Zanedlouho jsme dojeli k dalšímu místu, a to k vysoké osvícené budově s poloprázdným parkovištěm. Zase jsem začínala mít mrazivky po celém těle při pohledu na ono místo. Proč se mi tohle proboha dělo? Od chvíle, co jsem vstoupila na Torontskou pevninu, se moje tělo snad zbláznilo a začínalo vysílat podivné signály, kterým jsem nerozuměla. 

Pablo zamířil rychlým krokem k budově a já se zhrozila. Určitě měl teď v plánu se někam vloupat, jak jsem tak už nějak znala jeho rebelskou povahu, a mě přesvědčit o tom, že to k jeho životu patří a pokusit se mě znovu odehnat. Nechtěla jsem to s ním vzdát, ale na druhou stranu jsem moc nefandila kriminálním činům.

,,Drž se za mnou. Jsou tu kamery a mohl by to bejt pořádnej průser,'' sykl, čímž mojí zbabělost rozhodně nepodpořil. 

Plížili jsme se podél posprejované zídky a Pablo mi mlčky ukázal, kde se všechny kamery na budově nachází. Očividně i sem chodil často a nebylo to poprvé, co se někam vkrádal. Moje myšlenky mě vůbec neuklidňovaly, a tak jsem si představovala, že je pátek a hrajeme nějakou večerní hru se Stuartem.

Měli jsme asi jen deset vteřin na to přeběhnout k plechovým dveřím vedoucím do budovy. Bála jsem se, že to pokazím, protože jsem nebyla moc rychlá.

Pablo začal odpočítávat a já se připravila na další nový běžecký rekord v mém životě. Než jsem se nadála, tak mě Pablo čapnul a svižně táhl za sebou. Jednu chvíli se moje nohy snad ani nedotýkaly chodníku, jakou rychlost byl schopný vynaložit. Otevřel plechové dveře a strčil mě dovnitř jako první. Rychle je za námi i zabouchl a úlevně vydechl.

,,Oni tu nezamykají?'' zeptala jsem se s údivem a můj hlas se rozlehl po tmavém prostoru a ozvěnou se vracel zpět. Ve tmě jsem poznala obrysy schodiště a otřásla jsem se zimou. Bylo tu chladněji než venku a páchlo to tu navlhlou omítkou.

,,Tohle je jediný místo, který přes noc nezavíraj. Vede totiž k podzemnímu parkovišti. Dříve tu ani nebyly ty pitomý kamery, ale to se před časem změnilo,'' vysvětlil a opět si se mnou propletl prsty, abych nejspíš nezaostávala se svým pomalým tempem příliš vzadu. Následovala jsem ho do úzkých točitých schodů a doufala jsem, že nehodlá jít až na jejich konec, protože budova byla opravdu vysoká a moje fyzička na tom už teď nebyla moc dobře.

Napočítala jsem přesně dvanáct pater, než jsme dorazili k dalším plechovým dveřím a já sotva popadala dech, protože bylo obtížné stačit Pablovým dlouhým krokům. Dveře byly zajištěny řetězy a zámkem, ale to Pabla rozhodně nevyvedlo z míry. Jen z kapsy vytáhl dvě sponky, do ruky mi strčil mobil, abych mu svítila, a velký zámek začal zkušeně odemykat. Raději jsem se neptala, odkud to umí. Zřejmě žil vážně úplně jiný život, než jsem očekávala.

Vešli jsme na střechu. Byl odsud úžasný výhled na osvícené Toronto. Usmála jsem se a kochala se tím výjimečným výhledem. Měla jsem chuť roztáhnout ruce a zatočit se dokola, jak volně jsem se cítila. Milovala jsem být vysoko. Přišlo mi, že jsem byla přímo stvořená pro výšky.

Pablo ale tak nadšeně nevypadal. Došel až k samotnému kraji, kde stála cihlová zídka a nad ní ostnatý drát, který oproti ní ale vypadal být nově přidělaný.

,,Občas sem chodím. Stejně jako k tý bytovce,'' promluvil opět Pablo vážným tónem a sklopil hlavu, aby se na mě mohl podívat. ,,Měl jsem kamaráda. Skvělýho kamaráda, kterýho jsem miloval jako bratra. Ke konci našeho pevnýho přátelství se ale všechno nějak zvrtlo. Já jsem zkonil dost věcí, on je zas dokonale posral, ale pořád jsem ho měl rád. Pořád to byl můj nejlepší přítel.'' Pablo si sedl na zem a o studené špinavé cihly se opřel. Zopakovala jsem to po něm a vyčkávala na jeho další útržky z minulosti. ,,Měl problémy s Acidem. Vždycky se k němu snadno dostal a častokrát se to s ním i posralo. Přeháněl to a po každý mu to v hlavě udělalo hroznej madlajs.'' Zamračila jsem se a trochu nechápavě se na něj podívala. Bylo mi trapné se zeptat, co je to Acid, ale předpokládala jsem, že se jednalo o nějakou drogu, protože jsem ten pojem znala z chemie.

,,LSD, Trinity. Halucinogenní droga. Ty seš fakt dost nepolíbená životem,'' uchechtl se a já malinko zrudla. Měl pravdu. Za svých sedmnáct let jsem ze světa ještě moc neviděla. Přišlo mi, že jsem si celkově pamatovala hrozně málo věcí a nasbírala minimálně zkušeností.

,,Měl problémy s holkou, do který jsem se začal naprosto neočekávaně zakoukávat i já. Neměl jsem, já vím. Byl to můj nejlepší kámoš, ale nedokázal jsem si pomoct. Hodně mi pomáhala.'' Vyhýbal se mému pohledu, jako by se snad bál, že se budu tvářit znechuceně. Věděla jsem o lásce houby, čili jsem ani neměla právo ho o ní poučovat. ,,Porušil slib kterej jí dal, a to nedát si znovu. Úplně zdrogovanej se dostal sem na střechu. Všichni jsme ho tu noc hledali. Měl spoustu oblíbenejch míst, kam chodil. Tohle bylo jedno z nich a já jsem se sem za ním tehdy jako jedinej dostal.'' Pablo si opřel zkrabacené čelo o pokrčená kolena a zatnul pěsti. ,,Volal jsem na něj. Běžel jsem dokonce i k němu, ale nestihl jsem to včas.'' Zatajila jsem dech. Bála jsem se toho, co řekne, i když už jsem to vlastně předem tušila. Prošel si tolika hroznými věcmi. Oproti tomu moje vyrůstání bez rodičů a někoho, kdo by mě mohl mít rád, bylo procházkou rajskou zahradou. ,,Všechno se změnilo. Naše parta přátel už nebyla jako dřív,'' pokračoval zastřeným hlasem. ,,Neumřel jen jeden člen. Umřelo jich víc. Změnili jsme se.'' Pokrčil rameny a já se v jeho vyprávění začínala ztrácet. Hlavou se mi hemžilo stovky dalších otázek, ale neposbírala jsem dostatek odvahy na to, abych je vyslovila nahlas. 

,,Chtěli jsme se od sebe všichni držet dál. Zkoušeli jsme začít od znova každej zvlášť někde jinde. Bez toho, aniž bychom se stýkali i  kontaktovali, ale pravdou bylo, že jsme se navzájem potřebovali. Nemohli jsme bejt znovu tou stejnou partou, ale nemohli jsme bejt ani cizinci. Patřili jsme k sobě.'' Položila jsem mu ruku chlácholivě na rameno a naslouchala jemu kolísavému hlasu. Chtěla jsem se tolik ptát, ale vypadal najednou tak křehce a já ho nechtěla nutit otevírat se mi ještě víc.

,,Mluvíš o těch lidech z toho mejdanu, že jo? Lena, Grover a ti další,'' zašeptala jsem, když jsem sesbírala odvahu, a on mlčky pokýval hlavou. ,,Donathan k Vám také patřil?'' Pablo na malý moment ztuhl a až po chvíli znovu přikývl. ,,A ten člověk, koho ti připomínám, to je ten, co tu tehdy zemřel?'' odvážila jsem se zeptat ještě na poslední otázku a Pablo si dal tentokrát s odpovědí na čas. Chvíli ani nedutal a jen kmital očima po mém obličej hledajíc v něm cosi, co jsem nedokázala určit. 

,,Ano, Trinity. Připomínáš mi člověka, který před dvěma lety zemřel a zanechal za sebou tolik bolestných vzpomínek. Tolik nepořádku. Po její smrti už nemůžeme bejt nikdo jako dřív.'' Poslední slova už zašeptal a já nakrčila zmateně obočí. Přeřekl se? Měla jsem dojem, že mluvil celou dobu o klukovi a ne o dívce. Dělala jsem, že jsem se raději přeslechla a jen si mlčky prohlížela asfaltový plac, po kterém se před dvěma lety pohyboval zdrogovaný kluk, který tu nakonec zaplatil i svým životem.

,,Co teď?'' promluvila jsem do ticha, které trvalo už moc dlouho, a Pablo se zamračil.

,,Teď už je rozhodnuto. Vidíš, jak nebezpečný je bejt součástí mýho života, Trinity. Odteď spolu jen spolupracujeme na projektu. Nic víc, jasný?'' rozčílil se a vstal. Zamířil k východu a ani se za mnou neohlédl. Tiše jsem zaklela. Zrovna takhle jsem si závěr našeho nočního výletu nepředstavovala. 

Ano, bylo fakt, že mě svou minulostí vyděsil. Znásilněná první láska, zlámaný kosti, zdrogovaný mrtvý přítel. Zažil nepěkných věcí vážně dost. Ale i přesto jsem na jediný moment nepocítila k Pablovi odpor. Lenu bránil, snažil se a bojoval. Byl od dětství utiskovaný svým zmagořeným sourozencem. Svého kamaráda se pokoušel zastavit, ale jen to nestihl. Mohl za to čas, ne on. 

Celou cestu autem, co jsme oba zarytě mlčeli, mi přesně tohle kolovalo hlavou. Podívala jsem se na displej svého mobilu a zjistila, že už táhne pomalu na druhou. Nebyla jsem unavená. Byla jsem rozhozená. A to nepříjemné ticho mezi námi mě tížilo.

Venku se zvedal vítr a zanedlouho na přední okno spadlo prvních pár slziček. Hádala jsem, že zpáteční štreka lesem mi nejen zničí boty, ale bude doslova poslední kapkou, která přelije můj pohár trpělivosti. Kór když půjdu v závěsu s tím mrzoutem. Pablo pevně svíral volant a díval se upřeně před sebe. Nezměnil mimiku ve svém obličeji ani tehdy, co se rozpršelo. Musel nad něčím vážně hluboce dumat a urputně se snažil mi nevěnovat pozornost.

Zaparkovali jsme na tom samém místě, co předtím, a vkročili do už pěkného lijáku. V dálce zahřmělo a vítr mi z hlavy odfoukl kapuci. Pablo mě tentokrát nechytil za ruku, pouze mě popohnal k díře v plotě. Pod stromy sice nepršelo tolik, ale už teď jsem byla zmáčená od hlavy až k patě a oblečení se mi nepříjemně lepilo na kůži. 

Hřmělo v dálce a hřmělo i ve mně. Zastavila jsem se proto zničehonic na místě a Pablo se po chvíli se zmatením v očích otočil, když za sebou nejspíš neuslyšel praskat větvičky.

,,Je tisíce možnejch způsobů, jak si mi mohl říct, že o mě zkrátka nemáš zájem, jasný? Nemusel si mě tahat v noci do Toronta a povídat mi o svojí děsivý minulosti a k tomu mi naznačovat, že to děláš pro moje vlastní dobro!'' vyjela jsem po něm, když jsem konečně posbírala odvahu, a on se zatvářil překvapeně. Bylo sice šero, ale stál tak blízko, že jsem měla šanci vidět mu do tváře prostoupené šokem z toho, co si ta malá holka na něj dovolila. ,,Víš, já... já mám taky důvody, proč bych se s tebou asi neměla stýkat a... a proč bys mě neměl přitahovat, ale... ale nejsem srab a-,''

Pablo si mě hbitě přitáhl k sobě a moje ztřeštěné blekotání utlumil tím, že své vlhké rty natiskl na ty mé. Chutnal po dešťové vodě, která na nás seshora stále dopadala a promáčela nás snad na všech místech na těle. Držel mě pevně, jako by mi tím chtěl naznačit, že držet se ode mě dál rozhodne nechce, zatímco já se třásla jak vlivem studených pramenů pod mým oblečením, tak z jeho neočekávaného gesta. Krucinál, líbal tak dobře. Myslím, že mu budu schopná odpustit, že mě nenechal domluvit, i když jsem to obvykle nesnášela.

Na moment se odtáhl a opřel si o mě své čelo. Oba jsme zrychleně dýchali.

,,Kdybych neměl zájem, Trinity, tak bych se k tobě od začátku choval úplně jinak. To mi věř.'' Mlčky jsme tam stáli a naslouchali tvrdým dopadům ohromného množství kapek. Ještě jednou se sklonil a jen jemně se otřel o mé rty. Pak mě popadl za ruku, už asi po sté za tuhle noc, a uháněl se mnou směrem do kempu. Srdce mi splašeně tlouklo a jediné, co jsem si přála bylo, aby se ode mě býval nikdy neodtrhl.

Vletěli jsme mezi chatky, ale Pablo mě nezavedl k té mojí. Šel se mnou rozhodně dál, než se konečně zastavil u chatky s číslem nula. Doteď jsem netušila, že tu taková vůbec je. Byla z tmavšího dřeva než ty ostatní a uvnitř se nacházela jen jedna postel. 

Netušila jsem, jak si tuhle situaci vyložit. Možná si myslel, že se teď spolu vyspíme, když jsem se od něj nechala políbit. Bylo to asi logické z pohledu většiny teenagerů. Začala jsem panikařit. Pablo si ihned stáhl mikinu spolu s trikem z těla a odhalil tak svůj nahý hrudník a břicho a záda a zkrátka všechny částí horní poloviny trupu. Myslím, že jsem na moment přestala dýchat. Tutově očekával, že spolu budeme spát. Jak v transu jsem skenovala jeho tělo poseté malými jizvičkami a jen pár tetováními, které nejspíš nehodlal napořád sundat.

,,Svlíkni se,'' nakázal mi a já zrudla. Šel na to tedy pěkně rychle. Na to jsem nebyla připravená.

,,Pablo, já... ehm,'' odmlčela jsem se a on se zastavil v pohybu. Zíral na mě, zatímco z něj odkapávala voda a při každém výdechu se mu více rýsovaly břišní svaly. Nedokázala jsem si ho představit jako vyhublého feťáka. Což o to, já si ho už nedokázala představit ani oblečeného. Tenhle obrázek se mi v hlavě bude promítat ještě pěkně dlouho.

,,Co je, Tri? Nemusíš se stydět,'' usmál se a řekl to tak samozřejmým tónem, že jsem mu možná i na moment uvěřila. Ale jen na moment. Opravdu jen na kratičký moment. 

,,Já-já jsem....to-to....no...ještě... ehm... ne-nedělala. J-jsem pa-nna,'' vykoktala jsem a hned nato zrudla, protože jsem to řekla tím nejvíc nemožným způsobem, jakým to jen šlo. Paráda. Snad v životě jsem se necítila trapněji. Pablo překvapeně zamrkal a chvíli mu trvalo, než se přes šok z mého přiznání dostal ke slovu.

,,No-o dobře-e,'' vykoktal, zatímco já rudla ještě víc a začínala jsem drkotat zubama, protože mokré oblečení na mém těle studilo jak led. ,,Chtěl jsem, aby ses svlíkla proto, že jinak nastydneš. Ne-nemyslel jsem to...'' Pablo začínal upadat do rozpaků stejně jako já, když si uvědomil, jak tohle celé na mě muselo působit, a já se plácla do čela. Ježiši. Tohle jsem silně nezvládla. Samozřejmě, že to se mnou nechtěl dělat. V sociální inteligenci jsem dost zaostávala.

,,Aha,'' hlesla jsem a cítila se vážně trapně. Teď už jsem se před ním kór nedokázala svléct. Pablo udělal váhavý krok dopředu a já se snažila z jeho výrazu vydedukovat, co se mu asi tak honí hlavou. Vyjma toho, že jsem naprostý exot z hlediska konverzací. Přiblížil se těsně ke mně a já zadržela dech. To jsem asi neměla, protože kdyby mě opět nečekaně políbil, asi bych se udusila anebo začala kašlat. To by bylo parádní vyvrcholení. 

Pablo natáhl pravou ruku a chytl lem mé mokré mikiny. V momentě, kdy ji začal vytahovat nahoru se mi dech zase zrychlil. Hrnul mi mikinu stále výš, ale nedíval se při tom na mně. Sledoval své ruce, které odhalovaly moje navlhlé tričko. Zvedla jsem ruce, aby mi mikinu mohl přetáhnout i přes hlavu, a on ji hodil na malý stolek opodál. Polkla jsem.

Chvíli nečinně stál a malinko se mračil, jako by se rozhodoval, zda to, co dělá, je správné. Prohlédla jsem si jen pár drobných tetování, které nedovolil smýt laserem. Zaujal mě malý srpek měsíce z vnitřní strany jeho paže. Ani jsem nepostřehla, kdy má ruka automaticky vystřelila k danému inkoustovému útvaru a konečky prstů se jej dotkla.

,,Líbí se mi,'' šeptla jsem upřímně a Pablo si mě s ohromením prohlížel. Neucukl před mými prsty, jen stál ztuhle na místě s mírně zvednutou paží, abych na tetování lépe viděla.

,,Je dost důležitý,'' hlesl dívajíc se mi do očí. Oba dva jsme se na malý moment ani nehnuli. Pablo se ke mně sklonil a znovu mě políbil. Zašimralo mě v břiše a dech se mi zase zrychlil ve chvíli, kdy mi studenými prsty zajel pod lem trika a začal jej vyhrnovat. Zvedla jsem automaticky ruce nad hlavu, aby mi jej mohl přes ní přetáhnout, a naše rty se na moment oddělily.

Stáli jsme naproti sobě bosí a svlečení do půli těla a já si rukama zakryla svou krémovou podprsenku, která rozhodně nepatřila do kategorie holčičího sexy prádla. Vyloženě křičela nikdy-jsem-neměla-sex.

Pablo se natáhl za mě a podal mi do ruky jedno ze svých bílých triček a šedé tepláky, které mi určitě nemohly sedět. Zasmála jsem se a on se ušklíbl. Dřív, než mohla tahle situace nabrat divnější obrátky, jsem zmizela v koupelně a do věcí se převlékla. Svoje vlhké kalhoty jsem přehodila přes sprchový kout a stoupla si na záchodové prkýnko, abych se na sebe podívala do zrcadla. Vypadala jsem v Pablově oblečení jako Billie Eillish v jednom ze svých výstředních pytlovitých outfitů. Strčila jsem si proto tričko dovnitř tepláků a ty v pase uvázala, co nejtěsnější to šlo. Pořád jsem byla k popukání, ale aspoň moje postava nabrala nějaké tvary. 

Vrátila jsem se zpátky do pokoje. Pablo byl stále bez trička, ale už se také převlékl do tepláků, které mu zajisté slušely víc než mně. Prohlédl si mě, pobaveně se usmál a kousl se do rtu.

,,Jsi šíleně roztomilá,'' podotkl a já zrudla. Řekl to takovým stylem, že jsem si připadala mnohem víc než jen roztomilá.

,,Uhm, co teď?'' odvážila jsem se zeptat, když si sedl na postel, zatímco klouzal pohledem po mé postavě. ,,Neměla bych jít?'' Ukázala jsem váhavě na dveře, i když se mi hrozně nechtělo. Bylo mi s ním hezky a představa, že ještě teď poběžím v dešti, se mi nelíbila.

,,Jo, měla. Přivedl jsem tě sem přesně z toho důvodu, že tě tu nechci, Trinity,'' pronesl sarkastickým tónem a já protočila s úsměvem očima. Pořád jsem se před ním styděla. Uváděl mě do rozpaků jak jeho pohled, tak hlavně fakt, že byl bez trička. Nevěděla jsem, kam se mám dívat.

,,Já jen... nechci překážet,'' odvětila jsem vyhýbavě a on natáhl ruce a prudce si mě strhl na klín. Vypískla jsem a ruce mu položila na ramena. Měl je teplá a pokožka mu pod mými prsty pulzovala.

,,Měl bych tě naučit sebestřednosti. Dost v ní pokulháváš,'' ušklíbl se a položil mi ruku na stehno. Zadrhl se mi dech. Arogantně zvedl koutek rtů nahoru a dlaň posunul ještě o něco výš. 

,,V tom případě bych tě já zas měla naučit abstrakci, seš v ní příšernej,'' oplatila jsem mu narážku kousavě a na klíně se zavrtěla. Tiše zamručel a stehno mi stiskl. Kousla jsem se do rtu a polkla.

,,Garantuju ti, že je to jen jedna z mála věcí, ve který pokulhávám,'' zašeptal koketně a přejel mi rty po krku. Nehodlala jsem ho nechat vyhrát, a tak jsem se proto odtáhla a vzala mu hlavu do dlaní.

,,Měli bychom jít spát, za pár hodin vstáváme,'' upozornila jsem ho a sladce se na závěr usmála. Ochromeně sledoval, jak se klidně zvedám z jeho klína a přelézám na matraci. Skoro nevěřícně pokroutil hlavou, ale pak pokrčil s úšklebkem rameny, zhasnul a natáhl se vedle mě.

Leželi jsme vedle sebe, jako by to byla snad ta nejnormálnější věc. Padala na mě sice únava, ale nedokázala jsem povolit sevřené svaly v břiše při myšlence, že vedle mě leží do půli těla svlečený.

,,Dobrou noc, Trinity,'' řekl náhle do tmy a zněl malinko uraženě. Musela jsem se usmát, protože jsem se dotkla jeho ega, které zjevně jen tak někdo shodit nedokázal.

,,Dobrou noc, Pablo,'' oplatila jsem mu vítězným tónem a otočila se k němu zády čelem ke zdi. Možná se mi díky tomu mohlo spát líp. 

Užuž jsem málem začala nabírat, když se ke mně zezadu natiskl a obmotal mi ruku kolem pasu. Srdeční tempo se mi okamžitě zase zrychlilo. Bylo mi v jeho náruči ale příjemně, takže netrvalo dlouho a opravdu jsem po tom náročném dni i noci usnula.