Bolela mě hrozně hlava a trvalo mi věčnost, než se mi podařilo rozlepit víčka. Všude byla tma a bylo mí úzko. Určitě se mi to zdálo, ale bylo to tak reálné, že mě z toho až mrazilo. Nesnášela jsem své vividní sny.

,,Vítám tě znovu u mě, Trinity. Nebo Bianco, to je vlastně jedno, že?'' ozvalo se nade mnou a já zmateně zvedla oči k obličeji, který vyčuhoval z té děsivé tmy, jež mě obklopovala.

,,Kde to jsem? A kdo jste vy?!'' zvolala jsem vyděšeně a on se hrdelně zasmál.

,,To je jedno. Na tom teď nezáleží. Teď jsi na chvíli u mě a toho musíme využít. Jak se ti líbí tvůj nový život?'' zeptal se, jako bychom se snad znali roky.

,,Jaký nový život? Pokud vím, tak tohle je můj jedinej život. A zatím je docela v háji, abych byla upřímná,'' postěžovala jsem si se založenýma rukama na prsou.

,,Co se ti zase nelíbí? Nikomu jsem nepomohl tak jako tobě,'' obořila se na mě tvář zasazená do tmy a já polekaně nadskočila.

,,Co se mi nelíbí? Třeba to, že nic nechápu. Že mě opustil člověk, na němž mi záleželo. Že se topím v otázkách. Že jsem naprosto nemožná v obyčejném fungování!'' rozkřikla jsem se i já a tvář se zamračila. Ten pohled mě děsil, ale byla jsem přeci jen ve snu, nemusela jsem se bát.

,,Usnadním ti to. Je ještě moc brzo, aby si znala své skutečné já. Nejdřív musíš poznat lidi, kteří v tvém životě kdysi hráli vekou roli.'' Tvář zmizela a já se zase octila sama.

///

Probudila jsem se v posteli, u níž jsem musela spadnout. Lilian seděla na kraji a starostlivě mě pozorovala. Když si všimla, že už jsem vzhůru, úlevně vydechla a natáhla ke mně ruku.

,,Co se stalo?'' zeptala jsem se a bolestivě zakňučela, když mi silně zapulzovalo v hlavě.

,,Omdlela si, jsi v pořádku? Jak se cítíš?'' ptala se plná obav a já si přitiskla dlaň na horké čelo.

,,Bolí mě hlava. Moc se omlouvám, ještě se mi to nestalo.'' Opatrně jsem vstala a Lilian mi ihned přispěchala na pomoc.

,,To je přeci v pořádku. Jen jsem se strachovala,'' chlácholila mě. ,,Pojď si dát ten čaj a pak mi povíš všechno, co se ti stalo.''

,,Jste tak strašně hodná." Skoro mě až dojala svou ochotou, a přitom jsem ani nebyla její dcera. Doufala jsem, že tu mi brzy představí.

Vrátily jsme se do kuchyně, kde malá Sarah hrála piškvorky sama se sebou a zubila se do papíru. Byla zvláštní, ale líbila se mi. Cítila jsem, že si budeme pro svou vzájemnou podivnost rozumět.

Sedla jsem si k pultu a obejmula hrneček se skoro už studeným čajem. Sarah ke mně vzhlédla a zaculila se, že mě také donutila k úsměvu.

,,Chceš vidět moje obrázky?'' zeptala se mě znenadání a Lilian se tiše zasmála, jako by na podobné dotazy byla od Sarah už zvyklá. ,,Lily říkala, že maluješ, chtěla bych znát tvůj názor?'' poprosila mě se sepjatýma rukama a já kývla s úsměvem na souhlas. Šťastně se rozběhla ke své tašce a pak mi položila před obličej tlustý skicák plný roztomilých kreseb. Nejčastěji kreslila svého tatínka v uniformě, což mě dojalo, protože já v dětství neměla možnost kreslit nikoho z rodiny.

,,Máš talent,'' řekla jsem upřímně, protože kreslila opravdu hezky. Byla z toho pořád cítit amatérská dětinskost, ale to neměnilo nic na tom, že se mi kresby líbily.

,,Vážně?'' rozzářila se. ,,Až vyrostu, chci být jako Leonardo Da Vinci,'' sdělila mi pyšně své rozhodnutí a já překvapeně zamrkala, že už věděla, kdo tenhle velikán byl.

,,Určitě se ti to splní,'' ujistila jsem ji a ona se znovu rozběhla ke své tašce.

,,Sarah, mohla by si nás tu s Trinity nechat chvíli o samotě? Potřebovala bych si s ní promluvit,'' požádala holčičku Lilian tónem, který na děti vždycky zabíral, a Sarah přikývla a odklidila se kamsi dozadu. Já se nervózně kousla do rtu a Lilian si ke mně přisedla.

,,Tak povídej,'' požádala mě a já si povzdechla.

,,Pablo zmizel,'' sdělila jsem jí smutně. ,,Vůbec nevím kam. Řekl mi, že potřebuje cosi vyřešit, po tom, co se dozvěděl o mém nejtajnějším tajemství, a teď je pryč. Nevím, co budu dělat,'' postěžovala jsem si a vyčerpaně si položila pořád ještě bolící hlavu do dlaní.

,,To mě mrzí, Trinity. Zkoušela si mu volat? Třeba by ti to vysvětlil.''

,,Nemám na něj ani telefonní číslo,'' povzdechla jsem si znovu zoufale.

,,Ale já ano,'' blýsklo jí v očích. ,,Povinně mu zavolej ještě teď. Uvidíš, co ti poví,'' nakázala mi a podala mi svůj telefon. ,,A zavolej ode mě, určitě ti to vezme.'' Usmála jsem se na ni a okamžitě vytočila Pablovo číslo, přestože jsem se cítila trochu provinile, že ho takhle náhle překvapuju.

,,Lilian? Děje se něco?'' ozvalo se z druhé strany a mě zamrazilo celé tělo.

,,To-To jsem já, Pablo,'' vykoktala jsem a v tom se ozvalo hlasité pípání. Típl mi to. Posmutněla jsem a mobil vrátila zpátky Lilian.

,,Nechce se mnou mluvit,'' zašeptala jsem a Lilian mě soucitně objala. Ten pocit byl neuvěřitelný. Cítila jsem se najednou doma.

Cítila jsem se, jako by mě objímala vlastní máma.

///

   Na večer jsem se vrátila do kempu a znaveně se svalila vedle řezby té neznámé dívky. Brala jsem ji jako svou společnici. Často jsem si s ní povídala, jako by mě mohla snad chápat.

,,Buď ráda, že nemáš trable v lásce jako já,'' řekla jsem jí. ,,Vlastně si na tom docela dobře. Mimo to, že si ze dřeva,'' poznamenala jsem sarkasticky a pak radši vstala a šla se převlíknout, abych nepůsobila jako totální blázen.

Vydala jsem se do společenské místnosti a s hrůzou zjistila, že se konala společná porada Akrylu. Rychle jsem si sedla dozadu, odkud jsem sice houby viděla, ale aspoň jsem už konečně byla přítomná, a doufala, že na mě nebude Stuart pro můj pozdní příchod naštvaný.

,,Chtěl jsem, abyste přivítali nového člena jako náhradu za Pabla. Donathane,'' pokynul urostlému klukovi v černém a já ztuhla. Vrtěla jsem hlavou a skoro se složila, když jsem spatřila vedle Stuarta stát toho gotického hulváta.

,,Je tu někde Trinity?'' zeptal se Stuart a začal se rozhlížet po místnosti. Když si mě všiml, vstala jsem, abych na sebe bohužel ještě víc upozornila.

,,Donathan nahradí Pabla ve Vašem společném projektu, aby si na to nebyla sama. Doufám, že si budete rozumět a spolupráce Vám půjde od ruky,'' usmál se Stuart a ve mně hrklo, protože spolupráce s tímhle násilníkem byla naprosto nemožná.

,,Určitě,'' pípla jsem a raději si zase sedla.

,,Určitě,'' odezírala jsem z Donathanových rtů a na sucho polkla. Tohle nemohlo dopadnout dobře.