Zmijí šel sám lesem. Dnes chtěl jít trénovat Bouřku, ale ta trochu prochladla.
Tlapky ho zavedli k obydlí dvounožců. Vzpoměl si na Díšťku. Přemýšlel jestli se jí už koťata narodila. Zastavil se před plotem. Váhal jestli tam má zase vkročit, ale nakonec se odhodlal a vyskočil na plot. Zamňoukal a čekal. Po chvíly se ze dveří vynořila Díšťka. Vyskočila na plot za Zmijím. Byla o hodně hubenější.
Koťata jsou na světě. Oznámila mu s úsměvem.
Je jen jedno. Dodala.
Zmijí jí olízl rameno. Díšťka odběhla domů a přišla s malým kotěm v tlamičce. Zmijí musel seskočit. Koťátko bylo stříbrně mourovaté. Bylo krásné.
Co se ti stalo?! Vyhrkla najednou Díšťka a hleděla Zmijímu do tváře.
Bojoval jsem. Odpověděl prostě.
Díšťka si povzdechla a položila malé koťátko do sněhu.
Vezmi ji sebou prosím. A někdy s ní ke mě přijď. Řekla mu a posunula kotě blíž k němu. Zmijí ho chytl za zátýlek a zvedl ho. Díšťka mu ukázala díru v plotě a rozloučili se.
Nesl maličké kotě do tábora. Přemýšlel co jim řekne. Nakonec se rozhodl, že to kotě našel.
Foukal studený vítr a koťátko naříkalo. Zmijí běžel aby byl v táboře co nejrychleji.
Když dorazil k táboru, vydýchal se a klidným krokem vešel dovnitř. U školky si hrála dvě koťata, válečníci polehávali a učedníci si spolu povídali. Tábor byl před ostrým větrem chráněný a nebylo tam moc sněhu. Zamířil rychle do doupěte velitelky. U vchodu zamňoukal přes kožíšek kotěte a vešel.
Laní hvězda na něj nechápavě koukala. Položil ho před sebe a trochu zaváhal.
Kde jsi ho vzal? Zasyčela velitelka.
Našel jsem ho. Bylo u obydlí dvounožců. Vysoukal ze sebe.
Hvězda se na něj podezíravě dívala a pak ho očichala.
Bylo tam samo a naříkalo snad přes celý les.
Co když tam byla jeho matka! Prskla velitelka a celá se naježila.
Já...jsem ho to nemohl nechat. Jeho matka tam nebyla. Nikde kolem jsem necítil žádný jiný pach.
Po jeho slovech se Laní hvězda uklidnila a posadila se.
Dobrá. Přijmeme ho mezi sebe. Ustoupila.
Odnes ho do školky. Zeptej se Vichřice jestli by si ho vzala k sobě. Havranka má hodně koťat.
Děkuji. Vzal kotě a vycouval ven. Nejraději by ho dal do péče Havrance, ale ta jich měla opravdu dost.
Vichřice?
Ano? Odpověděla mu a při pohledu na kotě strnula.
Postaral by jsi se o něj?
Vichřice změkčile kývla a Zmijí položil kotě k jejím tlapkám.
Díky. Našel jsem ho v lese.
Cože? Nechápu jaká kočka by svoje kotě nechala takhle. Zvlášť když je takové kruté období. Brblala a olizovala stříbrné koťátko. Zmijí souhlasně zavrněl a odebral se pryč.
Šel za Jalovčinkou.
Jak je na tom Bouřka?
Je na tom líp. Není to nějak strašné, ale bude ještě odpočívat dva dny, aby zase neonemocněla. Zatím se tu nevyskytl kašel, ale je to jen otázka času. Vysvětlila mu malá léčitelka a začala žvýkat nějakou bylinku.
Zmijí se otočil a šel se poohlédnout po Rákosdrápce.
A tady jsi! Zavolal na mladou válečnici když ji našel.
Vem sebou Temnotu a Strakáče a jdi na lov. Kořisti je málo.
Fajn. Zabručela a běžela ke spícímu Strakáčovi.
Vzal dvě malé myši a odnesl je Vichřici a Havrance.
Donesli jste nějaké úlovky starším? Zeptal se skupinky učedníků.
Ne. Přiznala nešťastně Lištička.
Tak běžte. Možná vám poví nějaký příběh.
Lištička se Sluníkem a Jantaříkem se rozběhli, popadli dva baculaté králíky a jednu sýkorku a běželi ke starším.
Zmijí se usmál a vydal se taky na lov. Cestou sebou vzal i Fleka a vydali se k řece.
Řeka byla už zamrzlá.
Flek na led opatrně šlápl. Najednou se pod ním probořil a on tak spadl hlavou do vody. Zmijí za ním chtěl jít, ale pod jeho váhou by se probořil ještě víc.
Flek zabořil drápy do ledu a snažil se vytáhnout ven. Jeho dlouhá srst byla těžká a proud ho stahoval do vody. Nakonec zmizel pod ledem. Zmijí běžel po proudu. Všude byl led a Flek se tím pádem nemohl vynořit a nadechnout se. Na jednom místě led nebyl. Z vody se vynořila zmáčená tlapka. Zmijí neváhal a skočil do vody. Chytil Fleka za kůži a plaval. Plavání mu moc dobře nešlo, ale dělal co mohl. Doplaval ke břehu. Zabořil drápy do tvrdé hlíny a soukal se ven. Flek se nehýbal a byl celý mokrý. Stáhl ho zpět pod vodu. Úsek bez ledu skončil a na hladině byl jen led. Zmijí pustil Fleka a snažil se hlavou narážet do ledu. Sem tam se rozbil, ale Zmijí se nestihl vynořit. Led se mu podařilo prorazit a zaseknout se tlapkou o díru. Pevně se držel, ale neměl sílu se vytáhnout. Flek mu zmizel z dohledu. Ucítil jak ho někdo chytl za tlapku, kterou se držel a tahal ho ven. Konečně byl venku z vody. Rozkašlal se. Teď ležel na hladkém ledu. Vzhlédl. Před ním stál mohutný tmavý, mourovatý kocour.
Jsi v pořádku? Zeptal se mourek.
Ano jsem.. Zaskřehotal Zmijí a přitom nervozně sledoval díru v ledu.
Kdo jsi? Zeptal se Zmijí nakonec.
Jsem Mour.
Kde to jsem? Zmijí se rozhlížel. Okolí vůbec nepoznával.
Ty jsi ta lesní kočka viď? Zeptal se místo odpovědi.
Zmijí přikývl.
Slyšel jsem o vás mnohokrát. Jsi daleko od svého území.
Zmijí se vyděsil. Byl daleko od svého území a k tomu ztratil Fleka.
Díky. Odpověděl Zmijí a otřepal si vodu z kožíšku.
Mour mu pomohl se udržet na nohou.
Musím se vrátit zpátky. Vysvětlil Mourovi.
Rád bych ti pomohl, ale mám tu svoje majitele.
Nevadí. Nemusíš mi pomáhat. Zavrněl a vydal se proti proudu řeky. Naposledy poděkoval Mourovi za záchranu a šoural se zpět na své území. Nevěděl jak daleko ho řeka odplavila, ale musel se co nejdříve dostat zpět. Proklínal se za ztrátu Fleka. Neměl ho ve vodě pouštět. Pak by ho nikdy neztratil.

Zduř!
Nevím jaký děj vymyslet, ale tak alespoň tohle. Jinak Mour tam je jen aby zaplnil místo XD *omlouvám se Mourovi za krutou pravdu*
Musím to tu rychle napsat a zveřejnit. Mám jen jedno procento na mobilu. Musím to stihnout!
Tak zatím ZDUŘ BUŘT!