Vraceli jsme se s Donathanem do kempu těsně před snídaní, doufaje, že nás nikdo nenačapá. Stále jsem byla dost vykolejená z toho, že jsme se líbali a ne jen jednou. Cítila jsem se trochu provinile vůči Pablovi, ale pak jsem tyhle myšlenky rychle zahnala, protože jsem neměla jediný důvod je mít. Opustil mě. 

Donathan mě doprovodil až k mé chatce a ještě než odešel, pohladil mě po tváři. Díval se na mě tak hezky, že jsem k němu pocítila neskutečnost náklonnost. Nechtěla jsem o něj už přijít. Měla jsem pocit, že jsem zkrotila vzteklého rotvajlera, který mi teď byl věrný, a to jsem nemohla pokazit.

,,Uvidíme se za chvíli, děkuju za večer,'' řekla jsem nesměle a Donathan se na mě usmál. Vyrazil směrem ke své chatce a ještě se ohlédl, aby snad zkontroloval, zda tam stále stojím. 

Dívala jsem se za ním zasněně a cítila se jak hloupá puberťačka, kterou právě oslovil její crush. Zavrtěla jsem hlavou a vlítla do chatky. Překvapilo mě, že jsem spatřila Dinu sedící na posteli a lakující si nehty, místo toho, aby spala.

,,Ahoj,'' pípla jsem na pozdrav a ona, jakmile mě zmerčila, přimhouřila oči.

,,Ty ses s ním líbala!'' zvolala a naprosto mě tím šokovala. Zrudla jsem a začala nekompromisně vrtět hlavou. ,,Líbala, já to poznám!'' stála si za svým, a tak jsem svěsila ramena a přikývla. ,,Ty ses s ním fakt líbala?'' vykulila oči a já se zatvářila nechápavě. Nebyla ještě před minutou o tom závratně přesvědčená?

,,Však si to uhodla,'' stále jsem nechápala.

,,Dělala jsem si srandu! Proboha, ty si ho líbala!'' zaječela a vyskočila na nohy, až jsem se z toho já zřítila na svou postel. Došlo mi, že mě nachytala, a tak jsem schovala hlavu pod polštář, abych nemusila čelit jejímu pohledu.

,,Trinity Lincourtová, okamžitě vyndej tu hlavu zpod polštáře a řekni mi všechno!'' zvolala a vytáhla mě ven. Celá červená jsem se sklopenou hlavou zírala do země a neměla odvahu jí nic říct. ,,No?'' vyzvala mě a já si povzdechla.

,,Hráli jsme flašku a já ho musela políbit,'' řekla jsem jí odevzdaně a ona zaječela. Tišila jsem ji, aby sem nikdo nepřišel, ale ona se nedala zastavit.

,,Pane bože, ty seš blázen! Líbala si Donathana! Toho Donathana! To přeci není možný!'' vyváděla až přehnaně moc a já se neubránila úsměvu. ,,Nejdřív Pablo Gal a teď tohle. Teda ty se nezdáš, Trinity!'' vydechla a dosedla na svou matraci. Provinile jsem zvedla zrak a zaklesla jej do ní. Tvářila se ohromeně, ale nezlobila se, načež se mi ulevilo.

,,Nevím, co dělám. Pořád mi chybí Pablo. Ale Donathan je tak hodnej a pozornej a stará se o mě. Nechci přijít ani o jednoho, ale bojím se, že o Pabla jsem už přišla,'' povzdechla jsem si a ztrápeně se podívala na Dinu. Došla ke mně a vzala mě do náručí. Houpala se mnou a byla tu pro mě, přestože sama měla problémů nad hlavu.

,,Co bych bez tebe dělala, Dino,'' zakňourala jsem a zavrtala hlavu pod její bradu. Dina se začala hihňat a já nechápavě zvedla pohled.

,,No asi Donathana!'' rozesmála se a já spolu s ní. Ta holka byla vážně nevypočitatelná.

///

    Dnešní hodinu se Stuartem jsem si dokonale užila. Malovali jsme olejovými barvami a já se v tom naprosto vyžívala. Namalovala jsem Lilian s Benem přímo z hlavy a Stuart mě velmi pochválil. Říkal, že je to jeden z nejlepších obrazů, které kdy viděl, a hrozně mě tím potěšil. Donathan mi můj výtvor taky pochválil a já došla k jeho plátnu. Namaloval jakousi abstrakci plnou pestrých barev a já se tvářila ohromeně. Tvrdil mi, že neumí malovat, ale byl v tom vážně dobrý.

,,To je senzační,'' vydechla jsem a on nervózně poděkoval. Byl poslední dobou opravdu zvláštní. Choval se naprosto odlišně od minulého týdne, kdy jsme na sebe jen převážně štěkali.

,,Dneska srazy u mojí chatky?'' navrhl a já kývla. Byla jsem sice po včerejšku unavená, ale nechtěla jsem si nechat ujít další schůzku s Donathanem, která mohla být určitě nezapomenutelná. 

Rozdělaný obraz jsem nechala na svém místě a vyrazila s Dinou a Ritchiem na oběd. Probírali jsme dnešní hodinu se Stuartem a shodli se na tom, že olejovými barvami se nám maluje nejlépe.

Minuli jsme cestou na oběd Aidna, který se nám do té doby vyhýbal, co se dalo. Dina posmutněla a já ji chytla za ruku na důkaz podpory. Byla jsem teď sice součástí Campari, ale ji jsem brala stejně za svou nejlepší kamarádku.

,,Příště tě představím svým novým přátelům, chceš?'' navrhla jsem Dině, když už jsme seděli všichni tři u stolu a ládovali se lasagnemi.

,,Budu moc ráda!'' prohlásila nadšeně a hned vypadala zase o něco veseleji. Nabíjelo mě energií, když jsem ji viděla šťastnou. Přestože jsem za ni prožívala všechnu bolest, měla jsem nutkání pro ni dělat ještě víc. Možná to bylo tím, že jsem za celý život nenašla jiné přátelé. Teď jich bylo najednou hromada a já věděla, že to pro mě nebude lehké.

Přesto jsem byla ochotná to všechno vydržet, pokud to znamenalo udržet si je všechny pohromadě.

///

   Dina měla dnes na večer plány s Ritchiem, takže jsem byla ráda že ji opět nenechávám samotnou v chatce. Dala jsem si záležet s tím, jak vypadám, přestože šlo jen o Donathana. Chtěla jsem vypadat dobře, jako bych na něj potřebovala zapůsobit. Cítila jsem se sice provinile vůči Pablovi, ale k Donathanovi mě to táhlo víc a víc a měla jsem takový pocit, že je to správně.

Mířila jsem k jeho chatce s úsměvem na rtech a těšila se, co dneska zase podnikneme. Stuartova pravidla už neměla tak velkou váhu a skoro všichni je porušovali. Nebylo se, čemu divit. Byly prázdniny a všichni si chtěli užívat.

Donathan seděl před chatkou a pokuřoval. Měla jsem s sebou své koupené cigarety a měla v plánu si dnes zapálit. Chutnalo mi to, a tak nějak jsem kašlala na všechno. Možná za to mohl vliv Donathana, který mě nutil se o věci nestarat.

,,Ahoj, prcku,'' pozdravil mě a já si k němu přisedla. 

,,Ahoj,'' odvětila jsem a vytáhla svoje Máčka. Donathan překvapeně povytáhl obočí a já mu vzala z ruky zapalovač. Zapálila jsem si, jako by to byla úplně normální věc a on pokroutil nevěřícně hlavou.

,,Mám na tebe špatnej vliv, koukám,'' uchechtl se a já pokrčila rameny. 

,,Lidi se mění,'' pronesla jsem tajemně a on se začal smát.

,,To bylo hodně klišé,'' ušklíbl se a zapálil si další. Dívali jsme se na těch pár hvězd na nebi a kouřili s takovou samozřejmostí, jako bychom to dělali věky.

,,Máš někdy pocit, že do tohohle světa nepatříš? Že všechno kolem tebe je jak zpomalenej film, kterej naprosto nesouvisí s tvou existencí?'' zeptala jsem se s pohledem přišpendleným před sebe a Donathan přikývl.

,,Jo, přesně tak se cejtim. Už mě nebaví hrát si na někoho, kým nejsem. Žiju trojí život. Jinej jsem v soukromí, jinej před kamarádama a jinej před všema ostatníma. Nepatřím jsem.'' Zavrtěl hlavou a podíval se na mě, jako by očekával upřímnost tentokrát ode mě.

,,Já nevím, nějak mě ten život bolí. Nevím.'' 

,,A to je právě to. Kdy přijde člověk, kterej to naše nevím pochopí? To je to, co si přeju celej život. A už jsem ho kdysi našel, jenomže pak brzo zase z mýho života zmizel.'' Sklopil hlavu a zadíval se na své okopané kanady.

,,Já to chápu, Donathane. Chápu tvoje rozhořčení i tvoje nevím.'' Chytla jsem ho za ruku a tu následně stiskla.

,,Kdes byla celou tu dobu? Myslel jsem, že už nikdy nenajdu někoho, kdo mě pochopí.'' Políbil mě na hřbet ruky a usmál se. Byl to úplně jiný člověk, než před pár týdny zpátky. 

Položila jsem mu hlavu na rameno a mlčela. Byla jsem vděčná za to, že mi vstoupil do života a aspoň mírně zahojil ránu po Pablovi. Chyběl mi stále ten vytáhly blondýn s velkým talentem. Chyběla mi každá jeho stránka. I ta drzá, egoistická a ta, co mi v jednou kuse odsekávala. Ale musela jsem na něj zapomenout, protože se na mě vykašlal a zmizel.

Donathan se ke mně sklonil a políbil mě. Když mě líbal, cítila jsem něco hrozně zvláštního. Bylo to příjemné a hřálo mě to po celém těle. To jsem s Pablem neměla, přestože mi srdce bušilo jako o závod, když mě líbal on. S Donathanem to bylo jiné.

,,Jdi od ní, ty hajzle!'' ozval se povědomý hlas před námi a já se vyplašeně od Donathana odtrhla. Podívala jsem se před sebe a spatřila Pabla s taškou přes rameno.

,,A helemese, kdo se vrátil. Slavný Gal s křížkem po funuse,'' neodpustil si Donathan a mě zamrazilo. Vrátil se.

,,Ještě jednou na ni sáhneš a zabiju tě,'' ucedil blondýn a narovnal se. Měl zatnuté pěsti a působil skoro nebezpečně.

,,Už se třesu,'' pronesl ironicky Donathan a já mu musela dát za pravdu. V souboji těch dvou byl vítěz předem jasný. Pablo se podíval na mě. I v té tmě jsem mohla spatřit smutek v jeho očích. Otočil se a zamířil kamsi pryč. Vytrhla jsem se Donathanovi a běžela za ním.

,,Pablo, počkej!'' volala jsem a on se zastavil. Otočil se ke mně a v očích se mu zalesklo. ,,Kdes byl? Kdes celou tu dobu byl?!'' zvýšila jsem hlas a po tvářích se mi skutálela první slza.

,,Kde? Hledal jsem řešení pro nás pro oba! A proč? Protože se kurva starám. Chtěl jsem zjistit, co za tou tvou schopností vězí. Chtěl jsem nám pomoct, aby si nemusela takhle trpět. Proto jsem odjel! A koukám, že jsem se radši neměl vracet,'' odplivl si znechuceně a já se rozbrečela.

,,Myslela jsem, že jsi mě zradil. Co jsem asi tak měla dělat, když si mi neřekl pravdu a nebral mi ani telefony?!'' brečela jsem a cítila jsem příšernou bolest na srdci, jako by se mi zase vzdaloval.

,,Určitě ne se zaplíst s tím hovadem! Chce se mi pomstít, chápeš to?! Nemá tě rád. Seš jen součástí jeho nechutnýho plánu, jak mi ublížit!'' křičel už i Pablo a já vrtěla s pláčem hlavou.

,,On není takovej. Je to úplně jinej člověk, Pablo. Změnila jsem ho,'' přesvědčovala jsem ho, ale bylo to marné. Byl zatvrzele přesvědčený o své pravdě.

,,Nemá tě rád. Pochop to. Nemůže se změnit!'' 

,,Mýlíš se!'' Zjevil se za námi Donathan a přitáhl si mě na pevno k sobě. ,,Původně byla sice jen součástí plánu, ale teď je to jiný. Poznal jsem ji. A už se jí nevzdám,'' zavrtěl hlavou a já se v duchu usmála. Měl mě přeci jenom rád.

,,Nedovolím ti, abys jí ublížil, tak jako jí. Moc dobře víš, že to dokážeš.'' Pablo se přiblížil a já zaklonila hlavu, abych mu viděla do obličeje. Tvářil se nepřátelsky.

,,Nehraj si na záhadnýho, Gale. Trinity stejnak už skoro všechno ví. Jmenovala se Bianca. A milovali jsme ji oba dva!'' zařval Donathan a přiblížil se k Pablovi.

,,Než si ji zabil.'' To byla poslední slova, která Pablo vyslovil, než zase zmizel.