O měsíc později

     Nemohla jsem uvěřit tomu, že kurz pomalu končí. Zbývaly už jen pouhé dva týdny a všechno se mělo vrátit do starých kolejí. Měla jsem se znovu vrátit do New Orleans a počkat do února, než budu mít narozky, abych mohla bydlet s mámou. Zároveň jsem byla nucena opustit mé přátele a žít život naprosto obyčejné studentky střední školy. Chtěla jsem na svou vysněnou vysokou, ale to bylo bez šance, protože jsem neměla peníze.

Bylo odpoledne, a tak jsem měla čas vyrazit za mámou. Odvezl mě za ní Pablo, protože Donathan měl na práci dodělávat naši poslední emoci. Pablo na mě počkal před domem a já zaklepala na dveře. Máma se rozzářila hned, jak mě viděla, a už mě vedla k malému Benovi. Toho prcka jsem si zamilovala a vídala ho skoro každý den, když jsem šla k mámě. Kromě víkendů, to byl u Petera, kterým jsem naopak opovrhovala, protože mámu opustil. Stejně jsem vždycky měla radši Michaella a k mámě se hodil víc. Zrovna seděl v kuchyni a četl si noviny.

,,Ahoj, broučku,'' pozdravila jsem Beníka a vzala ho do náručí.

,,Trinity!'' výskl nadšeně a obmotal okolo mě své malé paže.

,,Chyběla jsem ti?'' zeptala jsem se cvrnkla ho do nosu.

,,Moc! S mamkou jsem tady radši než s tátou. Vždycky se těším domů,'' rozpovídal se ihned a máma se zasmála. ,,A navíc je tu strejda Michaell se Sarah a ty mám moc rád,'' pokračoval a hrál si s mými šňůrkami od mikiny.

,,Dáš si něco, zlato?'' zeptala se mě máma a já poprosila o kafe. 

,,Mrzí mě, že končí kurz,'' řekla jsem smutně a pošimrala Bena na krku. ,,Nechci se vracet do Louisiany.'' Máma se ke mně otočila a také posmutněla.

,,Zařídím, aby ses co nejdřív mohla vrátit ke mně. My oba,'' podívala se na Michaella a on přikývl. I on věděl, že jsem se vrátila a vzal to mnohem líp, než bych čekala. Hlavně nám s mámou věřil, a to bylo nejdůležitější.

,,Já vím, ale stejně. Netěším se na Carly a Nicka. Život s nimi je tak fádní a šedý,'' povzdechla jsem si. ,,A navíc, co pak? Na svou vysněnou vysokou jít stejně nemůžu, protože nemám peníze. Budu muset na státní a ty nejsou tak dobrý,'' postěžovala jsem si ještě, zatímco si Ben hrál s mým obličejem a koutky rtů mi vystrkoval nahoru.

,,Počkej chvíli,'' řekla máma s úsměvem a zanedlouho se vrátila s velkou zavařovací sklenicí plnou peněz. Rozpoznala jsem na ní své staré písmo a srdce se mi rozbušilo. ,,Šetřila jsem ještě doteď, protože jsem si nechtěla připustit, že na tvou školu nevydělám. Přestože to mohlo přijít všechno vniveč. Peníze máš, zlato. Můžeš jít, kam chceš.'' Podala mi sklenici a mně se nahrnuly slzy do očí. Položila jsem ji na zem a vrhla se mámě kolem krku.

,,Děkuju,'' šeptala jsem vděčně a ona mě tiskla k sobě, jako by mě už od sebe nikdy nechtěla odtrhnout.

///

    Mezi mnou, Donem a Pablem to bylo zvláštní. Oba dva čekali na mé finální rozhodnutí, koho z nich si vybrat, ale já to pořád nevěděla. Byla jsem na tom jak Elena Gilbert v Upířích denících, když si měla zvolit mezi Stefanem a Damonem. Pablo byl můj Stefan a Donathan můj Damon, ale přesto jsem nemohla volit svého Damona, protože jsem milovala i Stefana. Byla jsem z toho celého zmatená.

Campari jsem navštěvovala pravidelně spolu s Dinou, která se s nimi natolik sblížila, že musela splnit pět úkolů, aby ji k sobě kompletně přijali. Ke všemu začala chodit ven s Groverem, který se v její přítomnosti choval jako pubertální kluk. Přála jsem jim to, protože Grover nebyl idiot a k holkám se choval vždycky jenom hezky. Měl sice nějakou minulost s Nam, ale to se zdálo být už pryč, protože od té doby, co se ve skate parku neshodli, spolu nic neměli.

Motala jsem se v začarovaných kruzích nevyřčené lásky a netušila, co si počít. Nemohla mi s tím pomoct ani máma, přestože na mém místě by asi volila spíše Pabla. Měla ho radši než Dona a nebylo se, čemu divit, když Pablo nebyl příčinnou mojí smrti.

,,Bianco?'' ozvalo se ode dveří a já se otočila. Byla jsem v chatce a rovnala si své věci ve skříni, protože za poslední měsíce, co jsem tu byla, jsem ve všem měla hrozný zmatek. U dveří stál Donathan a tvářil se nejistě.

,,Už jdu, neboj,'' řekla jsem ve spěchu a srovnala poslední kousek oblečení. Byli jsme domluveni, že všichni čtyři pojedeme za Campari do skate parku a oslavíme Dinino přijetí. 

,,Bianco, počkej,'' zastavil mě Don a chytl mě za ruku, když už jsem startovala ze dveří. Zastavila jsem se a zmateně mu pohlédla do tváře.

,,Děje se něco?''

,,Ne, jen... chci, abys věděla, že ať se rozhodneš jakkoli, moje city k tobě se nezmění. Vždycky tě budu milovat nejvíc na světě a pochopím, když zvolíš jeho. Nechci, aby ses kvůli tomu bála konat svoje rozhodnutí. Je to jenom na tobě,'' ohromil mě svými slovy a stiskl mi ruku. Chtěl odejít, ale já ho nepustila a místo toho si stoupla na špičky a políbila ho přímo na rty.

,,Pamatuj si, že vždycky si byl ten první. Vždycky,'' zašeptala jsem a on si o mě opřel své čelo. Najednou jsme byli zase Don a Bianca ve starém životě a všechno se zdálo být o tolik jednodušší.

Vyrazili jsme k autu a cestou nabrali Dinu a Pabla. Jeli jsme Donovou ojetinou a zaparkovali přímo před parkem. Dneska jsme neměli v plánu se vracet do kempu, protože se počítalo s tím, že se bude pít. 

Campari už na nás jako vždycky čekalo. Grover se ihned vydal k Dině, která celá zářila, když ho spatřila. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem je viděla zase pohromadě.

Usadili jsme se na zídce a Don položil mezi flašky, které tu už byly, dvě láhve Jacka. Koupili jsme je společně, aby bylo pití dostatek, a k tomu dvě velký coly, aby to bylo čím zapíjet.

Dina se opřela o Grovera vedle Elmy, která okolo ramen objímala Lindsey. Nam se tvářila nepřítomně, ale neřekla bych, že jí přímo vadilo, že se Grover má k Dině. Spíš byla nespokojená, že už není středobodem jeho vesmíru, který po dobu několika let dostatečně neuměla ocenit.

,,Tak kdo pronese první přípitek?'' zeptala se Lena a ve vzduchu máchala s otevřenou flaškou šampaňského. 

,,Já,'' nabídla jsem se a bublinky si od ní převzala. Postavila jsem se a rozhlédla se po kroužku tvořený mými nejbližšími lidmi. Chyběla tu jen máma s Michaelem a Benem, ale nedokázala jsem si představit, že by tu s námi pili. 

,,Chci Vám říct, že pro mě neskutečně moc znamenáte. Jsem šťastná, že jsme mezi sebe přizvali Dinu a že jsme teď jedna velká rodina. Kurz pomalu končí a já se budu muset přestěhovat zpátky do Louisiany, ale co nevidět se vrátím k Vám, protože bez Vás, moji milí, nedokážu žít,'' spustila jsem a všichni na mně tkvěli pohledem plnými očekávání. ,,Dlouhou dobu jsem měla pocit, že žiju za sklem a nemohu se ničeho pořádně dotknout. Cítila jsem se jako rybka v akváriu, na kterou se lidi chodí jen dívat, ale nikam ji nepustí. Vy jste to změnili. Pablo, tys mě z toho akvárka vytáhnul a hodil mě do moře. Donathane, ty si se mnou v tom moři plul a vy všichni jste se k nám pak přidali. Stali jsme se obrovským hejnem a překonali tolik strastí. Neodplujte mi, prosím. Bez Vás bych už určitě byla v nějaké rybářské síti a lapala po dechu,'' zakončila jsem svůj proslov a všimla si, že pár očí na mě koukalo skrz slzy.

,,B, tohle nám nedělej,'' ozvala se Lena a promnula si zarudlé oči. Usmála jsem se na ni a pak si prohlédla celý kruh. Všichni na mně spočívali dojatým pohledem a tvářili se šťastně. 

,,Jsi náš anděl, B. Ani nevíš, co pro nás znamenáš,'' řekla k mému překvapení Nam a natáhla ke mně ruku, kterou jsem následně stiskla.

,,Tak dost sentimentálnosti a jde se pít,'' přerušil nás Pablo a pokynul mi, abych přípitek dokončila.

Všechno se zdálo být až příliš dokonalé. Byla jsem se svými přáteli, vrátila jsem se z minulého života a nalezla svou rodinu. Už jsem jen čekala, kdy se něco pokazí.

,,No a jak to tedy mezi Váma je, B?'' zeptala se přiopilá Lena a ukázala na mě, Donathana a Pabla. V ten moment jsme zabruslili na tenký led.

,,To bych taky rád věděl,'' přidal se Pablo a přilil tím tak olej do ohně. Donathan zůstával ticho a nenechával své bariéry ovlivnit alkoholem.

,,Tak, B, koho si vybereš?'' přidala se Elma a já zrudla. Seděla jsem mezi oběma klukama a cítila se, jak kdyby na mojí odpovědi teď záleželo vše.

,,Nechci si vybírat,'' zamumlala jsem a neodvažovala se ani na jednoho z nich povídat.

,,Copak Vám to není jasný? Je to Donathan. Vždycky to byl a bude Donathan,'' neodpustil si jízlivě Pablo a já na něj pohlédla se slzami v očích.

,,Vždycky ne. A ty to víš,'' zpražila jsem ho.

,,Ne? Tak proč váháš?'' nepřestával mě bombardovat otázkami, na které se mi nechtělo odpovídat.

,,Protože to není jednoduchý. Miluju tě, Pablo, ale miluju i jeho. Jako Bianca jsem poznala první Dona a zamilovala se do něj tak bláznivě, že jsem pomalu nemohla dýchat. Ke konci jsem pořádně poznala tebe a moje city začaly bejt matoucí. Jako Trinity se mi stalo to samý s tebou, ale přimíchal se do toho Don a já opět zůstávám na vážkách. Nemůžu si přeci vybrat a ztratit tím tak toho druhýho!'' rozkřičela jsem se na něj a Donathan mě chytl za ruku. Byl v téhle chvíli mnohem nápomocnější než Pablo.

,,Cože?'' ozvala se Dina a já ztuhla. ,,Nějak tomu nerozumím. Kdo je Bianca?'' ptala se zmateně a my všichni ztratili slova.

,,To je teď jedno, Dino. Časem se všechno dozvíš,'' odpálkoval ji Pablo. ,,Co chceš dělat, B? Chodit s náma oběma?'' vysmíval se mi a já pokrčila rameny. Svým způsobem by to nebyl špatný nápad, ale hádala jsem, že oni by s tím zas tak spokojení nebyli.

,,A co kdyby si nevybrala ani jednoho a našla si někoho úplně jinýho?'' navrhl Grover a oba kluci ho přímo zavraždili pohledem.

,,Já nechci nikoho dalšího. Chci Vás oba. Tak mi prosím neubližujte!'' rozbrečela jsem se a dala si hlavu do dlaní.

,,Kokote, vidíš, co děláš? Nemůžeš na ni vynakládat takovej tlak!'' křikl na Pabla Don a ten popuzeně vstal.

,,Nedělej, že tě to taky nesere. Pendluje mezi náma a neví, co chce. Rád bych věděl, na čem jsem. Bolí mě to, kurva!'' křičel i on a Donathan také vstal.

,,Myslíš, že mě to nebolí? Vidím, jak se na tebe dívá. A je mi jasný, že to, jak se dívá na mě, sere i tebe. Ale před měsícem se vrátila, nemůžeme ji nutit do toho, aby se ještě rozhodla!'' Donathan strčil do Pabla, zatímco řval z plných plic, a já se rozbrečela ještě víc. Přesně tohle jsem nechtěla. Věděla jsem, že perfektní to nemůže být na dlouho.

,,B, tak to řekni. Já vím, že to víš. Vím, že to víš. Přežiju, když to bude on, ale netrap nás už tolik,'' zašeptal Pablo a já vstala. Podívala jsem se na oba a utřela si oči.

,,Nemáš pravdu, Pablo. Nevím to. Miluju Vás oba stejně. Kdybych žila jeden život, řekla bych odpověď hned, ale nežiju. Dejte mi čas anebo to ukončeme,'' řekla jsem plačtivě a přecházela pohledem z jednoho na druhého. 

,,Možná bych věděl, jak Vám pomoci,'' ozvalo se za námi a já se otočila. Stál tam starý vrásčitý muž v bílém oblečení. Luskl prsty a já ho rázem poznala.

,,Otče,'' zvolala jsem překvapeně a on se usmál.

,,Mé dítě, představíš mě?'' zeptal se a já ohromeně přikývla. Netušila jsem, že je tohle vůbec možné. Že by mohl přijít na pozemský život a zjevit se i mým přátelům. Měla jsem za to, že ho vidím jen já.

,,Campari, tohle je můj nadpozemský Otec. To on mě vrátil na zem,'' řekla jsem tiše a všichni zalapali po dechu. Dina vypadala chudák úplně mimo a ostatní nejspíš nevěřili svým očím. 

,,Přesně tak. Já jsem ten, kdo stvořil Biancu Dukeovou a Trinity Lincourtovou,'' přitakal. ,,A jsem tu, abychom si ujasnili dalších pár věcí,'' odmlčel se a vzal mě kolem ramen.

,,Před devatenácti lety jsem uskutečnil pokus, při kterém jsem seslal na zem zázračné dítě, které dokáže prožívat bolest za ty, co miluje. Bělovlasé malé stvoření s obrovským srdcem, které zemřelo Vaší vinou,'' prohlédl si kruh mých nejbližších a zastavil se pohledem na Donathanovi. ,,Zemřela pro ohromnou lásku k tobě, Donathane. A kvůli tobě se chtěla i vrátit zpět. Samozřejmě i kvůli Vám a své matce. Ale ty si byl hlavním důvodem,'' řekl Otec a usmál se tím svým jedinečným způsobem. ,,A tak jsem stvořil Trinity Lincourtovou, jejíž schopnost byla ještě mnohem silnější. Jako první si zamilovala tebe, Pablo, pak Dinu, Ritchieho a postupně i znovu Vás. Netrvalo dlouho a do jejího života ses znovu vkradl ty, Donathane,'' znovu se podíval na gotika, který vypadal být nesvůj. ,,Dával jsem Vám tolik nápověd, že jste nakonec tuhle nemalou šifru vyluštili,'' rozesmál se Otec. 

,,Věděli jste třeba, že jméno Trinity vyznačuje svatou trojici? Otce, syna a ducha svatého?'' zeptal se nás a my všichni zakroutili hlavou. ,,Nebo že příjmení Lincourtová pochází z Québecu, kde se narodila Bianca?'' ptal se dál a my jen stáli zbaveni slov na místě a ani nedutali. ,,Že obě dívky milovali bleděmodrou barvu nebo-li barvu nebe? Dino, víš přeci, že Trinity měla bleděmodré plavky. A vy, Campari, víte, že Bianca měla přeci bleděmodré kecky, které pořád nosila,'' smál se Otec a nejspíš považoval tuhle situaci za přímo komickou.

,,Ta dáma se psem. Tu jsem přece znala z minulého života, že ano?'' docházely mi sebemenší detaily a Otec přikývl.

,,Jaká dáma se psem?'' ptal se zmateně Pablo.

,,Ta v McDonaldu, kde jsme potkali Nicholase. Stála tam se svým psem a žvanila do mobilu,'' odpověděla jsem a podívala se na Donathana, kterému to došlo.

,,Tý, co jsme ukradli obojek!'' zvolal a já kývla.

,,A proč miluješ tolik výšky, mé dítě?'' zeptal se Otec a já pokrčila rameny. ,,Protože si blíž k nebi, kam patříš,'' odpověděl za mě a znovu se rozesmál.

,,Tolik detailů Vám uniklo. I třeba ten, že Trinity dostala chatku s číslem sedmnáct. Sedmnáct let bylo Biance, když zemřela. Tolik nápověd jsem Vám dal a vy jste na to přišli až tak pozdě,'' kroutil hlavou a nepřestával se usmívat.

,,Proč tu jsi, Otče? Teď už přeci nic nepotřebuju,'' bránila jsem se a bála se, co z něj ještě vypadne.

,,Jsem tu proto, abych vyřešil Váš problém,'' odpověděl klidně.

,,A jak? Nemůžeš za mě rozhodnout, koho si vybrat. Miluju je přeci oba!'' zvolala jsem dopáleně a Otec se opět jen usmál.

,,Ale jednoho z nich miluješ víc,'' řekl a tím mě úplně omráčil.

,,Prosím?'' Rozbušilo se mi srdce.

,,Pro koho si se vrátila na zem po druhé? Pro koho si se obětovala a komu si odpustila vlastní smrt, mé dítě?'' Otec střílel jednu otázku za druhou a já znovu cítila, jak mi stékají slzy.

,,Jasně, že je to Donathan,'' zasyčel Pablo a já zavrtěla hlavou.

,,Je to i Pablo! Pro něj jsem se taky vrátila!'' odmítala jsem jejich tvrzení, ale Otec se vševědoucně usmíval a nehodlal ustoupit ve svém rozhodnutí.

,,Mé dítě, kvůli komu si zůstala na pochybách o svých citech k Pablovi, hm?'' pokračoval Otec a já se podívala na Donathana, který smutně přihlížel. 

,,Prostě je to Don,'' řekl Pablo se slzami v očích. ,,Nikdy jsem to nebyl já, přestože tě miluju celým srdcem a nikdy bych ti nedokázal ublížit. Přestože jsem tě bránil a dělal všechno proto, aby se ti nic nestalo. Přesto všechno je to Donathan,'' rozbrečel se a já chytla jeho hlavu do dlaní. Brečeli jsme společně a já až teprve teď viděla, jak kvůli mně dokáže být slabý.

,,Neposlouchej ho, Pablo. Miluju Vás oba stejně. Přestože jsem v minulosti obětovala víc pro Donathana, neznamená to, že bych teď pro tebe neudělala to samé,'' utvrzovala jsem ho, ale on mi už nevěřil. Otec vyřkl věci, které nemohly být vráceny zpět.

,,Buď šťastná, B. Nic jinýho si nepřeju,'' řekl Pablo než odešel a zmizel nám všem z dohledu. Srdce mi pukalo, když jsem ho viděla odcházet, ale cosi mi nedovolovalo se za ním rozběhnout.

,,Věděl jsem, že dobře pomůžu. Nyní je tvá situace vyřešena a nemusíš se dál trápit, mé dítě. Vše je tak, jak má být,'' řekl Otec a já ho probodla nenávistným pohledem.

,,Všechno si zničil!'' zařvala jsem, ale v ten moment byl pryč. Vzpomínka na něj mi zůstala a zůstaly i ztráty, které způsobil.