Procházím se po zdech brány,
co to jenom slyším z dáli?
Tvář mám plnou prachu cest,
ztratil jsem již všechnu čest. 

V krku pálí kořalka,
co v placatce na prsou mi leží.
 Však ducha mého, silného,
jen tak něco nesloží. 

Hrůzy co jsem viděl z dálky,
všechen křik a všechny války.
Na smrt, na steč, orchestr,
šátek rudý, manšestr. 

Slyším dole mňoukat kotě,
malé, černé koťátko.
Neboj se mě, spi si v botě,
veselo bude zakrátko. 

 Na obzoru co to vidím?
Je to cizí armáda?
Je to k smíchu vážení,
za to mohla kořalka. 

 A když oči protřu si,
čučím na ten malý stín,
křičím náhle 'sem posel',
přišel pro nás čmelosovec psosysel.

Pokud se někdo ptá jak to vzniklo, tak jsem od pár přátel dostala zadaná slova: kořalka, brána, orchestr, čmelosovec psosysel, koťátko, duch a prach.

Tahle kráska vznikla během necelé půl hodinky a jsem na ní náležitě hrdá. Co si o ní myslíte vy?