Z pohledu Pabla

,,Nemůžeš se jenom litovat, Pablo. Musíš něco dělat. Ta holka tě miluje. Tak o ni bojuj,'' hučela do mě Lena, zatímco já jsem se utápěl v alkoholu a neměl se k ničemu.

,,Jenomže jeho miluje víc,'' upozornil jsem ji a ona protočila očima.

,,Bianca neví, co chce. Jednou je to Don, podruhý zas ty. Don už to několikrát podělal, teď je řada na tobě. Jeď za ní a dostaň ji,'' přemlouvala mě a já vstal. Dostal jsem odhodlání, které jsem nemohl jen tak promrhat.

,,Dostanu ji zpátky, protože bez ní nedokážu žít. I kdybych ji měl sdílet s Donathanem, prostě to udělám. I kdybychom měli žít v polyandrii,'' přesvědčoval jsem sám sebe a Lena na mě s úsměvem hleděla. Sklonil jsem se, abych jí dál děkovnou pusu a ona zrudla. 

Nastalo chvilkové ticho, při kterém jsme na sebe oba překvapeně zírali.

,,Bývali jsme dobří, co? My dva,'' řekla a já s úsměvem přikývl.

,,Jo, to byli.''

,,Je to už tak dávno,'' povzdechla si.

,,To jsem byl ještě vyhublej feťák,'' uchechtl jsem se. ,,A tys mě přesto milovala,'' pokroutil jsem nad tím hlavou a ona pokrčila rameny.

,,Měl si velký srdce. Větší než kdokoli, koho znám. Nebylo těžký tě milovat,'' ujistila mě. ,,Jen to srdce nikdy nepatřilo mně.''

,,Vždycky budeš mít v mým srdci speciální místo, Leno. Byla si moje první láska a na tu se nezapomíná.'' Políbil jsem ji na tvář a pak se vydal ke dveřím.

,,Zlom vaz, Pablo,'' řekla mi ještě než jsem stačil odejít a já na ni mrkl. Byl jsem odhodlaný získat svoji holku zpátky.

///

    Adresu bydliště jsem zjistil od Lilian, takže jakmile jsem se octl v Louisianě, zadal jsem potřebné informace do internetových map. Vzal jsem si taxi a jel směrem do centra, odkud to bylo už jen malý kus. Byl jsem nervózní, ale zároveň jsem se na B neskutečně těšil. Dny bez ní byly příšerné.

Když jsem našel ten správný barák, srdce se mi rozbušilo. Došel jsem ke dveřím a třesoucími prsty zmáčkl zvonek. Dlouho se nic nedělo. Už jsem málem ztrácel odvahu a chtěl se otočit a jít, když se dveře otevřely a přede mnou spočinula jakási žena ve středních letech.

,,Přejete si?'' zeptala se udiveně a já odhadl, že se jedná o pěstounku, o které mi Trinity říkala.

,,Hledám Trinity Lincourtovou,'' řekl jsem s nadějí v hlase a ona si mě změřila soudným pohledem.

,,Kdo jste?'' zeptala se ihned.

,,Její přítel,'' odpověděl jsem rychle a ona se podivila.

,,Z Toronta?''

,,Ano,'' odvětil jsem a netrpělivě přešlapoval na místě.

,,Zavolám ji. Dejte mi minutku,'' omluvila se a zalezla kamsi dovnitř domu. Ozvalo se volání jména a za chvíli jsem ji už spatřil. Když mě uviděla, do očí se jí nahrnuly slzy a okamžitě se mi vrhla okolo krku.

,,Věděla jsem, že se vrátíš,'' šeptala a já ji mačkal tak silně, že jsem se bál, aby se mi v náručí nerozpadla.

,,Nevydržel jsem to,'' vysvětlil jsem.

Odtáhla se a prohlédla si můj obličej. Oči měla ztrápené, ale svítily jí radostí z toho, že mě vidí.

,,Přijel jsem, protože potřebuju, aby si věděla, že život bez tebe pro mě nemá smysl. Potřebuju tě ve svým životě, i kdyby to znamenalo bít se do konce života s tím neandrtálcem. Prosím, neopouštěj mě už,'' zaprosil jsem a ona přikývla. Vypadala být najednou tak šťastná a mě hřálo u srdce, že to bylo kvůli mně.

,,Uvidím, co se dá dělat. Nemůžu tě vidět znovu odcházet. Promluvíme si s Donathanem a něco vymyslíme,'' ujistila mě a v tu ránu se za ní dotyčný zjevil.

,,V žadným polyamorním vztahu nebudu. Buď já nebo on, B. Už se konečně rozhodni!'' vyjel po ní a já ji ochranitelsky přitáhl k sobě.

,,Můžeme to vyřešit v klidu, Donathane. Nemusíš hned šílet. I já jsem přistoupil na to, že můžeme žít ve třech, pokud by to znamenalo být s ní. Nemůžeme po ní chtít, aby se trápila rozhodováním,'' řekl jsem mírně, ale Donathan vypadal být nespokojený s tím, co jsem řekl.

,,Řekla mi, že jsem to já,'' zasáhl mě a já se ublíženě podíval na B.

,,Ano, řekla jsem to. A byla jsem si tím stoprocentně jistá, jenomže pak jsem byla několik týdnů bez tebe a změnila jsem názor. Potřebuju Vás oba,'' přesvědčovala mě a já jí věřil. 

,,Nemůžeš nás mít oba. Buď já nebo on,'' řekl rozhodně Donathan a B se složila na zem.

,,Nedokážu to říct. Zvolím tebe, Donathane, a nebudu šťastná, protože mi bude pořád chybět Pablo. Dejte mi čas,'' vzlykala a já se k ní sehnul, abych jí pomohl na nohy. Donathan si povzdechl a položil jí ruce na ramena.

,,Tohle je fakt zvrácený. Do trojky s tebou ale nejdu,'' upozornil mě a já se uchechtl. 

Následoval jsem B a Donathana dovnitř a usmál se na pěstounku, která mě pustila dovnitř.

,,Carly, tohle je Pablo. Nějakou dobu tu s námi zůstane,'' oznámila jí jakoby nic B a Carly se zatvářila ještě vyděšeněji. Nic jí na to však neřekla a jen sledovala, jak nás B vede do svého pokoje.

,,Mám dost velkou postel, vejdeme se na ni tři,'' oznámila nám a já přikývl a hodil svou tašku s věcmi do rohu místnosti.

,,Tohle je fakt zlej sen. Budu žít v polyamorním vztahu s tím největším kokotem široko daleko,'' odfrkl si Donathan a já ho zpražil pohledem.

,,S tebou to taky není zrovna idylka, ale je to lepší než se trápit v Torontu,'' ujistil jsem ho a on mi věnoval úšklebek.

,,Kluci, klid. Máme teď celé odpoledne jenom pro sebe. Co budeme dělat?'' zeptala se B a já pokrčil rameny.

,,Můžeš mi ukázat New Orleans, nikdy předtím jsem tu nebyl,'' navrhl jsem a ona přikývla a podívala se s nadějí v očích na Donathana.

,,Nikam nejdu. Nebudu si hrát na šťastnou rodinku. Jděte beze mě,'' řekl a B se zatvářila zklamaně. Věnoval jsem mu nevraživý pohled a pak ji chytl za ruku.

,,Jdeme. Nemůžu se dočkat, až mi to tu ukážeš.''

///

Z pohledu Donathana

    Byl jsem nasranej. Už jen proto, jak Bianciny oči zářily, když viděla Pabla. Bylo mi jasný, že bez něj se mnou nemůže bejt plnohodnotně šťastná, i přestože jsem to byl já, koho zvolila. Možná jsem to měl chápat, protože on tu byl, když jsem tu nebyl já. Ale nechápal jsem to. Nechápal jsem, proč si nemůže finálně vybrat, i kdyby to měl být on a ne já.

Bianca nás oba měla obmotaný okolo prstu. Byli jsme její hračky, se kterými si ráda hrála a měla je pod kontrolou. A my jsme byli naivní blbečci, kteří sebou nechali s chutí manipulovat, protože ji tolik milovali.

Našel jsem si v New Orleans zapadlej bar, kde jsem se ožral do němoty. Měl jsem chuť se sjet, ale neudělal jsem to, protože jsem něco slíbil. Byl bych schopnej pro ni obětovat všechno a ona by přesto i tak myslela na Pabla Gala.

Chtěl jsem mít to, co on, abych byl pro ni dostatečnej a mohli jsme spolu spokojeně žít do konce života. Představoval jsem si náš budoucí život s dětmi a všema těma sračkama a ona mezitím myslela na něho.

Naštvaně jsem pěstí třískl do stolu, až barmanka naproti mě leknutím nadskočila. Nechal jsem jí prachy na pultu a vyrazil zpátky do svýho nynějšího domova.

Pablo s Biancou seděli na posteli a hráli karty. Jakmile mě B spatřila, běžela ke mně a chytla mě za ruku. Věděl jsem, že mě ráda vidí, ale přesto jsem pro ni nebyl jedinej, i když mi sama říkala opak.

,,My tři nebudeme nikdy fungovat,'' řekl jsem jim a svalil se na postel.

,,Jsi příšerně ožralej,'' řekla nesouhlasně Bianca a já se začal hystericky chechtat.

,,Jsi všímavá, lásko,'' smál jsem se a ani ona se neubránila úsměvu. Měla dobrou náladu a já věděl, že je to tím, že přijel ten kokot.

,,Do trojky s ním nejdu,'' opakoval jsem a oni na srozuměnou přikyvovali a stáhli ze mě mou koženou bundu a boty. Až teď mi došlo, že jsem se zapomenul zout.

,,Dobrou noc, Done,'' popřála mi Bianca a vlepila mi pusu na čelo. Usmál jsem se a propadl se do bezesného spánku.