Probudila jsem se v nějaké noře, ale nemohla jsem zaostřit zrak. Všude kolem jsem cítila vůni bylinek, takže musím být u Aki. 

Uslyšela jsem blížící se kroky. Otočila jsem se za zvukem a uviděla se přibližovat bílou šmouhu, pravděpodobně Aki. 

,,Jak vidím, tak si už vzhůru." Pousmála se. ,,Jak se cítíš?" pokračovala. 

,,Cítím se fajn." Odpověděla jsem jí. 

,,Opravdu tě nic nebolí?" Ptala se ustaraně. 

,,NE!" Zařvala jsem na ní a nahodila naštvaný výraz. 

,,Uklidni se.." Řekla klidným hlasem. 

,,Já už jdu pryč." Řekla jsem. 

Rychle jsem se zvedla, ale zatemnilo se mi před očima a já opět ucítila tvrdý dopad. 

Po chvilce jsem se odhodlala otevřít oči. Zrak byl už o mnohem lepší, takže jsem uviděla bílý kožíšek Aki. 

Zvedla jsem se a oklepala ze sebe prach. Chtěla jsem vyjít z nory, ale Aki se přede mně postavila a varovně zavrčela. 

,,Co ti je?!" Oplatila jsem jí vrčení. 

,,Kam si myslíš, že jdeš?!" Nepřestávala vrčet. 

,,Ven a udělat práci Omegy." Odpověděla jsem jí nechutně. 

,,Myslím, že ti ještě není úplně nejlíp, abys mohla jít ven." Řekla a oplatila mi nechutnost. 

,,Ale já jsem v pohodě." Řekla jsem jí a vydala se ven. Ještě jsem do ní drkla a rozklusala se nasbírat nějaký ten mech. 

Všude bylo mnoho sněhu a pořád jich tolik přibývalo. 

,,Tak co? Je ti líp?" Uslyšela jsem za sebou hlas Keysi. 

Jen jsem se na ní otočila, nechtělo se mi jí odpovídat. 

,,Aki ti zakázala mluvit?" Vysmála se. 

,,Moc vtipné. Haha. Umírám smíchy." Odpověděla jsem jí ironicky a začala jsem jí ignorovat. 

,,Máš pravdu, jsem zrůda." odpověděla a nahodila vážný výraz. 

Já se na ní nechápavě podívala. ,,Cože?" Vypadlo ze mě. 

,,Však jsem je zabila.." Řekla a zadívala se mi do očí. 

,,Jak to myslíš? Koho si zase zabila?" Vyptávala jsem se jí a koukla jsem se jí vystrašeným pohledem do očí. 

,,Tvého otce a tvé sourozence.." Řekla bez žádných emocí. 

,,A matku." Připomněla jsem jí. 

,,Ne.. Tvá matka žije.." Odpověděla a koukla se na mě smutným pohledem. 

,,Cože?!" Zařvala jsem na ní. ,,Ale však si říkala, že je mrtvá!" Pokračovala jsem. 

,,Ano, protože vím, že by ses jí chtěla vydat hledat." Řekla a zadívala se mi upřímně do očí. 

,,Ale jak to, že si jí nezabila? Však ti porušila slib." Ptala jsem se jí. 

,,To ano, ale.." Zastavila se. 

,,Povídej." Řekla jsem jí. 

,,Jako první jsem se chtěla zbavit tebe, ale tví sourozenci se před tebe postavili a chtěli tě chránit, tak jsem se zbavila jich, ale tvoje matka mě prosila, abych aspoň tebe nezabíjela, tak jsem vystartovala po ní, ale v jejich očích jsem viděla strach. Strach o tebe, že když už tě nikdo chránit nebude, tak tě zabiju. Tak jsem jí pustila, protože mi připomínala mojí matku před smrtí." Dořekla a podívala se na mě. 

,,Jak zemřela tvá mamka?" Podívala jsem se na ní zvědavýma očkama. 

,,Když mi byl jeden rok, tak jsem se zbláznila a zaútočila jsem na mojí sestřičku a jedním trhnutím jsem jí zabila. Chtěla jsem zabít i Moona, ale před něho si vstoupla matka a začala ho chránit, tak jsem nejdřív skočila na mojí matku. V očích měla strach, bála se, že zabiju i Moona, ale neřešila jsem to, zabila jsem jí." Zastavila se a do očí jí vyhrkly slzy. ,,Já zabila mojí vlastní matku!" Zavzlykala. 

Já jí celou dobu šokovaně sledovala. Nemohla jsem tomu uvěřit, ona vážně zabila svojí sestru a matku.

,,A teď.." Podívala se na mě smutným pohledem. 

,,Co teď?." Pozorovala jsem jí ustrašeným pohledem. 

,,Dokončím to, co jsem ještě nestihla dokončit.." Řekla a zadívala se mi do očí. 

,,Počkej cože.." Sledovala jsem jí. Co nestihla dokončit? Proč se jí bojím? Co chce udělat? Měla jsem v hlavě plno otázek 

Ona se vzdálila a já jí šokovaně sledovala. Zastavila se. ,,Promiň." Zašeptala skoro neslyšně. 

Já jsem jí celou dobu sledovala a v očích jsem měla strach a v ní jsem cítila smutek. 

Rozběhla se naproti mě. Já jí celou dobu sledovala. Odrazila se a skočila přímo na mé záda. Přidržela mě u zemi. V její očích byl smutek a v mých též. 

,,Promiň." Zavzlykala. ,,Ale já to musím udělat." Řekla. 

,,Když nechceš nemusíš.." Řekla jsem jí a zadívala se jí do očí. 

,,Syntio, ty to nechápeš, já musím.." Řekla a začala své tesáky přibližovat k mému krku. 

,,Zadrž!" Zaslechla jsem hlas. Patřil Koti.

Keysi ze mě slezla a rozběhla se rozzuřeně za Koti. 

,,NÉÉÉÉÉ!" Zařvala jsem, ale bylo pozdě. Keysi skočila na Koti a zaryla jí tesáky do krku. 

Já se rychle zvedla a běžela jsem, jak nejvíc jsem mohla. 

Vší silou jsem vrazila do Keysi a pevně jí držela u zemi. Podívala jsem se na Koti. Rána na krku byla hluboká a kolem ní byla všude krev. V dálce jsem uviděla Moona a Britu, kteří se k nám rychle přibližovali. 

Brita vzala Koti a utíkala s ní do tábora. Moon tu zůstal a začal se vyptávat, co se tady stalo. Všechno jsem mu řekla, ale jak jsem přestala vnímat Keysi. Tak se rychle zvedla a já spadla hlavou do sněhu. Tu hlavu mi ve sněhu přidržovala a já vdechla sníh. Začala jsem se dusit, ale nemohla jsem nic dělat. Kopala jsem, ale ona se nevzdávala. 

Ucítila jsem povolení a já zvedla hlavu a začala popadávat dech. Rvali se tam s Moonem a Keysi vyhrávala. Chtěla mu nahodit smrtelnou ránu, ale objevil se tu Torak. Keysi si ho všimla a nechala Moona být a rozklusala se k němu. 

Něco mu tam začala říkat, ale Torak si stál očividně za svým, protože se hned rozběhl do tábora a Keysi za ním rychle uháněla. Moon taktéž. 

Jako poslední jsem zbyla já, takže jsem se nakonec taky odhodlala a začala jsem za nimi utíkat.

Vstoupili jsme do tábora a všimla jsem si, jak Torak mluví s Alfou a dívá se na Keysi. Zabij ho. Něco mi říkalo v hlavě. Ještě dneska ho zabij. Opět se mi něco ozvalo v hlase. 

,,Je to pravda? Ty si chtěla zabít Moona a Syntiu?!" Zavrčel na ní Alfa. 

,,A taky ošklivě ublížila Koti." Ozvala se Brita. 

,,To Syntia ublížila Koti s Moonem to byla sourozenecká rvačka." Odpověděla zcela klidně Keysi. 

Změna plánu, zabij Keysi. Ozvalo se mi v hlase. 

,,Takže Syntia?" Otočil se na mě přísným pohledem. 

,,Nemohla to udělat Syntia, však jsou kamarádky." Ozvala se Beta. 

,,Ano, ale copak sis nevšimla? Koti se jí začala bát." Řekl Alfa a zadíval se mi do očí.

Zabij je všechny. Opět se mi ozval hlas v hlavě. Nevím, proč, ale cítila jsem v sobě opět vztek. Hlavně v klidu.. Uklidňovala jsem se v duchu. 

,,A nebo chtěla být jen dokonalá." Uslyšela jsem hlas Angel. 

,Copak mi nevěříte? Syntia chtěla zabít Koti! Že Moone?" Řekla Keysi.

Ha! A teď to na ní Moon práskne. Smála jsem se v duchu. 

,,Ano, Syntia chtěla zabít Koti." Odpověděl klidně Moon.

,,COŽE?!" Zařvala jsem. 

,,Nevěřím." Uslyšela jsem hlas Toraka. ,,Rozhodně Syntia nechtěla zabít Koti." Řekl Torak. 

,,Nevím komu mám věřit, Syntio, buď se přiznáš a ušetřím tě nebo se nepřiznáš a trest tě nemine." Řekl Alfa. 

,,Já s Moonem jsme to viděli. Keysi chtěla zabít Koti, Moon chtěl jen pro Keysi to nejlepší, takže to svedl na Synti, ale já to viděla." Řekla Brita a rozklusala se ke mně. 

,,Já si taky myslím, že Syntia to nebyla." Řekl Torak a zadíval se Alfovi do očí. 

,,Syntia není jako ty Keysi, takže taky si myslím, že to ona nebyla." Řekl Flame a Ray s ním souhlasně zabručel. 

Alfa se podíval na Keysi a pobízel jí, aby se k tomu nějak vyjádřila. 

,,Byla jsem to já." Odpověděla jsem a šla k němu. ,,Já zaútočila na Koti." Zašeptala jsem mu.

,,Co to děláš?!" Uslyšela jsem za sebou. 

Ani jsem nevěděla, co dělám a už jsem viděla, jak Alfa padá mrtví k zemi..

Co jsem to udělala..

To co bylo třeba.. Je ti už lépe?.. 

Jinak juuuu, je to zvláštní, protože mám celkem dost kapitol v konceptu a je to velký rozdíl a třeba tady jsem to chtěla přepsat.. Prostě jsem vůbec nevěděla, jak pokračovat a dala si menší pauzu.

 Potom jsem získala nějak tu motivaci díky Keysi76 a změnila jsem styl a když to porovnám, tak ten rozdíl tam vidět je, takže se můžete těšit! 

A možná v pátek bude další kapitola, takže... Kdo se těší?