Zmijí stál na nějakém místě kde to neznal. Kolem něj byli tmavé stromy které rostli až do nebe a tráva na níž stál byla podivně černá. Všude bylo ticho a nic se nedělo. Něco se pohlo nad Zmijího hlavou. Podíval se co to je a snášel se kněmu pták. Byla to vlaštovka. Začala kolem něj poletovat, když najednou padla k zemi. Stál tam Krvavý měsíc a držel nebohého ptáčka svojí masivní tlapou. Zbav se té kočky. Řekl Krvavý a odhodil tělíčko mrtvého ptáčka Zmijímu k tlapkám. Ptáček se pohnul. Začal tak hlasitě kvílet, že to Zmijímu rvalo uši. Nedalo se to vydržet...

Probudil se.

Naproti němu ležela Vlaštovka stočená do klubíčka. Škubla sebou a vstala. Ani si nevšimla, že ji Zmijí sleduje. Vyšla z doupěte a vzala si straku. Rychle ji zhltla a zamířila k východu z tábora. V tu chvíly si Zmijí řekl: Zbav se té kočky. Zbav se VLAŠTOVKY. Zmijí rychle vyšel z doupěte válečníků. Byl zklamaný když za Vlaštovkou pádil Jantaříček. Očividně šli trénovat. Musel využít situace...Vydal se za nimi. Nechtěl zabít dalšího mladého učedníka a tak doufal, že půjdou lovit a rozdělí se. A taky že ano. Zmijí se zachvěl a plížil se za Vlaštovkou. Schoval se do křoví, které páchlo liškou a zavrtěl se aby nalákal Vlaštovku. Vlaštovka se otočila a mířila ke zdroji své smrti. Zmijímu. Zmijí neváhal a vyrazil ze křoví. Vlaštovka se nadechla aby vyjekla, ale už to nestihla. Měla prokousnutý krk. Padla k zemi a bezhnutí tam ležela. Zmijí jí cosi zamumlal do ucha a odtáhl ji do křoví kde se předtím schovával. Rychle vyrazil do tábora. Doufal, že si toho nikdo nevšiml.
Před vchodem do tábora se zastavil aby se vydýchal. Vešel do tábora. Byl tam klid. Učedníci si hráli před svým doupětem. Rizka s jejími koťaty byli před školkou.
Ahoj Rizko. Pozdravil svoji sestru když došel ke školce. Rizka ho také pozdravila.
Za chvíly budou učedníky. Nevíš jaké budou mít učitele? Zeptala se.
Nevím. Nejsem velitel ani zástupce. Ale jedno budu mít já. Odpověděl a pohladil sestru ocasem. Rizka začala šťastně vrnět.
Chtěla pro svá koťata jen to nejlepší, jako každá matka. Pak si vzpoměl na Havranku. Vešel do školky a viděl Havranku stočenou do klubíčka a u ní se choulí čtyři koťata. Spala. Zmijí potichu odešel. Nechtěl Havranku budit. Musí to být pro ni těžké starat se o čtyři malá koťata.

Slunce už vyšlo a byl čas se zase setkat se Díšťkou. Zmijí spěchal lesem. Když doběhl na místo taktam Díšťka ještě nebyla. Vyškrábal se na strom a čekal kdy příjde Díšťka. Chtěl využít moment překvapení.
Díšťka stále nepřicházela. Užuž se Zmijí naklonil aby se podíval a v tu chvíly se Díšťka objevila. Pomalu se nadechl a seskočil ze stromu. Dopadl těsně za Díšťku. Ta vyjekla leknutím když ji tlapkou shodil k zemi. Spadla do prachu. Moment překvapení. Vysvětlil jí a počkal až se kočka postaví na nohy. Díšťka se mrštně postavila a přátelsky na něj zasyčela. Zmijí neváhal a rozběhl se k ní. Tlapkou jí plácl do ramena. Díšťka se ani nehla a místo toho skočila Zmijímu na záda. Zmijí sebou házel. Když ji shodil přitiskl jí jemně tlapu na krk. Musíš se víc bránit. Chraň si slabiny. Poučil ji. Díšťka přikývla. Zlepšila jsi se. Pochválil ji aby se cítila líp.
Chvíly spolu ještě cvičili a pak se zase rozdělili.
Zmijí byl rád, že je Díšťka takhle odhodlaná a není žádná měkota. Slíbil jí, že za další tři východu slunce se zase sejdou. Přicházel do tábora. Ozval se výkřik. Vběhl do tábora, aby zjistil co se děje.
V táboře byli kočky shromážděné kolem Vlaštovčina těla. U jejího těla se choulila Tygřinka.
Kde jste ji našli? Zaslechl jak se ptá Laní hvězda. Byla v keři. Smrdělo to tam liškou. Odpověděla hlídka, která ji našla.
Má prokosnuté hrdlo. Žádné stopy po boji. Je to jako kdyby...se nechala dobrovolně zabít. Přemýšlela velitelka nahlas.
Dobře. Odpověděla nakonec.
Dnes v noci u ní budou její nejbližší a ráno ji starší půjdou pohřbít. Rozhodla a odešla do svého doupěte.
Zmijí vešel do doupěte válečníků. Tam seřádně umyl a ulehl ke spánku.

Probudilo ho volání velitelky. Laní hvězda stála na Plochém balvanu a svolávala kočky. Zmijímu došlo že už je měsíc skoro nejvýš a velitelka oznámí svého nového zástupce.

Je čas abych si zvolila nového zástupce. Oznámila hlasitě. Promáším tato slova nad mrtvolou Vlaštovky, aby její duch slyšel co řeknu a schváli mou volbu. Novým zástupcem Kamenného klanu bude Zmijí dráp! Křikla. Zmijímu se rozzářily oči. Zvedl ocas vysoko vzhůru a došel blíže k Plochému balvanu. Je mi ctí dosáhnout takového postavení. Poděkoval hrdým hlasem. V tu chvíly si vzpoměl na Vlaštovku, Olšího měsíce, Hromovku a Dýma. Byl vyníkem jejich smti, ale za jeho nové postavení to stálo. Zbýval už jen kousek od plného vítězství.

Zmijí se stal zástupcem. Co se asi bude dít dál? Nechte se překvapit <3