Odcházel jsem od Amar a šel jsem rovnou na poradu, na kterou mě před chvílí poslala Nat, prý šlo o Amaru.

Když jsem tam došel, sedl jsem si vedle Nat a vypadalo to, že se tady něco děje. ,,Ale notak Steve, vždyť je to jen dítě, nic neudělala." Řekl už naštvaný Bruce a bál jsem se aby nebyl zelený poplach. ,,Je nebezpečná, a i kdyby mohla nás tam všechny ohrozit." Řekl Steve a já se na něj jen koukal. To mluví o Amar?

,,Steve, ty jsi myslíš, že Amara je nebezpečná? A co tak hrozného udělala, že ji hned odsuzuješ? Jo jasně neovládla to a kvůli strachu nás odmrštila na stěnu ale sakra, byla jen vydešená a smutná a naštvaná.

VŽDYŤ JI ZEMŘELI RODIČE V HOŘÍCÍM DOMĚ! To jsem jediný kdo ty obrazy pochopil?" Steve se na mě díval s kamenou tváří.

,,To je jedno, je nebezpečná a může se přestat ovládat a může nás VŠECHNY tady zabít. A co když je od Hydry, a jen to na nás hraje?" Řekl Steve a já jen nemohl uvěřit svým očím. ,,Ne, není od Hydry, protože kdyby byla, už dávno by mě zabila v lese."

,,Ale třeba to jen hraje, třeba je špeh a jen čeká na dobrou příležitost na nás zaůtočit. Já jí nevěřím, a možná.." 

Steve se na chvíli odmlčel a podíval se na stůl. ,,Možná co Steve?" Zeptala se Nat plná zvědavosti. ,,Možná bychom ji měli zavřít." To co řekl mě ohromilo. ,,Děláš si srandu?" Řekl Stark a koukal se s vykulenýma očima na Steva.

Já neměl slov, protože to co řekl, mě dostalo. ,,JSI TY NORMÁLNÍ, ZAVÍRAT DÍTĚ DO VĚZENÍ ZA NĚCO, ZA CO NEMOHLA?" Zakřičela už naštvaná Wanda a Pietro ji chtěl uklidnit, jenže se k tomu přidal i Tony

,, Steve, ta holka nic neudělala a ty ji chceš zavřít za...za nic, za NIC. Neudělala nic špatného a ty ji jen tak chceš zavřít. Já nevěřím svým očím." Řekl Stark a sednul si zpátky na židli.

,,Je nebezpečná, ne jen pro nás, ale pro ty lidi tam venku. Může se kdykoliv dostat ven a přestat se ovládat a zabít neviný lidi. Vždyť ona je chodící smr!"

Na tohle jsem už neměl a bouch do stolu, chtěl jsem něco říct, jenže jsem někoho za mnou uslyšel otevřít dveře.

,,Tak tohle si o mě myslíte?" Amara stála u dveří, oči rudé od pláče. ,,Vy si o mě myslíte, že se neovládnu a zabiju lidi?"

Amara se začínala zas stresovat, ale pak se najednou uklidnila a s ledovým klidem se podívala po Stevovi.

,,Já bych v životě nikomu neublížila, NIKDY. A nevím co je to ta Hydra ale já k ní nepatřím. Vy si myslíte že jsem ty schopnosti chtěla? že jsem musela deset let žít v lese, ve strachu a v domění, že jsem monstrum, že jsem to chtěla? Kvůli mě zemřeli mí rodiče a já za to zaplatila.

JÁ se deset let skrývala před světem, abych nikomu neublížila. JÁ se deset let živila z lovu nebo z ničeho. A JÁ SE MUSELA DÍVAT JAK MÍ RODIČE UMÍRAJÍ V HOŘÍCÍM DOMĚ. A ano, jsem monstrum, a vím to. Každý den si dávám za vinu co se stalo a celých deset let se lituju a mám nutkání se zabít protože mám pocit, že každého koho potkám, ten umře.

Ano kapitáne, jsem monstrum, ale nejsem takové monstrum jako vy, protože já aspoň od vás nezavírám patnáctiletou holku do vězení za něco, co nechtěla udělat a čeho lituje." Řekla se slzami a s nenávistí v očích Stevovi a mezitím se její smaragdové oči změnily na chvíli na černou, ale pak to pominulo.

Otočila se na všechny co tu byli a s jediným ,,Promintě" se rozběhla pryč. Seděli jsme tam jak opařeni a neřekli ani jediné slovo.

Pak se zvedl Tony a se znechuceným pohledem se podíval na Steva. Pak se otočil a šel pryč, a pak se zvedla Nataša.

,,Nat." Jenže ona ho zastavila jediným pohybem ruky." Ty na mě teď nemluv, prostě, na mě nemluv." Řekla a odešla. Takhle to udělali všichni až jsem zůstal jen já a on." Jseš blb Rogersi, strašnej blb." Nečekal jsem na odpověď a odešel jsem za Amarou.