Když jsme šli kolem Lindina domu dozadu, kde měli bazén, sundala jsem si bundu a Petr mi ji vzal.„Gentlman,"rýpla jsem si do Petra.

„Ani ne,"odpověděl mi a zpomalil. Vyšla jsem zpoza rohu domu a Erik s Filipem se seběhli okolo mě. Chytili mě za ruce a než jsem se nadála, skončila jsem v bazéně. Naštěstí jsem neměla nic v kapsách. Petr položil moji bundu a vyndal si věci z kapes.

„Teď jsem gentleman,"řekl Petr a podával mi ruku, aby mi pomohl ven z bazénu. Chytila jsem ho za ni, opřela se nohama o stěnu bazénu, zatáhla za ruku a shodila ho do vody. Než se vynořil, vylezla jsem z bazénu a začala ze sebe sundávat mokré kalhoty a košili. Přehodila jsem věci přes jednu z volných židlí. Petr už vylezl z bazénu taky. Objal Terku, která se vyhřívala na lehátku a zakřičela:"Kruci, padej ode mě. Studíš."Všichni jsme se začali smát. Linda donesla jídlo i pití na stůl a pustila k tomu písničky.Lehla jsem si na jedno z volných lehátek a vyhřívala se. Za chvíli mi, ale začalo být chladněji. Většina holek se vyhřívala a kluci se začali nudit, a proto nás začali opět shazovat do bazénu. Skončila jsem v něm jako první. Tentokrát jsem na sobě aspoň neměla oblečení. Samozřejmě jsme se nedali a shazovali do bazénu i je. Ve vodě jsme se navzájem topili a vyváděli spoustu blbostí. Petr měl pravdu, pořádně mě to probralo.Když začala být větší zima Linda nám dala ručníky na osušení. Kalhoty i s košilí jsem měla ještě mokré. Linda mi nabídla, abych si oblékla její oblečení, ale bohužel mi bylo malé. Martin zapálil oheň. Sedla jsem si k němu a čerpala z něj teplo. Oblekla jsem si svoji černou bundu. Plavky jsem měla ještě trochu mokré, ale rychle schly. Štvalo mě, že zítra musíme do školy. Učení mi vůbec nešlo a nejvíc matematik. Blížilo se k páté hodině. Nebe se začalo zahalovat temnotou. Oblekla jsem si svoje oblečení, které bylo stále ještě trochu mokré.

„Tak co. Líbila se ti tvoje narozeninová oslava?"zeptal se mě Petr.

„Cože?"udivila jsem se.

„Snad sis nemyslela, že je neoslavíme,"odpověděla mi Linda.

„Díky lidi. Byla suprová,"řekla jsem jim. Byla mi čím dál větší zima a začala jsem se i trochu třást. Petr si toho všimnul a přehodil přese mě svoji bundu.

„Dik. Asi bych už měla jít, ať nezmrznu,"řekla jsem a rozloučila se s nimi. Vyrazila jsem směrem k příjezdové cestě, když v tom na mě Petr zakřičel:"Počkej, hodím tě domů."

„Dobré já trefím sama. Jestli chceš tak tu zůstaň."

„V klidu. Stejně už musím domů kvůli sestře,"řekl mi a šel se mnou k jeho motorce. Odvezl mě zpátky domů až k hlavním vchodovým dveřím. Slezla jsem z motorky a řekla:"Díky za suprový den."

„Není zač. Já zas děkuji za včerejší večer. Ten Richardův výraz byl k nezaplacení,"odvětil mi se smíchem.

„Jo no,"vzpomněla jsem si a začala se taky smát.

„A taky bych se chtěl omluvit za ten páteční večer. Choval jsem se jako idiot, když jsem byl na tebe naštvaný a přitom jsi za to nemohla,"začal se omlouvat.

„To je dobrý. Nemáš se za co omlouvat."

„Ne to není dobrý. Měl bych se ti omluvit."

„Hele nech to být."

„Nemůžu, protože,"odmlčel se, slezl z motorky, postavil se naproti mně a pokračoval:"Protože mi na tobě záleží. Naštvalo mě, když ti Richard řekl krásko, protože," znovu se odmlčel. Byla jsem zvědavá, co mi řekne zvlášť, když mě chytil za ruku. Srdce mi začalo bít jako zvon a já nevěděla, co mám dělat. Podíval se mi do očí a řekl:"Protože tě mám rád."Konečně jsem se dočkala.

„Já tebe taky,"řekla jsem mu skoro šeptem a políbila ho. Mohla jsem ho líbat snad celou noc, ale všimla jsem si, jak nás všichni kromě táty pozorují z okna.

„Máme společnost,"řekla jsem a začala se usmívat. Petr se podíval do okna.

„To nevadí,"odpověděl a znovu mě políbil. Ruky se mi hýbali po celém jeho těle, až jsem zajela do jedné z jeho kapes a ucítila vibrující mobil.

„Už tě shání,"přerušila jsem líbání.

„Sakra. Já málem zapomněl."

„Tak jeď. Zítra se uvidíme."

„Dobře. Hlavně nezaspi, drsňačko,"řekl a věnoval mi poslední polibek. Nasedl na motorku a odjel pryč. Zapomněla jsem mu vrátit jeho bundu, kterou jsem měla stále na sobě, ale už byl pryč.

Vešla jsem do domu, zavřela dveře, opřela se o ně a začala se usmívat. Byla jsem šťastná."Nechceš něco k jídlu?"zeptala se mě paní Macková. Všichni mě pozorovali.„Ne děkuji a příště radši nešmírujte,"pokárala jsem je. Vyběhla jsem schody rovnou do pokoje. Lehla jsem si na postel a sledovala strop. Nemohla jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Bylo to jako sen. Opravdu jsme se líbali a rodina nás přitom pozorovala z okna. Naštěstí pro mě to byla realita a ještě k tomu navíc krásná. Roztáhla jsem ruce přes postel a ucítila krabici. Zvedla jsem se a otevřela ji. Odhrnula jsem papír položený nahoře a objevila něco rudě červeného. Vytáhla jsem to z krabice a stoupla si s tím před zrcadlo. Byly to nádherné společenské šaty s bílými rukavicemi. Pověsila jsem je do skříně a šla si lehnout.

Ráno bylo stejné jako každý den. Vstala jsem, oblekla se, posnídala v jídelně a Helena nás odvezla do školy. Nezapomněla jsem jí poděkovat za nádherný dárek a zjistila jsem, že celá naše rodina je pozvaná na vánoční večírek. Naštěstí jsme tam mohli vzít někoho sebou jako doprovod. Hned jsem věděla, s kým tam chci jít, s Petrem.

Vzala jsem si ze skříňky knížky a šla do třídy. Sedla jsem si do lavice a začala s Lindou probírat včerejšek. Zbývala minuta do začátku hodiny a v tu chvíli si ke mně někdo přisedl."Čau. Tak co probíráte?"zeptal se Petr pobaveně. Zazvonilo a učitelka vešla do třídy. První hodina a hned biologie. Upřeně jsem se dívala na Petra.

„Co je?"zeptal se, když si všimnul mého upřeného pohledu.

„Můžu tě o něco požádat,"řekla jsem mu a nahodila zamilovaný výraz.

„Ne nevezmu si tě."

„To je škoda."Předstírala jsem, že jsem z toho smutná. Dlouho jsem to nevydržela a začala cukat koutky a usmívat se. Podívala jsem se na Petra. Koutky mu taky cukaly a měl, co dělat, aby se nezačal hlasitě smát.„To jsem nemyslela. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli se mnou nechceš jít na vánoční večírek."

„Páni, já budu mít, ale plný kalendář,"řekl pobaveně. Na chvíli jsme utichli, protože nás učitelka pozorovala.

„Jasný, že půjdu a moc rád, ale jenom, když ty půjdeš s námi nebo spíš se mnou na silvestrovskou párty."

„Super."Petr se mnou seděl celou hodinu, dokonce i v ostatních hodinách. Konečně jsem našla někoho, kdo mi dokázal vysvětlit učivo. Sedával vedle mě každý den, každou hodinu, ve kterých mi vysvětloval učivo, povídali jsme si a přemýšleli nad videem, které jsme museli do března poslat na stránky Dancestaru.