Podívala jsem se tam, ale viděla jsem jen něčí hlavy. Když se na chvíli objevila skulinka mezi lidmi podívala jsem se skrz ni. U jednoho z oken stál Richard se třemi kluky. Vzpomněla jsem si, jak mi Linda říkala, že Petr a Richard jsou velcí nepřátelé. Vycítila jsem blížící se průšvih. Rychle jsem se podívala zpět na Petra. Stále byl zamračený a v ruce držel křečovitě kelímek. Zajímalo mě, jestli si Richarda všiml ještě někdo z jeho party. V obyváku jich bylo zrovna pět poblíž nás. Linda s Davidem, kteří se zamilovaně drželi za ruce, pozorovali Richarda s Petrem. Z Lindiných očí šlo vyčíst, že se bojí stejně jako já, aby se něco nesemlelo. Na Davidovi šlo zas poznat, že je ochotný se postavit za Petra i za Lindu, aby je chránil. Stejně působili i Filip s Erikem. Podle chování by si člověk mohl myslet, že jsou dvojčata, ale nebyli. Filip měl černé vlasy a tmavě zelené oči, zato Erik byl lonďák s modrýma očima. Všichni stáli a dívali se na Richarda.

„Hele, oni pozvali i ty nešiky,"řekl Richard provokativně přes celý obývák. Petr se naštval a vyrazil k němu.

„Kdyby jsi byl lepší než mi, tak by ses nebál, že tě porazíme a nemusel podvádět,"řekl mu Petr. Za Richarda si stoupli tři kluci a za Petra se postavili Filip, Erik a David. Jediná Linda zůstala se mnou stát vzadu. Znala jsem, jak takové hádky končí. V tom lepším pohmožděninami a v tom horším úrazy. Musela jsem to zarazit dokud to šlo.

„My, že neumíme tančit. Nevím, kdo spadne, když si při tanci přišlápne tkaničku,"provokoval dál Richard. To byla poslední kapka. Petr dal ruku v pěst a jednu by mu vrazil, kdybych se mezi ně včas nepostavila.

„Tak jo to by stačilo. Oba. Jestli se chcete rvát, tak klidně, ale venku ne tady,"řekla jsem jim. Všichni se na mě udiveně podívali. Asi jsem byla první, kdo se mezi ně postavil.

„Páni. To jsi tak zbabělý, že se za tebe musí postavit ženská. Je dokonce odvážnější a hezčí než ty."

„Za nikoho se nestavím. Jestli se chceš rvát, tak jdi. A navíc mají pravdu. Jste na tom stejně. Vy podvádíte a jim chybí originalita."

„Fajn. Tak my půjdeme, ale děláš chybu, když se s nimi zahazuješ, krásko,"řekl a zamířil k hlavním dveřím.

„Nemyslím si,"zakřičela jsem za ním. V celém domě zavládlo ticho, jen hudba hrála. Jakmile za Richardem zaklaply dveře, opět se všichni začali bavit. Už dlouho jsem se s nikým takhle nehádala. Pamatuji si, že v Americe jsme se hádali s Erikou, ale nikdy se mezi nás nikdo nepostavil. Asi to bylo tím, že my jsme se neprali.

„Nepotřebuji, abys mě chránila,"řekl mi Petr naštvaně.

„Někde ti uteklo slovíčko děkuji. A kdyby ses uměl líp ovládat, tak by ti došlo, že se tě snažil vyprovokovat. Stačilo ho jen odpálkovat slovy."Nedokázala jsem pochopit, proč mu vadí, že jsem uklidnila situaci. V jednu chvíli se mnou flirtuje a v druhou se se mnou hádá. Byla jsem děsně naštvaná. Nejraději bych šla do garáže a tam ze sebe dostala vztek tancem, ale bylo to příliš riskantní, že mě tam někdo další uvidí. Napadlo mě, že bych si udělala horkou čokoládu, ale ta by nepomohla. Vztek ve mně každou chvílí rostl. Petr se ke mně otočil zády a napil se z kelímku. To mě naštvalo ještě víc."Víš co. Příště si rozmysli, co chceš. Nejsem kus hadru,"okřikla jsem se na něj. Pak jsem naštvaně vyrazila do kuchyně. Potřebovala jsem se něčeho silného napít. Vzala jsem si z ledničky pivo a šla na terasu. Všichni byli v domě, takže jsem tam byla sama. Sedla jsem si na schody na terase. Byl sice podzim, ale mi bylo venku teplo. Byla jsem ráda. Potřebovala jsem se uklidnit. Uslyšela jsem za sebou kroky. Myslela jsem, že je to Petr, a tak jsem se neotáčela. Jak je u mě zvykem opět jsem se mýlila. Vedle mě si sedla Linda."Díky, že jsi je přerušila,"začala.

„Není zač. Stává se to často?"

„Jo, ale kdysi se Richard i Petr víc krotili."

„Kdysi?"

„Jo. Bývali kamarádi, ale pak se z nich přes noc stali nepřátelé."

„Co se stalo?"zeptala jsem se Lindy. Bylo zvláštní, aby se z dobrých kamarádů stali přes noc úhlavní nepřátelé.

„Když Petr přišel k nám na školu, našel si tu hodně kamarádů. Jedním z nich byl i Richard. Petr tančil v group, a tak ji chtěl založit i tu. Vytvořili si s Richardem vlastní taneční skupinu. Byly tam dobří tanečníci a tanečnice. Jednou z nich byla i Bess. Ta chodila s Richardem a chtěla se dál věnovat tanci, a proto šla na konzervatoř, studovat tanec. Richard chtěl, aby tu s ním zůstala, zato Petr ji podporoval, ať si splní sen. Když Bess odešla, Richard to dával za vinu Petrovi, a tak musel opustit skupinu. Někteří odešli s ním a ostaní zůstali s Richardem. Petr přibral pár nových lidí a založil si svou skupinu. Problém v tom, proč Richard stále vyhrává je v tom, že ho Petr většinu naučil a oni to vylepšili. Potřebujeme jen někoho, kdo nám zas pomůže a hlavně jemu. Nenávidí, když se mezi ně někdo staví, ale tentokrát šlo asi o to, že ti Richard řekl krásko a snaží se tě získat,"vysvětlila mi Linda. Už jsem to chápala. Všimla jsem si, že se mě Richard snažil párkrát sbalit, ale nedařilo se mu to. Nebyl to můj typ a navíc už holku měl. Jmenovala se Nikola a taky byla v jeho taneční skupině. Chodila do vedlejší třídy a společně jsme měli pouze angličtinu, ale i tak jsem ji neměla ráda. Chvílemi mi připomínala Eriku nejen ve stylu oblékání jako děvka, ale i v chování. Sama jsem sice měla pár věcí, v kterých jsem vypadala jako šlapka, ale aspoň jsem se tak nechovala a nenosila je každý den. Napila jsem se piva a lehla si na studenou zem terasy.

„To jsem nevěděla,"řekla jsem jí. Položila jsem láhev vedle sebe a sledovala hvězdy na nebi.

„Já vím. Nikdo ti nevyčítá, že ses mezi ně postavila, spíš jsme ti vděční. Zlomená ruka nebo nějaký jiný úraz to by jsme fakt nepotřebovali, zvlášť když je zítra večer další veřejná párty, v které máme v plánu opět pokusit se zvítězit a ty tančit. Jak to vůbec chceš udělat? Když budeš proti Richardovi tančit všichni tě poznají a tvoje tajemství bude venku,"odpověděla mi Linda. Tušila jsem, že už musí mít taky trochu upito z toho, jak pořád mluvila, i když je obvykle taky hodně ukecaná.

„Neboj, mám v plánu dát si masku."

„No, jakmile se objeví dobrá tanečnice Richard ji bude chtít do skupiny a nedá s tím pokoj dokud se tak nestane."

„I kdybych tančila v něčí skupině, tak rozhodně ne v jeho."

„to zní jako dobrá zpráva pro nás a špatná pro něj,"řekla mi Linda s úsměvem a lehla si vedle mě. Taky jsem se musela usmát. Will i Laura měli pravdu. Jednou tanečnice, vždycky tanečnice. Mamka mi i kdysi ze srandy řekla:"Kdybys netančila, tak by jsi pořádně nežila."Trochu jsem tu větu upravila a udělala si z toho svoje motto. Znělo: Tanec je život, život je tanec. Linda mi i řekla, že mám rytmus v těle, stejně jak ona, ale používám ho k tanci než ke skládání hudby. Kdybych Richarda porazila nebo proti němu prohrála, asi bych už nepřestala tančit. Vždycky jsem chtěla tančit v taneční skupině, ale nikdy jsem k tomu neměla příležitost, až teď. Pokud bych Richarda porazila a přidala se k Petrově skupině, chtěl by odplatu, a proto jsem musela na něco přijít, jak ho porazit a tím i pomoct Petrovi a ostatním."Lindo?"

„No."

„Umí Petr tančit v páru?"

„Jop umí a docela dost dobře. Jenže když nás tančí víc, tak to nejde využít."

„A co, když vás nebude tančit víc?"zeptala jsem se jí s šibalským výrazem ve tváři.

„Jak to myslíš? Co máš v plánu?"Zvědavost jí žhnula v očích.

„Uvidíš,"odpověděla jsem jí. Zvedla jsem se ze země a podala Lindě ruku, abych jí pomohla vstát.

„Kdy?"zeptala se mě, když stála opět na nohou.

„Zítra. Hlavně řekni Petrovi ať si zopakuje společenské tance a nějaké triky  v páru. Zítra na párty ti dám i písničky, které použiješ. Zbytek nech na mě."

„Dobře, ale stejně by mě zajímalo, co máš v plánu."

„Zítra to zjistíš, slibuji. Teď běž za Davidem a ostatními a bav se."

„A co budeš dělat ty?"zeptala se mě u terasových dveří, když do nich málem narazila. Tušila jsem, že není moc zvyklá pit, a tak bude mít zítra kocovinu. S úsměvem jsem jí jen zamávala a ona se otočila a odešla. Bylo mi jasné, že na to, abych Richarda porazila, budu potřebovat dobrou sestavu. Naštěstí jsem jednu takovou měla. Vyběhla jsem rychle do svého pokoje a snažila se, aby mě nikdo od Petra nepoznal. Stihla jsem zahlédnout Lindu, jak se baví s Davidem a je opilá. David si toho taky všimnul, a tak ji bral k hlavním dveřím.

                Zabouchla jsem za sebou dveře a pro jistotu je i zamknula. Zapnula jsem notebook, pustila na něm písničky, sepnula si vlasy a napustila vanu. Moji hudbu přerušovala ta, kterou dole pouštěl Adam, a tak jsem si ji dala přes bedničky na plné pecky. Teď ji nic nepřerušovalo. Vlezla jsem si do horké vany a přemýšlela o písničkách, které bych dala Lindě na náš tanec s Petrem. Stále jsem nenacházela tu pravou. Vylezla jsem z vany a převlekla se do pyžama, když v tom začala hrát písnička, kterou vytvořil Bill, můj kamarád z Ameriky. Nechápala jsem, že jsem si na ni nevzpomněla dřív. Když jsem ji poprvé uslyšela, došlo mi, jak dobře by se na ni dalo tančit v páru. Byl to remix písniček, jak na společenské tance, tak i na ty z ulic. Nepamatovala jsem si její název. Vyběhla jsem z koupelny k notebooku, abych písničku stopla a dala ji na flešku. Málem jsem spadla, když jsem spěchala. Na zítra jsem měla všechno nachystané, dokonce i masku. Byli skoro dvě hodiny ráno, ale nezdálo se, že by se to dole chtělo rozpustit domů. Potřebovala jsem se na zítra vyspat, a tak jsem se i přes ten hluk zespoda snažila usnout.