Pansy dojela později. Narozdíl od zrzka totiž jedla v klidu a pomalu. Zvedla se od stolu, odnesla špinavé nádobí a zamířila před stan. Zrzek tam postával s partou stejně zubožených mužů. Pansy si důležitě odkašlala, ale zrzek jí nevěnoval pozornost. Pansy se k němu natáhla a poklepala mu na rameno. Tázavě se na ni podíval. ,,Můžeme jít? " zeptala se, jako kdyby se na práci těšila.
Zrzek chtěl opáčit něco chytrého, ale nakonec se omluvil svým kamarádům a zamířil k místu, kde měli práci.

Pansy zodpovědně kydala, ale když si všimla, že zrzek tam jen postává a loví v kalhotách placatku, zastavila se. Nadšeně se napil. ,,Hej! To není férový se nerozdělit!" postěžovala si Pansy.
Charles přimhouřil oči a změřil si ji pohledem. ,,Kolik že ti je?"
Zhluboka se nadechla nosem, odpověď jí trvala déle, než by se očekávalo. ,,Skoro patnáct," řekla tiše. Charlie se uchechtl.
,,Ty se za to stydíš, že jo?"
Pansy se na něj zamračila. ,,Do toho ti nic není," prskala jako naštvaná kočka.
,,Prrr, kotě. Není přece nic špatnýho na tom bejt ještě děcko," řekl. Sáhl do kapsy a vytáhl placatku. Napil se. Než stačil placatku zavřít, Pansy k němu přiběhla, vytrhla mu ji z ruky a lokla si. Chtěla tím dokázat, že už je skoro dospělá, ale rumunská palinka ji přesvědčila o opaku. Zakuckala se. Charlie ji chytil kolem pasu (aby mu neutekla i s placatkou), vzal si lahev zpátky a jemně Pansy poplácal po zádech. ,,Hlavně se neudus, nemáme na takový případy pojištění."
Bylo těžké pobrat dech. Pansy tajně kradla vína svému otci z vinného sklípku, nicméně tento nápoj jí dal zabrat. Zrovna když se snažila vzpamatovat, zazněla hudba zvenčí. Pansy zvědavě vykoukla ven. Na jedné z laviček seděl starší muž s foukací harmonikou a hrál. Kolem něj se scházeli ostatní muži a zpívali.
,,Otřesný," zamumlala sama pro sebe.
,,Venku je hafo zima, je jasný, že to nebude znít dvakrát dobře," obhajoval svého kolegu Charlie.
,,Mně na tom hlavně přijde trapný, že si musí vynahrazovat ples hraním na pitomou harmoniku," odvětila povýšeně a zhnuseně zároveň.
,,Vždyť ty sama jsi pozvaná nebyla!" odsekl trochu zhurta Charlie.
V Pansy hrklo. Už takhle to bylo pro ni bolestivé, ale ještě to slyšet nahlas od někoho jiného... ,,To není pravda!" zalhala bezmyšlenkovitě.
,,Myslím si, že ten, co jsi čekala, že tě pozve, tě nepozval. A pak vlezl do kočáru s nějakou tvou spolužačkou a tys kočár zapálila," stál si za svým Charlie.
A měl pravdu. Ve všem. Draco pozval Greengrassovou.
,,Jsem pitomá," zašeptala Pansy, ale nechtěla se nad sebou příliš dojímat, ani se příliš odsuzovat. Na druhou stranu Charliemu dlužila omluvu. ,,Nebylo to ode mě hezký. Řekla jsem to jen proto, abych se cítila líp. Když není nic, čím bych se mohla vyzdvihnout, ponižuju ostatní."
,,Nemáš důvod taková bejt," řekl smířlivěji Charlie. ,,Nejseš zas tak marná, abys musela bejt hnusná na ostatní."
Pansy se tomu neslyšně zasmála a pohodila rameny, že vlastně ani neví, kým je a jaká je, ale moc šancí sama sobě nedávala. Užuž se chtěla otočit a vrátit se ke své práci, když muž začal hrát pomalou píseň. Cítila se hloupě, ale stejně přistoupila blíž k Charlesovi a zeptala se: ,,Smím prosit, Charlie?"
Zrzek pozdvihl obočí. Když se ujistil, že to myslí Pansy vážně, otřel si špinavé ruce do kalhot a chytil její malou ručku do své obrovské dlaně. Druhou ruku položil těsně pod její lopatku, bylo to níž než by ji měl držet, ale ne tak nízko, aby ho Pansy musela napomínat nebo opravovat. Začali se kolébat do rytmu. ,,Promiň, nejsem moc dobrej tanečník."
,,A stejně bych si jinýho nepřála," řekla jakoby nic. Charlie by na to rád něco řekl, ale nechtěl tuhle chvíli ničit ničím, ani slovy. Možná to byla jediná chvíle, kterou kdy s dívkou stráví. Chtěl si to užít, chtěl tuto noc pevně držet ve své paměti.

Ráno přišlo rychleji, než kdy jindy. Ani jednomu z nich se nechtělo odcházet. Jenže pro Pansy přišel Filch a ptal se, jak jí to šlo. Charlie řekl: ,,Ze začátku se vztekala, ale nakonec se ukázalo, že umí vzít za práci."
,,No vida, tak teď už můžeš jít do hradu a vyspat se," odvětil Filch a zamířil k Bradavicím. Pansy se ještě naposledy otočila k zrzkovi. ,,Tak to abych zase něco podpálila," zašeptala tak, aby to slyšel jen Charles. Zadíval se jí do očí a laškovně se usmál.
,,Kéž by, kéž by," řekl tiše.