Noc první bez tebe,
nikdo tu nedýchá.
Jsem sama, dívka,
a prázdné je nebe.

Noc přišla druhá,
žádný další dech či ruka,
Ticho na lebku mi ťuká,
to je noc druhá.

Začala noc třetí,
nechce se mi věřit.
Zima snaží se sem vetřít,
komu se mám svěřit,
je to prokletí.

Přišla noc čtvrtá,
prázdná jak oči obchodníka. (toho s deštěm)
Zkřehlé mám ruce poutníka,
čeká mě cesta.
- jako žádná jiná -

Počala noc pátá,
kéž by byla krátká.
Nejsou zadní vrátka,
jen dlouhá noc pátá.

Noc šestá,
bez cizího těla.
Jsem bdělá,
Horší noc, než pátá.

Nastala noc sedmá,
necítím tep lidského těla.
Ohlušující ticho výstřelu z děla.
jsem němá.

Už osmá noc,
je to nemoc.
Už týden bytí,
neznám žití.
Už osm dní,
a osm nocí.
Chodím jak smrt
za nemocí.

Opožděně, ale přeci. Mám toho nyní trošku moc. Příště však, jako obyčejně, v úterý!