ig: hahmattie

   Zamlžilo se mi před očima a musela jsem se opřít o Donathana, který vypadal být mým náhlým tělesným kontaktem překvapený, ale neuhnul. Všechno teď dávalo smysl. Proto byl Pablo tak neústupný. Proto byl Donathan takový, jaký byl. Očividně pro ně Bianca byla důležitá. Ti dva se nenáviděli kvůli ní. Ale proč? Protože ji milovali oba? Nepřestávala jsem se sama sebe vyptávat, ale odpovědi jako by uvízly mezi mnou a Campari.

,,Teď už to všechno chápu,'' zašeptala jsem. ,,Jen mi furt nedochází, proč je Pablo pryč,'' přiznala jsem a setřela si malou slzu, která mi vyklouzla zpod víčka. Lena se zatvářila soucitně a natáhla ke mně ruku, kterou jsem následně stiskla.

,,To ani my ne. Nic nám neřekl.'' Pak jsem ho nechápala už vůbec. Bylo to kvůli Biance? Nemohl se přes ni přenést? Anebo kvůli mně?

,,Jak se to stalo?'' odvážila jsem se zeptat a všichni se začali ošívat. Donathan vypadal neklidně a připraven na to vystartovat jen jak to půjde.

,,Spadla ze střechy,'' řekla Lena a já cítila, jak se Donathanova záda, o něž jsem byla stále opřená, napnula.

Vzpomněla jsem si, jak mě vzal Pablo na střechu, odkud byl ten krásný výhled. Říkal, že ztratil přítele. Myslel tím Biancu.

,,Změňme téma. Máme tě ožrat, ne rozhodit!'' vložila se do toho Nam energicky a popostrčila ke mně kelímek s Jackem. S radostí jsem se napila, protože jsem to momentálně dost potřebovala.

///

Opojná plavba alkoholem mě odnesla úplně jinam. Nebyla jsem ve skutečném světě, nýbrž tam, kde nebyly starosti, kde nebyl žádný Pablo ani Bianca. Všichni jsme se pořádně ztřískali, že jsme ani nevěděli, kde máme ruce a nohy. Byla jsem permanentně zavěšená do Donathana, který mě podpíral svou silnou paží. Jeho blízkost mi nějakým způsobem pomáhala.

,,Tohle je tak skvělý,'' chechtala jsem se a ostatní se smáli se  mnou. Muselo pro něj být komické vidět mě poprvé nalitou, protože jsem ten stav absolutně nezvládala kontrolovat. ,,Jakej je třetí úkol?'' chtěla jsem vědět a byla jsem připravená úplně na všechno. Moje nespoutanost mě až udivovala.

,,Tetování.'' Ústa se mi samovolně otevřely dokořán a Lena z pohledu na mě vyprskla smíchy. ,,Bude malý, neboj.'' Vyhrnula si rukáv a já spatřila tentýž inkoustový obrázek, jaký měl z vnitřní strany paže Pablo. Srpek měsíce, který značil počáteční písmeno Campari.

,,To znám. Má ho i Pablo,'' šeptla jsem a natáhla prsty, abych černý obrázek pohladila. Lena na mě soucitně pohlédla a Donathan po mém boku si odfrkl.

,,Tak co? Jdeš do toho?'' zeptala se Nam a já chvíli váhala. Neměla jsem ale nikoho, kdo by mě za takovou věc mohl seřvat. Mým pěstounům bylo fuk, co jsem na sobě měla nebo neměla.

,,Jistěže jdu.''

///

   Nebolelo to. Zažila jsem už horší bolesti. Bylo to, jako by mě párkrát za sebou píchla vosa, takže nic hrozného. Ostatní překvapeně přihlíželi a obdivně kývali hlavou na znamení, že ode mě nečekali takovou statečnost.

,,Ty už nějaký tetování máš?'' zeptala se Nam, která si přisedla těsně vedle mě, zatímco tatér stále pokračoval v práci.

,,Ne, nemám. Tohle je první.''

,,Vážně? Ale vždyť ani necukneš,'' divila se a já pokrčila rameny. Nepřišlo mi to nějak nepříjemné. Zdálo se mi, že jsem tu bolest dokonce znala a že se rozhodně nemohla rovnat tomu, co jsem už zažila.

Když bylo hotovo, zaplatila jsem deset dolarů chlápkovi s tunou piercingů a tetování a chytla se za zafáčovanou paži. Nemohla jsem uvěřit, že mám na sobě permanentní obrázek. Něco, co už nepůjde sundat.

,,Pocity?'' zeptala se Lena a já se zaculila, pořád ještě pod vlivem všech likérů, které jsem vypila.

,,Skvělý,'' odpověděla jsem a zavěsila se do ní. Cítila jsem se víc a víc doma. Moji noví přátelé byli úžasní a Donathana jsem měla čím dál tím radši. Už se nechoval jako idiot a pod vládou Jacka byl naprosto perfektní.

,,Co dál? Jsem ready podniknout cokoli!'' zajásala jsem a Campari zašumělo v tichém smíchu.

,,Teď už to nebude ale taková pohodička, Trinity,'' varovala mě Lena. ,,Budeš muset něco ukrást.'' Na malý moment mě polilo horko a couvla jsem v duchu o krok vzad, protože něco takového jsem nemohla přeci dokázat. Pak jsem si ale uvědomila, že pokud se nepokusím, přijdu o tuhle skvělou partu, kterou jsem si za jediný večer naprosto zamilovala.

,,Máte nějaký nápady, co by to mohlo bejt?'' zeptala jsem se nevinně a Grover hvízdl. Lena mě vzala okolo ramen a smála se celá šťastná, že jsem necouvla.

,,Kousek odsud je Vietnamec. Prodává krásný náramky. Vezmi mi jeden,'' mrkla na mě a já se roztřásla. Nemohla jsem uvěřit, že do něčeho takového jdu. Podřídila jsem se jen proto, abych si k srdci připoutala hned několik bolestí.

,,Tak jo,'' vydechla jsem a zamířila s ostatními k večerce.

,,Nemusíš to dělat,'' radil mi Donathan, aniž by věděl, že přesně to jsem musela. Potřebovala jsem někam patřit. Potřebovala jsem být součástí něčeho.

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla a se sevřeným žaludkem vstoupila do obchodu. Pozdravila jsem usmívajícího se Asiata a rozešla se k ledničce s pitím. Vytáhla jsem jednu colu a v hlavě si zatím vymýšlela plán, jak tohle celé podniknout.

Náramky byly vyskládané vepředu u pultu. Na moment mě napadlo, že bych si ho prostě koupila a pak zalhala Campari, ale moje svědomí mi to nedovolovalo. Navíc jsem věděla, že mě sledují skrze výlohu.

,,Hezké vlasy. Bílé. Hezké,'' smál se milý prodavač a já mu úsměv opětovala. Cítila jsem se tak provinile za to, co mu za pár chvil provedu.

,,Mohu poprosit o jedny dlouhý červený Máčka?'' zeptala jsem se slušně a namířila prstem na krabičku cigaret za ním. Vietnamec kývl a otočil se ke mně zády. Popadla jsem ve spěchu asi pět náramku a nacpala si je do zadní kapsy. Než se stačil otočit, už jsem v poklidu stála a rozhlížela se nenápadně okolo sebe.

,,Průkaz potřebovat. Dvacet jedna,'' mluvil lámanou angličtinou a já přikývla a začala šátrat v kapse po neexistující občance, kterou jsem stejnak zapomněla v chatce i s celou peněženkou. S sebou jsem měla jen nějakou hotovost pro nejnutnější případy.

,,Omlouvám se, nemám. Zapomněla jsem,'' pokrčila jsem rameny a myslela si, že cigarety zandá zpátky a prodá mi jen colu, ale on se usmál a krabičku mi podal.

,,Pět dolarů. Já prominout,'' řekl a já celá rudá vytáhla z kapsy peníze. Podala jsem mu je a s krabičkou i colou a kapsou plnou náramků se vydala urychleně pryč.

Campari stálo venku a napjatě mě sledovalo. Všichni sjeli pohledem k mým rukám a vytřeštili oči.

,,Ty kouříš?'' zeptala se Elma za všechny a já zavrtěla hlavou.

,,Asi začnu,'' odvětila jsem a krabičku si strčila do kapsy, abych se jí zabývala později. Popošli jsme o kus dál, aby na nás Vietnamec neviděl, a já vytáhla všech pět náramků.

,,Říkala jsem si, že by bylo škoda nevzít každé,'' řekla jsem se sebevědomým úsměvem a sklidila obdiv. Podala jsem každé holce v partě náramek a sama si také jeden vzala.

,,A co my?'' neodpustil si drze Donathan a já se zakřenila. Podala jsem mu laciný šperk, který mi doposud spočíval v ruce.

,,Růžová ti bude slušet,'' zatetelila jsem se a on si odfrkl. Náramek si ale nechal a k překvapení všech si jej navlíkl na ruku.

,,Ty! Vrátit! Ty vzít moje věc!'' ozvalo se za námi a já zamrzla na místě. Nebylo však čas ztrácet čas a spolu s ostatními jsem vyrazila sprintem pryč. Chudák Vietnamec se za námi chvíli hnal, ale vzdal to, když pochopil, že jsme na něj moc rychlí. Bylo mi ho vážně líto.

Když jsme byli už dostatečně daleko, ohnula jsem se v pase a položila si ruce na kolena. Rozdýchávala jsem se a ostatní se mnou.

,,Teda to bylo těsný,'' vydechla Nam opřená o Grovera a já přitakala na souhlas.

,,Seš vážně dobrá. Hodíš se k nám,'' pochválila mě Lena a já se pyšně usmála. Chtěla jsem něco říct, ale zastavil mě silný stisk na mé paži. Aspoň mi to tak připadalo. Cítila jsem něčí prsty obmotané okolo mého předloktí a sykla bolestí. Shlédla jsem na svou ruku, ale byla samozřejmě bez známky nějakého zranění.

,,Kam půjdeme teď?'' ptala se Lena nás všech, zatímco já se zamračením očekávala další útok. Něco se muselo dít Ritchiemu nebo Dině. Na nikoho jiného jsem si totiž nedokázala vzpomenout.

,,Trinity, jsi připravená na další úkol?'' otočila se ke mně Lena a podivila se mému zamračenému výrazu. ,,Jsi v pořádku?'' obávala se a všechny oči teď spočinuly na mně.

,,Jo, jen mě vyděsil ten prodavač,'' vymýšlela jsem si a zatnula čelist, když jsem pocítila tu samou bolest jako před chvíli na krku. Bylo to děsně nepříjemné a bála jsem se důvodu, proč se to děje.

,,Myslím, že poslední úkol už zvládneš levou zadní. Musíš s námi strávit celou noc!'' zvolala Lena a já se pokusila aspoň o slabý úsměv. Momentálně mě trápily docela jiné věci. Musela jsem vědět, co se děje. Vytáhla jsem telefon, poodešla stranou a vytočila Dinino číslo. Nikdo se však neozýval. Začínala jsem být silně nervózní.

Zkusila jsem proto Ritchieho a on mi celý rozespalý hovor zvedl.

,,Ritchie, seš v pořádku?'' zeptala jsem se plná obav a on zamumlal v souhlasu.

,,Už jsem spal,'' odpověděl mi vyčítavě a mně se ulevilo. Strach mě ale nepřešel a pomyslela jsem na Dinu.

,,Ritchie, musíš najít Dinu. Něco se s ní děje,'' prosila jsem ho a on zase něco nesrozumitelného v polospánku zamumlal.

,,Dina je s Aidnem. Dobrou.'' Hovor típl a já se plácla do čela. Obrátila jsem se k ostatním, kteří na mně spočívali užaslým pohledem.

,,Já se strašně omlouvám, ale potřebuju se dostat urychleně zpátky do kempu. Myslím, že se něco stalo mojí kamarádce,'' vychrlila jsem na ně ve spěchu a oni stačili jen párkrát zamrkat.

,,Jak to víš?'' podivil se Donathan a já na ně chvíli jen mlčky zírala.

,,Mám šestej smysl. Věřte mi. Prosím Vás.'' Sepjala jsem ruce v modlícím gestu a Lena vehementně přikývla.

,,Jistě, pojedeme s tebou.''

///

   Uháněla jsem lesem v závěsu s ostatními a každou chvíli se chytla za jiné bolestivé místo na těle. Nedělo se naštěstí nic tak hrozného, ale něco to znamenalo, a to něco jsem potřebovala vyřešit.

Za boha jsem si nemohla vzpomenout na číslo Aidnovy chatky, a tak jsem vběhla do té Ritchieho a znovu ho chudáka probudila.

,,Dvacet osm, proboha. Dvacet osm,'' vyjel po mně, až mě to překvapilo. Nebyla jsem zvyklá na to, aby byl Ritchie podrážděný. Vždycky se prezentoval jako veselý a milý kluk.

,,Ty to nechápeš, něco se jí stalo!'' křikla jsem zpátky a vyrazila z chatky pryč. Venku jsem se srazila s Donathanem a on mě chytl za paži, čímž mi zabránil v úprku.

,,Pusť mě! Musím ji najít!'' zvolala jsem nešťastně a snažila se mu vysmeknout.

,,Jak si můžeš bejt tak jistá?'' nechápal, ale já neměla na vysvětlování čas. Vyškubla jsem se mu a co nejrychleji se rozeběhla k chatce číslo dvacet osm. Donathan mi byl v patách a i zbytek Campari se hnal jako zběsilý za mnou.

Rozrazila jsem dveře a spolkla výkřik, který se mi prudce nahrnul do krku. Na posteli ležela nehybně Dina ve spodním prádle a s končetinami rozházenými do stran. Nad ní se tyčil Aiden a poséval jí krk polibky. Dina však něco nesrozumitelně mumlala a já věděla, že tu není dobrovolně.

,,Okamžitě jdi od ní, ty prase!'' křikla jsem a Aiden mě propálil vražedným pohledem. V tom se za mnou zjevil Donathan, a když si všiml scenerie před sebou, zatnul pěsti.

,,Co tady kurva děláte? Trochu soukromí, ne?'' vyjel po mně Aiden a já se nebojácně vydala k posteli. Podívala jsem se na Dinu, která vypadala, že není při smyslech. Ležela bez hnutí a jen pomalu pohybovala rty ve snaze něco říct. Obličej měla zkroucený v nespokojenosti a já věděla, že v téhle pozici není, protože by snad chtěla.

,,Vždyť je úplně mimo! Cos jí dal?! O co se tu pokoušíš?!'' začala jsem vyvádět celá bez sebe, když jsem si v hlavě utvořila pokračování tohohle příběhu. Aiden vypadal být dost nervózní, když do chatky vešel i Grover. Donathan si stoupl přede mě a zakryl mi tak výhled.

,,Ty hajzle!'' zavrčel. ,,Tak o tohle ti jde, jo? Svádět nevinný holky a dávat jim sračky do pití!'' odplivl si zhnuseně a popadl Aidna za límec. Natlačil ho ke zdi a vypadal na to, že ho na místě zabije.

,,Done, brzdi! Víš, jak to s tebou a rvačkama dopadá,'' klidnil jej Grover, ale on si ho absolutně nevšímal. A já na něj za to byla neskutečně pyšná.

,,Hele, drž hubu, emařko! To ona jede po mně!'' vyplivl Aiden a já věděla, že těmito slovy to pohnojil.

,,Dej si pozor na zuby, ty čuráku! Jestli nechceš, aby se tohle dozvěděl Stuart, tak se od týhle holky, od všech holek tady, budeš držet kurva dál. Protože jestli ne, chlapečku, tak ti rozmlátím ten tvůj ciferník!'' S hrozivým pohledem mu propaloval díru do obličeje a tyčil se nad ním ve své výšce okolo sto devadesáti centimetrů.

,,Klídek, jo? Nechme to bejt,'' koktal zaraženě Aiden, celý vyklepaný z nesmlouvavého gotika.

,,To kurva nenecháme. Varuju tě!'' Pustil ho a k údivu všech jej neuhodil. Já si klekla k Dině a pokusila se ji profackováním probudit. Byla úplně mimo. Bůh ví, jaké svinstvo v sobě měla.

,,Cos jí dal?'' panikařila jsem a Aiden se začal ošívat. Donathan ho nepřestával vražedně pozorovat a budil takový respekt, že na místě Aidna bych se už dávno sesypala.

,,Jsou to jen sedativa,'' řekl zaraženě a namáčkl se na stěnu v marné snaze oddálit se od Donathana.

,,Ty seš fakt magor!'' zakvílela jsem a podívala se s prosíkem na kluky, zda by mi mohli pomoct.

,,Vezmu ji,'' nabídl se Grover a opatrně Dinu zvedl. Následovala jsem ho a otočila se ještě na Donathana který nejspíš váhal, jestli odejít bez odřených kloubů nebo ne. Došla jsem k němu, chytila ho za ruku a vyvedla ven. Ruku v ruce jsme zamířili k naší chatce.

,,Ten tvůj šestej smysl, jak se projevuje?'' zajímal se a já pokrčila rameny rychle si vymýšlíc odpověď.

,,Nejde to úplně popsat. Prostě se to najednou stane. Najednou vím, že je něco špatně.'' Donathan mi palcem přejel přes hřbet ruky a já se zachvěla. Co se to dělo? Držela jsem za ruku gotika, který mě ještě nedávno k smrti děsil.

,,Dneska si mě překvapil. Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšná,'' zamluvila jsem to a Donathan se napřímil.

,,O nic nešlo. Jen nesnáším, když někdo ubližuje holkám,'' odvětil a znovu mi přejel po hřbetu. Měla jsem všude po těle husí kůži a divila se svým smíšeným pocitům.

Došli jsme k naší chatce a Grover položil Dinu na její postel. Nehodlala jsem ji opustit, přestože to znamenalo nesplnit poslední úkol.

,,Omlouvám se, ale zůstanu s Dinou. Doufám, že bude možný s Váma strávit nějakou jinou noc,'' řekla jsem tiše s pohledem přišpendleným na své nejlepší kamarádce, která se bez mého vědomí dostala do tak svízelné situace. Nechtěla jsem si představovat, co by se stalo, kdybychom nepřišli.

,,Naprosto to chápem. Naplánujeme to na příště,'' ujistila mě Lena a postupně se se mnou rozloučili. Donathan však zůstal uvnitř a vypadal, že má něco na srdci.

,,Kdyby-Kdyby si něco potřebovala, tak.. tak za mnou přijď.'' Šokoval mě svou nabídkou a já se rozzářila.

,,Přijdu,'' kývla jsem a sledovala, jak míří ke dveřím.

Jedno jsem věděla. A to to, že Donathan byl úplně jiným člověkem, než jakým se prezentoval a než za jakého jsem jej považovala.