Millicent Bulstrodeová měla od rána dobrou náladu. Před několika měsíci koupila lístky pro sebe a Pansy Parkinsonovou na kouzelnický novoroční večírek a už se nemohla dočkat! Pořádně se na tuto akci připravila, protože to bylo výjimečné, že s ní někdo někam šel. Takže nechtěla nic nechat náhodě. Předevčírem zavítala ke kadeřnici. Před měsícem si koupila nové šaty s bolerkem. Nestýskalo se jí po škole, nenáviděla své školní roky, ale i tak koupila šaty i bolerko v temně zelené barvě, která jí připomínala zmijozelské zážitky.
Jediné, co by brala z minulosti zpátky, byla její váha. I když bývala ve školních letech obtloustlá, po patnácti letech ze školy se cítila být hrochem.
Celý den se cítila slavnostně! Kdyby si nepřipadala hloupě, možná by si i poskočila, nebo by si radostně pobrukovala. Takhle se však těšila tiše. Nalíčila se trochu víc než obyčejně dělávala, chtěla zářit! Zhluboka se nadechla a usmála se na sebe do zrcátka. Dneska zazáří!

Za hodinu se měly obě kamarádky vydat na večírek. Millicent byla připravená, chvílemi posedávala, ale byla příliš natěšená, aby dokázala zůstat v klidu. Chodila proto bezcílně po bytě. Pak si zase na chvilku sedla, ale hned zase vstala na další obchůzku bytu. Když byla v kuchyni a dívala se do ledničky na koláč, zaslechla z obývacího pokoje zvuky, které dobře znala. Letax. Pansy nejspíš byla taky nedočkavá a dorazila dřív!
,,Pitomý saze," postěžoval si hlas Pansy Parkinsonové.
,,Chceš něco k pití? Jsem v kuchyni!" houkla na ni Millicent.
,,Ne, díky," odvětila Pansy a zamířila za Millicent. ,,Čau, zlato." Millicent se koukla na Pansy, která (jako vždy) vypadala skvěle.
,,Páni! Tobě to sluší!" pochválila ji.
Pansy mávla rukou. ,,Já vím." Po chvíli dodala: ,,Na rande se vždycky snažím oháknout luxusně."
Millicent se zasmála. Myslela si, že je to vtip. Když jí ale Pansy věnovala vyčítavý pohled, přestala se smát. ,,Počkej..." začala Millicent zmateně. ,,Vždyť za hoďku jdeme na večírek."
Pansy pozvedla jedno obočí. ,,Večírek?"
,,Novoroční večírek."
,,Jo tenhle večírek! A jsi si jistá, že je to dneska?"
,,Je Nový rok, takže jsem si docela jistá, že je to dnes - proto je to novoroční večírek."
,,Zlato, já zapomněla!" vyhrkla Pansy, ale nevypadala ani trochu zarmouceně. ,,Hele, já jsem ale to rande přislíbila už před týdnem, nemůžu teď vycouvat. Doufám, že to chápeš, protože jsi tak hodná a určitě mi to přeješ, že jsem si Teodora našla, že jo?"
Millicent několikrát rychle zamrkala, aby zahnala slzy. ,,Ale jasně, jasně," řekla s předstíraným úsměvem, ,,já jsem vlastně taky nechtěla jít." To byla příšerná lež, ale Pansy ani na vteřinu nezajímalo, jestli Millicent lže nebo se cítí okradena o jediný večer, na který se těšila celé měsíce.
,,Díky, zlato. Jsem moc ráda, že jsme si to pověděly," pravila Pansy. Millicent chtěla jít blíž a obejmout ji na rozloučenou, ale Pansy se kvapně otočila na podpatku a elegantně zahučela do krbu.

Millicent osaměla. Zase se cítila jako malá holka, se kterou si nechce nikdo hrát. Jako malá, tlustá holka, kterou nikdo nevybere do týmu při košťatových sportech. Jako hloupá, malá, tlustá holka, která si každého kupuje dárky a sladkostmi, aby měla aspoň nějaké ,,kamarády". Z očí se jí rozkutálely slzy.
Sedla si na pohovku a těkala uslzenýma očima z místa na místo, jako kdyby snad existovalo něco, co by jí pomohlo překonat hluboký smutek.
Napadlo ji, že se převleče do pyžama, sní koláč při sledování Don't Tell the Bride, půjde spát v devět věčer. To by vlastně nebylo tak špatné, pomyslela si.
,,Vrrrrouuu," ozvalo se jí u nohou a v další vteřině jí na klín vyskočil její kocour Pangur Bán. Millicent se hlasitě rozvzlykala a začala svého Pangur Bána hladit a ňuchňat.
,,Ty jsi jediný, kdo mi zůstal," přiznala sebelítostivě a pofňukávala. A pak jí to došlo! Byla krásná, měla nádherný účet a nádherné šaty, měla kocoura, který ji měl rád. A měla v lednici dvě lahve vína. Ona i Pagnur Bán si zasloužili hezký večer, noc a ráno! Odložila kocoura zpátky na zem a zmizela v kuchyni. Vrátila se s lahví a miskou plnou krmiva bohatého na maso. Nejdřív potěšila Pangur Bána miskou, pak si otevřela lahev. Přemýšlela nad skleničkou, ale nakonec si řekla, že bude lepší pít rovnou z lahve. Pořádně si lokla a pustila rádio

Tančila po pokoji, chvílemi chovala Pangur Bána a houpala s ním do rytmu. Pila víno a jedla sýr. Hrála si s kocourem, házela mu hračky a míčky. Přemýšlela o tom, že by mu dala na hlavu čepičku, ale byl by to zbytečný risk. A tak skončila Millicent s party čepičkou na hlavě. A i když žila ve svém malém světě, nebyl ten svět osamělý a nebyl ten svět až tak smutný. S Pangur Bánem přece jen měla důvod žít.