Remus si nebyl jistý, že pracovat na ministerstvu je dobrý nápad, ale potřeboval peníze a v Bradavicích mu všechno připomínalo válku. Tak si koupil novou koženou brašnu a vstoupil do nového světa s odhodláním sobě vlastním.

Kanceláře byly prostorné, ale v každé z nich byly dva stoly a dvě židle naproti sobě. Remus nebyl společenský tvor a tak se zalekl, když to uviděl. ,,Na konci chodby je kuchyňka, často tam chodívám, protože ta naše nevypadá jako mléčný bar," vysvětloval Arthur Weasley, který se nabídl, že Remuse první den provede po jeho pracovišti.
,,To jsem rád, že se budeme vídat," řekl Remus a myslel to vážně, protože neměl rád poznávání nových míst a nových lidí.
,,Tak, tady je tvoje kancelář," pravil Arthur, když se zastavil u pootevřených dveří. ,,Hodně štěstí, brachu." Pan Weasley poplácal Remuse po rameni a odešel. Remus chvíli hleděl za odcházejícím Arthurem a chtěl se rozběhnout za ním. Nakonec si ale řekl, že to nebude hrozné. Určitě bude mít milého kolegu. Zaklepal a vstoupil, protože dveře nebyly zavřené. U stolu seděla mladá dívka. Nečekal, že bude mít za kolegyni ženu. Jestli se Remus předtím styděl, tak nyní jeho stydlivost vyšplhala do nepočitatelných výšin. Vzhlédla k němu svýma temně hnědýma očima a tázavě hlesla: ,,Ano, prosím?"
,,Já jsem Remus," vyhrkl Remus.
,,Dobrý den, Remusi. Tipuju správně, že jste můj nový kolega?"
Remus se cítil trapně. ,,Omlouvám se. Měl jsem nejdřív pozdravit a pak teprve vysvětlit..."
,,Nebojte," skočila mu do řeči dívka, ,,já vím, jaké to je být nováčkem." Zvedla se od stolu a došla k Remusovi. Podala mu svou drobnou ručku. ,,Josefína Tuftová."
,,Moc mě těší, Josefíno. Jmenuju se Remus Lupin."
,,Nemáte náhodou bratra Romula?" zavtipkovala. Remus se pokusil usmát, ale místo toho jeho výraz vypadal zoufale. ,,Omlouvám se. Chtěla jsem odlehčit situaci. Heleďte, Remusi, posaďte se ke svému stolu. Prohlédněte si to tu a já se vrátím za pár minut." Rychlým krokem dívka zmizela a Remus se cítil hrozně provinile. Nejenže se sám cítil špatně, ale ještě k tomu přivedl do rozpaků dívku, která za nic nemohla. Usedl ke stolu, z brašny si vytáhl složky papírů, které mu předem byly zaslány sovou společně s uvítacím dopisem.

,,Doufám, že máte rád jahodový," řekla Josefína, když vešla do kanceláře s vysokou sklenkou plnou světle růžového nápoje se šlehačkovou čepicí a malou třešničkou. Položila skleničku před Remuse. ,,Začneme nanovo a lépe. Vítejte, Remusi. Doufám, že se nám bude pracovat dobře. Kdybyste měl na mě jakýkoliv dotaz, nebojte se zeptat."
Remus tiše poděkoval a zeptal se jí, čím by měl začít. Josefína si prohlédla jeho spisy a našla ty, které potřebovaly zkontrolovat a pozměnit.¨

Čas od času si Remus usrkl brčkem a při těchto příležitostech se nenápadně díval na Josefínu. Byla neskutečně rozkošná. Její krása ho rozptylovala a Remus nedokázal přijít na to, co by mu pomohlo. Přece se platonicky nezamiluje hned první den v práci! Navíc do slečny, která sedí přímo naproti němu! 

,,Havraspár?" zeptal se zničehonic Remus. Josefína se na něj podívala zmateně.
,,Havrancožeprosím?"
,,Ach, vy jste nechodila do Bradavic...?" odtušil Remus. Josefína zavrtěla hlavou. ,,To mě mohlo vlastně napadnout, že jste navštěvovala Krásnohůlky," řekl spíš sám sobě.
Josefína se rozzářila. ,,Tam jsem nechodila, ale rozhdoně to beru jako veliký kompliment. I kdyby to nebylo myšleno jako kompliment."
Remus cítil, jak se mu krev hrne do tváře. ,,Určitě nejsem jediný, kdo vám skládá komplimenty," hlesl s pohledem sklopeným.
,,To sice ne, ale jste jediný, koho bych ráda poznala víc," odvětila Josefína a stydlivě se pousmála na Remuse, který vzhlédl k dívce, kterou plánoval pozvat do kuchyňky na erární jogurtový dezert. Život byl najednou o pár lžiček sladší!

https://youtu.be/dYGVkkohSlk