Ač hvězdný prach mi padal v líc,
a ústa má by neřekla nic.
Já stál tam uvnitř prázdnoty,
kde svět byl stvořen z nicoty
-a pak nic-

Pak vzbudil jsem se v sklenici
a došel na její hranici - a tam nic-
Já samotný a bez hlasu neřekl bych nic,
já samotný a bez zraku, nevzhlédnu již víc
-ke hvězdám-

A hvězdný prach z těch dávných cest
padal na mou líc.
A má ústa již neřekla nic víc,
než mohu perem říct
a oči neviděli ani o kapku víc než mohu říct.