„Vstávej nebo prospíš celý den,"probudila mě Emily. Otráveně jsem zamrčela, otočila se na druhou stranu postele a schovala hlavu pod polštář.

„Oběd už je na stole."nedala se Emily.

"Nemám hlad,"řekla jsem a chtěla dál spát.

„Brzy přijde táta s Helenou a dovezou dárky."

„No a co."

„Tebe z té postele nic nedostane co?"

„Ne."Slyšela jsem, jak Emily slézá z postele a míří ke dveřím, ale pak se rozeběhla, skočila na postel a vítězně řekla:"A víš, že je tu Petr."

„Není. Co by tady dělal?"odpověděla jsem otráveně. Na dveřích se ozvalo zaklepání.

„Ahoj drsňačko. Jak je?"ozval se Petrův hlas. Lekla jsem se a rychle se na posteli posadila.

„Jo. Já věděla, že tě proberu. Díky ségra pomohla jsi mi vyhrát sázku,"řekla Emily nadšeně.

„Petře, co tady sakra děláš a jakou sázku jsi vyhrála Emily?"zeptala jsem se zmateně.

„Vsadila jsem se s paní Mackovou, že když tě vzbudím, dostanu zmrzlinu,"odpověděla mi Emily a vyběhla ven z pokoje.

"No a já jsem přišel donést Adamovi texty, které se musí naučit do divadelní role,"řekl mi Petr a sedl si na židli u stolu. Celou dobu se na mě usmíval.

„Co je?"zeptala jsem se ho.

„Asi se náhodou nechceš převléct a jet se mnou k Lindě. Všichni máme sraz u bazénu, aby jsme se po včerejšku probrali,"navrhl mi.

„No ty vypadáš, že jsi rozhodně probraný."

„Já jo. Vzbudila mě sestra a polila mě kýblem studené vody. Tak jedeš? Venku je hotové babí léto,"řekl. Měl pravdu. V televizi hlásili, že má být dneska až 28 stupňů.

„Půjdu. Jen, co se převleču."

„Asi bych měl odejít co?"

„Kdybys byl tak hodnej. Můžeš na mě počkat třeba v jídelně. Hned tam budu."

„Dobře. Jenom raději si vezmi plavky,"řekl a pak s úsměvem odešel. Protřela jsem si oči a vylezla z postele. Šla jsem do koupelny, umyla si obličej a rozčesala vlasy. Měla jsem je rozházené snad na všechny světové strany. V jednom ze šuplíků jsem našla svoje modré plavky a oblekla si je. Na ně jsem si dala černé rifle a bílou košili. Ještě jsem si vzala černou bundu, do které jsem si dala mobil s klíčemi a vyrazila do jídelny, kde na mě Petr čekal.

Vešla jsem do jídelny. Všichni se spolu bavili a Emily si spokojeně jedla po lžičkách zmrzlinu z kelímku. Přišla jsem k ní a sebrala jí lžičku.

„Hej,"křikla na mě Emily a než se stačila nadát, nabrala jsem si trochu zmrzliny.

„Co? Tu sázku jsi stejně vyhrála díky mě,"řekla jsem jí a vrátila jí lžičku.

„No jo no. Ale velký podíl na tom má i Petr a ten už zmrzlinu dostal,"hájila se Emily.

„Ještěže tak. Tak co jedem?"zeptala jsem se Petra.

„Jasný,"řekl a chtěli jsme jít k Lindě, když v tom se otevřely hlavní dveře a dovnitř vešel táta s Helenou."Ahoj děcka jsme doma,"zakřičela Helena dřív než si všimla, že jsme v kuchyni. Rozbolela mě děsně hlava.

„Ahoj mami. Nemusíš křičet, jsme hned tady,"řekl jí Adam. Tomáš se rozeběhl k Heleně a objal ji.

„Dobrý den pane Haririsi,"řekl Petr a podával tátovi ruku. Ten ji přijal a odpověděl:"Ahoj Petře."Udivila jsem se. Odkud mohl znát Petra?

„Ahoj,"přivítala jsem je i já a pokračovala:"Jidu s Petrem k Lindě."

„Počkej chvilku, jen ti popřejeme k narozeninám,"řekla Helena a začala něco hledat v jednom z jejich kufrů. Emily honem vyběhla do pokoje a ostatní se na mě udiveně dívali. Nikomu jsem neřekla o svých narozeninách, protože je nenávidím slavit. Máma s Emily mi vždycky dali dárek a pak jsme to šli oslavit a večer jsem šla s Laurou tančit do klubu.

„Nemůžu to najít,"řekla Helena naštvaně. Emily se už z pokoje a podávala mi malou krásně zabalenou krabičku a řekla mi:"Všechno nejlepší, Katty."

„Asi to bude ještě v autě, tak ti aspoň popřejeme a dárek ti nechám potom v pokoji, jo?"zeptala se mě Helena a začala mi přát a s ní i ostatní, i když neměli dárky. Vůbec mi to nevadilo. Stále jsem neotevřela krabičku od Emily. V jejich očích bylo napětí, jak se mi bude dárek líbit. Otevřela jsem krabičku, ohrnula papír, kterým byla přikrytá a našla v ní fotku v dřevěném rámečku. Byla jsem na ní já, Emily a máma. Fotku pořídila máma, když jsme byli u strýce na ranči o prázdninách. Naše poslední společná dovolená.

„Panebože. Děkuji Emily,"řekla jsem jí a do očí se mi hrnuly slzy. Petr postával nedočkavě u dveří a já věděla, že by jsme už mohli jít.

„Zaneseš mi to prosímtě do pokoje?"poprosila jsem Emily. Ta s nadšením vzala dárek a šla mi to odnést. Otřela jsem si slzy. Konečně byl tenhle ceremoniál za mnou a já mohla přijít na jiné myšlenky u Lindy. Petr mi jako pravý gentleman přidržel dveře a já vyšla ven. Před dveřmi stálo Helenino auto a černá motorka, ke které šel Petr. Sedl si na ni a podával mi přilbu.

„Jedeš?"zeptal se mě.

„Jasný. Proč se klukům tolik líbí motorky,"zajímalo mě. Byl to už druhý kluk, o kterém jsem věděla, že má motorku a chce po mě, abych s ním na něm jela.

„Holky na ni letí, ale auto je někdy lepší. Jenže ještě nemám řidičák,"odpověděl mi s úsměvem. Ten jeho úsměv jsem milovala. Oblekla jsem si bundu, vzala jsem si od něj přilbu, nasadila si ji na hlavu a sedla si na motorku za něj.

„Umíš na ní jezdit,"rýpla jsem si do něj.

„Drž se a uvidíš,"řekl mi a nastartoval motorku. Zvedla jsem nohy, chytila se ho kolem pasu a přikrčila se k němu. Nebylo to poprvé, co jsem jela s někým na motorce. Jezdila jsem na ní s Willem a ten mě naučil, jak bych se měla vzadu chovat.

Petr přidal plyn a vyjeli jsme k Lindě. Petr jel tak rychle a opatrně, až mi vítr házel s vlasy, které mi trčely z pod přilby. Byl to úžasný pocit jet na motorce a navíc s ním. Cítila jsem se volná, jakoby nic nebylo nemožné. Přála jsem si, aby to tak zůstalo co nejdéle, ale za chvíli jsme přijeli k Lindě. Petr zastavil a já sesedla. Sundala jsem přilbu a pohodila hlavou. Petr mi vzal přilbu a nechal ji i se svojí na motorce.