Přestala jsem na moment dýchat. Chodila jsem okolo téhle pravdy po špičkách už nějakou dobu, ale nechtělo se mi tomu věřit. Donathan byl přeci tak úžasný člověk, který by nedokázal ublížit. Chránil mě a jsem si jistá, že chránil i Biancu, kterou tolik miloval.

,,Bylo jí sedmnáct. Zamilovala se bláznivě do Donathana, kterej pro ni byl vždycky tou první volbou. Vázala city i k Pablovi, ale Don byl prostě Don. Ti dva byli nerozluční. Hádali se, pošťuchovali, milovali. Jejich láska mě hodně inspirovala a strašně jsem si přála, aby jim to vyšlo, protože jsem Donathana považovala za dobrou volbu. Přestože mě při prvním setkání docela vyděsil svým zevnějškem,'' zasmála se se slzami v očích. ,,Vím, že ji miloval, ale ne dost na to, aby ji ochránil. Bianca byla... byla jiná. Měla v sobě něco, co nikdo jiný a taky na to doplatila. Zemřela kvůli němu. Byla to jeho chyba,'' dokončila svůj monolog Lilian a mě sžírala zvědavost. Lačnila jsem po více informacích a věděla jsem, že ona mi je může dát.

,,Co se stalo?'' zeptala jsem se na otázku, po jejíž odpovědi jsem toužila nejvíc.

,,Ona...,'' Lilian se odmlčela. ,,Nemůžu ti to říct. Ještě nejsi připravená to slyšet,'' zmařila má očekávání a já posmutněle kývla. Něco nevyřčeného tu pořád viselo ve vzduchu. Potřebovala jsem to vědět, ale jako by se mi všichni vyhýbali a báli se mé reakce.

,,Mám ho ráda, Lilian,'' šeptla jsem. ,,Moc ráda.'' Dala si hlavu do dlaní a následně jí zavrtěla.

,,Drž se od něj dál, prosím. Jinak to s tebou blbě dopadne,'' radila mi, ale já už teď věděla, že ji nebudu moct poslechnout. Potřebovala jsem Donathana ve svém životě a nehodlala se ho vzdát.

Ne. Donathana ze svého života jen tak nesmažu.

///

Z pohledu Lilian

   Musela jsem zabránit tomu, aby mojí záhadně navrácené dceři někdo ublížil. Znamenalo to sejít se s člověkem, o kterém jsem doufala, že už ho nikdy neuvidím. Ale pokud to mělo zachránit Trinity, musela jsem to udělat.

Stále jsem měla v mobilu jeho číslo, i když jsem ho už stokrát chtěla vymazat a jméno Donathan Chamberlaine navždycky vyškrtnout ze svého života. Jenomže Bianca v něj věřila a něco málo ve mně mi říkalo, že by nevěřila jen tak někomu, kdo by toho nebyl hoden.

Sešli jsme se v parku u altánku, kde se scházelo obvykle v noci Campari. Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že bez alkoholu a podobných věcí se to neobešlo. Taky jsem byla mladá a zkusila pár věcí a nemohla jsem před tím svou dceru jen tak ubránit.

Vypadal pořád stejně. Jen jeho výraz se změnil. Byl neprůstupný a přísný. Skoro jsem se ho bála, i když jsem cítila, že ze mě má respekt a nic by si na mě nedovolil. Došla jsem k němu a zahnala slzy, které se mi z jeho přítomnosti hrnuly do očí.

,,Dobrý den, paní Dukeová,'' pozdravil mě slušně a čekal, až k němu napřáhnu ruku. Měl vybrané způsoby, a to se mi na něm líbilo, ale nemohlo to pokrýt tu nenávist, kterou jsem k němu stále pociťovala.

,,Dobrý den, Donathane,'' oplatila jsem mu pozdrav a potřásla si s ním. Sedli jsme si na schody altánku a on si vytáhl cigaretu. Zeptal se, zda mi to nevadí a já zavrtěla hlavou. Nabídl mi, ale odmítla jsem. Kouřila jsem nějakou dobu, když jsem chodila se svým prvním mužem, Biancy otcem, ale už jsem se k tomu pak nikdy nevrátila.

,,Donathane, slíbila jsem si, že už se s tebou nebudu chtít nikdy vidět, ale stalo se něco, co mě donutilo svoje přesvědčení změnit. Potřebuju, aby si mě pozorně poslouchal a neodmítal moje požadavky,'' spustila jsem s malinko se třesoucím hlasem, který způsobovala moje nervozita. ,,Chci, aby si ukončil styky s Trinity. Nedovolím ti, aby si jí ublížil,'' řekla jsem narovinu a on se zasekl v pohybu. Zamračil se a chvíli mu to v hlavě nejspíš šrotovalo.

,,Vy znáte Trinity?'' vyhnul se mé prosbě a já přikývla. ,,Svět je kurva malej,'' uchechtl se a potáhl z nikotinové tyčinky. Překvapeně jsem zamrkala, ale nehodlala ho kárat za neslušné vyjadřování.

,,Slib mi, že se od ní budeš držet dál. Potřebuju to. Prosím,'' zažebrala jsem a sepjala ruce, abych utvrdila váhu svých slov. Donathan se ještě víc zachmuřil a zavrtěl hlavou.

,,To nejde. Našel jsem znovu svou Biancu, nemůžu se od ní držet dál,'' protestoval a já polkla. Tušil stejně tak jako já, že se Bianca vrátila? Anebo si jen naivně myslel, že se na světě vyskytuje identická dívka, která mu záhadně vstoupila do života.

,,No právě. Je jako Bianca. A moc dobře víš, jak to s tebou a ní dopadlo,'' upozornila jsem ho malinko zvýšeným hlasem a on zatnul pěsti.

,,Taky za to kurva pykám. Už jsem se poučil. Chci Trinity chránit a myslím, že to bude snazší, protože žádnou schopností netrpí,'' přesvědčoval mě, ale já si stála pevně za svým.

,,To nevíš.'' Podíval se na mě zaskočeně a chvíli mlčel.

,,Vy myslíte, že by-,'' větu nedokončil a já přikývla. ,,To přece není možný,'' odmítal přijmout tento fakt.

,,Vrátila se, Donathane. Neber mi ji znovu,'' zaprosila jsem a vstala. Nechala jsem ho o samotě a s pláčem se vydala domů. Doufala jsem, že se nad sebou zamyslí a že Trinity, Biancu, nechá jednou pro vždy být.

Pro dnešek kratší, ale přesto velmi důležitá část. Dejte mi vědět Vaše pocity z ní!