Zmijí vešel do tábora. Nesl hromadu ulovené kořisti. Odložil ji a vzal si vrabce.
Přinesl i Havrance něco a společně si to snědly ve školce.
Ke Zmijímu přiťapkal Jiskřínek a Poštoláček.
Vážně jsi byl jednou zástupcem? Zeptal se ho Poštoláček.
Ano, byl. Odpověděl Zmijí a usmál se.
A proč už nejsi? Ptaly se koťata.
Jednou mě unesla řeka a já se ztratil. Všichni si myslely že jsem mrtvý, ale já se potom vrátil a Laní hvězda si zvolila nového zástupce. Vysvětlil jim ochotně.
A znal jsi Olšového měsíce? Zeptal se Jiskřínek.
Ano, znal. Odpověděl.
Prý to byl nejstarší kocour v celém lese! A byl silný! Vykřikoval Poštoláček.
Jednou budu jako on! Křikl Jiskřínek a postavil se na zadní a svalil Poštoláčka.
Koťata se začala prát.
Velitelem se nestanete sílou, ale moudrostí. Poučil je Zmijí.
Vážně? A co Laní hvězda? Ona je nejchytřejší? Ptali se dychtivě koťata a překřikovaly jeden druhého.
Havranka se začala smát.
Laní hvězda je moudrá velitelka. Odpověděl Zmijí a cukl fousky.
Pověz nám nějaký příběh! Vykřikl Poštoláček a odkopl svého brášku za sebe.
Dobrá, ale budete pozorně poslouchat. Začal.
Kdysi dávno, před hodně ročními obdobími velel našemu klanu velitel. Byl to Půlměsíc.
Všichni ho znali pro jeho statečnost. Uměl dobře naslouchat klanu. Byl silný a moudrý.
Jen tak někdo ho nepřepral, ale jednou. Jednou ano.
Jeho zástupce Jetelák, chtěl být už velitelem a tak ho chladnokrevně zabil. Nikdo z klanu se nedozvěděl že Jetelák je zrádce.
Stal se z něj velitel, byl to Jetelí měsíc.
Když si šel k Zářícím kamenům pro svých devět životů, postihla ho nehoda.
Zabila ho neznáma kočka. Ta kočka byla z Hvězdného klanu. Tehdy nás ta kočka zachránila před Jetelím měsícem.

A kdo se stal velitelem pak? Zeptal se Jiskřínek a švihal ocáskem.

Velitelem se stal Málé srdce. Dostal takové jméno podle své velikosti, ale srdce měl obrovské. Stal se z něj Malý měsíc.
Vládl klanu dlouho a spravedlivě.
Ukončil Zmijí.
Páni! Vykřikl Poštoláček.
Takový příběh nám starší ještě nikdy nevyprávěli! Dodal Jiskřínek.
Pověz nám ještě jeden. Prosím. Zaprosil Poštoláček.
V tu chvíly přišla do školky Temnota.
Tak jde se spát. Řekla svým koťatům.
Ale já ještě nechci! Odporoval Jiskřínek.
Musíte rychle vyrůst, aby se z vás mohli stát učedníci. Vysvětlila Temnota.
Koťata ihned vlezla do mechu a zavřela oči.
Díky, že jsi je pohlídal Zmijí. Poděkovala mu Temnota.
Zmijí potichu vstal. Havranka vedle něj spala. Olízl ji na rameni a vyšel ze školky.
Rozhlédl se po táboře. Tábor byl už skoro opravený.
Zbývalo opravit ochranný val za doupětem učedníků a bylo hotovo.
Byla už tma a tak se Zmijí uložil ke spánku.
V doupěti si všiml Žaluďáka. Ležel na boku a spal.
Vzpoměl si na to když byl ještě kotě.
Na to, co uviděl v jeho očích.
Únavou mu klesly oči a usnul.

Další den ráno šel doopravit tu díru za učednickým doupětem.
Tábor už byl celý opravený.
Viděl jak učitelé se svými učedníky vychází z tábora.
Tábor je opravený. Řekl Laní hvězdě která vyšla z doupěte.
Výborně. Kéž by už bylo novolistí! Zanaříkala a přitom si zívla.
Zmijí s ní naprosto souhlasil.
Neviděl jsi Strakáče? Zeptala se Laní hvězda.
Ne. Není tady už od včerejšího večera. Půjdu ho najít. Nabídl se Zmijí a bez čekání na odpověď se vydal pryč trnitým tunelem.

Šel k území Skalního klanu.
Na hranici se zastavil.
Strakáči? Zavolal potiše.
Nikde nebylo nic slyšet. Na této straně jeho území byly staré pachové značky.
Označkoval jeden strom a vydal se zpátky.
Šel k Borůvkovému houští. Byla tam Javorka se Žlutinkou a jejich učitely.
Sedl si tam a pozoroval jejich výcvik.

Při téhle kapitole mě hodně hrabalo XD, pořád dokola jsem poslouchala písničku 'Vysoký jalovec'