Tak jako malý zrnko v kávovaru
Jako poslední otrok v Údolí králů
Jako barevnej kvítek v mrtvý stráni
Jsem západ slunce, co k obzoru se sklání
A jako otazník za větou holou
Jsem jako krůpěj rosy smáčená vodou

Skála je stříbrná a nebe šedý
Peřej je zákeřná, když tajou ledy

Tak jako ledovej krystal na poušti
Připadám si, když pohled tvůj mě rozpouští
Skládka lidských duší bortí se tehdy
Když nejsme si cizí a padají hvězdy
Se srdcem na dlani myslíš si asi
Že nemusíš poslouchat žádný ty hlasy
Co před bolestí z lásky tě varujou
Jenže láska je život, hlasy odplujou