Zrovna byl Měsíc v úplňku
A naše ruce se milovaly
Bez jakýchkoli doplňků
Jen jedna druhé se dotýkaly

Spolu vnímali jsme ve tmě
A žádná bouřka nás neděsila
Já byla v tobě, ty ve mně
Když pestem v dlani tvý jsem kreslila

Jak náležitá úroveň
Překonali jsme tu strmou skálu
Přitom to bylo zároveň
Jako pád ke dnu, k samýmu jádru

Už není možnost na výběr
Vnímáme mléčně bílou záři hvědz
Naše duše jsou míň než sběr
Proč vybral sis nejhorší ze všech cest