Možná jsem skončila v páru s Pablem, ale to neznamenalo, že jsem se vzdálila svým přátelům. Právě naopak. O to víc jsme teď spolu chtěli trávit čas. Tušila jsem, že to s tím Picassem ale nebude jednoduché. Rád si pravidla určoval sám a nezamlouvalo se mu, když se mu někdo snažil vymluvit jeho vlastní názor. Jenomže já na tom byla podobně, co se týče umění. Nikdy jsem s nikým na ničem společně nepracovala a bála jsem se, že právě proto to s Pablem nezvládneme, jelikož každý jsme tvořili raději sami za sebe.

V úterý už se mi z postele stávalo líp a cítila jsem se odpočatě. Dina byla tak nadšená z blížící se večerní události, že jsem se nebránila ani já veselému úsměvu, i když se mi stále jít nechtělo.

,,Mluvila jsem s Aidnem během toho pracování na projektu a on říkal, že dnešní večer bude legendární, protože Stuart tady nebude. Jede pro nový materiály a vrátí se až zítra dopoledne. A ostatní lektoři nejsou tak přísní, aby nás chodili kontrolovat. Třeba Oli – ten plešatý tlustý děda, který má na starosti Grisaille - je strašně hodný. Je mu vlastně jedno, co budeme dělat. A ti zbylí většinou dělají, že radši nic nevidí. Pokud to nepřeženeme bude to skvělá noc!'' sdělovala mi nadšeně a už se zase přehrabovala ve skříni. Byla teprve obědová pauza a ona už si sháněla outfit na večer.

,,Přála bych si mít někdy z něčeho alespoň z poloviny takovou radost jako máš ty.'' Pokroutila jsem nad ní hlavou a prohlédla si její finální výběr. Vytáhla nějaké další šaty se špagetovými ramínky a drobnými kamínky kolem lemu, které se i při nepatrném pohybu blýskaly.

,,Co říkáš?'' zeptala se a já se kousla do rtu a představila si šaty na ní. Měla dlouhé svalnaté nohy a širší boky. Na rozdíl ode mě ale malá prsa a úzké paže, takže si mohla dovolit mít odhalený vršek, aniž by na ní šaty působily sprostě. Usmála jsem se a zvedla palce nahoru. Sama jsem se podívala na svou část skříně a povzdechla si, protože něco jako šaty rozhodně neobsahovala.

,,Co si vezmeš ty?'' zeptala se Dina vzápětí a už se prohrabovala opět v mém oblečení. Nevadilo mi to, spíš jsem jen pochybovala, že něco najde. ,,Tohle je parádní!'' Vytáhla moje černobílé šortky a já protáhla obličej, protože ty jsem nosila jen v opravdu velkých vedrech, když už se nedalo vydržet v džínách.

,,Ne. Vypadám v nich jako tučňák,'' odmítla jsem rezolutně a ona nakrčila obočí, jako by si mě v hlavě s tučňákem snad srovnávala.

,,Prosím tě, kam ty na ty výrazy chodíš? Okamžitě se mi v nich ukaž, protože na tučňáky jsem náhodou měla obsáhlou prezentaci ve škole a dost se v nich vyznám, abych to mohla posoudit.'' Hodila po mně daný kousek oblečení, který jsem si pokaždé brala jen z nutnosti. Raději jsem nosila ty džínové, které ale Dina absolutně přehlídla, protože je zjevně nepovažovala za moc sexy. ,,A k tomu tohle!'' Našpulila rty a mrskla po mně něco dalšího ze svého šatníků. Obtáhlé bílé tričko s dlouhým rukávem. Zakňučela jsem na protest, ale k ničemu mi to nebylo. Naštvaně jsem se do obou věcí natěsnala a vrhla na Dinu významný pohled, protože v tomhle jsem nikam odejít nehodlala.

,,Teď pro změnu vypadám jako lední medvěd!'' protestovala jsem a nakrucovala se při tom před zrcadlem.

,,A proč prosím tě?'' nechápala Dina a s úsměvem si mě prohlížela, jako bych byla její osobní barbína, kterou navlíkla do jednoho z desítky outfitů. Se zatnutou čelistí jsem ukázala na svoje až moc zdůrazněné poprsí, které bílá barva ke všemu opticky zvětšovala, a Dina zakoulela očima. ,,Víš, co bych já za tyhle boží dary dala? Jsem plochá jak prázdný parkoviště před nákupákem!'' postěžovala si pro změnu ona a já musela přiznat, že to ode mě nebylo fér. S povzdechem jsem tedy kývla na to, že půjdu na večírek v podobě směsice polárních zvířat, a mrskla sebou na postel.

,,Počkej,'' promluvila najednou vážně Dina a já se zapřela lokty na posteli, abych zjistila, o co jde. Měla přimhouřené oči a pozorně si mě prohlížela. ,,Z tohohle úhlu ale vážně připomínáš mládě tučňáka císařskýho!'' zděsila se a já po ní mrskla naštvaně polštář. Jen tak tak udržela rovnováhu, zatímco já smíchy spadla z postele a obě jsme se naráz začaly nekontrolovatelně řehtat na všechny strany.

///

Já, Ritchie a Dina jsme mířili k hlavní budově, abychom se zúčastnili Aidenova mejdanu. Znělo mi to hrozně už jen v hlavě. Ritchie měl na sobě obrovské červené triko, černé rifle a vysoko vytažené ponožky s logem Úžasňáků.

Tučňák lomeno lední medvěd, parkoviště a reklama na studio Pixar. Naprosto nepřehlédnutelná trojice exotů.

Zařadila jsem se za ně dva, protože jsem netušila, kam jít, a polkla jsem strachy, když jsme se ocitli v naprosté tmě, kde to páchlo mokrou omítkou. Zaslechla jsem ale hudbu, takže můj strach polevil, když jsem pochopila, že se blížíme pomalu k cíli. Šla jsem za dvěma odlišnými obrysy před sebou a modlila se, abychom už konečně dorazili na místo.

Po nekonečné době jsem zahlédla proužek světla a hudba už mi doléhala k uším mnohem hlasitěji. Osvícená linka vycházela zpod dveří, za kterými se ozýval smích a nekvalitní rap. Ohlédla jsem se za sebe, kde byla ta nepříjemná tma, a váhala nad tím, zda se ještě nenápadně nevypařit. Jenomže než jsem se stačila rozhodnout, Dina už brala za kliku a my se ocitli tváří v tvář bandě kluků a několika holek.

,,Hollywood dorazil!'' zvolal jeden z těch týpků, který Aidena doprovázel na každém kroku. Kudrnatý vyzáblý opilec, jehož jméno bylo David, myslím. Tou poznámkou odkazoval na naše představení v pátek a já se plaše usmála, abych aspoň něco odvětila na pozdrav.

Aiden se nás hned ujal a zavedl nás k volným matracím v rohu tělocvičny. Byla to poměrně malá místnost, ale na party to bylo přímo ideální.

,,Sluší ti to, Dito,'' zaslechla jsem za sebou šepot a spatřila Aidena nakloněného k Dinině uchu. Protáhla jsem obličej a Ritchie zakoulel očima. Doufala jsem, že pokud se Dina bude věnovat tomuhle pitomečkovi, tak aspoň Ritchie mi bude dělat společnost, i kdybychom se měli třeba celou dobu bavit o jeho pravidelných návštěvách Comics Pointu.

,,Tak co si dáte k pití?'' Zazubil se na nás Aiden a já moc dobře věděla, že si od něho nic nalít nenechám. I když to mohl být neškodný kluk, Carly mi kladla na srdce před mým odjezdem spoustu rad. Na to byla skvělá.

Říkala mi například, ať nedávám svoje telefonní číslo náhodným klukům na ulici, přestože budou neodolatelní, nebo ať si nenechám od někoho nalévat pití na party, protože nemůžu vědět, kdo mi tam, co hodí. Anebo že nemám nikam chodit sama večer. Chtěla, abych byla v bezpečí navzdory tomu, že náš vztah byl poměrně dost chladný.

,,Máme svoje, v klidu!'' houkl Ritchie a zvedl do vzduchu svůj batůžek plný plechovek s pivem. V Torontu si zas nakoupil do zásoby a já měla teď chuť ho za to na místě zlíbat. Aiden se ušklíbl a Dina pokrčila rameny a vzala si od Ritchieho plechovku. Taky jsem si jednu vzala a zděsila se sama nad sebou, že jsem ze dne na den začala pít pivo jako limonádu.

,,Takhle jsme všichni?'' zeptala se Dina a uculila se, když se vedle ní Aiden posadil. Byla jsem ráda, že dneska nejsem na pořadu dne já, jako v té jídelně, protože mi ten kluk byl příšerně nesympatický.

,,Jistěže ne, ještě přijde elita,'' pokusil se o tajemný tón a já vytáhla obočí pomalu až do kořínků svých vlasů. ,,Snad jste si nemysleli, že na tyhle soukromý party chodíme jen my z tohohle kurzu?'' Pobaveně si nás prohlídl a mně se rozbušilo srdce. Tady jsem přece nemohla zůstat. Co když sem dorazí nějaká banda feťáků a všechny nás hromadně znásilní?!

No, možná jsem to s těmi konspiracemi až moc přeháněla.

,,Jak to myslíš?'' zeptala jsem se opatrně, ale dost nahlas, aby mě přes burácející hudbu slyšel.

,,Tak, že sem zveme i známí z okolí, kočičko,'' odvětil mi slizce a pak si špičkou jazyka přejel přes horní ret. Seděla jsem jak přimražená a neopovažovala se na nikoho okolo sebe podívat, abych mu tím tak nedala pokyn za mnou přijít a komunikovat. Moje oficiálně první soukromá party a už teď to nesnáším.

Ucucávala jsem z plechovky, snažila se ignorovat koketování Diny a toho camfrňouse a navázala rozhovor s Ritchiem o mém nejoblíbenějším animovaném filmu. Moc jsem nevnímala jeho podrobné rozebírání Želvích ninjů, ale bylo to pořád lepší, než si nechat slintat do ucha od nějakého nevyspělého teenagera.

Najednou se prudce otevřely dveře a do tělocvičny vešlo několik lidí, které jsem tu v životě neviděla. Dina vedle mě vykulila oči a hned se ptala Aidena, kde se tu tihle vzali.

,,Nazdar, da Vinciho mláďata! Zábava dorazila!'' zvolala pohledná dívka s růžovými vlasy a obřími kruhy v uších, která stála v čele. Nad sebe zvedla láhev s nějakým drahým alkoholem a kousla se laškovně do rtu. Všichni v místnosti radostně zahulákali, z čehož jsem usoudila, že příchozí dobře znají.

Zvědavě jsem okoukla celou skupinku a pohled mi spadl na roztomilou Asiatku s copánky, která se opírala o rameno vysokého kluka tmavé pleti, jenž se usmíval na někoho do davu. Balancovala na vysokých podpatcích a vypadala, že se náramně baví. Za ní se vynořila další dívka, vysoká zrzka s naprosto dokonalými rysy v obličeji a výstavní postavou. Snad nikdy v životě jsem neviděla hezčí holku. Měla propletené prsty s opálenou plavovláskou, která jako jediná z nich působila dost nesvá. Vypadali všichni dohromady tak zvláštně, jako by sem vůbec nepasovali.

Málem mi spadla čelist, když za nimi do dveří vešel s rukama v kapsách a trochu otráveným výrazem ve tváři Pablo. Aiden okamžitě vstal, aby všechny přivítal a jako první se poplácal po zádech právě s ním.

,,Překecali mě, takže dneska asi pařím holt s váma,'' zaslechla jsem ho říkat, načež zvedl ruce poraženecky do vzduchu a ta růžovovláska se na něj významně usmála. Protočil na ni oči a pak jí obmotal ruku okolo ramen. Zastoupil mě zvláštní pocit a hned jsem se za to napomenula. Bylo mi jedno, že s někým chodí. Opravdu mi to bylo jedno.

Pablo přejel celou místnost pohledem, aby ohodnotil svou dnešní společnost, a pak se zastavil modrýma očima na mně. Když zjistil, že jsem tu taky, zamračil se a podíval se starostlivě na přátelé, které přivedl, jako by s naším náhlým očním kontaktem měli něco společného. Podívala jsem se raději jinam.

,,To je ta jeho parta. Říkala jsem, že sem občas jezdí,'' sykla Dina a spolu se mnou pozorovala, jak se všichni postupně usazují dál od nás. Pokoušela jsem se na ně tak konsternovaně nezírat a ani nijak nereagovat na Dininu poznámku, i když jsem měla v hlavě spoustu otázek.

,,No a kde máte toho zkurvysyna? Toho jste taky doufám překecali?'' křikl zničehonic Aiden, když už se celá Pablova partička pohodlně usadila s drinkama v ruce na další kopu žíněnek. Ostatní v místnosti pokračovali v tanci nebo v jiné činnosti typické pro mejdan.

,,Asi se zdržel venku, ale přijde,'' houkla ta zrzavá bohyně a usmála se sladce na dívku, se kterou sem vešla ruku v ruce. Usoudila jsem, že spolu asi chodí, když se po chvíli začaly líbat. Celá rudá jsem se proto raději začala věnovat odchlíplému otevírání na svojí plechovce a dělala, že mě přítomnost nových lidí a hlavně Pabla vůbec nevzrušuje.

,,Myslím, že mluví o tom, kterýho se nejvíc bojím,'' šeptla mi zase do ucha Dina a já se na ni zamračila. Vzpomněla jsem si, jak o někom mluvila, když mi o záhadné Pablově partě vykládala už v prvních dnech.

,,Proč?'' ptala jsem se nejistě. Do téhle chvíle jsem byla vcelku v pohodě s novou návštěvou, protože žádný kluk v ní nevypadal, že by byl schopný někomu ublížit. Pabla jsem jakž takž znala a i když byl plný tajemství, nebála jsem se ho, a ten černoch s jemnýma očima vypadal moc sympaticky i přes to, že byl samý sval a ramena měl širší než rám dveří.

,,Já nevím... je takovej děsivej. A hlavně hrozně zlej. Sice jsem ho zahlédla jen párkrát, ale pokaždé se mračil anebo někomu nadával. Radši se k němu moc nepřibližuj,'' pověděla mi varovně a nahnala mi tak ještě mnohem větší strach.

Představovala jsem si pod tímhle vším kriminálníka, který si na mě počká někde v křoví a tam mě umučí. Místo toho mi brada ale spadla až někam k zemskému jádru, když se dveře znovu otevřely a do místnosti vešel kluk v černém oblečení. Měl nepřátelský výraz a byl zjevně připravený seřvat každého, kdo se mu jen připlete do cesty. V ruce svíral zapalovač a já nějak tak už věděla, že si jím před chvílí zapálil cigaretu, která ho nejspíš zdržela venku.

Věděla jsem to, protože tohohle kluka už jsem přece znala.

Pár dní zpátky v čerstvě nalakovaném altánku v nejhezčím parku, který jsem kdy navštívila, mně probodnul tím nejvražednějším pohledem a vyhnal mě zlostně pryč.

Byl to ten grázl se zapálenou cigaretou.