Ráno mě opět vzbudil příšerný zvuk budíku. Všechno bylo úplně stejné jako každý den až na to, že Emily už byla v kuchyni, snídani se svačinou nám nachystala paní Mongomeriová a máma byla mrtvá. I když přes tu noc se to zdálo jako jedna velká noční můra, bohužel se to opravdu stalo."Jak dojíte a nachystáte se tak vás odvezu do školy a pak Vás i vyzvednu, může být?"zeptala se nás paní Mongomeriová vlídně. Místo jasného ano jsme jí na to jenom přikývli.

Cesta autem nebyla tak zábavná jako vždy. Laura stála pod stromem jako vždy, ale tentokrát jak mě viděla, že vysedám z auta, rozeběhla se ke mně a objala mne."Upřímnou soustrast, Katty."

„Díky,"cítila jsem, že Laura ví jaké to je. Když byla menší umřela jí matka stejně jako mě.

                Zamířili jsme do třídy pro vysvědčení. Na chodbě jsme potkali Willa, který mě objal a pak chytil za ruku. Když zazvonilo na hodinu, do třídy vešla slečna Salvatorová, naše třídní. Na sobě měla tričko s krátkým rukávem a riflovou sukni. V ruce držela naše vysvědčení. Postupně začala říkat naše jména a mi si pro ně začali chodit. Jakmile nám je rozdala, doprovodila nás k šatně, kde jsme se převlekli. Mezi tím se celá škola sešla na venkovním hřišti. Všechny jsme už byli převlečeny.

"Katharine, copak se děje?"zeptala se učitelka, když uviděla, že mám kousek ke pláči.

„Já jen, že jsem se těšila, až máma uvídí, že ta snaha k něčemu byla. Těšila jsem se, že ji uvidím se na mě dívat. Chtěla jsem, aby byla se mnou u toho až něco dokážu."Málem jsem se pořádně rozbrečela. Učitelka si sedla na lavičku vedle mě.

"Vždycky bude s tebou, ať budeš kdekoliv a dělat cokoliv vždy bude s tebou. V tvém srdci a z tama ti ji nikdo nemůže vzít."Když to dořekla, usmála se. Její úsměv mi říkal, že má pravdu. Ostatní už mířili k hřišti. S učitelkou jsme vyšli ze šatny a společně zamířili k ostatním.

                Na hřišti byli židle pro rodiče a učitele, ale také lavičky pro školáky. Před židlemi a lavičkami stál mikrofon, ke kterému si stoupla paní ředitelka."Dobrý den. Vítám Vás na školní rozlučce s žáky našich posledních ročníků, jenž od nás odchází a míří výš a dál ve svém životě. Jsem ráda, že se všichni dostali na střední školu, jenž chtěli. Jak je tomu zvykem, každý rok na konci školního roku si žáci posledního ročníku vyberou a naučí něco, co nám tady předvedou a tím se s námi i rozloučí. Naše děvčata se rozhodla, že Vám zatančí a kluci Vám ukážou základy bojových umění. Přeji krásnou zábavu."Ředitelčin milý hlas skončil a s potleskem si odešla sednout na jednu z židlí.

                Jako první jsme byli na řadě my. Vstoupili jsme na hřiště. Zavládlo ticho. Začala hrát hudba a my tančit. K mému překvapení se to lidem líbilo a my jsme slyšeli potlesk. Po nás na hřiště nastoupili kluci. Po jejich stručné přednášce se zajímavými ukázkami se lidé začali rozcházet. Vzala jsem si své věci. Když jsem našla Emily vyšli jsme k parkovišti, kde na nás čekala paní Mongomeriová. Nasedli jsme do jejího auta a jeli rovnou domů. Cestou i doma jsme byli potichu. Smutkem jsem nedokázala říct ani slovo. Večer jsme se měli jít rozloučit se třídou do jednoho klubu. Po obědě jsem umyla nádobí a šla se nachystat.

                Zazvonil mi mobil. Podívala jsem se. Došla mi od Willa zpráva, v které psal:"Doufám,že už jsi nachystaná, protože čekám před domem."Podívala jsem se z okna. Stál opřený o červenou motorku. Hodila jsem na sebe černou bundu a nechala paní Mongomeriovou s Emily doma.

„Ahoj,"řekli jsme si, když jsem vyšla ze dveří a objala jsme ho.

„Jak to jide?"

„Dobře."

„Táta mi půjčil svoji motorku, teda vlastně skoro moji, tak tě můžu dovést tam a zpět,"řekl a podával mi přilbu. Sedl si na ni a já za něj.

„Ty umíš jezdit na motorce?"zeptala jsem se ho.

„Jo. Teda úplný mistr řízení nejsem, ale aspoň nás dokážu bezpečně zavést ke klubu a domů. Ale slib mi prosím něco."

„A co?"

„Že i přesto, že ti umřela máma, tak se budeš bavit jako ostatní. Ona by si to přála, Katty. Nevíš, co může být zítra a jestli se vůbec zase uvidíme."Bylo hezké, když mi někdo zkrátil jméno jenom na Katty.

„Dobře, ale jenom kvůli tobě a Lauře,"souhlasila jsem. Will nastartoval motorku a  vyjeli jsme ke klubu.

Přijeli jsme mezi posledními. Klub byl poloprázdný, protože bylo teprve šest hodin. U jednoho rohu byl velký stůl a u něj seděli naši spolužáci. Šli  jsme se posadit k nim. Povídali jsme si asi do osmi hodin. V tuto dobu byl klub už skoro plný a DJ začal pouštět písně. Pár z nás se zvedlo a šlo tančit na parket. Já jsem jen počkala až tam dají jinou píseň a půjdu tančit taky, přesně tak jak jsem slíbila Willovi. Dočkala jsem se. Ve chvíli, kdy jsem vstoupila na parket ve mně ožil můj taneční duch. Z hlavy mi zmizeli všechny myšlenky. Bylo to jako bych na všechno zapomněla až na jediné. Taneční kroky.