Pár týdnů bylo stejných. Chodila jsem do školy, učila se, tančila, pomáhala paní Mackové a párkrát se i projela s Lindou na koních. Byly to fajn týdny, ale pak přišel písemkový týden a pátek byl nejhorší den z celého týdne. Měli jsme psát test z matiky. Linda a David mě ji sice doučovali, ale i tak jsem si přišla úplně zmatená. Bála jsem se, že to bude těžké. Ale jak mívám ve zvyku, mýlila jsem se. Měla jsem to hotové mezi prvními. Teď už jsem se jenom nervovala, co z ní dostanu.

„Hej, Katty víš, že Adam dnes pořádá párty?" zeptala se mě Linda po hodině matiky.

„Počky. Jaký Adam?"

„Tvůj brácha. Prý se u vás doma dnes pořádá párty a Adam pozval celou naši třídu a ještě někoho."

„To by mě zajímalo, jestli o tom naši ví nebo jestli jim to dělá za zády." 

„To je jedno. Budeš tam?"

„Je to v mém domě, takže jo."

„Fajn tak se tam uvidíme."

„Jasný. Tak ahoj na párty."Bylo divné dozvědět se o party, kterou pořádá můj starší bratr mezi posledními, zvlášť když se měla konat v našem domě. Zajímalo mě, jestli o tom naši ví. Bylo super, když týden končil a před námi byl víkend. Skamarádila jsem se s Lindinou partou. Byli to fajn lidi. Linda jim dělala různé mixi písniček, na které se dalo tančit. Párkrát mi je i pustila, abych je posoudila a někdy jsem si je přetáhla na flešku a tančila na ně v garáži. Ze školy nás jako vždy odvezla Helena.

Když jsme přijeli domů a já vcházela hlavními dveřmi, málem jsem spadla přes velký černý kufr položený na zemi.

„Katharine, jsi v pohodě? Adame, odneseš ty kufry prosimtě do auta?"řekla Helena.

„Jasný,"odpověděl jí Adam.

„Jo jsem v pohodě. Vy někam jedete?"zeptala jsem se jí.

„Jo. Musíme s tvým otcem odjet na služební cestu do Itálie. Adame na dnešek jsme domluveni. Emily s Tomášem přespí u paní Mackové a ty si to tu zítra uklidíš,"přikázala Helena Adamovi.

„Jasné mami,"odsouhlasil jí Adam, když odnesl kufry do auta.

„Tak se tu mějte hezky. Už musím jet, abych Martina vyzvedla a stihli jsme letadlo,"rozloučila se s námi Helena a odešla pryč.

Vyšla jsem do pokoje a přemýšlela, co si obleču na sebe. Po chvíli jsem si dala riflové kraťase, v kterých jsem někdy i tančila a černé tílko. Obvykle bývá slyšet, když paní Macková něco dělá v kuchyni, nebo když si Emily s Tomem hrají, ale dnes tu bylo ticho. Rozhodla jsem se jít podívat, co Adam dělá. Ve svém pokoji na druhé straně domu nebyl, ale zato šlo slyšet z kuchyně, jak tam cinkají skleničky. Šla jsem se tam podívat. Adam zrovna vytahoval misky ze skříně."Chceš s něčím pomoct?"zeptala jsem se ho.

„Pokud by ti to nevadilo? Asi jsi už na nějaké párty byla nebo ji pořádala, ale já ne."

„Jo na pár jsem byla, ale nikdy jsem ji nechystala,"řekla jsem mu a začala sypat brambůrky a další sladkosti do misek.

„No u mě je to poprvé. Doufám, že mám všechno."

„To přinejmenším zjistíme až to budeme mít hotové. Adame?"zeptala jsem se ho opatrně.

„Jo?"

„Čí to byl vlastně nápad. Neřekla bych, že jsi typ, který by si jen tak řekl, že uspořádá párty."

„No, chtěl jsem uspořádat párty, ale naši mi to nechtěli dovolit, ale pak to Martin povolil, aby ti tu ten pobyt trochu zpříjemnil."

„Aha. To dává smysl."Adam mi na to už neodpověděl. Pití jsme měli hotové, a tak jsme se vrhly do uklízení vzácných věcí, protože se naši báli, aby to někdo nerozbil. Podle mě to byla blbost. Naštěstí těch věcí moc nebylo. Nejvíc práce nám asi dalo chystání jídla. Možná to bylo i tím, že jsme pořád ujídali. Do osmi hodin jsme to stihli. Chvíli poté přišla hned první vlna Adamových kamarádů a lidí ze školy. Linda s Davidem byli mezi nimi. Bavila jsem se s nimi, ale pak mě to tam začalo nudit, a tak jsem se vyplížila ven z domu.

Na čerstvém podzimním vzduchu bylo příjemně a taky chladno. Zpátky pro mikinu se mi vracet nechtělo a zůstat venku jen v kraťasích a tílku by znamenalo onemocnění, což by sice bylo fajn, ale dohánět učivo se mi nechtělo. Zbývala jediná možnost. Garáž, ze které jsem si udělala své malé taneční studio.

Hudba z domu byla slyšet až ke garáži. Chtěla jsem udržet to, že umím tančit v tajnosti, a tak se mi hodilo, že všichni byli v domě. Pustila jsem si písničky a začala tančit. Opakovala jsem si různé taneční prvky všech tanečních stylů, které jsem znala a uměla. Znala jsem i různé triky, které se provádějí v páru, ale já byla sama. Když jsem se rozcvičila, roztančila a nacvičila si taneční triky, pustila jsem se do pomalého tančení. Skoro pokaždé, když jsem tančila a dívala se do zrcadel, vzpomněla jsem si na Ameriku. Hlavně na to, jak mě Will viděl tančit a pozval na ples. Byly to krásné vzpomínky. „Umíš tancovat,"ozvalo se radostně za mnou. Celá jsem ztuhla. Nebyl to Lindin hlas ani Adama. Ti jediní věděli, že tancovat umím. V zrcadlech nebyl nikdo vidět. Jen já a tma. Měla jsem pocit, že se mi to jen zdá, kdyby se ten hlas neozval znovu.„A docela dobře."Ten hlas jsem znala, ale nedokázala jsem si vzpomenout komu patří. Až když jsem se otáčela, tak mi to došlo. Patřil Petrovi a ten tam i stál. Tehdy v pondělí, když jsem viděla tančit dvě skupiny proti sobě, tak Petr byl ten kluk, který spadl. Nemohla jsem uvěřit, že mi to dřív nedošlo. „Dík.Co tu děláš?"zeptala jsem se ho překvapeně.

„Šel jsem se provětrat na čerstvý vzduch, když jsem uslyšel jinou píseň. Než tu co hraje v domě a uviděl světlo. Zajímalo mě, kdo tu je. Jestli princezna nebo čarodějnice."

„To zní jako v pohádce. Akorát jsi nenašel princeznu, ale mě."

„V tom je rozdíl?"Došlo mi, že se mnou flirtuje a nebo do mě rýpá.

„Jo. Nemám korunku."

„TO je fakt, i když každý vidí svou princeznu jinak."Netušila jsem, co mu mám na to odpovědět, a tak jsem prostě jen vypnula písničky a vyrazila ke dveřím, kde stál.

„Jak dlouho jsi mě pozoroval?"zeptala jsem se ho, když jsem stála naproti němu.

„Dost dlouho na to, abych zjistil, že umíš tančit a jsi v tom dost dobrá,"odpověděl mi uznale.

„Sakra. Že to nikomu neřekneš. Prosím!"

„Proč? Proč chceš tajit, že umíš tančit a jsi v tom dobrá. Co dobrá, skvělá,"nechápal Petr.

„Protože jsem s tím skončila."

„Tam to tak rozhodně nevypadalo."

To je na dlouhé vyprávění, ale nesnesu, když někdo při tanečním souboji podvádí. Tak mi prosimtě slib, že to nikomu neřekneš."

„Fajn nikomu to neřeknu pod jednou podmínkou."

„Jakou?"Bylo uklidňující slyšet, že to nikomu neřekne, ale ta podmínka mě děsila. Doufala jsem, že to bude něco, co dokážu splnit.

„Dám ti otázku a ty mi na ni popravdě odpovíš,"řekl. Místo abych se uklidnila, jsem se spíš víc zděsila. Mohl položit jakoukoliv otázku, ale nejvíc jsem se bála, jediné. Bála jsem se, že se mě zeptá na smrt mámy. Měla jsem sice skoro pět měsíců na to, abych se s tím vyrovnala, ale když máte někoho opravdu moc ráda je těžké ho ztratit a ještě těžší vyrovnat se s tím, že tu už nikdy nebude.

„Líbí se Lindě David?"zeptal se mě.

„Co?"vykulila jsem na něj oči údivem.

„Jestli je David Lindin typ."

„Proč se na to ptáš zrovna mě? A proč právě David?"Lindě se David sice líbil, ale musela jsem jí slíbit, že to nikomu neřeknu, nebo aspoň do té doby než spolu začnou chodit.

„Přijde mi, že se z vás staly dobré kamarádky, které se baví o různých věcech a jednou z nich je téma kluci. Znám to, protože mám doma mladší sestru a ta je probírá skoro pořád. V posledních měsících je navíc jedním z našich častých témat s Davidem holka, která se mu líbí, Linda."Začala jsem se usmívat. Aspoň v jednom jsem se nemýlila. Tušila jsem, že se Davidovi Linda líbí, a tak jsem jí to často říkala.

„No tak to nám zbývá jenom dat je dohromady."

„Super tak, co to zkusit hned teď a tady,"řekl radostně na můj návrh. Neodolala jsem si do něj trochu rýpnout.

„Tady mezi námi dvěma nebo v domě?"

„V domě,"odpověděl mi s úsměvem. Zhasla jsem světla, zavřela dveře od garáže, a poté jsme se vydali společně zpátky.

                U dveří jsme se rozešli. Petr šel najít Davida a já Lindu. Mezi tolikati lidmi to bylo těžké ji najít. Zvlášť, když v jednu chvíli vypnul nějaký debil světlo a já stála na schodech, kde bylo hodně lidí. Měla jsme strach, že do mě někdo vrazí a já spadnu, nebo že se to stane někomu jinému. Naštěstí někdo opět rožnul a nikomu se nic nestalo. Uviděla jsem Lindu v obyváku a šla za ní.

„Bavíš se?"zeptala jsem se jí. Stála u rádia, z kterého se linula hudba.

„Jo. A ty? Kam jsi zmizela?"

„Nikam, ale zjistila jsem, že se Davidovi líbíš. A já se ptám, co se ti na něm líbí."

„Fakt? To je jasné. Je hezký, milý, sexy i se sexy zadkem a božsky voní,"při těch slovech se Linda úplně rozplývala. Zjistila jsem, že David stojí o kousek dál a Linda ho pozoruje jako dravec svou kořist. U Davida stál Petr a díval se na mě. Zrovna v tu chvíli jsem dostala nápad, jak je dát dohromady. Popadla jsem Lindu za ruku a vlekla ji za sebou rovnou k Davidovi. Tam jsem její ruku pustila a řekla:"Davide ty se líbíš Lindě a Lindo ty se líbíš Davidovi. Bavte se."Ihned poté, co jsem to dořekla chytla jsem Petra za ruku a odtáhla ho o kousek dál. Tam jsem pustila i jeho ruku. „Au. Máš pevný stisk,"řekl mi.

„Nebuď citlivka."

„Nejsem. Ale měla jsi super nápad s tím, jak je dat dohromady. Jen aby se nepokousali,"začal žertovat.

„Díky. Ale víc se bojím, že mě bude mít Linda sto chutí zabít, za to, že jsem jí to provedla."

„Myslím že takové krásky by byla škoda."

„Nejsi náhodou trochu opilí?"zeptala jsem se ho. V ruce držel kelímek s pitím, ale co tam měl, to jsem netušila.

„Možná malinko. Ale motat se nemotám,"odpověděl mi s humorem. Na jeho obličeji se objevil krásný úsměv až trochu svůdný, ale za chvíli zmizel. Místo něj se tam objevil spíš nenávistný pohled, který směřoval na druhou stranu místnosti.