Dívám se do pološera, stíny v mých očích tančí.
Chci ochočit myšlenky, jen nicota se v nich zračí.

Vichřice v mojí hlavě temně skučí do ztracena.
Jsem problémový člověk, jsem ta duše odvrácená.

Evoluce zasáhla spící těla,
jenže poněkud dříve, než by měla,
kopu okolo sebe a stavím zdi,
chce se mi umřít a slyším jenom: "Jdi!"

Každým dnem i hodinou vím, jak tu mlsně obchází.
Čeká, když se faleš rodí a to krásný odchází.

Jsme dokonalé stroje, prázdné schránky na pocity.
Tváříme se statečně, ale kde jsou naše city?