Hodila jsem tašku ke stolu a zamířila do koupelny. Dala jsem si pořádnou sprchu a v županu zamířila do pokoje. Vytáhla jsem si mobil a zjistila, že mi došla SMS. Dala jsem si pořádnou sprchu a v županu jsem zamířila do pokoje. Vytáhla jsem si mobil a zjistila, že mi došla SMS. Byla od Lindy. „Přijedeme pro tebe v osm." Netušila jsem, co do té doby budu dělat. Zapnula jsem si notebook a pustila si film Let's dance 3 a po něm další díl Let's dance:Revolution. Na chvíli jsem se ve vzpomínkách vrátila zpět do mojeho rodného města Los Angels. Na to, jak jsme s Laurou chodili do klubů tančit, jak jsme s mámou jezdívali na dovolené a na den, kdy mě Will oslovil na chodbě. Po těch chvílích se mi zastesklo. Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Dále,"zavolala jsem.

„To bych ráda. Mohla by jste mi prosím vás otevřít, slečno Katharine?"ozval se za dveřmi milý hlas paní Mackové. Vstala jsem ze židle a šla otevřít dveře. Zajímalo mě, co nese, že si nemůže otevřít sama. Jen co se dveře rozevřely, vešla paní Macková s tácem v rukách. Tác položila na stůl. Byla na něm večeře. Ležely tam dva talířky a sklenička s limonádou. Na jednom talířku byly osmažené chleby se sýrem polité kečupem a na druhém nakrájený okurek s rajčaty.

„Tady máte něco na večeři,"řekla mile, když uviděla můj udivený výraz na tváři.

„Děkuji, já myslela, že se na večeři musíme sejít u stolu v jídelně."

„To jenom o víkendu a o prázdninách. Jinak se na večeři můžete dojít do kuchyně a dát si to na co máte chuť. A jelikož jsem věděla, že o tom nevíte, slečno Katharine, tak jsem vám ji donesla až do pokoje."

„Těď už to aspoň vím. A neříkejte mi slečno Katharine, ale jenom Katharine,"přišlo mi divné až teď, že je ke mně jako k vlastní dceři a říká mi slečno.

„Tak dobře. Ahoj Katharine."

„Naschle a dobrou noc,"popřála jsem jí.Paní Macková bydlí v jednom domě v naší ulici. Snědla jsem večeři a pak jsem si vytáhla oblečení. Rozhodla jsem se obléct celá do černého. Znovu jsem se za dnešek namalovala. Právě v čas na to, abych vyšla k bráně. Vzala jsem si malou taštičku a do ní si dala mobil, pár peněz a klíče. Vyšla jsem z pokoje, přes chodbu, po schodech dolů a ven ze dveří. K bráně to byly asi dvě minuty. Linda čekala před autem.

„Ahoj,"pozdravila mě Linda.

„Ahoj. Tak kam jedem?"zeptala jsem se jí zvědavě.

„Překvapení. Nasedni David nás tam hodí."Linda si sedla na místo spolujezdce a já na sedadlo za ní.

Cestou, kterou David jel, jsem poznala. Mířili jsme do Fryštáku. Jeli jsme na okraj města do velké budovy. David zastavil a všichni jsme vysedli. Linda s Davidem zamířili ke vchodu a já šla hned za nimi. Když jsme vešli dovnitř budovy, divila jsem se. Cítila jsem, že se tvářím, jak idiot. Byla to velká taneční místnost. Byl tu velký bar a DJ pouštěl skvělé písničky. Lidi tančili a ti co netančili, popíjeli u baru nebo odpočívali v sedačkách. Reflektory střídaly barvy a hudba se linula sálem. Šla jsem si k baru koupit drink. Viděla jsem tu většinu lidí ze školy. Mezi nimi byl i ten kluk, kterého jsem potkala u skříněk. Neměla jsem ho v lásce a navíc jsem stále neznala jeho jméno. Mířil směrem k DJovi. Najednou se hudba ztišila a v reproduktorech zazněl DJ.

„Nazdar lidi. Vidím, že tu máme dvě taneční skupiny, ta co si takhle dat náš taneční souboj?"zeptal se DJ.

„Joooooo,"ozvalo se po celé místnosti. Chtěla jsem vidět, jak tady tančí, a proto jsem se snažila dostat na plošinu k DJovi, jelikož je odtud skvělý výhled. DJovo místo vystřídala Linda. Na parketu se objevily dvě skupiny. Linda pustila hudbu a jedna ze skupin začala tančit. Když jsem je viděla tančit, lákalo mě se k nim přidat a taky tančit, ale musela jsem to překonat. Pokaždé se dělají tři kola a ten, kdo vícekrát vyhraje, je vítěz. Dvě kola byla za námi a zbývalo poslední. Zajímavější bylo to, že skóre bylo vyrovnané. Všichni měli zajímavé sestavy a vítězství jsem přála oběma skupinám, ale vítěz je jen jeden. Zrovna tančili moji nový kamarádi a jednomu z nich se rozvázala tkanička od bot. Doufala jsem, aby o ni nezakopl a tím neprohráli souboj. Bohužel jsem doufala špatně, protože ten kluk od skříněk, který tančil v druhé skupině si toho všiml a nenápadně mu na ni stoupl a on chudák spadl na zem.

„Hej,"křikl na něj kamarád ze země.

„Co? Máš s něčím problém?"odpověděl mu jiný kluk.

„Jo. S ním. Já prostě nemůžu za to, že neumíš prohrávat Richarde, ale kvůli tomu nemusíš vyhrát nečestně." Konečně jsem věděla, jak se ten hrozný kluk jmenuje.

Víš já nemůžu zase za to, že si neumíš zavázat tkaničky, a když potom o ně zakopneš a spadneš, dávíš to za vinu mě. „Cítila jsem, že se blíží k rvačce a ze všeho nejraději bych toho zatracenýho Richarda vyzvala na souboj, jak jsem měla ve zvyku, ale nemohla jsem. Většinu tanečních kroků jsem už dlouho netrénovala, a kdybych je nyní provedla, riskovala bych přetržení svalů nebo jiná zranění. A tak jsem se rozhodla, že znovu začnu tančit a pak ho vyzvu na souboj, kde ho čestně porazím.

„Pojď. My už jedem. Dnes se to nepodařilo. Zase,"řekla mi Linda zklamaně.

„Jasný. Hodíte mě domů?"

„Jasně."Vyrazili jsme ven ze sálu a potom k autu. Nechápala jsem, co Linda myslela tím "zase", a tak hned, jak jsme nasedli jsem se jí musela zeptat.

„Co jsi myslela tím zase?"

„Nic."

„Ale notak. Něco jsi tím myslela."Linda se mi rozhodla neodpovědět a šlo vidět, že je smutná a nerada o tom mluví.

„Už jsme to proti nim zkusili snad pětkrát..."řekl David.

„Šestkrát. Zkusili jsme to šestkrát,"skočila mu do věty Linda.

„No tak šestkrát a ani jednou jsme proti nim nevyhráli, protože neumí tančit čestně,"dořekl David. Proto mě dneska Linda zavedla ke skupince a ptala se mě jestli tančím. Chtěla pomoct.

                David mě dovezl až před bránu. Rozloučila jsem se s nimi a vystoupila z auta. Když jsem přišla blíž k domu, všichni už spali, protože byla půlnoc. Zítra se mělo jít sice do školy, ale když jste zvyklí tak vám ani nevadí málo spánku. Potichu jsem vešla do domu a potom rovnou do pokoje. Hodila si sprchu a pak šla rovnou spát.