Zmijí se vracel do tábora. Byl plný obav. Nechtěl zabít svého prvního učedníka.

Když byl jeho tábor na dohled zastavil se. Nasál pachy kolem sebe. Ucítil pach cizí kočky. Byl to pach tuláka. Začal ho sledovat. Když spatřil kočku která ten pach zanechávala, neváhal a skočil na ni. Kočka vyděšeně vymňoukla a otočila se na Zmijího. Zmijí údivem ustoupil a zůstal stát s otevřenou tlamičkou. Měla nádherné zářivé smaragdové oči a zářivý černý kožíšek. Když se Zmijí vzpamatoval zeptal se: Kdo jsi? Řekl roztřeseně. Jsem Havranka. Odpověděla mu něžným hlasem. Zmijí se zachvěl při jejím tónu v hlase. Hned se ale vzpamatoval. Jsi na mém území. Zasyčel. Oh. Omlouvám se. Jenom tudy procházím. Řekla mu Havranka a už už se chtěla otočit a jít dál, ale Zmijí na ni zavolal. Ne, počkej. Promiň, nechtěl znít nepřátelsky. Havranka zavrněla a ouškem naznačila že jí to nevadí. Tak si chvíly povídali. Jinak jsem Zmijí dráp, ale říkej mi Zmijí. Představil se. Začalo se stmívat a Zmijí se musel vrátit do tábora. Když odcházel, ohlédl se přes rameno. Havranko. Uvidím tě ještě někdy? Řekl trochu zklamaně Zmijí. Setkáme se při úplňku. Zavolala klidně Havranka a běžela pryč. Zmijí se za ní díval dokud nezmizela a pak se otočil a běžel k táboru.

Druhé ráno ho probudilo hromadu hlasů v táboře. Vylezl ven z doupěte. Všude po táboře pobíhali kočky a něco si chvatně zdělovali. Laňka celý tábor sledovala s obavami v očích. Zmijí došel až k ní. Co se děje? Hoří snad? Zeptal se. Olšový měsíc je od včerejšího rána nezvěstný. Odpověděla mu Laňka starostlivě. Zmijí ho zamrazilo. Radši odešel k hromadě s úlovky a vybral si tučného králíka. Sledoval tábor. V Trnitém tunelu (vchod a východ do tábora) spatřil pohyb a poté uslyšel vykřiknutí. Byl to Strakáč s Pruhem. Strakáč táhl v tlamě něčí tělo. Byl to Olšový měsíc a Pruh držel v tlamě tělo Flíčkotlapa. Zmijího se zmocnila panika. Všechny kočky vyděšeně pokřikovali. Laňka se protáhla mezi shromážděnými kočkami. Stála bez hnutí jako kdyby do ní uhodil blesk. Náhle se však pohla a něco si říkala s Pruhem a Strakáčem. Zmijí rychle přiběhl k nim aby to nevypadalo podezřele. Po nějaké době Laňka vyskočila na Plochý balvan a už se nadechovala aby zavolala na kočky, ale v tom jí došlo že je svolávat nemusí protože už jsou všechny dávno shromážděné. Jak už asi víte Olšový měsíc je mrtvý! zavřískla Laňka a přitom se snažila aby se jí hlas netřásl. Pátrací hlídka ho našla na území Ptačího klanu! S Olšovým tam našli i učedníka. A to Flíčkotlapa. Shromážděné kočky začali vztekle prskat a syčet. Ticho! Zavřískla Laňka tak hlasitě, že sebou všechny kočky trhli. Zmijí sebou taky trhl. Vyděsilo ho jak zoufale Laňka zavřískla. Takovíhle tón u ní nikdy neslyšel. Pak si uvědomil, že Olšový měsíc byl její otec. V tu chvíly ho začalo sžírat svědomí. Když zbavoval Olšového jeho životů vůbec si to neuvědomil. Nechtěl Laňce způsobit takovou ztrátu. Na Ptačí klan útočit nebudeme. Začala Laňka mluvit už o něco klidněji. Za pár dní je shromáždění. Chci to vyřešit v míru... Když to dořekla, ozvala se vlna nesouhlasu. Laňka vztekle zasyčela. Ještě dnes půjdu k Zářivým kamenům (místo jako jsou Měsíční kameny). Půjdu hned teď. Dodala a šla k Trnitému tunelu kde na ni čekala Jalovčinka. Zmijí sledoval jak kočky přichází k mrtvým tělům a začínají u nich truchlit. Sám přišel k Flíčkotlapovu tělu, olízl mu hlavičku a něco mu zamumlal do ouška tak aby to žádná kočka neslyšela. Poté se tajně odplížil z tábora. Chtěl něco ulovit. Potichu se kradl podrostem. Ucítil myš, která od něj byla ani ne jednu liščí délku ocasu. Skočil a za chvíly držel mrtvou myš v tlamičce. Zahrabal ji a šel lovit dál. Lovil celý den. Když slunce zapadalo posbíral všechny zahrabané úlovky a nesl je do tábora. Cestou si vzpomněl na Havranku. Chtěl se s ní už setkat, ale do úplňka zbývali ještě dva východy slunce. Když došel do tábora odložil svoje úlovky a vzal si veverku. Poté šel spát. Byl hrozně unavený.

Zmijí se probudil když Laňka svolávala klan. Když se všechny kočky shromáždili tak začala mluvit. Dnes ráno jsem se vrátila od Zářivých kamenů a dostala jsem nové jméno. Mé velitelské jméno je Laní hvězda! Zvolala. Všechny kočky začali jásak a vykřikovat její nové jméno. Laní hvězda je švihnutím ocasu utišila a mluvila dál. Jsem teď nová velitelka Kamenného klanu a mým zástupcem se stane Vlaštovka! Shromážděné kočky začali Vlaštovce gratulovat. Zmijí se k nim nepřidal. Neměl Vlaštovku rád kvůli její povaze. Pořád se vychloubala. Rychle zmizel z tábora a běžel k místu kde potkal Havranku. Věděl že tam Havranka nebude, ale chtěl tam jít. Cítil tam její slabý závan pachu. Sedl si a začal přemýšlet. Začal se nudit. Začal sledovat matnou stopu Havranky. Její stopa vedla pryč od všech území a i od celého lesa. Začala se vytrácet. Zmijí se rozhlédl. Před ním se rozprostíralo obrovské pole s vysokým obilím. V obilí něco zašustilo a Zmijí zpozorněl. Chvíly to místo sledoval. Vynořila se z něj Havranka s hrabošem v tlamičce. Zmijímu se rozzářili oči. Ahoj! zvolal radostně. Ahoj! Co tu děláš? tak daleko od tvého území? Řekla radostně. Musel jsem tě zase vidět....do úplňku je dlouho. Vysvětlil jí. No, když myslíš. Řekla Havranka se smíchem. Lehli si a rozdělili si hraboše. Neměl by jsi už jít? Zeptala se Havranka když se začalo stmívat. Asi jo, radši půjdu. Tak při úplňku? Řekl na rozloučenou Zmijí. Za úplňku. Slíbila Havranka a zmizela v poli.

Trochu nudná kapitola XD ale poslední dobou nemám moc času psát a tím pádem i vymýšlet nějaký zajímavý děj :/

Slibuju že v další kapitole se bude dít něco zajímavějšího <3