Poklidný den se změnil v noční můru. Ležela jsem na zemi, bolelo mě celé tělo a nemohla jsem se zvednout. Příjemný trávový stav se přehoupl a já začala panikařit. Měla jsem pocit, že mě někdo pronásleduje a že v lese nejsem sama. Chtěla jsem začít křičet, ale prozradila bych se, a tak jsem rty tiskla na hřbet ruky a snažila se křik tak utlumit.

Zanedlouho jsem zaslechla volání svého jména a rány ustaly. Necítila jsem se ale o moc líp. Bolest neustávala a nesnesitelně se vtírala do každého koutu mého těla. Brečela jsem a uvnitř mě to řvalo, že jsem se mohla zbláznit.

,,Trinity!'' zaslechla jsem Pablův hlas už zblízka a zvedla hlavu. Stál nade mnou, obličej pomlácený a oči smutné, jako by si až teprve teď uvědomil svou chybu.

,,Říkal si, že mě budeš chránit!'' vyčítala jsem mu plačtivě, zatímco jsem se stále svíjela na zemi v křečích. Pablo se ke mně sklonil a vzal mě do náručí.

,,Odpusť mi to. Prosím tě, odpusť mi to, Trinity,'' šeptal mi do vlasů, ale já už se nezmohla na slova. Jen jsem brečela a snažila se náhlý útok rozdýchat.

,,Co se stalo?!'' Přiběhl k nám Donathan a okamžitě si ke mně klekl. Vyděšeně si mě prohlížel a snažil se pochopit, co se mnou je.

,,Má bad trip, kokote,'' odpálkoval ho Pablo a Donathan se zamračil. Chytil mé ruce a podíval se mi hluboce do očí.

,,Jsem tady s tebou. Nejsi tady sama. Soustřeď se na můj hlas,'' radil mi a Pablo se ironicky uchechtl. Snažila jsem se vnímat podrobně Donathanova slova a bylo to o malinko lepší. ,,Už jsem ti říkal, jak vypadal můj trapas při vstupu do Campari?'' zeptal se mě se širokým úsměvem a já zavrtěla hlavou. ,,Musel jsem zpívat ve školním rozhlase Baby od Justina Biebera. Jenomže jsem neměl ponětí, že za mnou stála ředitelka. Bože, ta ženská mě nenáviděla!'' Rozesmála jsem se a po tváři mi skáplo dalších pár slz. Cítila jsem se uvolněněji a na moment se mi podařilo bolest nevnímat.

,,A fakt je, že neumí vůbec zpívat,'' ušklíbl se Pablo a Donathan ho přímo zavraždil pohledem.

,,Možná zpívat neumím, ale zato jsem výbornej tanečník. Měla bys mě vidět. Lidi mi za to dokonce platí,'' pokračoval Donathan. ,,Možná platí proto, abych skončil, ale furt platí.'' Smála jsem se, až mě bolelo břicho. Pablo se netvářil moc nadšeně, ale já byla Donathanovi vděčná, protože věděl jak mě utěšit.

,,Taky neumím zpívat ani tancovat,'' poznamenala jsem.

,,Tvůj zpěv rve uši,'' přitakal a já ho plácla do ramene. ,,Už je to lepší?'' staral se a já přikývla. Pokusila jsem se vstát, ale zmoženě jsem dopadla na Pabla.

,,Klid, zůstaň, kde jsi,'' tišil mě něžně, ale já na něj stejně byla pořád naštvaná. Slíbil mi, že mě bude chránit a místo toho se zase porval. Tak, kde byla ta ochrana?

Chvíli jsem ještě ležela, než se Donathan rozhodl mě odvést zpátky do kempu. Byly ohledně toho zase rozpory mezi ním a Pablem, ale nakonec se domohl svého. V autě jsem ani nepromluvila a přes les mě Don nesl. Byla jsem mu vděčná a možná víc nakloněná než Pablovi, protože ten mě zase pro jednou zklamal.

Chatka byla prázdná, protože Dina s Aidnem a Ritchiem pracovali někde na projektu. Byla jsem za to ráda, protože jsem si nebyla jistá, zda bych dokázala teď čelit rozhovoru s Dinou o tom, co se mi stalo. Don mě položil na postel a sedl si vedle mě. Byla jsem ještě celá rozbolavělá, ale bylo to rozhodně lepší než předtím v lese.

,,Měla by sis odpočinout. Nechám tě o samotě,'' řekl Donathan a vstal. Chytla jsem ho za ruku a stáhla ho zpátky na postel.

,,Zůstaň. Nechci bejt sama,'' zaprosila jsem a udělala na něj psí oči. Usmál se a natáhl se celou délkou svého těla na matraci. Zabral její pěknou část, ale mně to nevadilo. Přitulila jsem se k němu a společně jsme zírali do prázdna.

,,Jaká byla Bianca?'' zeptala jsem se opatrně a ukázala na řezbu vedle nás. Došlo mi, že se jednalo o ni a chtěla jsem vědět co nejvíc informací.

,,Jako ty. Věděla vždycky přesně, co říct. Viděla svět strašně krásným způsobem. Ve mně viděla zatraceně lepšího člověka než jsem a hlavně ve mě věřila. Nikoho jsem nikdy tak neobdivoval jako ji. Inspirovala mě a dala mi větší chuť žít, než odešla,'' vyprávěl zastřeným hlasem a pomalu oddechoval. Položila jsem mu ruku na hruď a cítila jak mu prudce buší srdce. Možná jsem to vyvolala já svým dotykem, anebo už byl Donathan holt takový. Splašený v každém směru.

,,Škoda, že jsem ji nepoznala," řekla jsem posmutněle a Donathan ke mně sklopil pohled.

,,Vsadím se, že byste byly nejlepší kamarádky,'' uchechtl se a já mu dala za pravdu. Pokud mi Bianca byla tak podobná, určitě bychom si rozuměly.

,,Pablo ji miloval taky, že jo?'' Bodnul mě při téhle otázce osten žárlivosti a nedokázala jsem ho zahnat. Vadilo mi, že ji milovali oba dva. 

,,Jo, ale ne tak dlouho jako já. Takže neměl žádný právo si ji přivlastňovat,'' zavrčel Donathan a silněji mě objal, jako by mluvil právě o mně.

Chvíli jsme jen tak leželi v tichu a dívali se do stropu, na kterém tančily stíny stromů za oknem. Myslela jsem na Pabla. Nedokázala jsem si vybrat mezi Donathanem a jím. Přirostli mi k srdci oba a nechtěla jsem žádnému z nich ublížit. Tak co jsem měla dělat?

Ozvalo se ťukání na dveře a za chvíli vešel Pablo. Všiml si nás dvou, jak ležíme schoulení u sebe, a zamrzl na místě. Odtáhla jsem se od Donathana a posadila se na posteli.

,,Donathan tu se mnou zůstal, abych nebyla sama,'' vysvětlila jsem opatrně a Don za mnou se uchechtl.

,,Jasně, že ano,'' prohlásil Pablo ne úplně milým tónem a oba si nás přeměřil přimhouřenýma očima.

,,Nech nás o samotě, Donathane,'' požádal gotika překvapivě milým tónem a Donathan chvíli váhal. Nakonec se zvedl, dal mi pusu na tvář a chatku opustil. Zůstali jsme jen já a Pablo.

,,Proč mi to děláš, Trinity? Myslel jsem, že my dva máme mezi sebou něco skvělýho! Že k sobě zkrátka patříme!'' vyčítal mi utrápeným hlasem a já se nenáviděla za to, že jsem ho uvedla do takové situace a donutila ho se cítit zničeně.

,,Taky že tomu tak bylo, dokud si mě neopustil! Víš, jak jsem se cítila? Možná si to myslel dobře, ale rozhodně si mi to tak nepředal. Pablo, nemůžeš ode mě čekat, že se ti vrhnu kolem krku v momentě, kdy se záhadně objevíš po tom, co si přede mnou zdrhl!'' vyčítala jsem mu na oplátku já a on přešlápl z jedné nohy na druhou. Cítil se určitě stejně nepříjemně jako já, ale věděla jsem, že neodejde, dokud se to mezi námi konečně nevyřeší.

,,Já tě miluju, Trinity. Nedokážu se dívat na to, jak mi unikáš kvůli němu. Miluju tě, rozumíš tomu?'' Přistoupil ke mně a vzal mou hlavu do dlaní. Bušilo mi srdce a bolesti, které před chvílí ještě doznívaly, jsem najednou nevnímala.

Nevěděla jsem co říct. Byla jsem si vědoma svých citů k němu, ale najednou jsem je nedokázala vyslovit. Přišlo mi, že tím zrazuju Donathana.

,,Nemusíš nic říkat. Nežádám to. Jen jsem to potřeboval říct a dostat ze sebe, protože jsem to nedokázal už víc držet v sobě. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Přes dva roky jsem se trápil a pak si přišla ty! A můj život se rázem změnil o sto osmdesát stupňů. Zamiloval jsem se jako nikdy předtím v životě a nechci o to jen tak přijít. Neopouštěj mě, Trinity,'' žádal tiše a chtěl se otočit k odchodu, ale já ho přeci nemohla nechat odejít. Docházelo mi, že když teď něco neudělám, můžu o něj navždy přijít.

,,Pablo!'' křikla jsem a on se s trhnutím otočil. Měl vlhké oči a vypadal tak bezbranně, že se mi hrnula slaná voda do slzných kanálků.

Zanechala jsem za sebou prostor, který nás odděloval, a přiložila mu ruce na hruď. Stoupla jsem si na špičky a přitáhla si jeho hlavu blíž ke svým rtům. Pak jsem ho jemně políbila a zase se odtáhla. Zíral na mě překvapeně a chvíli si jen prohlížel můj červený obličej, do něhož se mi nahrnula krev. Pak se mi vrhl na rty a líbal mě takovým způsobem jako nikdy předtím. Cítila jsem, jak si mě tím polibkem přivlastňuje a bortí tu bariéru, která mezi námi za těch pár dní vznikla.

Netušila jsem, co dělám se svým životem. V jedné chvíli se líbám s Donathanem a v další se vrhám na Pabla. Pendlovala jsem mezi nimi jako pingpongový míček při stolním tenise a nedokázala se rozhodnout. V jeden moment jsem si byla stoprocentně jistá, že to je Pablo, ale pak se přihnal Donathan a já zůstala na vážkách. 

Líbali jsme se, dokud nám nedošel dech a museli jsme se odtrhnout. Měli jsme o sebe opřená čela a vydýchávali se. Vzrušení mnou prostupovalo a celá jsem se chvěla.

,,Tohle jsem potřeboval,'' vydechl Pablo a odtáhl se. Naposledy mě políbil a pak se vydal ke dveřím. Ještě než vyšel, otočil se a zadíval se mi do očí, ale nic neřekl. A pak prostě zmizel.

///

  Byla jsem zmatená a pořád myslela na včerejší polibek mezi mnou a Pablem. Sahala jsem si opakovaně na rty, které líbaly jak gotika, tak mladého Picassa. Nedokázala jsem se po tomhle zážitku ani jednomu podívat do očí. Potřebovala jsem radu, ale věděla jsem, že v kempu ji nenajdu. Vzpomněla jsem si na vizitku, kterou mi dala Lilian, a vyhrabala ji z tašky. Nechtěla jsem ji znovu neohlášeně přepadnout, a tak jsem jí zavolala. Očekávala mě odpoledne v retro kavárně  v centru. Nebyla jsem si jistá, že podnik sama najdu, a tak jsem se raději zeptala Diny, která mě naštěstí odnavigovala.

Přišla jsem na místo o deset minut dřív a objednala si Latté s karamelovým sirupem. Nervózně jsem čekala jak na Lilian, tak na kafe a skoro si ulámala nehty do krve.

Lilian se objevila dvě minuty před celou a už na dálku zářila. Donutila mě tak k úsměvu a zastoupilo mě hřejivé teplo, když mě objala.

,,Ráda tě zase vidím, Trinity. Doufám, že se nic nestalo, když si mi zavolala,'' řekla starostlivě a já ji vyvedla z omylu.

,,Nic vážného se nestalo, jen potřebuju radu a ty jsi jediná, kdo mi může pomoct,'' vysvětlila jsem a poděkovala obsluze za kafe, které přistálo přede mnou. Lilian si rovnou také objednala a pak vyčkávala, kdy spustím.

,,Pablo se vrátil,'' sdělila jsem jí jako první a ona se usmála. Chytla mě za ruku a tu následně stiskla.

,,To jsem ráda,'' přitakala. ,,Kde byl?''

Zrudla jsem a rychle si něco vymýšlela.

,,Musel si provětrat hlavu. Ale už je zpátky, takže je všechno dobrý,'' odmlčela jsem se. ,,Tedy skoro všechno.'' Lilian zaujatě naslouchala, a tak jsem se dala do vysvětlování.

,,Víš, během toho, co byl Pablo pryč, jsem se sblížila s jedním člověkem a tak nějak ho nemůžu teď dostat z hlavy. Jenomže jsem furt zamilovaná do Pabla a nevím, co mám dělat. Záleží mi na obou dvou a nechci ani o jednoho přijít,'' vykládala jsem horečně a chytla se za hlavu, která mi z toho všeho už třeštila.

,,Uklidni se, Trinity. To přece není konec světa. Naopak. Je krásný, že si můžeš vybírat. Čeká tě ještě tolik lásek,'' smála se Lilian, ale mně do smíchu rozhodně nebylo. ,,Jaký je? Ten, s kým ses sblížila,'' ptala se a obmotala prsty okolo právě přineseného kafe.

,,Donathan, on je tak-,''

,,Prosím?'' přerušila mě a celá zbledla. Nechápavě jsem se na ní zadívala a zopakovala Donathanovo jméno.,,Donathan Chamberlaine? Tak se jmenuje?'' ptala se vyplašeně a já opatrně kývla. Došlo mi, že ho zná, a podle toho, jak se tvářila, rozhodně ne v přátelském slova smyslu.

,,Proboha, Trinity. Od toho se drž prosím dál. Prosím tě o to! Zdá se okouzlující a všechno, ale není to dobrý kluk. Byl závislý na LSD a možná pořád ještě je. Kvůli němu-,'' zasekla se uprostřed věty a chytla se za pusu. Měla slzy v očích a ruce se jí třásly.

,,Kvůli němu co?'' vyhrkla jsem okamžitě otázku a doufala, že na ni dostanu odpověď. Lilian se na mě podívala ztrápeně a z levého oka jí skápla malá slza.

,,Kvůli němu zemřela má dcera Bianca.''