Zmijí ležel u obydlí starších. Byl tam příjemný chládek.
Pozoroval Vrabčáčku s Jantarem.
Něco si spolu říkaly. Jantar sem tam rozčileně švihl ocasem. Vrabčáčka měla naježené chlupy na zátýlku.
Jantar jí něco řekl a přiblížil se k ní.
Vrabčáčka se k němu otočila zády a omotala si ocas kolem sebe.
Jantar se jí dotkl nosem. Vrabčáčka po něm vystartovala. Sekla ho drápy do obličeje.
Jantar sklopil hlavu k zemi. Zasyčel bolestí. Zmijímu se cukaly fousky, ale zůstal ležet. Jantar se na Vrabčáčku podíval.
Tak takhle to chceš? Zasyčel a z obličeje mu kapala krev a vsakovala se do měkké hlíny.
Jantar se otočil a vyšel z tábora.
Zmijí si stoupl a došel k Vrabčáčce.
Co ti udělal? Zeptal se a chtěl znít trochu klidně.
Nic. Odpověděla Vrabčáčka a vydala se taky pryč z tábora.
Zmijí se za ní jen koukal.
Nechápal co se to s ní stalo. Když byla malá tak byla jiná.
Poslední dobou na Jantara jen "vrčela".
Zmijí usoudil že tohle je normální a zašel si pro nějaký úlovek.

Lehl si do stínu a odpočíval. Bylo brzké ráno a některé kočky ještě spaly.
Ze školky vyšla Temnota a zamířila do velitelčina doupěte.
Za chvíly vyšla s Laní hvězdou v patách.
Temnota vlezla zpátky do školky a Laní hvězda se protáhla a došla ke Zmijímu.
Dobré ráno. Pozdravila ho přátelsky.
Zmijí souhlasně zabručel.
Mám otázku. Začala Laní hvězda.
Vzal by sis na výcvik jedno z Temnotiných koťat? Zeptala se ho a olízla si tlapku a přejela si sní po uchu.
Jasně, rád. Rozveselil se Zmijí.
A kdo si vezme to druhé? Zeptal se.
Možná Myšovous. Odpověděla a vzala si z hromady úlovků tučnou myš.
Společně se spolu nasnídaly a Laní hvězda sledovala ztichlý tábor.
Z trnitého tunelu se vynořila noční hlídka a další hlídka vyšla z doupěte.
Nakonec se v trnitém tunelu objevila Vrabčáčka a Jantar.
Jantar měl na obličeji ještě zaschlou krev a tři velké šrámy. Vrabčáčka měla trochu roztrhlé ucho.
Co se mezi nimi děje? Zeptala se Laní hvězda.
Nevím, dnes ráno se Vrabčáčka po Jantarovi ohnala. Vypověděl.
Laní hvězda vstala a zamířila k Plochému balvanu.

Tábor se začal probouzet a kočky vylézaly na mýtinu.

Z trnitého tunelu vyšel Uhel. V noci šel k Zářícím kamenům, kde se oficiálně stal léčitelem. Zmijí se s ním přivítal. Uhel na něj pohlédl s úsměvem. Uhel opravdu získal to, co získal každý léčitel. Jeho levé oko bylo nyní bílé jen s černou zornicí. A přes oko měl na srsti kříž který vypadal jako jizvy.
Tohle dostal jen přijatý léčitel. I Jalovčinka tohle měla.

Uhel odešel do léčitelského doupěte.
Zmijí se vrátil na své místo kde předtím ležel.
Ahoj. Řekla Rizka a lehla si vedle Zmijího.
Zmijí ji pozdravil kývnutím.
Rizka mu začala čistit kožíšek.
Co to děláš? Nech toho. Řekl Zmijí a odsunul se dál.
Když jsme byli malý čistily jsme si kožíšky spolu často. Copak se ti nelíbí umývání od tvojí STARŠÍ sestry? Zasmála se.
Ne nelíbí, a jsi jen o pár úderů srdce starší. Připoměl jí Zmijí a smíchem cukal fousky.
Rizka natáhla tlapku ke Zmijímu a lehce ho udeřila po uších.
Co by tomu řekla naše matka? Takhle mlátit MLADŠÍHO bratra! Smál se Zmijí.
Řekla bych Rizce aby do toho dala větší sílu. Ozvalo se za nimi.
Zlatule! Zavolala Rizka a otočila se.
Matko! Zavolal Zmijí.
Zlatule se začala smát. Zlatule byla nejstatší v klanu a byla Zmijího a Rizčina matka, byla po celý svůj život zdravá a "držela" se nad ostatními. Kdysi bývala skvělá válečnice.
Rizka se Zmijím se posadily.
Zlatule seděla mezi nimi a Rizku ovinula ocasem.
Laní hvězda svolala kočky.
Ze školky vylezla i Jizvoouška, ale hned se ozvalo kotěcí pištění a tak se zase vrátila.

Dnešním ránem se stanou dvě koťata učedníky. Zvolala a pohlédla na dvě koťata pod Plochým balvanem.
Koťata se zaradovaly.
Jiskřínku, tvé nové jméno bude Jiskřík.
Myšovousi, tohle bude tvůj první učedník. Měl jsi za učitele Pruha a ty teď předáš vše, co tě Pruh naučil tomuto mladému učedníkovi.
Myšovous se s Jiskříkem dotkli nosy a odešly dozadu.
Poštoláčku, tvé učednické jméno bude Poštolík. Tvým učitelem se stane Zmijí dráp. Zmijí drápe, měl jsi za učitele tvého otce a chci aby jsi předal tvoje zkušenosti Poštolíkovi.
Zmijí se se svým novým učedníkem dotkl nosem a odešli za Myšovousem a Jiskříkem.
Jiskřík! Poštolík! Jiskřík! Poštolík!
Volaly kočky jejich nová jména.
Temnota byla štěstím bez sebe a jejich otec, Myšovous to nebral nějak zvláštně.
Zmijí si vzpoměl že tito dva nový učedníci svého otce neznají. Myšovous je pro ně jako každý jiný válečník.

Zmijí si vzpoměl na Flíčkotlapa a Prachobouři, tehdy ještě Bouřku. U těchto dvou jeho učedníků nedokončil výcvik.
Prosím, ať to teď výjde. Zaprosil si v duchu.

Už má dalšího učedníka!
Zapojila jsem trochu fantasie s těmi léčiteli :D
Já si prostě nemohla pomoct a trochu jsem tohle okopírovala z pohádky Princezna zakletá v čase, protože je to neskutečně nádherná pohádka! Tak mě za tohle omluvte Xd
Jinak ještě o Myšovousovi a o jeho synech. Temnota to svým koťatům nikdy neřekne kdo je jejich otec a Myšovous taky ne, protože o ně nemá zájem.
Koťata se už Temnoty na jejich otce ptala a ona jim vždy řekne že zemřel dřív než se narodily.