Vím, že máš pocit, že mě ovládáš,
když ten svůj bídnej život nezvládáš.

Tak to se ale šeredně pleteš,
neovládáš mě, já nejsem veteš!

Chtěl jsi mě použít jak ňákou věc,
tvý řeči o lásce - to byl jen kec.

Asi si myslíš, že máš furt navrch,
že ti sežeru tvůj trapnej podvrh.

Byla to ubohá komedie,
poslouchat dál sladký melodie.
Nejsem loutka na provázku,
nejsem holka na zakázku.
Měl jsi celou moji lásku,
už ti nedám ani vrásku.

Přestaň mi dělat tlaky do hlavy,
mě už to totiž vážně nebaví.

Pořád nevím, čehos chtěl dosáhnout,
mezi chlípnou verbež mě přitáhnout.

Musela jsem zas utýct; to jsi chtěl?
Na můj vkus to je nějak hodně těl.

A vůbec, co všechny ty nařážky?
Vůči mě trochu podlý urážky.

Nemám sílu to dál všechno snášet,
do tvýho světa mý světlo vnášet...