Nejspíš jste teď jedna velká zuřící skupina, která mě chce zabít, ale nejdřív než vytáhnete zbraně a pobijete mě, si mě vyslechněte.

Mohla jsem sepsat šťastný konec. Ale jaký by to vlastně byl?

Že by Bianca/Trinity skončila s Donathanem? A co Pablo? Ten by si našel někoho jiného a na vše, co bylo mezi ním a jí by zapomněl?

To je přeci mnohem smutnější konec.

Dlouho jsem se rozhodovala jak celou Bolest ukončit. Padlo spoustu návrhů, ve kterých to končilo šťastně až do smrti anebo až příliš tragicky. Ani jedno z toho jsem nechtěla.

Možnost, že by se Bianca/Trinity nikdy nenarodila, byla ta nejlepší, protože to nemohlo ublížit žádné z postav. Ani B nebyla nešťastná, protože vidět svou mámu a Campari spokojené, jí dodávalo sílu. 

Psaní Bolesti mi bude neskutečně chybět. Zamilovala jsem si svět Biancy Dukeové a Trinity Lincourtové natolik, že se ještě dlouho budu vzpamatovávat z faktu, že tahle malá série skončila.

Neznamená to ale konec světa, protože psát budu dál. A ještě spoustu dalších životů se mnou prožijete, pokud budete stále chtít číst mé příběhy.

Pravdou je, že ani já jsem se nedokázala rozhodnout mezi Donathanem a Pablem. Vždycky jsem byla pro Dona, ale díky druhému dílu Bolesti mi Pablo přirostl k srdci a já najednou byla na vážkách.

Doufám, že jsem Vás příliš nezklamala a že jsem Vás od mého psaní neodradila. Snažila jsem se sepsat konec, který by neublížil nikomu. 

Možná se mi to nepovedlo, ale chci, abyste věděli, že jsem se snažila a dlouho rozmýšlela, jak Vám konec mé knihy předat.

Jste pro mě totiž velmi důležití a já si Vás moc vážím. Díky Vám píšu a baví mě to ještě stokrát víc.

Vyvěsím teď  na svém instagramu možnosti otázek jak na postavy, tak na mě. Můžete se dozvědět ještě spoustu dalších věcí a třeba zahojím Vaše rány ze zakončení Bolesti.

Mám Vás ráda a děkuju za všechno.

S láskou, mattie

ig: