Spala jsem až do jedenácti. V celém domě byl klid. Zlehka mě bolela hlava ze včerejší noci. Vzpomněla jsem si, jak byla Linda opilá a představila si jakou asi má kocovinu. Tak jak jsem vstala, tak jsem šla i do kuchyně. Jenom jsem si trošku rozčesala vlasy. Měla jsem přivřené oči, protože se mi stále chtělo hrozně spát. Všude bylo uklizené. Vešla jsem do kuchyně, rozevřela oči a řekla:"Krucinál Adame, proč jsi tady tak potichu,"lekla jsem se Adama, a dokonce i nadskočila. Hned jsem byla úplně probraná. Stál nehybně u linky a jedl chleba s máslem a sýrem.

„Dobré ráno sestřičko. Tak co máš kocovinku a bolí tě děsně hlava?"zeptal se mě a pojídal si vesele chleba. Otevřela jsem ledničku a vyndala z ní mléko. Napila jsem se přímo z krabice. Na talíři ležel jeden kus chleba se sýrem navíc. Sebrala jsem ho a šla si sednout ke stolu. Adam se na mě ukřivděně podíval, že jsem mu vzala chleba.

"Dáte si ještě něco madam?"zeptal se mě.

„Jo kávu a hodně silnou."

„Hned to bude."

„Dík. Mě zlehka bolí hlava. A co ta tvoje?Nevipadáš, že by jsi měl velkou kocovinu."

„Nemám. Během úklidu jsem vystřízlivěl,"řekl a podával mi hrnek s kávou. Dobrá káva po ránu příjemně zahřeje a probudí.

„Kde jsou děcka a paní Macková?"zeptala jsem se ho. Paní Macková už obvykle bývá tady a vaří oběd.

„Včerejší noc u paní Mackové se jim tak líbila, že tam zůstanou až do zítřka. Takže máme celý dům jenom pro sebe,"řekl Adam radostně.

„Co máš v plánu?"zeptala jsem se ho.

„Zatím nic a ty?"

„Momentálně si půjdu ještě lehnout a večer půjdu tančit."

„Super. Už se těším až všem řeknu, že mám sestru, která umí luxusně tančit."

„No tak to zkus a jsi synem smrti."

„Proč?"

„Nechci, aby to někdo věděl dokud to nebudu chtít."

„Ty jsi divná,"řekl mi. Vzala jsem si hrnek se zbytkem kávy a odešla z kuchyně zpátky do pokoje. Položila jsem hrnek na noční stolek u postele. Pustila jsem si písničky přes rádio a lehla si do postele. Přemýšlela jsem jestli si někdo vzpomene, že mám zítra narozeniny. Párty měla začínat v osm hodin dnes večer. Pro jistotu jsem si nastavila na mobilu budík, kdybych zaspala. Linda s Davidem mi slíbili, že mě tam opět vezmou. Stále mě pobolívala hlava a písničky mě ukolébaly ke spánku.

„Crrrrrr,"ozval se hlas budíku. Lekla jsem se ho a ihned se probudila. Bylo to jako vstávat do školy až na to, že bylo sedm hodin večer a né šest hodin ráno. Měla jsem hodinu na to, abych se nachystala. Na dnešní noc jsem se moc těšila, ale stejně tak i bála. Měla jsem strach, že se něco pokazí, nebo že při tanci spadnu. Pro jistotu, aby mě nikdo nepoznal úplně, dala jsem si do igelitové tašky věci na tančení i masku. Tu jsem na sobě měla naposledy v osmé třídě, když jsme u nás ve třídě pořádali halloween. Byly to krásné vzpomínky. I teď jsem si tvořila krásné nové vzpomínky. Měla jsem super kamarády, dobré známky ve škole(slovo dobré to přesně vystihuje) a jednoho hezkého kluka na obzoru, i když mě už i vytočil. Když jsem sem přijela, nenáviděla jsem to tu a chtěla se vrátit zpět do Ameriky, ale teď. Možná, že by mi tu bylo líp, kdyby se o nás táta víc zajímal a trávil s námi více času.

Velká ručička v hodinkách, které jsem měla na ruce se blížila k osmé hodině. Popadla jsem tašky a vyrazila na cestu k příjezdové bráně, kde už čekali Linda i David s autem. Kolem příjezdové cesty jsou vysazené stromy. Cestou jsem přemýšlela, jestli mám všechny věci. Měla jsem. David zaparkoval auto hned vedle brány. Klidně seděl na jeho naleštěné kapotě společně s Lindou, s kterou se drželi za ruku."Čau. Tak co hrdličky. Jedem?"řekla jsem jim, když se políbili. Oba se na mě provinile podívali a slezli z auta.

„Jasný. Nasedej drsňačko,"odpověděl mi David. Nasedli jsme do auta a vyjeli. Cesta mi rychle ubíhala. Možná to bylo i tím, že stejnou cestou jezdím každý den do školy i ze školy.

„Máš pro mě ty písničky?"zeptala se mě Linda, jakmile jsme dojeli k továrně, která už roky nefunguje. Místo ní se tady udělal taneční klub pro mládež.

„Jasný. Mám to na flešce může být,"řekla jsem jí a začala hledat flešku v tašce. Chvíli jsem ji nemohla najít a lekla se, že jsem ji zapomněla. Byla úplně na dně tašky.

„Řekneš mi teda, co máš v plánu?"zeptala se mě, když jsem jí dala flešku.

„Co kocovina byla?"řekla jsem jí. Vypadala v pořádku, ale podle toho kolik toho večer vypila mi to bylo divné. Jedině, že by byla zvyklá.

„Jo měla a děsnou. Nadopovala jsem se práškař a vyspala se. Takže, když přežiji dnešní noc, budu šťastná."Musela jsem se pousmát. David chytil Lindu kolem pasu a šli jsme do budovy.

U vchodu jsem je opustila a šla se převléknout na WC. Blížilo se k deváté hodině a v klubu nebylo zatím moc lidí. Rychle jsem se převlékla a nasadila si masku. Mezitím lidí v klubu přibylo, ale Richard se svými poskoky mezi nimi nebyl. Byla jsem nervózní, a tak jsem začala hledat Lindu. Stála u baru a popíjela ze skleničky."Neměla bys pit. Mohlo by ti být zase špatně,"řekla jsem jí, když jsem k ní přišla. Objednala jsem si pomerančový džus s vodkou.

„To říká ta pravá a neboj mám jenom vodu."

„Já jsem narozdíl od tebe zvyklá a navíc se potřebuji uklidnit, jsem celá nerózní."

„V klidu. Nakopeš mu prdel, přidáš se k nám a všichni budou šťastni, kromě Richarda. Takže se není čeho bát."

„Doufejme."Pořádně jsem se napila.

„Kruci!"vykřikla Linda.

„Co je?"zeptala jsem se jí zmateně. Dívala se na mě pohledem, který jsem na ní ještě neviděla.

„Kdybych nepoznala tvůj hlas, tak ani nevím, že to jsi ty. Zvlášť, když máš masku."

„A tak to i musí zůstat. Jediný, kdo ví, že jsem to já jsi ty a Adam. Tak to prosím ještě nikomu neříkej."

„Dobře. Dobře. Ještě to nikomu neřeknu."Šlo vidět, že ji už štve nemoct nikomu říct, že umím tančit. Ještěže nevěděla, že mé tajemství zná i Petr, jinak by to s ním začala rozebírat. Podívala jsem se jestli tu už je. Seděl s ostatními na sedačce kousek od baru. Richard už přišel taky se svou partou. Jak bývá zvykem jen co ho Petr spatřil hned měl po dobré náladě. V klubu bylo už hodně lidí. Byl čas. Dopila jsem si pití a vyrazila směrem k Richardovi.