Šla jsem do svého pokoje a hledala staré kalhoty. Našla jsem starší legíny a k tomu jsem si dal tričko. Měla jsem ještě čas. Byla jsem hodně hladová, a tak jsem si šla do kuchyně vzít si něco k jídlu. Otevřela jsem ledničku, abych se podívala, co dobrého doma máme. „Hledáš něco?"vylekal mě hlas paní Mackové.

„Vy jste mě, ale vyděsila,"řekla jsem jí a cítila se jakoby mě nachytal policista, když kradu něco vzácného.

„To jsem nechtěla. Promiň,"omluvila se mi.

„Nemáte nějaké staré tvrdé pečivo a nektarinku?" zeptala jsem se jí.

„Nejdeš se náhodou projet na koni k Lindě?"zeptala se mě. Netušila jsem, že bude vědět, co mám v plánu.

„Jak jste to věděla?"zeptala jsem se jí s údivem ve tváři.

„Linda je velmi milé mladé děvče, máš na sobě staré legíny s dírkou na koleni, kterou ti klidně zašiji, a také proto, že schovávám a suším chleba právě pro jejich koně."Nezbývalo mi než se jen divit, že toho tolik ví. Podívala jsem se na nohy a opravdu. Na jedné z nich byla dírka, které jsem si ani nevšimla. Paní Macková mezitím vyhrabala v ledničce narvané jídlem nektarinku a ve spižírně pár kousků chleba pro koně. Poté mi je podala do ruky a řekla:"Dobře se bav."Usmála jsem se na ni a v jednu chvíli jsem byla opět šťastná tak jako kdysi.

„Děkuji,"odpověděla jsem jí a šla se obut do haly. Obula jsem si pohodlné staré boty, v kterých jsem nedávno ještě tančila, když v tom mi došlo, že nevím, kde Linda bydlí.

„Ty jsi ještě nešla?"zeptala se mě paní Macková, když zjistila, že jsem obutá, ale pořád doma.

„No. Já totiž nevím, kde Linda bydlí."

„Proč jsi to neřekla hned. Jen si vezmu bundu a hodím tě tam,"nabídla se mi. Konečně jsem se zakousla do nektarinky. Paní Macková si oblekla béžovou bundu, a pak jsme společně zamířili k jejímu autu. Byl to starší typ škodovky s vínovým lakem. Nasedli jsme do auta a jeli až na konec jedné ulice, pak ještě kousek lesem. Poté se před námi objevil velký bílý dům.

„Pamatuješ si cestu domů?"zeptala se mě paní Macková, když přibrzdila, abych mohla vysednout.

„Jo. Nebojte se o mě,"odpověděla jsem jí a vysedla z auta. Na rozloučenou jsem jí zamávala a ona toto milé gesto opětovala. Do domu vedlo pět schodů. Na jednom z nich seděla Linda a vedle ní pes, kterého drbala za uchem. Měl bílé přední packy, břicho s krkem a kousek čumáku. Zadní packy s ocasem byly ořechově hnědé a zbytek srsti leskle černý. Když si mě všimla, zvedla se a ukázala ať jdu za ní. Zašla za roh domu a já ji následovala. Měli velký dům s bazénem a o kousek dál stáj s koňmi.

Celou dobu nás doprovázel Lindin pes. Pár koní bylo v ohradě a zbytek asi ve stáji. Ta byla velká s hodně koňskými boxi. Na každém byla cedule se jmény koní. Byl tu například nádherný plavák Merlin, grošovaný Santiágo, krásná kobylka Melánie nebo mladý valach plamínek.

„Ahoj, škaredý trpaslíku. Kohopak to tu vedeš?"zeptal se někdo Lindy. Byl to mužský hlas, ale nechápala jsem proč jí řekl právě škaredý trpaslíku. Z boxu od koně Petnika se objevila mužská hlava. Podle jeho vousů a našedlých vlasů jsem usoudila, že mu musí být kolem 43 let.

„Ahoj Lubo. To je Katharine moje nová spolužačka," řekla Linda tomu muži.

„Katharine to je můj strýc Luba. Žije s námi a jeho rodinou v domě a stará se o koně,"řekla naopak mě.

„Moc ráda vás poznávam,"řekla jsem mu.

„Já tebe taky,"odpověděl mi mile.

„Lubo chtěli jsme si vyjet na vyjížďku. Můžu si vzít Zitu?"zeptala se ho Linda. Luba vylezl z Petnikova boxu a postavil se proti Lindě. Na sobě měl bílé tričko s nápisem Sorry baby team a staré rifle.

„A opravdu ji chceš?"zeptal se jí.

„Jo."

„Vážně?"začal ji škádlit.

„Jo."

„No a koho dáme Katharine?"zeptal se Luba.

„Třeba Jiskru,"navrhla mu Linda.

„Když si je nachystáte tak můžete,"odpověděl jí a podával čistící nástroje.

„Díky. Pojď Katharine zavedu tě do boxu Jiskry. Mají se Zitou boxi vedle sebe,"řekla mi Linda. Šli jsme o kousek dál až jsme došli k boxům Zity a Jiskry. Zita byla krásná plavá kobyla středního vzrůstu a Jiskra byla též starší kobyla, ale srst měla hnědou a na čele bílou lysinku a byla vyšší než Zita. Každá jsme si vzali hřbílko s jemným kartáčem, vlezli do boxů ke koním a vrhli se do jejich čištění. Když jsme byli už skoro hotové, donesl nám Luba na dveře od boxů westernové sedla s uzdou. Osedlala jsem si Jiskru a byla připravená vyjet. Linda měla Zitu už taky nachystanou na vyjížďku, a tak jsme koně vyvedli ven z boxů na louku."Lindo nevadí, když nemám na hlavě jezdeckou přilbu?"zeptala jsem se Lindy, když jsem si uvědomila, že kdybych spaadla mohlo by se mi něco stát a bez bez přilby bych mohla dopadnout ještě hůř.

„Díky, že jsi mi to připomněla. Půjčím ti taky jednu od nás. Podržíš mi Zitu a já pro ně skočím do stáje."

„Dobře,"odpověděla jsem Lindě. Než jsem se nadála byla zpátky i s přilbami. Na koni jsem už dlouho neseděla, takže jsem se těšila jako malé dítě. Nasadila jsem si přilbu a poté se vyhoupla do sedla.

Pobídli jsme koně do kroku a vyjeli po louce na vyjížďku. „Katharin, můžu se tě zeptat na něco, ehm, trochu osobního?"zeptala se mě Linda stydlivě.

„Jasně jen se ptej. Jenom prosímtě ne na moji mámu,"odpověděla jsem jí. Při pomyšlení na mámu jsem rozesmutněla.

„bude to znít trochu divně, ale chodila jsi někdy s nějakým klukem?"Popravdě čekala jsem, že se mě zeptá na něco víc osobního.

„Jo chodila,"řekla jsem jí.

„A jak jste se seznámili? Jaký byl?"zavalila mě otázkami. Málem mi vylezli oči z důlku, jak mě překvapilo, že ji to tolik zajímá.

„jmenoval se Will. Byl o pár měsíců starší než já. Hrál fotbal za školní družstvo a byl, dokonce jeho kapitán. Měl krásné hnědé vlasy i oči, svalnatější tělo, milý hlas a milé, bezvadné charisma. Začali jsme spolu chodit pár dní před závěrečným školním plesem, na který jsme spolu šli,"začala jsem vzpomínat na tolik, že jsem se rozhodla, že někdo by měl vědět, co se toho večera stalo, že by mi to mohlo pomoct, a tak jsem pokračovala:" toho večera umřela i moje máma. Tu noc mě dokázal podržet i den poté. Měla jsem ho moc ráda. Když jsem odjížděla, dal mi na rozloučenou přívěsek a od té doby si s ním píši nebo volám přes skype, ale chybí mi."Když jsem to dořekla ukázala jsem Lindě zlatý náhrdelník na krku. V tu chvíli jsem měla tušení, že se Lindě taky někdo líbí.

„Je nádherný,"řekla mi.

„Ano to je. A tobě se někdo líbí?"zeptala jsem se jí se šibalským úsměvem.

„No. Asi jo. Co si myslíš o Davidovi?"

„O Davidovi,"vykulila jsem oči a pokračovala:"Ehm. Je to fajn kluk a myslím, že taky čeká, kdy spolu budete chodit."Linda se na mě podívala s trochou nadějí, že by spolu mohli opravdu být.

„Vážně si to myslíš?"

„Jo. Vážně. Věř mi, poznám, když se tanečníkovi někdo líbí. Tehdy v pondělí v tom klubu tančil tak trochu zamilovaně a navíc někdy se tanečníkům líbí sexy DJ,"poté co jsem to dořekla mi došlo, že jsem se asi prochu prořekla.

„Takže umíš tančit, jinak by jsi to nevěděla. Já si to myslela. Na té párty bylo poznat, že v tom jsi dobrá,"řekla mi.

„Jo no tančila jsem už od svých pěti. Většina mi říkala, že v tom jsem dobrá, ale nechala jsem toho po mámině smrti. Od té doby jsem netančila."

„A nechceš se k nám přidat? Potřebujeme někoho dobrého, abychom nad Richardem a jeho skupinou vyhráli."

„Promiň, ale ne. Chci ho porazit, a tak si to s ním rozdám. Sama. A nejste tak špatní, jen to chce trochu originality."

„Jak chceš, ale kdyby sis to rozmyslela, dej vědět."

Linda mi pak ještě povídala pár věcí o Richardovi a jeho skupině. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí jako například to, že jsou s Petrem velcí rivalové nebo to, že chodil s holkou jménem Bess(taky tanečnicí), ale odešla na konzervatoř, a tak se rozešli. Já jsem jí místo toho povídala o tom, jak jsem se učila tančit a chtěla se dostat na Merilendovu školu. Jakmile jsme dojeli zpět odsedlali jsme koně a pustili je do ohrady. Rozloučila jsem se s Lindou a zamířila pěšky domů. Paní Macková už odešla domů, takže v kuchyni nikdo nebyl. Měla jsem už hlad, a tak jsem si udělala párek v rohlíku na večeři a zamířila k sobě do pokoje. Cestou jsem se podívala k Emily do pokoje. Pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Seděla u stolu se sluchátkem v uších a malovala si. Potichu jsem zavřela dveře a pokračovala chodbou ke mně. Musela jsem se ještě učit, a tak jsem si vzala učení do postele. Bylo osm hodin a na mě začala padat únava. Šla jsem se umyt a pak jsem hned usnula.