Je šest hodin ráno a budovou se ozve hlasité zvonění, které znamená jediné.

Vstávat a cvičit. Nebo jinak, vstávat, učit se a pracovat.

„Co to je?" zamručí v polospánku Stiles. Trvá celou minutu, než to zvonění přestane.

„Budík. Musíme vstávat." Povzdechne si Theo a pomalu vstane celý bledý z postele.

„Aha," zamumlá Stiles a radši taky vstane. Promne si oči a prohlédne si Thea od hlavy k patě. „Jsi v pohodě?" zeptá se.

„Jsem, proč?" zalže Theo a najde si nějaké oblečení.

„Protože jsi bělejší než moje spermie." Uchechtne se Stiles a Theo nad ním jen protočí očima. Na jeho úchylné vtipy a přirovnání teď opravdu není zvědavý.

„Jsem v pořádku, ano?" Pousměje se nakonec Theo a v koupelně se převlékne. Stiles nad ním jen pokrčí rameny a jakmile Theo vyjde z koupelny, vystřídá ho Stiles. Na ranní hygienu se vykašle, takže moc času v koupelně nestráví.

„Jakou robotu dnes budeme muset dělat?" Vydechne Stiles, schová si pyžamo a snad poprvé za celý jeho život si ustele postel. Začíná se v něm projevovat menší strach z možných věcí, které se mu můžou za ten rok stát.

„Každý dostane svůj úkol. Od umývání nádobí, až po umývání záchodu. Nebo můžeš třeba prát, utírat prach, zametat, a tak dále," vysvětlí Theo, nad čímž Stiles protočí očima. „Nejsi sám, kterému se to nelíbí. A po práci je škola, takže se připrav," dodá Theo a odejde. Sice ho zná Stiles teprve den, ale tuší, že se něco děje. Včera byl Theo veselý a teď vypadá jako holka, která má krámy. Rozejde se tedy hned za ním, a to nejen proto, že vlastně neví, kam má jít.

„Theodore Raekene, řekni mi, co se děje," rozkáže Stiles a zatáhne ho do koupelny. Jakmile si jich všimne kluk, který právě vyšel z kabinky, ani si neumyje ruce a pro jistotu odejde s tím, že ti dva se chystají na něco, co opravdu nepotřebuje vidět. Stiles ho ignoruje a když si všimne, jak se Theo potí, dá mu ruku na čelo, aby zjistil, zda nemá teplotu. „Vždyť úplně hoříš!" Lekne se Stiles.

„No a? Tady se stejně nemoci neřeší." Pokrčí rameny Theo a podlomí se mu kolena, takže ho Stiles tak tak stihne chytnout a opatrně posadit na zem.

„Takhle přece nemůžeš pracovat. Jsem sice blbej, ale vím, že když se neléčíš, může tě zabít i obyčejná rýma," řekne vážně Stiles a sundá si mikinu. Namočí ji do studené vody a přiloží ji Theovi na čelo jako obklad.

„Stilesi, tohle není nutné. Budeme mít problémy." Povzdechne si Theo, ale ten chlad je mu natolik příjemný, že zavře oči a dál už mlčí.

„Je to nutné a problémy se staly mými přáteli," zamumlá Stiles, přičemž Thea vezme do náruče a odnese ho do postele. Převlékat ho nebude, protože se zatím neznají tak dlouho, aby měl potřebu ho vidět ve spodním prádle, tak mu jen sundá boty a přikryje ho až po krk.

„Děkuju," řekne tiše Theo, než tvrdě usne. Stiles chvíli přemýšlí, zda by neměl jít pracovat, klidně i za oba, ale něco uvnitř mu říká, že by měl radši zůstat u Thea. Nemůže tu být sám. Kdykoliv se mu může udělat špatně a nikdo by mu nepomohl.

Nějakou dobu Stiles jen sedí na posteli a sleduje, jak Theo nevinně spinká, ale pak ho to přestane bavit a vytáhne si mobil. Je to velký risk, ale potřebuje si přece zkontrolovat zprávy, jejichž počet je samozřejmě nula. Stiles si nad tím smutně povzdechne a radši si schová mobil zpět do kapsy. Zajímalo by ho, co teď asi všichni dělají. Jak jeho odchod slaví, nebo naopak oplakávají. Většina lidí to taky nemusí vůbec řešit, protože je jim to jedno. Taky má strach, zda je Scott v pořádku. Přece jen se porvali. Nejvíce má ale strach z toho, jak to zvládne jeho táta. Opije se? Nebo si rovnou ublíží? Pláče? Je natolik prázdný a zklamaný, že jen sedí doma ve tmě a zírá do zdi? Co když mu Melissa nepomůže, protože jeho syn zranil toho jejího?

Když si Stiles tahle rizika uvědomí, rychle si znovu vytáhne mobil a zavolá svému tátovi. Zkouší to asi dvacetkrát, ale nikdo mu hovor nezvedá. Nezbývá mu tak nic jiného, než říct pár vět do záznamníku a napsat několik zpráv. Je mu do breku. Lituje všeho, co udělal. A tentokrát toho lituje doopravdy.

Po pár hodinách tichého pláče se probudí naprosto zmatený Theo. Nejdříve si sedne a rozhlédne se. Naposledy si pamatuje, jak šel uklízet. Takže nechápe, co dělá v posteli.

„Ehm... Stilesi?... Co tady dělám?" zeptá se Theo a podívá se na Stilese, který si mezitím setřel všechny slzy.

„Máš horečku. Musíš ležet. Málem jsi mi zkolaboval v koupelně," vysvětlí Stiles.

„Proto mám na čele tvou mikinu?" Uchechtne se Theo a sundá si ji.

„To je obklad," zamumlá Stiles a vyhýbá se očnímu kontaktu.

„Ty jsi plakal?" Posmutní Theo a chce jít za ním, ale nevolnost mu to nedovolí. Pokud by vstal, pozvracel by se.

„Neplakal. A zůstaň v posteli." Povzdechne si Stiles a znovu ho přikryje po krk.

„Prosím, řekni mi, co se stalo. A sežeň mi z lékárničky prášek na bolest hlavy," zakňučí Theo a promne si obličej. Když Stiles najde nějaký prášek, dá ho Theovi a ten ho zapije vodou.

„Prostě si začínám uvědomovat, co všechno jsem způsobil. Znovu." Povzdechne si Stiles a sedne si vedle Thea. „Proč nás nikdo nehledá?" Napadne ho.

„Co přesně?" zeptá se Theo. „Protože je naší povinností, myslet si na to. Večer k nám ale přijdou a budeme mít velký problém," vysvětlí Theo a trochu se roztřese. Stiles mu položí ruku na rameno, aby byl v klidu a začne pěkně od začátku. Vysvětlí mu úplně všechno. Své chování, činy,...

„... A i proto jsem teď tady," dokončí. „A co se týče toho problému, opravdu si z toho nic nedělej a neboj se. Jsme v tom spolu." Usměje se a obejme ho.

„Až budu zdravý, poradím ti, ale teď je pro mě těžké i mluvit." Pousměje se smutně Theo a obejme ho nazpátek. „Děkuju ti, Stilesi," řekne s úsměvem.

„To já děkuju." Usměje se Stiles a nakonec oba v jejich přátelském objetí usnou.

________________________________________

Tak jsem zde po dlouhé době s novou kapitolou ❤❤❤ Asi je opět nic moc, ale stalo se toho teď v mém životě tolik, že nemám na psaní moc sílu ani náladu... ❤