Stilesova viróza trvala pouze pár dní, a proto se dnes Stiles konečně probudil bez toho, aby hned musel navštívit záchod, do kterého často zvracel.

Díky tomu i zjistil, jak je asi těhotným ženám. Je rád, že on tohle nemusí nikdy zažít. Mužské pohlaví je v tomhle pro některé výhodou.

Někteří kluci by ale určitě někdy rádi otěhotněli. Přece jen... Je to krásné období. Pro Stilese ale ne. Jemu je to ukradené.

Když Stiles přijde do kuchyně, hned si na stole všimne výborné snídaně.

„Dobré ráno, tati," řekne s úsměvem Stiles a sedne si ke stolu.

„Dobré ráno, Stilesi," řekne trochu zmateně Noah a hned mu změří teplotu.

Že by měl zase horečku?

„Už je mi dobře." Usměje se Stiles, ale Noah radši čeká, až zapípá teploměr, což se po chvilce stane a Noah se hned podívá.

„36,5? Tohle se mi nezdá," řekne stále zmatený Noah a dá Stilesovi ruku na čelo, aby se ujistil, že teploměr ani Stiles nelže.

„Opravdu je mi dobře, tati. Uvědomil jsem si, jak jsem se choval a chci se změnit. Sice mi to asi dlouho nevydrží, ale snaha se cení," vysvětlí Stiles a Noah nevěří svým uším.

Stiles se chce sám od sebe změnit?

„No,... tak dobře." Pousměje se Noah a taky si sedne ke stolu. Třeba se Stiles brzy stane zase jeho hodným synkem, což si moc přeje.

I přesto ale Noah musí doufat i v to, že to Stiles myslí vážně, a není to jen nějaký vtip.

„Neboj se, tati. Budu se snažit nezklamat." Usměje se Stiles a mezitím dojí svou snídani.

„Tak to jsem rád." Pousměje se Noah a nevěří svým očím, když po sobě Stiles umyje špinavý talíř.

„Děkuju za výbornou snídani." Usměje se Stiles a odejde do pokoje, kde hned nahodí znechucený výraz. „Nikdy bych nevěřil, že to bude tak těžké," zamumlá pro sebe Stiles a oblékne se. Ví, že dlouho to asi nevydrží a brzy opět svého tátu zklame, jak to u něj bývá zvykem.

Když se Stiles připraví, vrátí se za jeho otcem a obejme ho.

„Můžeme vyrazit," řekne s úsměvem Stiles a nasedne do Noahova služebního auta, a to i přesto, že už má klíče od svého Jeepu. Noah je ještě chvíli ztracen ve svých myšlenkách, ale pak se probere a nasedne za ním. Radši se na nic neptá a jede směrem ke škole, kde po nějaké době zaparkuje.

„Tak ahoj, tati." Usmívá se Stiles a obejme ho. Dokonce mu dá pusu na tvář.

„A-ahoj." Pousměje se Noah a taky ho jemně obejme. Stiles pak vystoupí z auta a jde do školy, zatímco Noah radši jede do práce.

„Doufám, že mi ti idioti dají druhou šanci, stejně jako můj táta," zamumlá pro sebe Stiles a dojde do třídy, kde se na něj všichni hned nehezky podívají.

„Ahojky, všichni!" Usměje se Stiles a sedne si do lavice. Ignoruje všechny jejich znechucené pohledy a jen se usmívá, i když by už nejraději řekl něco sprostého.

„Divím se, že je ti po tom všem, co jsi udělal, do úsměvu," zamumlá Lydia a všichni můžou jen souhlasit. „Dochází ti vůbec, že tě teď všichni nenávidí?" dodá.

„Já to vím, a proto se chci změnit," řekne na to Stiles, což upoutá pozornost celé jeho třídy.

„Stiles se nám chce změnit? Kolikrát už to tady bylo? Tisíckrát?" Uchechtne se Liam.

„Ani jednou," odpoví s úsměvem Stiles.

„Proč si myslíš, že ti nějaká změna pomůže? To co jsi udělal ti nikdy nikdo neodpustí. Nebo alespoň já a Derek," zamumlá Allison, jejíž popularita se hodně zvýšila, narozdíl od té Stilesovy, která klesla až na samotné dno. I proto se Allison hodně změnila. Zvýšená popularita se u ní rovná zvýšenému sebevědomí.

„Nemusíš mi nic odpouštět. Vím, že to, co jsem udělal, je neodpustitelné, ale Derek mi odpustil." Ušklíbne se Stiles a Allison nadzvedne obočí.

„Pochybuju, že by ti tohle odpustil. Mohl kvůli tomu... kvůli tobě... přijít o práci!" zvýší hlas Allison. „Kdyby ses více staral o sebe a nepletl se do vztahů a nevztahů ostatních, tohle by se vůbec nemuselo stát. Ale takový idiot, jako jsi ty, tohle nikdy nepochopí," zamručí Allison.

„Taky by ses měla starat více o sebe. Kdybys na mě teď nekřičela, mohla jsi stihnout zachránit své kalhoty," řekne s úsměvem Stiles.

„Co?" zeptá se nechápavě Allison.

„To sis sedla na kečup?" Uchechtne se Isaac.

„To je krev, ty génie," zamumlá Lydia a v tašce už hledá vložku nebo tampón, zatímco Allison by se nejradši propadla studem do země.

„Panebože! Ona krvácí! Zavolejte někdo sanitku! Vždyť ona umírá!" panikaří Liam.

„Kde jste všichni byli, když se na základce probírala menstruace?! Bože!" Protočí očima Lydia a odvede Allison na záchodky.

„Menstru-co?! To zní strašně! To bude smrtelná nemoc, ne?!" panikaří stále Liam a Stiles mu vlepí facku, aby se konečně vzapamatoval. Ve stejnou chvíli ale přijdou do třídy Scott a Kira, kteří teď celou situaci chápou, jako napadení ze Stilesovy strany.

„Stilesi, sakra, proč mu ubližuješ?!" naštve se Scott.

„Jo, proč?!" vyjekne Liam a promne si tvář.

„Aby nepanikařil kvůli tomu, že Allison dostala krámy! Tentokrát jsem neudělal nic špatného, protože se snažím změnit!" brání se Stiles a čeká, že se ho někdo zastane, ale je naivní si to myslet. Všem je ukradený.

„Tak to se asi snažíš málo!" zařve Kira a dá Liamovi obklad.

„Ty už se nikdy nezměníš, chápeš?! Nikdy!" zamručí Scott a když přijde Allison, Stiles k ní hned přijde.

„Allison je svědek! Že ano, Allison? Že se chovám lépe?" zeptá se Stiles a modlí se, aby s ním souhlasila.

„Jo, jasně. Kvůli tobě teď celá třída ví, že mám krámy!" zakřičí Allison a kopne ho mezi nohy, kvůli čemuž Stiles spadne na zem a začne se svíjet bolestí. V tom přijde do třídy Derek, který o něj málem zakopne.

„Proboha, Stilesi, jsi v pořádku?" zeptá se se starostmi Derek a pomůže mu vstát.

„A-ano, jsem," zalže Stiles, protože je mu to hodně trapný. Přece nebude říkat, že ho spolužačka vykastrovala vlastní nohou, no, ne?

„Neřešte ho, učiteli. Už se těšíme na matiku." Usměje se Allison.

„Žádný takový. Za chvíli přijdu," rozhodne Derek a vezme Stilese do náruče. Odnese ho do kabinetu, kde ho položí na pohovku a podá mu ne moc studený obklad.

„Děkuju, ale před vámi si obklad na rozkrok opravdu dávat nebudu," zamumlá Stiles a Derek ho přikryje. Pak se k němu otočí zády.

„Jak se to stalo?" zeptá se Derek a Stikes chvíli přemýšlí, zda říct pravdu. Nakonec ale všechno vysvětlí. „Můžete se zase otočit," dodá a Derek si k němu sedne.

„Neboj se, Stilesi. Zítra přijď na další terapii a pomůžu ti." Usměje se Derek.

„Vy to ale nechápete. Hnusí se mi být hodný, ochotný a další kraviny," zamumlá Stiles.

„Tak to je potom těžké. Musíš to chtít, jinak se nikdy nezměníš," vysvětlí Derek a Stiles s povzdychem kývne.

„Já vím," řekne tiše Stiles.

„Hlavně mysli i na svého tátu. Ten kvůli tvému chování trpí nejvíc," řekne Derek a vstane. „Zůstaň tady do konce matematiky a pak ti to učivo, které dnes budu probírat, vysvětlím. Kdyby něco, napiš mi na tohle číslo, ano?" Dá mu číslo a vezme si učebnice. Pak radši rychle odejde do třídy, aby neměl problémy.

„Můj táta?" zeptá se sám sebe Stiles a všechno mu to dojde. Derek je asi kouzelný, protože vždy když mu řekne nějaké moudro, Stiles se nad ním hned zamyslí a všechno si uvědomí. I když po chvilce už je mu zase všechno jedno.

Když si ale Stiles prohlédne fotky s ním a jeho tátou na svém mobilu, steče mu pár slz a slíbí si, že se pro něj změní. Musí.

Nejdřív chce ale podniknout poslední špatnou věc, kterou má v plánu už od prvního dne školy. Jako takovou rozlučku se starým já. Připravuje se na to už dlouho a teď si je jistý, že to zvládne.

Tedy... Až po tom, co ho přestane bolet to jeho „bebí", které mu udělala Allison, aby mohl bezbolestně vyvrcholit.

________________________________________

Snad se vám kapitola líbila ❤ Už je to dlouho, co jsem nezveřejnila novou kapitolu, ale mám pro to jednoduché vysvětlení... Škola, deprese, špatná nálada, nedostatek času a spisovatelský blok... Heh... 😅❤

Mimochodem... Moc děkuju za všechny hlasy a komentáře! Brzy tady bude 300 hlasů! 😱😍❤