V měsíčním světle vzývám stíny,
aby se všechny stíny skryly.

Bezmocnost stoupá z hor jak prve,
vzduch drtí němé blesky z krve.

Ze všech koutů vyvěrá zloba,
vpíjí se do všech těl jak voda.

Jako hostitel jsi vůbec neobstál,
když jsi mou milou přítomnost neustál.

Vzývám temné síly mocností,
ať se čiré světlo rozhostí.

Ze slunce prýští luxusní svit,
od vší té šedi ať už je klid.

Ať paprsky ve tmě zavládnou,
to zlověstné duše nezvládnou.

Už nemusíš žít jak marný parazit,
můžeš všechny své stíny porazit.