Jako les paží
armáda stromů
němě se snaží
dostat se domů

Jak masa lidí
nehybná socha
skoro se stydí
vzít zase roha

Jak semínko lží
rozkvétá louka
když neslyšně mží
slepě se kouká

A zase sněží
na všechno slzy
vždyť o to běží
jen ne tak brzy

A možná svítá
v předvečer moří
snad slunce vítá
toho kdo hoří

A rostou věty
z písmenek malých
to vadnou květy
všech stromů mladých