Peter:

,,To nic není. Jen jsem spadl ze schodů, když jsem je zkoušel sjet na kole." zalhal jsem a sklopil jsem pohled.
,,Ta dnešní mládež..." povzdechla si a šla si uvařit jídlo.
,,Už jsi jedl?" zeptala se mě.
,,Jo, už jo." zamumlal jsem a vydal jsem se opět do pokoje. Svlékl jsem si tričko a pohlédl jsem na své rány. Některé byly až moc hluboké. Tričko jsem si zase nandal. Zapl jsem telefon a poté jsem zmáčkl na zprávy. Chtěl jsem se někomu o dnešku svěřit.
Ned... Ne, to ne. Dělal by z toho vědu. Stark...Zmáčkl jsem jeho jméno.

Já: Pane Starku, vadilo by, kdyby jsem přišel?

Pan Stark: ...

Já: Zmlátil mě Flash..

Pan Stark: Tak fajn...

Vyskočil jsem oknem. Kdybych šel dveřmi, teta by mě jistě nepustila. Ale jaká smůla mě to potkala, došly pavučiny. Spadl jsem na zem, jelikož se nezachytily o strom. Zvedl jsem se, oprášil a vydal jsem se tedy pěšky. Po nějaké delší době jsem se ocitl před StarkTower. Nevěděl jsem, zda klepat a tak jsem dveře prostě otevřel. F.R.I.D.A.Y. mě oskenovala a volně mě pustila dál. Chvíli mi trvalo než jsem našel obývák a vešel jsem. Stark tam seděl, nohu přes nohu a pil rum. Když mě spatřil, vstal, ale skleničku s rumem neodložil. Naopak se napil.

,,Tak, o co jde?" zvedl jedno obočí a ušklíbl se.
,,Flash mě dnes zmlátil." řekl jsem. ,,Některé rány nezvládnu ošetřit." dodal jsem a vysvlékl jsem si tričko. Odložil skleničku a přišel ke mě. Sedl jsem si na pohovku a on přinesl lékárničku. Sedl si za mě a vytáhl jehlu. Cukl jsem sebou. Nesnáším jehly. Mám z nich hrůzu. To mi chce ty záda šít on?! Ne, nikdy. Zvedl jsem se.
,,Kam zdrháš, hopsale?" ozval se místností jeho chraplavý hlas.
,,No..." nechtěl jsem hned říkat, že mám hrůzu z jehel.
,,Chci to zašít od profesionála." plácl jsem první blbost.
,,Pan Stark je na toto velice šikovný. S mojí asistencí to bude ještě bezpečnější." ozval se hlas F.R.I.D.A.Y.
,,Dobře..." Sedl jsem si zpátky trochu rozklepaný. Vzal vatičku a potřel ji desinfekcí. Štípalo to, ale nic jsem nedal najevo. Ucítil jsem bolestivé štípnutí a po něm hned další a další. Sykl jsem bolestí. Podle pravidelných pohybů jsem usoudil, že už mi záda sešívá. Po chvilce zabodl jehlu do polštářku a vrátil vše na své místo. Pak mi obvázal celý hrudník, i břicho. Pomohl mi navléknout mé tričko.
,,Tak mladej, hotovo." řekl a umyl si ruce. ,,Můžeš domů." dodal. Trochu jsem polkl.
,,Myslíte, že by mě mohl Happy odvézt?" zeptal jsem se. ,,Rozbily se mi metače pavučin a pěšky bych domů došel až za půl hodiny." sklopil jsem hlavu. To bylo tak trapný...
,,Dobře." překvapila mě jeho odpověď.
,,Ale nepojedeš s Happym. Pojedeš s Widow." namítl. ,,Happy tu musí ještě něco dodělat.
Na tváři se mi objevil úsměv.
,,Děkuji moc, Pane Starku." Zamířil jsem ven. Natasha už čekala před budovou.
,,To je dost, že jdeš." řekla a sedla si za volant. Sedl jsem si do zadu.
,,Ty jseš ten Spider-Man?" zeptala se mě. Jen jsem přikývl a sledoval z okna krajinu, která se dala do pohybu.

Věnuji:Kikinka-M
LifeForTheMomemt1
LazyFoxter
Taková nezajímavá kapitola, no... 😅😅🕷🖤😍❤😂💕👌🕸