*v médiích je Trailer k Temnému Demonovi*

...
„Lilly? Je ti dobře?" Neronův hlas ji vytáhl z tranzu. Tohle se jí stává často, tedy od té doby, co ho viděla znovu, od té doby v divadle. Vždy jí problikne kousek z toho, co se ten večer stalo. Jen útržky, ale pořád odkrývají víc. Ale proč? Do té doby, než ho zase potkala se Stellou, byl její život poklidný. A teď o něj všude zakopává a to dokonce ve svých snech a vzpomínkách. Byla si jistá, že se to stalo. Měla ten pocit. Nebyla to jen její fantazie.

„Nestarej se," zahučela odměřeně. Protřela si spánky a vyhýbala se jeho pohledu.

„To já rád," odvětvil vtipně. Ironicky se na něj zakřenila a protočila oči. Začínala na toho kluka mít spadeno. Vážně měla neodolatelnou chuť mu ublížit, aby mu už konečně splasknul ten jeho povýšený úsměv. Chvíli dokázal mlčet, ale když se znovu nadechnul, k další dokonalé prupovídce, Lilly to nevydržela a zasténala.

„Měli bychom využít ten čas v klidu, než se sem jako velká voda, vřítí Stella a normálně si popovídat," prosnesl celkem vážně. Tázavě se na něj otočila.

„O čem by sis chtěl povídat?" pokusila se nevyznít tak rozladěně, jak se cítila. Ale nevyšlo jí to. Neměla náladu se s ním bavit, o čemkoliv. Hrozilo by totiž, že by řekla něco neuváženého, což by se mohlo stát dost jednoduše. V jeho přítomnosti. Nikdy neměla problémy se v něčí, chovat... normálně. Kdežto v jeho jí nervy ujížděly permanentně.

„Ty víš moc dobře," zamumlal tiše. Přeběhl jí z toho mráz po zádech. Odhodlaně se nadechovala, aby pronesla nějakou duchapřítomnou poznámku a posala ho za vytyčené hranice. Jenže jí nějak docházel důvtip. Taky neobvyklá situace v jejím prípadě.

„Nerone..." to bylo asi tak jediné, co byla schopna ze sebe vysoukat. Hlavně po tom, jak mu zajiskřilo v zelených očích, když vyslovila jeho jméno. Jelikož to bylo asi poprvé, co ho řekla, bez žádného záporného citu v hlase. Než se nadála, neseděl už na tom vzdálenějším rohu gauče, ale byl těsně vedle ní. Vzmohla se jen na ztuhlé narovnání v zádech, ale neodtáhla se, jen na něj zírala se široce rozevřenýma očima. Měla pocit, že nemůže dýchat, ale to bylo asi kvůli tomu, že zadržovala dech. Ani nevěděla proč.
Jeho pohled jí úplně přimrazil, že se nedokázala ani hnout. Celou dobu v jeho přítomnosti, měla silný pocit deja vu. Tak jako teď, něco podobného už jednou zažila, ale na nic takového si nepamatovala. V hlavě to ale měla, jen ne jasně. Snažila si to v hlavě trochu sesumírovat, ale šlo to ztěžka.

Pak přišlo vysvobození v podobě zvonku. Někdo na druhé straně byl značně netrpělivý, jelikož ze zvonku ne a ne sundat ten prst. Lilly se lekla a vyskočila na nohy. Neron sebou také trhnul, ale ihned nasadil vyrovnaný výraz. Sledoval ji, jak šla ke dveřím. Sejmula řetěz a otevřela, až pak ji napadlo, že se prvně měla kouknout kukátkem, ale vědomí, že je tu Neron, ji přišlo směšné, že by jí hrozilo nebezpečí. Tedy pokud nepočítala jeho samotného.
Když ale otevřela dokořán, neměl už čas přemýšlet nad tím, jak hodně životu nebezpečný je Neron. Před ní stála totiž pobledlá Stella a hned za ní se tyčil černovlasý muž. To by nebylo zas tak divné, kdyby nevypadal, jak nějaký ten záhadný zabiják s temným pohledem, se kterým, jak si byla jistá, by mohl i zabíjet. Ještě k tomu se mračil, takže to vypadalo, o to více hrozivě. Byl skoro o hlavu vyšší než Stella, urostlý, ale byl pohledný. To všechno jí stihlo proběhnout během vteřiny hlavou. S otevřenou pusou na ně vejrala a těkala očima z jednoho na druhého. Stellu nijak zvlášť nevzrušovalo vědomí, že za ní stojí nějaký temný týpek.

Stella

NYC

Čím více se blížili k Lilly domů, byla nervóznější a v ještě horší náladě než doposud. Raven šel přímo za ní, což jí taky moc nenapomáhalo. Nepromluvili totiž spolu ani slovo od té doby, co oba zmlkli ve vlaku. Přestože po sobě házeli významnými zadumanými pohledy, mlčeli. Stella si byla jistá, že do té doby, než jeden z nich zapomene na svou hrdost a začne. A ona to nebude.

Nezajímá se o něj. Měla jinačí a závažnější problémy k vyřešení. I když popravdě, on jím byl taky. A teď ještě horší, jelikož udělali, to co udělali. To co opravdu neměli dělat, za žádných okolností, všechno tím ještě více zkomplikovali. A to bylo to poslední, co zrovna teď potřebovali. Jenže v tu chvíli? Kdo mohl jasně uvažovat a navíc, to on se na ni vrhnul, jak smyslů zbavený. Kdo by mohl odolat, když se na ni vrhne někdo, jako on. To byl prostě nadlidský výkon... no trochu si to protiřečilo, vhledem k tomu, že ani jeden nebyl člověk. Na druhou stranu, neměli k dispozici to, co je dělalo jinými. Ale i tak, pochybovala že kdyby schopnostmi disponovali, že by to je to nějak přibrzdilo.

Bylo to, jak přemýšlet nad smyslem života, nikdy by to nijak nedomyslela.

Na jednu stranu se cítila, jako nějaká běhna , ale pak si vzpomene na všechny dokonalé detaily toho, co prováděli v noci a už to tak necítila. Bylo to dokonalé. Svíralo se jí z toho hrdlo, zatajoval dech a polévalo ji horko.
I teď, když ještě k tomu měla zimnici a celá zadýchaná šlapala do schodů Lillinýho domu, jelikož jako na potvoru nešly výtahy. Raven se najednou objevil vedle ní na schodech, nechápavě se na něj podívala. On se na ni zase díval starostlivě.

„Co?" neudržela se a vyjekla. Byla ráda za to, že se zastavili, jelikož se jí točila hlava.

„Je ti dobře?" zajímal se. Stella mu neodpověděla a vydala se dál nahoru, chtěla tu cestu mít konečně za sebou a vylít si vztek na Neronovi. Zaslechla jen jak Raven vztekle zavrčel a dupal za ní. Když stanuli před Liliinýma dveřma, vážně se na něj zadívala.

„Lilly o bozích ani démonech nic neví, tak se drž při zdi. Radši ani nemluv," poradila mu. Postřehla náznak vzdoru v jeho očích, ale rychle se ztratil a jen přikývnul. S klidem v duši stiskla zvonek, aby dala vědět, že už je tu. Chvíli to trvalo, než se Lilly uráčila otevřít. Už si začínala dělat obavy o její život, když uslyšela chrastění řetězu a následné odemčení. Lilly tam byla zabarikádovaná, jako v nějakém vězení. Měla se spíš zabarikádovat někde ve své ložnici a to před Neronem.

Stella by to tak teda udělala, kdyby byla člověk a měla v bytě takové individuum, jako byl Neron. A vůbec ji netrápilo, že přemýšlela nad svým nevyvedeným bratrem. Tím hůře.
Lilly otevřela a až pak Stelle došlo, že o příchodu Ravena nepadlo ani slovo. Takže ji ani nepřekvapil Lillyin vyjevený výraz, když pohledem spočinula na Ravenovi. Zírala na něj z otevřenými ústy dokořán a sjížděla ho očima od shora dolů. Raven kupodivu trpělivě vyčkával, až se její kamarádka vymaní z šoku. Stellu už pohled na vysokého tajemného kluka vedle nevyváděl tak z míry, jako tomu bylo na začátku jejich seznámení. Ale pořád tam bylo to kouzlo kolem něj, které musel vycítit každý, i kdyby byl slepý.

„Ehh. Ahoj Stello," vymáčkla ze sebe Lilly. Stěží odtrhla pohled od Ravena, což Stellu trochu podráždilo, ale okamžitě se házela do klidu. Nakonec se podívala na Stellu a významně na ni kulila oči a snažila se jí telepaticky cosi sdělit. Něco na způsob „Víš o tom, že vedle tebe stojí zabiják z hororu?"

„Lilly. Tohle je Raven. Chodil se mnou na školu," tohle musel Lilly na chvíli stačit. Ta to rychle vstřebala, ale Stella poznala, že jí to nestačilo. Hodila po ní pohledem, Řekni mi víc, a to hned!

„Ravene, tohle je Lilly," cítila se hrozně, že to tak odflákla, ale neměla náladu teď cokoliv rozvádět. Očima zabloudila do prostoru za Lilly. Lilly měla ten typ bytu, který má všechny pokoje, kromě ložnice, spojené dohromady. Stelle se to osobně velmi líbilo. Taky díky tomu hned viděla, jak v šeru obývacího pokoje posedává Neron. Stella se zamračila. Jak to tak vypadá, tak Neron si tu udělal pohodlí. Bez vyzvání se prohnala kolem Lilly. Tedy tak jak jí síly stačily. Raven jí byl hned v patách.

„CO? TU? Zatraceně POHLEDÁVÁŠ?!" Stella si sice cestou sem připravovala různé verze svého výstupu, ale teď se jí to všechno vykouřilo z hlavy. Asi proto, že na ni Neron koukal tím svým pohledem, kterým ji přesvědčoval o tom, že v podstatě nic tak hrozného neprovedl. Což teď možná byla pravda, ale byla si na sto procent jistá, že se k tomu chystal. Zastavila se přímo před ním. Ani se neobtěžoval si stoupnout, nebo projevit trochu emocí, nad jejím příchodem. Jen k ní líně zvedl pohled a pousmál se.

„Proboha Nerone, okamžitě mi to vysvětli. Nebo ti vážně něco udělám," měla takový vztek, že se najednou cítila plná síly. A to například dost silná na to, aby ho vší silou kopla do nohy. Přinejmenším.

„Uklidni se... proč tak vyvá..." pak mu došla slova, jelikož identifikoval stín stojící za Stellou. To ho zmobilizovalo natolik, že okamžitě vyletěl na nohy. Stella se urazila. Tak když vidí ji, tak se tu rozvaluje jak nějaký šejk, jen co vidí Ravena je z něj celý rozžhavený. Stella protočila nad svými myšlenkami oči.

„CO TY TU SAKRA DĚLÁŠ?" vyštěkl Neron na Ravena. Stella se na něj otočila. Zaujal obranný postoj stejně tak jako Neron. No to snad ne!

„To tady budem jak magoři stát a zírat na sebe. Nerone, jsi na řadě, pak ti Raven řekne, co tu chce on," řekla po chvíli napjatého ticha Stella. Byla zvědavá, unavená a už chtěla mít klid. Ten gauč za Neronem ji nesmírně lákal. Střelila očima po Lilly, která mezi tím zavřela dveře a přesunula se do ústranní. Provrtávala je tázavým pohledem. Stella by je na jejím místě hned vyhodila na chodbu, ať si to jdou vyřešit někam jinam.
Jenže Lilly buď byla v šoku z jejich skvělého nástupu, nebo byla jen pitomně zvědavá. Což by se jí taky mohlo vymstít. Proto oba dva zpražila pohledem. Ne, že by to na ně mělo bůhví, jaký dopad.

„Nemám potřebu se ani jednomu z vás svěřovat se svými soukromými záležitostmi," zněla Neronova povýšená odpověď. Přesně věděla, že se mu její panovačný tón ani trochu nelíbil, tak po ní házel vraženým pohledem. Nebo teda střídal Stellu a Ravena.

„Jestli se to týká Lilly, což teda nemá ani nejmenší ponětí, co má tvé zatracené soukromí, co dočinění s ní. Je to i moje záležitost. Takže mluv," nezajímalo ji, že ho schválně dráždí. Byl to Neron. Uměl být stejně tak hranně milý, jako zuřivý býk. Což právě dokazovaly jeho zatnuté pěsti.

„Tys byla s ním?" zavrčel Neron místo odpovědi. Stella začínala ztrácet trpělivost. Chtěla na něj znovu slovně zaútočit, jenže jí v tom zabránil Raven.

„Ano byla semnou. Postaral jsem se o ni, místo vás, vaše milosti," někdo si to mohl vyložit, jako důkaz úcty k Neronovi. Jenže Raven to podal takovým způsobem, že spíš znělo jako výsměch a pohrdání. Stella v duchu zasténala, když viděla Lilliyn výraz. Dívala se na něj, jako kdyby se úplně pomátli.

„Jak se opovažuješ... " vyštěkl Neron vztekle. Stella měla jen párkrát možnost vidět, jak Neron vybuchuje, ale vždy se dokázal ovládnout. Teď vypadal, jako kdyby byl schopný zničit tenhle celý tenhle dům, jen pomocí myšlenek. Mohla jen děkovat za to, že se v tuto chvíli nachází bezmocný.

„Nechte toho... " pokusila se Stella o nemožné. Oba dva už ale byli ztraceni v oční bitvě.

„Jestli si myslíš, že teď bez moci si můžeš vyskakovat, tak na to hodně rychle zapomeň. Pořád jsi mi povinován. Kdo ti nařídil, abys byl v tuto dobu na zemi?" tohle byl ten Neron, který byl synem Nornotura. Stella na něj koukala v ohromení. Vždy byla zvědavá, jak se si chová, když dělá svoji „práci". Teď to viděla v přímém přenosu.

„Nikdo," pronesl Raven pevným hlasem. Ani pohledem neuhnul. Ty dva stojící naproti sobě, bylo děsivé a na druhou stranu fascinující pozorovat.

„Tak, co jsi tu dělal?" žádal odpověď Neron. Nikomu nedal prostor k tomu, aby on odpověděl na tu samou otázku.

„Přišel jsem za Stellou," tahle odpověď byla trochu váhavá. Stella se na Ravena podívala, ale on se stále díval na svého velitele.

„Proč?"

„Nevím,"

„Tak ty nevíš? Kde jste byli?" Stelle přišlo, že to je jako výslech rodičů a jejich zlobivých dětí. Bylo to směšné.

„Co ti je potom?" vyjela na něj rozladěně. Neron jí však nevěnoval pozornost.

„Se vší úctou k vám... " promluvil Raven beze vší úcty, jak to dovedl jen on, „Stella má pravdu. Není mou povinností se vám ohledně toho zodpovídat. Myslím, že vašeho otce by také zajímalo, co jste tu dělal vy. S lidskou ženou," tentokrát se ukázal Raven se vší svou zbrojí. Stella si myslela, že u Nerona zhlédla záblesk ohromení, ale ten hned vystřídal nezměrný vztek.

Pak Neron prostor mezi ním a Ravenem překonal tak rychle, že to stěží postřehla. A už jen koukala na to, jak obmotal prsty kolem Ravenovýho krku. Tiše vyjekla, stejně jako Lilly. Stella nechtěla, aby něčeho podobného byla svědkem.

„Přestaňte!" vykřikla marně.

„Proč se s ním zaplétáš, Stello. Není ti hoden!" zavrčel. Raven se ho mezi tím snažil setřást.

„Nerone, nepřeháněj. Nejsme ve středověku!" vyhrkla. Konečně do něj Raven strčil natolik, aby se Nerona zbavil. Ten už sice nezaútočil znovu, ale držel se u něj. Nastala chvíle ticha. Stella si vážně přišla jak ve středověku, protože to, co následovalo, tomu přesně odpovídalo. Její rozlícený bratr bránil její pošpiněnou čest, před chlípným ničemou.

„Spala si s ním?" zamumlal Neron. Tentokrát se podíval přímo na ni. Byla jeho otázkou zaskočená, proto hned nereagovala. A proto mu to stačilo, jako vyjádření souhlasu. A taky proto se znovu vrhnul na Ravena. Ten byl naštěstí připravený na jeho výbuch a zastavil ho v jeho první mířené ráně.

Lehce ji odrazil. Jenže Neron byl tak navztekaný, že po Ravenovi šel, jak smyslů zbavený. Rhees, který polehával kousek od nich, zpozorněl. Stella si ho všimla až teprve teď. Pes vyskočil na nohy a pozorně si dva zápasící muže prohlížel. Vypadal, jak zvědavé zvířátko, přímo zaujaté bojem před sebou. Rheese, kterého Stella znala, by šel svého páníčka bránit. Tenhle Rhees jen s vyplazeným jazykem čuměl.

„Přestaňte, sakra!" křikla na něj rozhorleně. Viděla jen, jak Neron častuje Ravena jednou ranou za druhou, Raven se kupodivu jen bránil. Jenže, Stella zpozorovala, že ho to už přestává bavit, jelikož mu zrudla líce vztekem. Pak udělal jeden jediný výpad, což Neron neočekával. Raven ho kopnul do lýtka, přesně tak, jak měla Stella v plánu před chvílí. Neron se zachytil rámu konferenčního stolu, aby se nesvalil na zem, Raven toho zákeřně využil a zasadil mu ránu kolenem do břicha. Stella zaskučela společně s Neronem. Byla to děsivá podívaná. A určitě ještě horší pro Lilly. Neodvažovala se už na ni, ani podívat, jelikož věděla, co by viděla. Měla co dělat sama se sebou.
Neron najednou vystřelil ruku a popadl Ravena za tričko a stáhnul ho k sobě. Ten to neustál a spadl na Nerona. V jednu chvílí by to bylo komické, jenže oni rozbili ten skleněný stolek a teď se tam váleli ve střepech a všude byla krev. Jim to však nevadilo. Stella začínala ztrácet přehled o tom, kdo koho praštil a kam. A už vůbec nevěděla, kdo má navrch.

„Nešáhneš na ni!" zachrčel Neron v zápalu boje.

„Ty nerozhoduješ o ničem," poprvé slyšela Ravena mluvit tak zapáleně. A oslovil Nerona tak, jak by popravdě neměl a ne každý by si to k němu dovolil. Kromě Stelly, té bylo jedno, jak s Neronem mluví. Ale vadilo jí, že se nad ní tak povyšuje a rozhoduje za ní. I když měl v podstatě pravdu. Byla to chyba, ale byla její a s Neronem neměl tudíž nic společného.

„Vy dva. Okamžitě toho nechte... " bylo to jako mluvit do zdi, jelikož ji vůbec nebrali na vědomí. Byli jak dva malí kluci, co se perou o lízátko. Akorát všude stříkala krev a nebylo to jen nevinné pošťuchování, nýbrž regulérní rvačka. Najednou se se Stellou zhoupnul celý svět. Ti dva na zemi byli najednou celí rozmazaní, stěží na ně dokázala zaostřit. Doteď se cítila ještě celkem dobře, ale tohle s ní zamávalo.

To napětí a stres, jí moc nepomohl. Věděla, že to jednou přijde, ale teď nebyla ta nejvhodnější doba. Píchlo jí v boku. Rukou sjela na postižené místo a nahmatala ránu. Ucítila něco mokrého na prstech, tak shlédla dolů. K jejímu ohromení, na nich ulpívala krev. Nevěřícně zamrkala a snažila se, si to nějak uvědomit. Necítila bolest, jen byla nějak otupělá. Pohledem sjela na bojující dvojici a už jí bylo všechno jedno. Dokonce se jí zvedl žaludek. Pak už ani necítila nohy. A jakmile se tak stalo, od podlahy ji dělil jen kousek. Taky se tam hned na to ocitla, ani necítila bolest při dopadu. Asi se i bouchla do hlavy, ale bolest se nedostavila, jako kdyby bylo všechno tak nějak utlumené. Jediné, co zaslechla, byl výkřik. Lilliyn.

„Stello!" Lilly zařvala. Stella cítila různé přesuny, dupání, ti dva magoři se dokonce přestali rvát. To poznala podle toho, že se najedou všichni tři, objevili nad jejím bezvládným tělem. Sice byla při vědomí, ale každou chvíli čekala, že se to změní. Chtěla říct něco, co by je donutilo se netvářit tak tragicky. Ale stěží se dokázala nadechnout, natož mluvit. Čím to bylo způsobeno, netušila. Jako nějaký záchvat.

„Stello? Jsi v pořádku, můžeš se hýbat?" prvně se vzpamatoval Raven, který už si k ní dřepnul. On jediný vlastně věděl, co se s ní po uzavření portálu děje. Tudíž, hned pochopil, co je za tím. I když měla chuť mu vmést do obličeje, že to on a její bratr, jsou tou hlavní příčinou. Ale nemohla, jelikož jí v tom bránila velká námaha při samotném dýchání. Slyšela nějaké šustění a pak jí došlo, že to je ona a její sípavý dech.

„Co s ní sakra je? Cos jí to udělal?" vyjel Neron, který se už taky probral z šoku a snažil se od Stelly Ravena odstrčit. Pak se mezi nimi objevila Lilly a vzala to do svých rukou.

„Vy dva toho okamžitě necháte! Nebo zavolám záchranku a při té příležitosti i policii. Ty! Ravene, či jak se jmenuješ, zvedni jí z tý země a polož ji na gauč. Ty! Dojdi pro mísu studené vody a dole po dřezem jsou čisté ručníky," rozkázala jedním dechem, pak se znovu nadechla a chtěla znovu začít komandovat, jelikož na ni oba zírali, jako kdyby právě spadla z nebe.

Raven ji uposlechl a zvedl ji ze země. Byla mu vděčná, už jí začal studit zadek na těch parketách. Pak ji položil na již zmínění gauč. Lilly už měla připravení polštář pod její hlavu. Připadala si jak nesvéprávná. Ale nedokázala se ani hnout.

„Kde jsou mísy?" zaslechla Neronův hlas, vycházející z kuchyně. Lilly si otráveně povzdechla. Sjela pohledem Ravena a pak se vydala na pomoc jejímu bratříčkovi. Měla chuť jí to hned zakázat, ale mohla za ní jen nečinně zírat.
„Je ti dobře, potřebuješ něco?" promluvil Raven tlumeným hlasem. Z toho tónu by měla závrať, kdyby zrovna neležela jak kus dřeva a nemohla nic dělat. Jelikož neodpovídala, tak očima opustil její tvář a sjel na místo, které mu leželo v mysli. Takže mohl vidět, jak jí tričkem prosakuje červená. Jako kdyby jí zrovna teď někdo ublížil, to samé mohla říct i ona o něm. Až na to, že to byla pravda. Obličej měl potlučený a z koutku úst mu crčel čurek krve. On by potřeboval led a taky mu to necpe!

„Ach... Stello, je to horší..." zamumlal. S tím mohla jen souhlasit. Cítila se jako kus... a teď nechtěla být sprostá. Jediná věc, která ji teď uklidňovala, že se tvářil tak ustaraně. Dělalo jí to dobře.

„Co to do prdele je?" pak se nad Ravenem objevil Neron a opět byl oheň na střeše. Nepochybně si všiml jejího zakrváceného boku. Taky na ni koukal dost vyjeveně.

„Kde k tomu přišla?" přesto si nedokázal pospojovat souvislosti. Zmateně těkal očima ze Stelly na Ravena a dokonce i na Lilly. Kupodivu se tvářili všichni stejným způsobem. Chtěla jim říct aby přestali, ale neměla na to sílu.

„Tvoje sestra jí to udělala!" zavrčel Raven. Stellla v duchu zakňučela. Je tu Lilly, sakra!

„Před pár měsíci. Tohle vypadá čerstvě," nenechal se Neron oklamat, ale tvářil se pochybovačně.

„Ať už se tu děje cokoliv, nechte ji teď být. Musí odpočívat, neměli bychom ji dostat k doktorovi?" ozvala se nekompromisně Lilly. Vůbec se nenechala vyvést z míry řečmi, které tu ti dva vedli. Spíš je radši ani nechtěla pochopit. Chápala ji a v duchu jí děkovala. Ale i tak, dluží jí omluvu a vysvětlení. A asi i vymazání, i když se v jejím případě zařekla, že to dělat nebude.

„Doktor by jí nepomohl..." odpověděl tajemně Neron.

„Máš snad doktorský titul?" vyjela na něj Lilly. Stella by se zasmála, kdyby mohla. Stella čekala, že Neron něco kousavého pronese, on však mlčel. Divné.

Pak na Stellu padla neuvěřitelná únava. Na čele jí přistál ledový ručník, až teď si uvědomila, že celá hoří. Měla by spát... chce se jí spát...

A/N
Čauky:D
Jak se daří?
Jak se vám líbí nová kapitola?
Trocha toho násilí (ja miluju, když se moje postavy rvou hah) ;)
A prostě všichni čtyři na jednom místě a v tu samou chvíli, prostě nejde, aby se nic nesemlelo:P

Co říkáte na trailer k Temnému Démonovi (od stejné šikuly, jako posledně)! Ja ho zbožňuji! Děkuji Michonne_1 už asi po sté! Ale fakt se ti to povedlo!

Další věc, co mám na srdci, je.... Anooooo... Bohyně se přehoupla přes 2k readů! A 200 *! Děkuji všem, co stale čtou a i novým čtenářům! :))

A ještě jedna věc, s touhle knihou už jsme pomalu za půlkou... pravděpodobně... Jen upozorňuji ;)