ig: hahmattie

Z pohledu Pabla

   Byl jsem zpocený a unavený. Dny, které jsem strávil chozením po knihovnách se mi zdály čím dál tím delší a bezvýchodnější. Snažil jsem se zjistit co nejvíc o Morbusu, kterým trpěla jak Bianca, tak Trinity, ale nic jsem nemohl naleznout. Nic nenapovídalo tomu, že by se na světě vyskytovalo více lidí s takovým problémem. Ničilo mě to. Nemohl jsem se k ní vrátit s prázdnýma rukama a s pocitem, že jsem nic nevyřešil. Potřeboval jsem najít způsob, jak s takovou schopností žít. Potřeboval jsem Trinity udržet ve stavu, kdy ji nezničím. Nechtěl jsem, aby se stýkala s Campari, protože by to znamenalo její zkázu. Nemohl jsem dopustit, aby to s ní skončilo jako s Biancou. Trinity byla moje a já ji potřeboval ochránit.

Dnes jsem proto zamířil už do páté knihovny. Projel jsem celé Toronto a skončil v Québecu, kde se narodila Bianca, s naivní představou, že tu naleznu odpovědi na moje otázky. Prohlédl jsem všechny police se spirituální četbou a historií. Nikde nic. Žádné zmínky o zázračné schopnosti, kdy člověk prožívá bolest za své milované.

,,Co hledáte, mladíku?'' oslovil mě starý muž s bílými vlasy. Měl vrásčitý obličej a vřele se usmíval. Věděl jsem, že pravdu mu říct nemohu, ale i tak mi mohl pomoci.

,,Potřebuju knihu o nadpřirozených schopnostech. Máte tu něco takového?'' zeptal jsem se opatrně a doufal, že mě nezavede do sekce fantasy, kde jsem už dneska také byl.

,,Rozumím, ale věř mi, že tam Trinitin problém nenalezneš,'' usmál se a ve mně hrklo. Rozkašlal jsem se v šoku a nevěřícně na muže před sebou zíral. ,,Nebuď překvapený. Ani já nejsem. Věděl jsem, že tě tu najdu, stejně jako jsem věděl, že se s Trinity potkáš. Já vím totiž úplně všechno.''

Nevěřil jsem svým očím. Rozhlédl jsem se okolo a štípl se do ruky, zda se mi to jenom nezdá, ale opravdu přede mnou stál člověk z masa a kostí a kupodivu věděl víc, než kdokoli jiný.

,,Kdo jste?'' vypadlo ze mě a on se opět usmál tím svým ojedinělým způsobem, který mi krapet začínal lézt na nervy.

,,Jsem její otec. Otec její duše. A radím ti, chlapče, vrať se k ní, než se ti úplně odcizí. Na světě je spoustu překážek, které se ti postaví do cesty a zmaří tvé plány,'' odříkával vznešeně, jak kdyby byl učitelem na vysoké škole a právě přednášel.

,,Jaký překážky? Co ode mě chcete? Jste její otec? To se zjevujete brzo, když strávila celý dětství v děcáku,'' poznamenal jsem ironicky a zahltil ho nespočtem otázek.

,,Moc se vyptáváš, ale odpovím ti. Zasloužíš si znát pravdu,'' odmlčel se. ,,Jsem její nadpřirozený otec a ona je andělem, kterého jsem seslal na zem. Stala se mým malým experimentem pro lidi, kteří s ním bohužel nedovedou zacházet. Ty jsi ale na dobré cestě, proto se ti zjevuji. Musíš udělat správnou věc, a tou je se vrátit.''

Nerozuměl jsem mu. Jako bychom oba mluvili úplně odlišným jazykem. Nemohl jsem se přeci vrátit, když jsem jí nemohl pomoci.

,,Ale ty jí můžeš pomoci. Stačí, když ji budeš chránit před lidmi jako je Donathan. Přestože on je jejím osudem,'' četl mi myšlenky a já se nestačil divit. Měl jsem opravdu dočinění s jakousi nadpřirozenou bytostí.

,,Proč zrovna on? To já ji našel!'' vzpouzel jsem se a hněv ve mně rostl.

,,Trinity ano, ale Biancu ne. Jejich duše jsou stejné. A ona svou duši vždycky vloží do rukou tomu gotikovi,'' promlouval hladkým tónem, který mě dováděl k šílenství.

,,Chcete říct, že Trinity je Bianca?'' 

,,Ano, přesně to se ti snažím říct.''

,,Ale to není možné. Bianca zemřela před dvěma lety. To přeci-''

,,Zemřela, ale její duše ne,'' utvrzoval mě ve svém platónském přesvědčení a mně to najednou všechno začalo docházet.

,,Ona je... vrátila se.'' Kývl.

,,Ale co mám s tímhle zjištěním teď dělat? Nikdo mi neuvěří!'' rozčiloval jsem se, ale on zůstával stále poklidný.

,,Vrátíš se. Vrátíš se, ale bez jakékoli vzpomínky na mně. To už zařídím. Vrať se dřív, než bude pozdě.''

A zmizel.

Ale kdo vlastně?