Destiny:

Po té zkušební bitce v ringu s Hunterem jsem šla do místnosti, která měla tlustší zdi, aby nešly slyšet výstřely ze zbraně. Střílela jsem celý týden po každém cvičení v ringu a den ode dne jsem se zlepšovala.

Nasadila jsem si sluchátka a vzala jsem si zbraň. Stoupla jsem si naproti terči, který měl obrys člověka. Nabila jsem si pistol a přivřela jsem jedno oko. Namířila jsem to na rameno a představila jsem si jeho. Vystřelila jsem. Staroušek mi říkal, že varovný výstřel je do ramena. Představila jsem si jeho slizký úsměv, když držel v ruce rozbitou láhev whisky. Posunula jsem napnutou ruku trochu dolů a vystřelila jsem po druhé, zase a zase, několikrát za sebou. A poslední náboj jsem vystřelila doprostřed čela. Naposledy se na mě díval, než se zapotácel a bezvládně spadnul na záda. Vítězoslavně jsem si promnula ruce a protáhla jsem si záda. Sundala jsem si sluchátka a dívala jsem se na své dílo. Pět děravých míst u srdce, jedno v ramenu a poslední uprostřed čela.

Byla jsem připravená.

***

„Nechápu, že si neumíš zavázat kravatu." Protočila jsem očima, když jsem Hunterovi upravovala kravatu. Jako malá jsem koukala, jak jí mamka zavazuje jemu a pak jsem si několikrát zkoušela udělat kravatu. Při dokonané práci jsem mu poklepala na kravatu na znamení, že už to je.

„Umím, jenom jsem chtěl, abys mi jí zavázala ty, protože ženy dělají věci vždy pečlivěji." Mrknul na mě a vzal si z postele sako a hodil si ho na rameno. Vyšel na balkón a z kapsy si vytáhnul krabičku cigaret Moon a položil si jednu mezi rty.

Přestala jsem s tím pozorováním a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Utáhla jsem si černý pásek a natáhla jsem si více nahoru černé silonky. Nanesla jsem si na rty lehce rtěnku a kývla jsem na sebe do zrcadla. Takhle jsem měla všech pět pohromadě, abych se postavila na stranu spravedlnosti a poslala ho do basy na pěkně dlouho.

Stopla jsem si vedle Huntera a opřela jsem se o zábradlí stejně jako on. Pohlédla jsem na azurovou oblohu a nadechla jsem se čerstvého vzduchu.

„Kde máš mamku?" Zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla na jeho zmínku o ženách.

„Jenom ruský drogový dealer jí odprásknul. Stejně jako pět dalších členů našeho gangu." Řekl v klidu.

„Řekneš mi o tom případu?"

Pokrčil rameny. „Šla do skladiště se všema šesti a my jsme čekali venku. Mysleli jsme si, že o naší návštěvě nevědí, ale věděli. Byla to past. Nebrali si servítky a zastřelili všechny. Jenom Jones skončil s jednou střelou v noze, protože před něj mamka skočila. Když jsme tam vběhli už bylo po všem. Jejich boss tam stál uprostřed toho krveprolití a smál se. Smích ho nepřešel ani po tom, co mu strčil Ryan pistol do krku a střelil. Nás všechny čeká smrt, dříve nebo později. Doufám, že počítáš s tím." Vyprávěl stále ještě v klidu.

„Počítám. To jsi s tím opravdu tak smířený?"

„Kdybych nebyl, tak bych tady nemohl být." Podíval se na hodinky a uhasil cigaretu o popelník. Obléknul si sako a pokynul mi, abychom šli. Staroušek stál v předsíni s Ryanam, Fredem a Jonesem.

Nastoupili jsme do auta, Hunter si obsadil místo řidiče a já si sedla na místo spolujezdce. Jeli jsme několik minut, než jsme zastavili u vysoké bílé budovy. Vystoupila jsem a počkala jsem na ostatní.

Po dlouhé době jsem ho konečně spatřila. Vypadal střízlivě, byl oholený a na sobě měl džíny se sakem a špatně zavázanou kravatu. Jasně jsem viděla jeho žluté zuby, když mi ústy naznačil vulgární nadávku. Udržovala jsem vážnou tvář a nenechala jsem se tím rozhodit. Staroušek nastoupil jako můj právník a uklidňoval mě. Ryan, Hunter, Jones a Fred byli svědci a měli to v kapse.

***

„Odsuzuje se na doživotí, za týrání, znásilnění a pokus o vraždu vlastní dcery." Bouchnul soudce dřevěným kladivem a bylo to. Byl to zvláštní pocit slyšet to, co jsem si přála slyšet už dlouhou dobu. Staroušek zašel za jeho strážci a něco si s nimi domlouval.

„Jak se cítíš?" Zeptal se mě Hunter.

„Jako nikdy předtím." Vydechla jsem všechno napětí, které mě při soudu užíralo.

Strážci odešli a v soudní síni jsme zůstali jenom my a on. Měl na rukou pouta a probodával mě pohledem. „Kurvo." Odfrknul si, jako kdybych byla nějaká nemoc. Zůstala jsem v klidu. On už nade mnou neměl žádnou moc. Nemohl mi už nic udělat. Byl mi volný.

„Jonesi?" Zavolal Staroušek a Jones radostně zamával pistolí nad hlavou. Jones si stoupnul před mého otce a napnul ruku. Rozšířili se mu zorničky, když na něj Jones mířil. Trhal sebou a snažil se někam odběhnout, ale Ryan a Hunter ho chytili. Škodolibý úsměv se mu z nechutné a příšerné tváře rychle vytratil.

„To nemůžete! Destiny, kurva řekni jim něco!" Začal hulákat a já protočila očima.

„Najednou ti jsem dobrá co? Zasloužíš si to. Nic jim říkat nebudu, protože dělají všechno správně. Vše je tak, jak už dávno mělo být."

„Ty...mrcho!" Pronesl za zatnutými zuby. A pak jsem pouze viděla, jak Jones vystřelil a trefil se přímo do rozkroku. Padl na kolena a oči se mu zalily slzami. Kalhoty mu začaly tmavnout a najednou byl nechutnější než kdy předtím a já se cítila skvěle.

Vyšli jsme ze soudní síně a nechali jsme za sebou jednu dodělanou práci.

„Díky."