Postarší blonďatá paní stála v modré zástěře u trouby, kde kontrolovala svůj koláč. Byla spokojená, protože viděla, že brzy bude hotový. Začala pomalu po uklízet linku od nepořádku,který způsobila, když připravovala tu dobrotu. Vůbec jí nedocházelo kolik je hodin a že se Lea už dávno měla vrátit.V tom uslyší ránu. "Do prdele! Leaho! Kde jsi?! Ukliď to tady!"

Je ticho, žádná reakce a v tu chvíli jí dojde, že Lea ještě není doma, tak se jde kouknout do vedlejšího pokoje. V hnědém křesle sedí černovlasý muž pijící whisky. Podívá se do dveří: "Kde je Leaha?"
Žena polkne: "Asi se ještě zdržela u kamarádky, ale já to uklidím." Řekne vystrašeně a bojí se reakce.

Muž se rozzuří a začne řvát: "To jako vážně?! Tak dělej,ukliď to! Pak jdi hledat tu malou krávu! Já jí to vysvětlím!"Jeho řev přeruší hrozivý kašel. "Nevracej se, dokud jí nepřivedeš! Je ti to jasný, Viktorie!"

Viktorie mlčky za kývala hlavou a šla uklidit ten nepořádek, co vytvořil.Poté se vydala obléknout, aby se mohla jít podívat po své dcerce. Nechtěla ji najít, protože věděla, co se stane, až přijdou domů. A však neměla jinou možnost.

Vyrazila tedy ven do tmy. Nesvítily hvězdy ani měsíc. Z nějakého neznámého důvodu nefungovaly ani pouliční lampy. Dostala strach,ne ze tmy, ale z toho, že by se mohlo její malé Leaie něco stát.Proto se rozhodla přidat do kroku a přitom vytáčela její číslo.Tak nějak doufala, že jí to zvedne. To se však nestalo. Vždy to spadlo do hlasovky. Začala mít vážné obavy o svojí dceru. Stále se jí snažila dovolat, ale bez úspěchu.

Uslyšela tu melodii, kterou moc dobře znala. Zamrazilo jí na zádech a ztuhnula. Pomalu se otočila směrem, odkud šel ten tón. Vycházelo to z temné uličky. Hovor spadnul znovu do hlasovky a ve stejný  okamžik utichla ta známá melodie. Opatrně dala opakovat hovor a doufala, že to byla jen hloupá shoda náhod. Zvuk začal znovu hrát a jí bylo jasné, že je něco špatně. Rozběhla se do uličky, " Leaho?!" Nikdo se neozýval. Tichem se linula jen melodie, kterou moc dobře znala.

„Nikde není telefon, ale ani ona. Jen ho ztratila nic víc!" proběhlo jí hlavou. Pak si všimla slabé záře pod kontejnerem. Klekla si na zem a podívala se pod něj, kde ležel Leahin mobil. Natáhla se pro něj a dala ho do kapsy. Pomalu vstala a zavolala Policii.

"Policie. Jaký máte problém?" Ozve se ženský hlas. Viktorie vystrašením a koktavým hlasem ze sebe dostane jen, "d...dcera."
"Madam?" Ozve se znovu ten hlas. "Co se stalo?"
Není schopná mluvit a jen sleduje ten kontejner. V hlavě jí problikává, co všechno se mohlo stát její dceři. Z transu jí dostane, až když po čtvrté uslyší "madam?!"
Začne ze sebe rychle dostávat: "Moje dcera se nevrátila domu.Ztratila se, našla jsem jen její telefon. Pomozte mi!" Je rozrušená, začíná brečet.

Hlas na druhé straně je stále klidný a snaží se uklidnit Viktorii. "Madam, pomůžeme vám, jen se uklidněte a zopakujte všechno pomaleji, prosím."
"Jak se mám uklidnit?! Moje dcera zmizela!!" Začne řvát na svůj mobil. Zády sjede po stěně a není schopná říct jediné slovo. Brečí a telefon odhodí vedle sebe. Z telefonu se stále ozývá, "madam jste tam? Halo?"

Po 15 minutách přijíždí policejní auto, které svými majáky ozařuje uličku. Z auta vystupují dva policisté a jdou pomalým krokem najít volající. "Madam jste tu ještě?" Zeptá se do uličky jeden z nich.

Ale nikdo se neozývá. Je slyšet jen pláč a naříkání. Policisté se podívají na sebe. "Půjdu se podívat po okolí." Řekne jeden z policistů a jde pryč.

"Madam,kde jste?" Vezme baterku a posvítí si. Uvidí na zemi nějakou osobu v modré bundě s černými kalhoty. Vydá se rychlejším krokem k ní.

"Paní?To vy jste volala?" Opatrně se zeptá. Viktorie pomalu zvedne obličej k němu. Stále pláče a její oči jsou opuchlé a červené. Podívala se na policistu "a... ano. To jsem byla já." Policista si k ní sedne na bobek. "Můžete mi říct,co se přesně stalo?" "Moje dcera..." Snaží se nadechnout a nabrat sílu, ale dýchá se jí těžce "...nepřišla domů... J... já..." Znovu se rozbečí.

Dojde k nim jeho kolega a on se podívá na něho. Poté vstane, něco mu řekne a zase se vrátí k rozrušené matce. Druhý se vrací k autu. "Ztratila se vaše dcera madam?" Zeptá se opatrně.
Viktorie jen kývne hlavou, že ano a dál jenom brečí. Policista si znovu stoupne a baterkou si posvítí po uličce: "Dotýkala jste se tu něčeho madam?" Matka jen tiše špitne: "N... ne." Podá jí ruku "pojďte. Půjdeme do auta a všechno mi tam povíte." Chvíli váhá, ale nakonec si nechá pomoc a jde s ním k autu. Druhý policista kolem nich projde a začne ohraničovat místo páskou a sprejem kroužkuje věci, coby tam neměli být.

Když došli k autu, policista dal přes rozrušenou matku deku, kterou vzal z kufru. Vytáhl notýsek a začal se jí vyptávat na její dceru. Co měla na sobě. Kdy ji viděla naposledy. Kam šla.Matka všechny otázky zodpověděla, ale kvůli jejímu psychickému stavu to zabralo nějakou dobu.

 Policista vzal vysílačku, "všem hlídkám, vyhlašuji pátrání po dítěti. Ztratila se patnáctiletá slečna Lea Rejmanová. Pohřešovaná dívka měří sto čtyřicet pět centimetrů, má štíhlou postavu. Její vlasy jsou rudé a oči modré. Měla na sobě zelenou zimní bundu a její kalhoty byly také zelené. Naposledy byla viděna v ulici Vybíralova, odkud se vracela domů na náměstí Kinských. Měla by se nacházet mezi těmito dvěma místy." Odložil vysílačku a vrátil se k Matce. "Odvezu vás domů madam..." pokusil se o úsměv...