Severus seděl u stolu v ředitelně a uvažoval o smyslu svého života. Možná by ani nepotřeboval smysl, kdyby měl aspoň malý záblesk radosti ve svém jinak pochmurném bytí. Ale žádný takový záblesk se nekonal.
,,Řediteli, já jsem v hajzlu!" vykřikla černovlasá dívka, když prolétla dveřmi a řítila se k jeho pracovnímu stolu
,,Odebírám zmijozelu dvacet bodů za naprostou absenci slušného vychování," pronesl Snape chladně a dodal: ,,Nikdo vás nenaučil ťukat, Parkinsonová?"
,,Omlouvám se," začala a Severus věděl, že se ve skutečnosti neomlouvá upřímně, ,,ale tady jde o život! Teda možná. Já vlastně nevím."
,,Co se tímto snažíte říct? Vůbec nechápu, o čem to mluvíte. Nejsem zrovna v dvakrát dobré náladě a vaše jinotaje se mi prokousávají mozkem a lezou ušima."
,,Můžu se posadit?" Jakože by ta holka chtěla mluvit déle než minutu?
,,Ne," odpověděl Severus, který chtěl mít tohle setkání z krku.  Pansy si i tak sedla naproti Snapeovi.
,,Tak jo, začalo to dva týdny nazpátek,"  začala Parkinsonová a Severus proklínal sám sebe za to, že kdy nastoupil do Bradavic jako zaměstnanec. ,,Hrály jsme s holkama flašku..."
,,Strhávám Zmijozelu deset bodů za potencionální pití alkoholu," skočil jí do řeči. Pansy však pokračovala dál, jakoby její profesor nic neřekl: ,,A na mě padl úkol, že musím do vánočního rána políbit nějakýho chlapa."
,,Stále čekám na pointu této ságy ze života pubertálních dívek,"  řekl Snape a už nezněl ani trochu trpělivě.
,,Myslela jsem, že mám spoustu času, jenže na Vánoce všichni odjeli domů a já už mám jen dnešní večer a zítřejší ráno."
,,Tak to asi prohrajete," podotkl suše Snape.
,,Když to já nepřežiju."
Snape se zamračil. ,,Nepřehánějte, Parkinsonová. Nevím, jestli jste si všimla, ale celý svět se řítí do záhuby a vy si stěžujete na pitomou hru."
,,Ne, vážně. Já jsem totiž složila neporušitelný slib."
Snape šokovaně pootevřel ústa, několikrát zamrkal a teprve poté vyhrkl: ,,Proč byste takovou blbost dělala?!"
,,Protože všechny holky odjely na svátky domů a já bych neměla důkaz, že jsem to udělala," odpověděla jako kdyby to dávalo smysl... Snape se zhluboka nadechl. Tohle se mu muselo zdát. To nebylo jinak možné!
,,Vy jste dala svůj život všanc kvůli pitomé hře?!"
,,Byla jsem si jistá na sto procent, že někoho seženu. Nenapadlo mě, že všichni kluci odjedou."
,,Tak to jste se s těmi sty procenty docela přepočítala."
,,No jo, ale já jsem si fakt myslela, že mi to nic nepřekazí."
,,Já nedokážu uvěřit vlastním uším!" vykřikl naštvaně Snape, vstal od stolu a začal pochodovat po ředitelně jsem a tam. ,,Neporušitelný slib je neporušitelný, to se nedá nijak obejít."
,,Takže skutečně umřu?" zeptala se a začala pofňukávat. Snape pokrčil rameny místo odpovědi, což ji rozplakalo mnohem víc.
,,Ale no tak, Parkinsonová. Nebulte. Jsou i horší způsoby úmrtí. Hloupější neexistují, ale horší bezesporu," řekl a poplácal ji po rameni. Pansy k němu vzhlédla svýma uslzenýma očima a zamrkala dlouhými řasami.
,,A nemůžete mi zachránit život?" zeptala se sladce.
Severus Snape se znovu zamračil. ,,Copak jsem vám už neříkal, že ten slib se nedá obejít?! Posloucháte mě vůbec? Pokud vás nikdo nepolíbí, tak bohužel, vaše chyba, odpočívejte v pokoji!"
Pansy chtěla protočit oči v sloup, protože takhle nechápavého chlapa ještě v životě nepotkala. ,,Nemusel by se ten slib nijak obcházet," vysvětlovala trpělivě, ,,mohla bych svému slibu dostát."
Severus dlouho přemýšlel. Pak ho napadlo, že to možná myslí tak, jak to myslí. Ale nebyl si tím vůbec jistý. Sám docela úspěšně zapomněl, že je mužem. A navíc určitě nemyslela...
,,Pane řediteli," skočila mu do jeho myšlenek Parkinsonová, ,,já fakt nechci umřít! Nemohl byste...? Prosím...?"
Políbit ji? Nepolíbit? Porušit pravidla? Pohřbívat studentku? Navíc docela hezkou studentku.
,,Jenom abych vám zachránil život," ujistil si hranice Snape.
,,Ano. Prosím."
Nechtěl dát najevo, že je nervózní. Jenže skutečně netušil, jak na to. Nemohl přece jen tak... Pansy se zvedla ze židle a její rty se dotkly Severusových rtů. A bohové bylo to nádherné. Pansy napadlo, že by mu řekla pravdu o tom, jak si to celé vymyslela. Ale ten polibek byl příliš krásný na to, aby to něčím zkazila. Když se od něj na vteřinku odtáhla a podívala se mu do očí, zeptala se: ,,Smím skládat ten slib častěji?"
,,Nejspíš nebudu proti," odvětil Snape, pro kterého tohle byl ten malý záblesk radosti.