Když jsem vyšla ze dveří a zavřela je, stálo před nimi stříbrné BMW. Helena s Adamem seděli v autě vepředu, a tak jsem si sedla dozadu. Najednou mi přišla smska od Willa. Ahoj. Tak jak to jide. Jaké byly prázdniny. Určitě jsi je celé protančila. Bylo fajn, že mi píše před školou. Aspoň přijdu na jiné myšlenky.

„Ahoj. Ušlo to. Ne s tancem jsem skončila. Místo toho jsem se učila česky, pomáhala v domácnosti, koupala se v našem bazéně a další věci. A co ty?" Ani jsem dlouho nemusela čekat na odpověď.

„To nevěřím, možná netančíš teď, ale brzo zase budeš. A jinak jo mám se fajn až na to, že je první den školy."V tu chvíli jsem si přála, abych byla zpátky v Americe a šla s nimi na střední školu. Bohužel jsem byla v Evropě a jela do školy, která se nachází v nějakém Fryštáku.

"Možná. Moc mi chybíš. Škoda, že tu nejsi. Děsně se bojím."Už jsme byli u školy a on mi poslal poslední SMS.

„Ty mě taky. Ty to zvládneš. Mám tě rád. Škoda, že nám to spolu nevydrželo. Ahoj a hodně štěstí." Helena zrovna zastavila.

„Tak hodně štěstí, Katherine,"řekla mi Helena před tím, než jsem vystoupila z auta. Překvapilo mě to. Stejně jako moje bývalá škola měla i tato žlutou barvu omítky. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do školy.

Hlavní dveře vedly do vestibulu. V něm byly dvoje dveře. Jedny byli velké. Z jedné půlky ze dřeva a z druhé ze skla.  Šlo přes ně vidět na velké schodiště.

„Tudy,"řekl Adam a zamířil do druhých dveří. Místnost byla plná skříněk. Na začátku prázdnin mi dal táta malý klíček a já si říkala k čemu je. Teď už jsem to věděla. Na boku klíče bylo číslo 16. Podle něj jsem hledala svou skříňku. Když jsem ji našla, otevřela jsem ji a začala do ní dávat knížky.

„Ahoj krásko,"řekl mi někdo. Otočila jsem se a za mnou stál kluk. Vypadal jako velký machr.

„Čau,"odpověděla jsem mu, zavřela skříňku a zamířila pryč od něho.  Ještě než jsem stihla zajít za roh uslyšela jsem, že se s někým baví a měla pocit, jakoby se na mě někdo díval. „Ani se nedívej. Na ni stejně nemáš,"řekl ten nepříjemný kluk.

„Možná, ale ty taky ne,"odpověděl mu jiný. Musela jsem se trochu pousmát, že se o mě hádají dva cizí kluci a já je vůbec neznám. Adam mě po schodech odvedl před kabinet ředitele a zamířil do třídy. Zaklepala jsem a vešla."Dobrý den, jmenuji se Katherine Harrisová a mám tu dnes nastoupit do školy.

„Dobrý den. Samozřejmě. Vítám vás tu u nás. Pojďte ukážu vám, kde máte třídu,"řekl mi milým hlasem. Jenom jsem přikývla a vyrazili jsme k mojí nové třídě. Šli jsme po chodbě a míjeli třídy i kabinety učitelů. Ty byly na jedné straně. Na druhé straně byly okna. Zastavili jsme se u poslední třídy na chodbě.

„Učitelka už o tobě ví,"řekl a pak odešel. Vešla jsem dovnitř. Lavice byli po dvou. Uviděla jsem, že jsou ještě dvě úplně volné, obě ve stejné řadě. Jedna u stolu učitele a druhá byla poslední v řadě. Šla jsem si sednout do té poslední. Zrovna, když jsem si sedla zazvonilo na hodinu. Do třídy vešel poslední žák. Zarazila jsem se. Byl to ten kluk, který mě oslovil u skříněk. Hned po něm přišla do třídy i učitelka. První hodina a hned můj nejhorší předmět. Matematika.

„Dobrý den. Jmenuji se Jana Kalandrová a budu vaše třídní a učitelka matematiky,"řekla. Měla blond vlasy až po ramena. Na sobě měla žluté tričko s modrým svetříkem a riflovou sukni. Jen co se nám představila, zadala nám, co máme počítat. Všechno jsem dokázala vypočítat, ale pak jsem narazila na jeden, a kterým jsem si nevěděla rady. V tu chvíli mi chyběla Laura. Pokaždé mi dokázala vysvětlit učivo, tak abych ho chápala.

                Pokaždé přišla na začátku hodiny učitelka, představila se a zadala nám práci. Dnes jsme měli mít osm hodin a já se už těšila na poslední dvě. Měli jsme mít tělocvik. Ještě jsem musela vydržet šestou hodinu. Zrovna jsme měli chemii a já se vzadu nudila. Konečně zazvonil zvonek a začala přestávka. Teď jsem měla jednu hodinu volna na oběd a pak tělocvik.

                Šla jsem na oběd a stoupla si do řady. Vzala jsem si tácek a potom talířek s jídlem. Byli zapékané těstoviny se sýrem. Sedla jsem si k jednomu ze stolů a začala jíst. Najednou někdo položil svůj tácek s jídlem na stůl. Myslela jsem, že to bude ten otravný kluk, ale byla jsem na omylu. Ke stolu, kde jsem seděla se posadila holka. Byla o trochu menší než já. Hnědé vlasy měla stažené v culíku. Na sobě měla bílé triko a červené rifle.

„Ahoj. Jmenuji se Linda a ty musíš být ta nová, že. Z Ameriky?"Vychrlila na mě a zároveň i překvapila, že ví, kdo jsem.

„Ahoj. Jo to jsem já ta nová, jmenuji se Katherine. Jak jsi věděla, že to jsem já, a jak jsi mohla vědět, že umím česky?"Za celých šest hodin jsem ani jednou nepromluvila a všichni byli spolu, jen já byla sama.

„To je lehký. Máma tu pracuje jako zástupkyně, takže od ní vím, kdo je nový a navíc jsem tě tu ještě neviděla. Jo a jak vím, že umíš česky? Máme tu už jednoho Američana. Jmenuje se Petr. Znám ho už od devítky, a když k nám přišel, taky uměl česky, sice hůř, ale uměl. Ty mluvíš česky dost dobře."

„Díky, máma mě ji učila a o prázdninách bratr. Takže tu nejsem sama z Ameriky. To je super,"překvapilo mě to, ale byla jsem i ráda.

„Jop. Taky tančíš?"zaskočila mě otázkou.

„Ne, netančím,"zalhala jsem jí. I když jsem s tancem skoncovala, nechtěla jsem, aby kdokoliv věděl, že tančit umím.

„To je škoda. No nic. Dobrou chuť. A jestli budeš chtít, tak ti to tady můžu ukázat a seznámit tě s ostatními."

„Jo to by bylo fajn."V klidu jsme dojedli oběd a pak mi Linda provedla po škole. Nakonec jsme skončili u skříněk, kde byla skupinka lidí. Linda zamířila přímo k nim.

„Nazdar lidi. Někoho vedu. Tohle je Katherine,"řekla hned, jak přišla.

„Ahoj,"pozdravila jsem a mávla rukou na pozdrav. Byla jsem celá nervózní.

„Čau,"řekli mi všichni zároveň.

„Takže tohle jsou moji kamarádi. Společně tančíme a provádíme i další různé blbosti,"řekla mi Linda a trochu se u toho zasmála. Vypadalo to, jako by věděla, že jí lžu.

„Takže jsi mě sem přivedla?"zeptala jsem se jí podezíravě.

„Abych tě s ostatními seznámila, a abys netrávila přestávky sama v zadní lavici,"odpověděla mi. Bylo fajn potkat někoho Lindiny povahy a ostatní se zdáli být taky fajn.

                Za chvíli zazvonilo a my se museli jít převléct do tělocviku. Dnes jsme měli být na hrazdě. Jedna tělocvična se o prázdninách spravoval, ale ještě nebyla hotová, a proto byla ještě stále v rekonstrukci a hřiště také. Proto jsme měli tělocvik spojený s chlapci.

                Nejdřív jsme se rozcvičili, a poté nám učitelka ukázala sestavu, kterou budeme na hrazdě dělat. Kluci měli pro změnu skákat přes kozu. Nikdo z holek nechtěl jít jako první. Nejspíš se jim před kluky moc nechtělo, a tak jsem šla první já. Nejdřív jsem udělala výmyk, pak přemet a nakonec kotoul dopředu. Po mě se odhodlali i ostatní dívky. Mezi prvními šla Linda a její kamarádky. Brzy jsme to měli všechny za sebou a mohli jít domů. Kluci už taky končili.

„Ty Katherine, nechceš jít dneska na zábavu?"zeptala se mě Linda u skříněk.

„Jasně proč ne. Ale doufám, že po mě nebudeš chtít, abych tančila."

„No popravdě jsem v to trochu doufala."

„Půjdu ráda, ale budu se bavit a netančit."

„To jde?"zeptala se mě Linda udiveně.

„Nevím. Ale rozhodně to musím zkusit."

„Katherine. Máma už na nás čeká v autě,"ozval se Adam u dveří s batohem na zádech.

„Už běžím,"odpověděla jsem mu."Ahoj,"rozloučila jsem se ještě s Lindou.

„Čau. Jo a na tu zábavu tě vezmeme,"řekla mi Linda. S Adamem jsme vyšli ze školy a zamířili k autu, kde na nás Helena čekala.

„Ahoj, tak jaký byl první den ve škole?"zeptala se mě Helena, když jsme nasedli.

„V poho,"odpověděla jsem jí. Celou cestu až domů bylo v autě ticho, kromě puštěných písniček.

 Hned, jak jsem vešla domů, šla jsem k Emily do pokoje. Seděla u stolu a dělala si domácí úkoly.

„Ahoj Emily,"řekla jsem jí na pozdrav, přišla k ní blíž a pokračovala:"Tak jak se ti líbí v nové škole?"

„Jo ušlo to."           

„Našla sis nějaké kamarády?"

„Jo. Jednu holku, ale jinak zatím nikoho a ty?"

„No vidíš aspoň někdo. No pár jsem si jich asi našla. Nevíš, kde je táta?"

„V pracovně,"šlo poznat, že má Emily špatnou náladu. Asi taky nesla dost špatně odchod z Ameriky.

„Díky. Tak se hezky uč."Nechala jsem ji raději o samotě. Zamířila jsem k tátovi do pracovny, abych ho seznámila s tím, že večer nebudu doma. Zaklepala jsem na dveře od tátovi pracovny a pak vešla.Byl tam společně s Helenou.

„Potřebuješ něco?"zeptal se mě, když zjistil, že jsem přišla. Přemýšlela jsem, jestli mám být hodná holčička a říct mu, co večer plánuji, nebo jestli ho naštvat tím, že mu nic neřeknu. Bylo lákavé naštvat ho.

„Katty?"zeptal se mě znovu.

„Jen, že půjdu ven s kámoškou,"rozhodla jsem se mu nakonec říct aspoň něco.

„Jasný. Jen běž a bav se,"řekl a sklonil hlavu zpět k papírům na stole. Odešla jsem z pracovny a zamířila do pokoje.