Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Dina byla už dávno pryč a já se v posteli pořád převalovala. Když jsem se pak podívala na budík, spadla mi čelist. Už dvacet minut probíhala hodina a já se tu válela, jak kdyby byl pořád víkend.

Vyskočila jsem honem z přikrývek a spěšně na sebe začala házet první oblečení, které mi padlo pod ruku. Ve výsledku jsem proto vypadala, jak kdybych skočila do kontejneru s odloženými hadry. Nic k sobě totiž neladilo, protože jsem v tom spěchu smíchala svoje věci s Dininými.

Celá uřícená jsem vpadla do ateliéru a zavěsilo se do mě hned několik párů očí.

,,Jsem rád, že ses Trinity uráčila přijít,'' portrhl trapné ticho Stuart ironicky a já nervózně polkla. Zamířila jsem ke své lavici s rudými tvářemi a za doprovodu nepříjemného ticha jsem dosedla na svou židli.

,,Proč máš moje pyžamo?'' zašeptala mým směrem Dona a já sklouzla pohledem na svůj outfit. Viselo na mě Donino spací tričko a mini sukně, kterou jsem si s sebou na kurz vzala, jen abych zaplnila kufr.

,,Proč si mě nevzbudila?'' odvětila jsem otázkou a Dina se široce usmála.

,,Chtěla jsem, aby ses prospala. Poslední dobou si taková unavená,'' vysvětlila a já se plácla do čela. Ještěže jsem měla tak starostlivou kamarádku, díky níž jsem teď seděla ve třídě zralá na pyžamovou party.

,,Chci, abyste dnes vzali plátno a nechali se svobodně unášet svou myslí. Nakreslete, namalujte, napatlejte cokoli. Hlavně, ať to dokážete pak obhájit,'' zadal nám práci Stuart a přemístil se ke svému pracovnímu stolu. Stihl mě ještě vyhledat pohledem a s úsměvem pokroutil hlavou. Byla jsem ráda, že se na mě nezlobil.

,,Máš skoro přes celej obličej zaschlou pastu,'' ozval se Donathan a vyrušil mě z chvilkového transu. Okamžitě jsem si začala utírat obličej a on se tiše rozesmál.

,,Jen vtipkuju,'' pokáral mě a já ho odměnila zakaboněním.

,,Momentálně nemám na vtipkování náladu,'' povzdechla jsem si a odebrala se v závěsu s Donathanem k plátnům a barvám.

,,To je škoda, protože dneska chystám party,'' řekl jen tak mimochodem a já se zamračila, jelikož něco takového nebylo přece možné.

,,To asi těžko, Stuart by tě zabil.'' Popadla jsem pár štětců a začala si na paletu vymačkávat potřebné tempery.

,,Co když ti řeknu, že o tom ví a dovolil mi to,'' zazubil se a vypadal být dnes v překvapivě dobré náladě, což u něj rozhodně nebylo zvykem.

Škoda, že já se cítila jak chodící mrtvola.

,,To není možný,'' zapochybovala jsem, ale Donathan přikývl na znamení, že je to pravda.

,,Povinně jdeš taky. Ale prosím tě, obleč se nějak normálně.'' Suvěrénně odkráčel a já ještě jednou překontrolovala svůj oděv, než mě vyrušila Dina.

,,Co je mezi tebou a tím démonickým individuem,'' vyhrkla v okamžení, až mi v té rychlosti málem vylila kelímek s vodou na nohy. Rozdýchala jsem její náhlý útok a poškrábala se zezadu na hlavě.

,,Nic. Pracujeme spolu na projektu,'' odsekla jsem možná až moc nepříjemně, a tak jsem se ihned zatvářila omluvně.

,,Myslela jsem, že chceš Pabla,'' naprosto ignorovala mou odpověď a já zaregistrovala, jak se Donathan pootočil naším směrem. Hrozně nenápadně hrál, jak nás neposlouchá a matlal cosi neurčitého na bílé plátno.

,,Pablo mě opustil,'' řekla jsem pouze se zadržovanými slzami. Vždycky mě zmínka jeho jména skoro dohnala k pláči. Nerozuměla jsem mu. Měla jsem za to, že jsme spřízněné duše, které k sobě našly cestu, a on přesto odešel.

,,Já vím,'' vydechla chápavě a stiskla mi ruku. Vzpamatovala jsem se a pokusila se o široký úsměv.

,,Dneska jdeme na party. Don to zařídil. Takže očekávám, že mě pořádně ohákneš,'' mrkla jsem na ni a ona se celá rozzářila. Věděla jsem, že tímhle jí zvednu náladu na maximum.

Škoda jen, že jsem ji nedokázala zvednout sobě.

Vrátila jsem se na své místo a zamyšleně si prohlédla prázdné plátno. Představila jsem si Pablův obličej, který jako by na mě zíral z bílého povrchu. Nahromadil se ve mně vztek a s prudkým rozmáchnutím jsem alabastrový čtverec potřísnila červenou barvou. A znovu. Přidala jsem modrou a žlutou. Stříkala jsem barvu za barvou a zaplňovala každou bílou mezeru. Samozřejmě se to neobešlo bez skřeků a vzteklého vrčení.

Vyčerpaně jsem si prohlížela tu docela dobře vypadající patlanici, než mi došlo, že se všude rozhostilo ticho. Opatrně jsem zvedla oči a zjistila, že na mě opět všichni civí.

,,Jen tak dál, Trinity. Umění vyžaduje dávku emocí. Jde ti to skvěle!'' pochválil mě Stuart, který vypadal být překvapený mým náhlým návalem energie. Kývla jsem na důkaz díku a otřela si zpocené čelo. Hlasitě jsem oddechovala a snažila se v duchu uklidnit. Nechala jsem se příliš unést.

,,To je dobrý. Asi takhle vypadá moje ranní blití po velký kalbě,'' ozvalo se za mnou a já se s protočením očí obrátila na Donathana. Pobaveně sledoval můj emoční přešlap s rukama založenýma na prsou a hlavou nakloněnou mírně do strany.

,,Ha, Ha, Ha, předveď se,'' vyzvala jsem ho a on mi ustoupil z cesty, abych se mohla podívat na jeho výtvor. Bylo to jen pár tahů, které ale dohromady tvořily dívčí obličej. Obličej, který jsem znala. Obličej holky u mojí postele v chatce číslo sedmnáct.

,,To je krása,'' vydechla jsem úžasem. Nebyl to bůh ví jaký výkon, ale ta jemnost tahů tvořila cosi, co mi přišlo zkrátka uhrančivé. Nemohla jsem se očima od roztomilé tváře odtrhnout.

,,Nic moc,'' hlesl Donathan příliš kritický sám k sobě a já zavrtěla hlavou.

,,Povedla se ti. Vypadá úplně živě,'' ujistila jsem ho a on překvapeně zamrkal.

Nechtěla jsem se ho vyptávat, i když mnou zvědavost cloumala, protože jsem věděla, že mi stejně neodpoví. Tahle dívka byla úzce spjatá jak s ním, tak s Pablem. A já musela zjistit, kdo to byl.

///

,,Je to strašně odhalený,'' ošívala jsem se před zrcadlem a snažila se shrnout si šaty, které mi Dina půjčila.

,,Odhalený? To bys je měla vidět na mně. Kouká mi z nich skoro zadek. Pro tebe jsou naprosto perfektní, tak toho nech,'' ujišťovala mě, zatímco si nanášela fialové stíny. Moc jí to slušelo v minisukni, která krásně zdůrazňovala její dlouhatánské nohy, a v topu s holými zády. ,,Donovi se budeš určitě líbit,'' neodpustila si se smíchem a já po ní hodila polštář. Byla jsem rudá jen při představě, že bych o Donovi smýšlela jinak, než jako o kolegovi, který mi pomáhá s projektem.

,,Tak jdeme, honem. Už to začalo,'' popoháněla mě Dina a já se ještě naposledy zhlédla v zrcadle. Slušelo mi to, ale přišla jsem si až moc nahá s tím hlubokým výstřihem, který dost nápadně zvýrazňoval má prsa.

Večírek se konal v tělocvičně stejně jako minule. Stále jsem nedokázala pochopit, jak se Donathanovi povedlo přemluvit Stuarta, když nás tu poslední dny držel jako ve vězení. Nejspíš ho přitlačil na zeď, do obličeje mu svítil baterkou a vyhrožoval mu smrtí. To by totiž na Donathana sedělo.

Vstoupily jsme do řvoucí místnosti, která byla plná nadšených puberťáků a Dina se okamžitě vydala za Aidnem. Neměla jsem z toho moc velkou radost. Zkrátka mi na něm něco nesedělo.

Vyhledala jsem pohledem Ritchieho a spatřila ho sedět na žíněnkách vzadu. Opět popíjel pivo a tvářil se nepřítomně.

,,Ahoj, jak to jde?'' zeptala jsem se a posadila se vedle něj. Probral se z chvilkového zamyšlení a věnoval mi plachý úsměv.

,,Dobrý, jsem rád, že je konečně postaráno o zábavu,'' poznamenal a usrkl si z plechovky. Já se podívala ke stolu s občerstvením a rozhodla se si taky něco nalít. Dina už dávno v ruce držela kelímek a vlnila se do rytmu. Aiden ji oplzle pozoroval a vypadal, že se na ni chystá každou chvíli vrhnout.

,,Bavíš se?'' zeptal se mě Donathan, když jsem se natáhla po ginu, a já se stydlivě usmála. Cítila jsem se před ním teď trochu hloupě, když si mě s ním Dina začala spojovat.

,,Zatím moc ne. Před chvíli jsem přišla,'' vysvětlila jsem a s třesoucí rukou si nalila gin se spritem do kelímku. Nechápala jsem, proč jsem tak nervózní.

,,Tak pojď k nám a vem s sebou toho buřta,'' nabídl mi a já se zamračila. Nelíbilo se mi, že takhle nazýval Ritchieho.

,,Není to buřt, ale Ritchie,'' pokárala jsem ho a on nad tím mávl rukou. Ukázal na konec místnosti, kde v rohu seděla Lena a spol.

Došla jsem k Ritchiemu a zeptala se ho, zda nechce jít se mnou. Přikývl a společně jsme se přidali k Donathanově partě. Cítila jsem se mezi nimi trochu nesvá, protože když mě naposledy viděli, byla jsem celá napuchlá od slz a zavěšená do Pabla.

,,Ahoj, Trinity,'' pozdravila mě vesele Lena a prohrábla si své růžové vlasy. Představila jsem jí a zbytku party Ritchieho a posadila se vedle Dona.

,,Řekni nám, Trinity, co si provedla s Donathanem? Protože není normální, že se chová jako člověk,'' zasmála se Lena a já s červenými tvářemi vyloudila slabý úsměv.

,,Začala jsem se k němu chovat tak jako on ke mně,'' pokrčila jsem rameny a kroužek se zasmál. Donathan protočil očima, a rty ztvaroval do pobaveného úšklebku.

,,Řekni, Trinity, porušuješ ráda pravidla?'' zeptala se mě Lena, která mi zatím věnovala celou svou pozornost. Znovu jsem pokrčila rameny na znamení, že nevím, a ona se lišácky usmála. ,,Protože jestli jo, tak máš plány na dnešní večer.'' Donathan se zamračil a celý kroužek mi věnoval intenzivní pohled.

,,Platí,'' souhlasila jsem, aniž bych věděla, do čeho jsem se to právě namočila.