má pro ni složit jako jakási trýznivá motivace k čemusi. Jelikož se ještě stále nedověděla, proč tu je. Mohla jen hádat.

Raven chtěl asi zachovat výraz profesionálního Temného Démona, ale když zahlédl její zmatený, tak jeho snaha ztroskotala, dřív než vůbec začala.

„Co se stalo?" vyzvídal opatrně, ale v jeho hlase jasně zazněl zájem. Pomalým krokem došel až k ní. Pak jí bez dovolení popadl za loket a táhl jí ven ze sálu. Chtěla se na něj obořit, aby s ní nezacházel jak s nesvéprávnou, chodit sama ještě umí. Ale Ravenův ostražitý pohled jí umlčel.

„Není bezpečné mluvit v hradě," vysvětlil ještě.

„Nildon šla hledat Nerona... je s ním i Lilly. Nesmí je najít, nechci, aby se Lilly něco stalo," vyklopila mu to bez zbytečných průtahů. Očekávala nějakou adekvátní reakci, nebo že by se šlechetně nabídl, že je najde dřív než Nildon. Nic takového se ale nekonalo, cosi myslela husa hloupá. Od něj tohle nikdy čekat nemohla, ani před tím. Raven prostě je takový, jaký je.

„To už není tvoje věc Stello," řekl jen. To ji rozzuřilo ještě víc, než kdyby jednoduše mlčel. Vztekle se mu vytrhla ze sevření. Překvapeně se na ni zadíval.

„A sakra si piš, že je to moje věc! Ty.. ty.. ahhh," neměla slov a dechu, aby ještě něco dodávala.

„Nerad to říkám, ale nepodceňuj Nerona, není blbej. Ví, že ho budou hledat. Teď už jen záleží na tom, jestli, chce být nebo nechce být nalezen," podle jeho mínění, ji tohle asi mělo uklidnit, ale mělo to spíš opačný účinek.

„Znáš Nildon?" vyjekla.

„Setkal jsem se s ní jen párkrát. Nemálo temným přijde děsivá," odpověděl poněkud vyhýbavě.

„Je úplně jiná než Neron. Nildon je šílenec," ten popis na ni seděl jako ulitý. Nebylo třeba cokoliv dodávat. Jediné podle Stelly, na čem jí záleželo, byl boj, zabíjení a pravděpodobně její bratr. Ať byla jaká chce, tohle se jí muselo nechat.

„Co řekneš, když se tě Nornotur zeptá, kde je Neron?" protože si Stella byla naprosto jistá, že se ho zeptá. Raven je další na řadě. Stelle bylo ale hned jasné, co Raven odpoví. Obrátila k němu svůj zrak, jako kdyby na tom mohla něco změnit. Už si myslela, že odolá a nepodívá se na ni. Ale po chvíli vnitřního boje to úspěšně vzdal a otočil k ní hlavu.

„Sakra, přestaň s tím!" zaklel a odvrátil se. Pomalu se blížili k jejímu pokoji. Musela reagovat rychle.

„S čím?" snažila se o vábivý tón, ale tohle ona neuměla. Raven je její první zkušenost s kluky, pokud nepočítala Eryho. Tak ho popadla za ruku a otočila ho k sobě. Samotnou ji překvapilo, jak lehce to šlo. Spíš ji nechal, by ho k sobě obrátila. Vpila se mu pohledem do očí. Milovala jeho oči. Nikdy neviděla podobné. Byly úplně černé. Nebylo vidět, kde končí a kde začínají zorničky. Nikdy ji nedocházelo, jak je to možné. Většina lidí má přece nějaký odstín, i kdyby měly tmavě hnědé. Ale tomu se jeho oči ani neblížily. Netušila, co to do ní vjelo, ale když jí pohled sjel o trochu níž. Nedokázala odolat. Ruka, co stále ležela na jeho předloktí, jako na povel vyjela vzhůru a objala ho kolem krku. Bez zaváhání ho přitáhla k sobě. Sice za ní tak nějak myslely její hormony, ale i tak byla vedle sama ze sebe, čeho je schopná v zoufalých situacích. Jenže to nějak nepočítala s tím, že Raven se okamžitě chytne a bez okolku se na ni vrhne. Než stihla vůbec zapochybovat o svém zbrklém jednání, rozptýlil to jeho majetnický polibek. Snesla se na ni tíha jeho okamžitého vzrušení. Tiše zasténala, jelikož to v ní probudilo vzpomínky na tu noc v hotelu. Rozhodně ji chytil za boky a přitlačil se k ní.

„Nejsi ty ale malá pokušitelka," zavrněl, nechal ji bezdechu, když opustil její rty a zaměřil se linii jejího krku. Ježiši... kriste pane! Proč, já si vždy musím zadělat na malér!

Když už se ale do toho pustila, tak by byla šílenost toho jen tak nechat. Tím spíš, když je to tak... skvělý pocit, být v jeho objetí. Nemusí přemýšlet nad tím, co se kolem ní děje. Ani nad peklem, kde se teď nachází, na to, že nemá svoje schopnosti, a netuší, kdy je dostane zpět, a neví, co s ní bude dál. Když byla s ním na ničem z toho nezáleží.

„Ravene," vydechla omámeně. Zaklonila hlavu, aby jí mohl posypat hrdlo horkými polibky. Zalapala po dechu, když jí nohou lehce roztáhl kolena a přitiskl se na ni. Takže ji do zad škrábala neopracovaná omítka hradu. Ne, že by to nějak zvlášť vadilo.

„Řekni moje jméno," zachraptěl a na chvíli se od ní odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí.

„Ravene," zašeptala, skoro bez dechu. Běhal jí mráz po zádech, když ucítila jeho prsty, které se zamotávaly do jejích vlasů. Hltal očima každý centimetr jejího obličeje, jako kdyby ji viděl poprvé v životě. A pak nastal ten zlom, kdy si dovolil zase přemýšlet jasně. Zavřel oči, jako kdyby chtěl zase nabýt ztracené půdy pod nohama a pustil ji.

„Tohle už nikdy nedělej," zavrčel. Byl tu zpět. Starý odtažitý Raven.

„Slib mi, že Lilly ochráníš! Ona k nám nepatří," kouzlo už ji také opustilo a spadla zpět na zem. Tvrdě. Musela se o to aspoň pokusit. Musel jí pomoci.

„Myslím, že se mýlíš," zmateně na něj zamrkala.

„To že zná Nerona, hned neznamená, že k našemu šílenství patří," zaprotestovala.

„Je tu něco jiného, ona odolá myšlenkovému nátlaku. Myslíš, že by ji Neron nechal se vzpomínkami na něj? Vymazal je, ale ona si na něj vzpomněla, jakmile ho zase spatřila," vysvětlil jí. Chvíli nad tím přemýšlela a pak prozřela.

„No to ne! To nevadí. Mlč, Ravene!"

„Musím jít," nic nepotvrdil a pak ji strčil do jejích komnat. Za dveřmi nevybíravě zasakrovala.

A/N

Ahoooj!
Jak se daří?
Jak se vam líbila kapitola a fakt, ze se Stella a Nornotur konečně setkávají?
Mě to přišlo vzrušující! :D
A bude víc, až zjistite všechna tajemství, která Tvrdý vládce skrývá! :P vám vypadnou oči z důlků:D

Musím se vam přiznat, nějak jsem se zase dostala do te své fáze, kdy čtu knihy od rana do večera... Za poslednich 7 dni jsem přečetla 6 knih... Muj osobni rekord.... V angličtině a dokonalé bichle:D to uz se mi dlouho nestalo... Nejak jsem si dělala poradek v seznamech tady na Wattpadu a prislo to na mě! :D
Jen taková menší perlička!
Jsem cáklá ja vím:D

Btw. Stale děkuji za voty a za to ze to čtete... Atd jste nej! ❤
Love ya