„Nemůžu uvěřit, že jste to dokázali," vydechne překvapeně Lyah, jakmile se i ty poslední kousíčky Dazeovi magie zahryznou do mého a Freedova srdce. Roztřepané ruce nám oběma klesnou k bokům, nohy vypoví službu a ramena povolí vyčerpáním, a tak jí bratr musí pomoct nás zachytit a pomalu položit na zem.

Ztrácení temnoty, podobné tomu incidentu těsně před Marqueritiným posledním výdechem, kdy se nám z hrudí vyškrabávala jako zběsilé zvíře, se s jejím přijímáním nedalo vůbec srovnávat. Jestli jsem si tehdy myslela, že mi tělo rozhryzává krysa, před chvílí to musel být minimálně pořádně vzteklý medvěd. Sápal se po mně tak bezmyšlenkovitě silně a intenzivně, až jsem měla v jednu chvíli nutkání to vzdát. Kdyby mi ruce silou nedržela Lyah, dřív bych se volnou dlaní uškrtila, než abych to musela celé snášet.

Byly to ty nejmučivější minuty, které se zdály jako hodiny, jichž jsem byla v životě svědkem. Co však celému tomu zážitku přidávalo závaží navíc, byl Freedův vlastní řev a společně s ním jen pomyšlení na to, jak neskutečně velkým utrpením si musí procházet on – emočním i tělesným, jednoduše vším dohromady.

Přesně tohle byla ta chvíle, kdy bych nejraději vrátila čas a ocitla se zase zpátky v ulicích sluncem rozpáleného Crescenu s tisíci vůní, hudbou a šťastných lidí. Do uličky vedle krejčovství, kde jsem se s ním poprvé políbila.

Přijdu si jako blázen, ohlížejíc se zpátky na ten okamžik, když si uvědomím, jak moc jsem si myslela, že trpím, když mě na každém kroku pronásledovaly nějaké vidiny. Přála bych si té Sun vidět momentálně mě – vyčerpanou a zpocenou s vykřičenými hlasivkami a starostmi zahrnujícími opravdovou válku.

Rozvalím se na chladnou tvrdou zem. Ach, jak bych si teď zaplavala v těch studených vodách Liwbay.

Freed mě vzápětí napodobí. Dlaní, kterou ležérně natáhne vedle sebe, uchopí tu mou a proplete si se mnou prsty. Neodhodlám se mu nic říct, a tak ten pokus o kontakt jen přijmu a konejšivě mu ruku stisknu. Teď se možná konverzaci oba vyhneme, ale vím, že na ni dřív či brzy dojde. Budeme potřebovat podporu – oba. On, aby se vyrovnal se smrtí matky a já, abych se naučila žít s novou, temnější částí své duše.

Nechci si ani představovat, jak těžké to bude.

„Opravdu nerad vyrušuju vaši romantickou chvilku, ale asi bychom se měli rozhodnout, co budeme dělat dál," naruší křehké ticho hlas Xandera.

A je po drahocenném klidu.

„Xandere!" napomene ho sestra.

„Co je?"

„Nech jim chvilku. Copak jsi neviděl, co si před chvílí zažili?"

Zakroutím hlavou a tiše si povzdechnu. „Nech ho být, Lyah. Já ho chápu."

Právoplatná gorondyanská královna po mně střelí překvapeným pohledem.

„Jen protože jsme se zbavili jednoho problému, ještě neznamená, že další neexistují," vysvětlím.

Wren si odkašle, zatímco si protahuje prsty namožené z kouzlení. „S tím souhlasím."

„Takže? Co chcete dělat?"

„Co se tak nejdřív zamyslet, jaké jsou skutečně naše problémy?" navrhne Wren.

„Crescen," vyhrkne hned Xander. „Musíme zjistit, jestli je Torca v pořádku."

Samozřejmě.

Lyah nad reakcí svého bratra protočí oči a následně prohlásí: „Tarus. Nevíme, co se děje na zámku a jestli ví dostatek o therradských útocích."

„To je dobrá poznámka," uzná Wren. „Jeden z nás určitě musí jet za Rhenanem a uvědomit ho o tom, že plán vyšel."

Přikývnu. „Dobře, co dál?"

„Quinn je taky jeden z problémů."

Málem nadskočím, když uslyším Freeda promluvit. Otočím k němu hlavu a ušklíbnu se. „Quinn?"

„Ano."

„Jestli jde o to s Torcou, Xander už říkal-"

„O tom nemluvím, Sun," přeruší mě jemně. „Sledovala nás."

Srdce mi při těch slovech vynechá úder. Trhnutím se posadím, což je patřičně špatný nápad, protože se mi hned zatočí hlava, ale zapřu se volnou rukou tak, abych nespadla. Když se mi zrak ustálí, rozhlédnu se po Gorondyanech v domnění, že najdu stejně překvapené tváře, jako je nyní ta má. Nespatřím ani jednu. Všichni jen zamyšlenými pohledy hledí mým směrem.

„Vy jste o tom všichni věděli?" zeptám se překvapeně.

Kývnou jako jeden.

Stočím pohled k stále ležícímu Freedovi. „Kdy jsi na to přišel?"

„Ten den, kdy jsi spadla do Fayrre a já tě odsud dostával. Ten portál, který nás pak přemístil pod Crones, byl její."

Ušklíbnu se, naštvaná sama za sebe za to, že mě to ani nenapadlo. Jasně, že to byla ona – kdo jiný by dokázal vyčarovat portál než zběhlá čarodějka a dcera toho nejpodlejšího krále v dějinách Gorondyanu?

Otočím se na naše společníky. „A vy?"

Lyah si prsty promne oči. „Začala nás sledovat, když jsme se s ním dojeli domů," vysvětlí a kývne hlavou k Freedovi. „Nejspíš se za námi plížila."

„Proč jste nám to neřekli?"

„Jak ji tak znám, v první chvíli by se zvedla, odcestovala za tatínkem a vrátila se s novou várkou vojáků," odfrkne Xander. Jeho nenávist vůči Freedově nevlastní sestře by už nemohla být jasnější.

„To jste to opravdu zatajili kvůli... strachu z boje?"

„Jasně, že ne," opáčí Wren a střelí po gorondyanském princi dopáleným pohledem. „Když nás začala sledovat, říkali jsme si, že toho využijeme. Necháme ji, aby si myslela, že o ní nevíme a na každém kroku si bude připadat bohové ví jak chytrá. Až uvidí celý ten obřad, který jsme s králem Selionem a vámi provedli, bude mít za to, že temnota therradského krále je volná. Uteče za ním, aby mu to řekla."

Ušklíbnu se. „Dřív nebo později ale stejně přijde na to, že se mu jeho moc nevrátí."

„To nevadí," přitaká Lyah. „Dá nám to chvilku času navíc."

Pár dní, možná týden. Na víc nám to pravděpodobně nevystačí. A i kdyby, co nám to přinese? Neponoukne ho to naopak k dalším plánům? Bude mít pocit, že mu štěstí přeje, že je svému cíli najednou o tolik blíže. Bude vyzvídat, co všechno Quinn zjistila – každé slovo, které slyšela a pohyb, jenž jsme udělali. Od doby, co přišel Freed, se skrývala ve stínech a nepochybně si všechno snažila vrýt do paměti. Byla u toho, když mi Freed povídal příběh o svém otci; byla u toho, když jsem mu vyčetla všechny věci, které udělal; byla u toho, když mi vyznal lásku; byla u toho, když jsem mu řekla... Když jsem mu přiznala...

Ne... sakra.

Zabloudím očima k Lyah a nervózně si promnu ruce. „Říkala jsi, že se do Liwbay dostala ve stejnou dobu jako Freed?"

„Ano."

„Už od chvíle, co jsme ho v Harenu zachránili?"

Přikývne.

„Skrývala se ve stínech celou tu dobu? Neodešla ani na chvilku?"

„Co já vím," mykne gorondyanská královna rameny. „Odešla bys snad ty, kdybys měla šanci odposlouchávat therradského krále a jeho plány?"

Neodešla – zůstala bych přesně tam, kde jsem, oželela spánek i jídlo, jen abych věděla naprosto o všem, co se kolem mě šustne.

„Proto jste nás odposlouchávali při každém rozhovoru, že ano? Proto jste o sobě neřekli Freedovi ani slovo. Quinn byla důvodem, proč o ničem z toho nevěděl."

„Chtěli jsme mu to říct, ale všechno by slyšela," namítne Lyah. „Neměli jsme jinou možnost."

Sakra. Sakra, sakra, sakra.

Wren přimhouří oči, přistupujíc ke mně blíže. Něco v jejím pohledu mi prohlíží až do duše. „Proč se na ni tak moc ptáš, Sun?"

Uteču od jejího podezřívání tím, že se otočím na Freeda stále tiše rozvaleného po mém boku. Vzhlédne ke mně se stejným zmatením, které slyším v hlasech ostatní, avšak když lehce nakloním hlavu a strnule semknu rty, dojde mu to. Vzpomene si na tu noc u lodí a na všechno, co mezi námi zaznělo.

Než vůbec stihnu něco vyslovit, napravo ode mě zaslechnu Xanderův hlas: „On o tom ale ví. Už od toho, co jsme vyjeli, se tváří tak neuvěřitelně klidně. Ani jednou se na nás křivě nepodíval, když jsme se s Adonisem a králem Selionem bavili o tom, kým skutečně jsme."

Oči každého z nich se zabodnou do mých zad. Všichni se ptají na tu samou otázku.

Těžce vydechnu, než se k nim otočím čelem a spustím: „Den před tím, než jsme odjeli, jsme se vyplížili ven. Chtěla jsem si s Freedem aspoň jednou promluvit o samotě, aniž byste poslouchali každé naše slovo, a tak jsem počkala, dokud všichni neusnete a pak se i s ním protáhla ven oknem. Nejdřív se nejednalo o nic moc důležitého, ale ke konci jsem mu některé věci vysvětlila."

Wren si klekne přede mně, vezme mě za volnou ruku a ostražitě na mě pohlédne. „Chceš říct, že Quinn ví-"

„Ano," řeknu dřív, než to dokončí. „Ví, kdo skutečně jste. Ví, že od rozpadu přežívali v Liwbay potomci gorondyanské královské rodiny."

A teď s těmi informacemi míří přímo k našemu nepříteli. 

Jen rychlé info nakonec – příští týden přijde poslední kapitola; příští týden společně uzavřeme jednu velkou část tohoto příběhu.
Máte se na co těšit!